Sedmdesát kilometrů na sever a sedmdesát kilometrů na jih od Prahy leží dvě místa, odkud českoslovenští občané před pětapadesáti lety odjížděli přímo na rampu nacistické Osvětimi. Zatímco Terezín se stal mementem národního utrpení a ročně se na něj jezdí dívat tisíce turistů a školních dítek, Lety u Písku takovou proslulost nezískaly. Zatím, neboť to se může už brzy změnit. Pokud se kabinetu premiéra Tošovského nepovede splnit jeden z bodů jeho programového prohlášení, Lety zcela jistě pomohou upevnit vzrůstající slávu Česka coby rasistického skanzenu Evropy. Těžko totiž padesát let po válce hledat v civilizovaném světě jinou zemi, kde většina obyvatelstva lhostejně schvaluje, že na místě hromadného utrpení a smrti nevinných spoluobčanů dodnes stojí výkrmna prasat.
Hlavně nepřerušit výrobu
Ministr Vladimír Mlynář (US) předložil minulý týden vládě návrh, jak situaci řešit: první varianta počítá s tím, že vláda vepřín od jeho majitele, písecké firmy AGPI, odkoupí, popř. jej nechá dokonce vyvlastnit. Ve druhé variantě zůstane vepřín na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy dál a chlívy jen od nedalekého památníku na místě lágrového hřbitova „opticky oddělí“ zelené valy.Mlynářova snaha o kompromis s majiteli prasečince se po půlročním jednání zjevně ocitla ve slepé uličce. Šéfové AGPI totiž od začátku trvají na svém: podnik neprodají za žádné peníze, jsou jen ochotni vyměnit ho za jiný podobný vepřín. Ministerským úředníkům se sice opravdu povedlo najít srovnatelný prasečinec nedaleko Třeboně, jehož majitelé by ho s klidem prodali za 200 milionů, celou akci ale nakonec zarazil hygienik. Naděje, že by se podařilo najít další podobnou náhradu, je mizivá. A navíc tak obrovské prasečince o třinácti halách už dnes vlastně ani není možné stavět, protože neodpovídají zákonům Evropské unie proti týrání zvířat.V půlce května proto Mlynář AGPI nabídl za jejich firmu 150 milionů, ale vedení nabídku odmítlo. Jaká je tedy vlastně cena, za niž jsou chovatelé vepřů ochotni z Let odejít? „My prostě nechceme vyslovit žádnou částku,“ říká ředitel AGPI Jan Čech. „V žádném případě nechceme na celé věci vydělat. Zároveň ale nesmíme prodělat ani halíř, to znamená přerušit byť jen na jediný den výrobu. My jsme tuto výkrmnu nepostavili, jen zdědili. Není to tudíž náš problém.“ Ředitel Čech působí při jednání s novináři jako ostřílený profesionál. Historické souvislosti kolem jeho výnosného majetku ho nechávají ledově klidným - o někdejším koncentráku hovoří vytrvale jako o „pracovním“, maximálně „internačním“ táboře. „Nechceme se vyjadřovat k jakýmkoliv emocionálním záležitostem. Je to problém celé české společnosti a já to uznávám a cítím. Nehodláme se ale na řešení problému podílet víc než kdokoliv jiný,“ říká Čech.
EXPO 2010 v Letech
Čechovo pragmatické obchodní stanovisko je prozatím zjevně neměnné. Už brzy - pravděpodobně na prvním povolebním zasedání vlády - tedy uvidíme, na jakou sumu si stávající politická reprezentace cení úctu k někdejším obětem. Lety jsou kromě toho z hlediska historické paměti neocenitelnou připomínkou: české občany zde totiž za války týrali a vraždili nikoli nacisté či Němci, nýbrž docela normální „bezpartijní“ Češi. V české režii probíhal i závěrečný transport zdejších Romů do plynových komor.Výsledek hlasování ve vládě není lehké dopředu předpovídat. Z devatenácti členů vlády jich na písemné otázky Respektu odpovědělo sedm: ministryně Parkanová se podle svého poradce teprve „rozhodne na základě předložených materiálů“, ministr Svoboda „za daných sociálních a ekonomických podmínek nepovažuje za rozumné“ s prasečákem jakkoliv hýbat. Zbylá pětice (ministři Moos, Stropnický, Sokol, Výborný a Pilip) dává podle svých slov přednost zbourání prasečáku a z jejich odpovědí vyplývá, že cena by neměla hrát tu nejdůležitější roli. Jisté je navíc ještě jedno: ať už vláda za týden rozhodne jakkoliv, práci za ni bude muset dokončit až kabinet vzešlý z povolebního rozložení sil. Názor ČSSD zatím dává naději na lehký optimismus: místopředsedkyně strany Petra Buzková už před časem jasně řekla, že její strana nehodlá na stanovisku této vlády nic měnit. I pravděpodobný nový ministr kultury Pavel Dostál je podle svých slov odhodlán „nést prapor ministra Mlynáře dál“. „Nedovedu si prostě něco podobného představit v Osvětimi,“ říká Dostál, který nepředpokládá, že by jeho odhodlání mohlo ve straně narazit na výraznější odpor: „Chtěl bych vidět živého sociálního demokrata, který by souhlasil s prasečákem maskujícím místo českých fašistických zločinů.“ Miloš Zeman dokonce tvrdí, že by pro něj byla „zanedbatelnou položkou i údajně požadovaná částka 600 milionů korun na vybudování památníku obětem českého - zdůrazňuji českého - teroru vůči romským spoluobčanům“.V důvodové zprávě Mlynářova návrhu se objevují dvě konkrétní, o mnoho méně dramatické cifry, než je Zemanem zmiňovaných 600 milionů: 142 milionů, kterou coby tržní ocenění pro firmu AGPI vypracoval ing. Zwieflhofer z České komory odhadců majetku, a 52 milionů. To je cena, kterou stanovil znalecký posudek zadaný vládou, a od ní by se také odvíjely debaty při eventuálním vyvlastnění v tzv. veřejném zájmu. „V takovém případě se obrátíme na soud a budeme svá práva hájit s veškerou razancí,“ slibuje ředitel Čech. Můžeme tedy očekávat dlouhý soudní spor s nejistým výsledkem.Zkusme si hypoteticky představit, že se konečná cifra (ať už se nakonec obě strany dohodnou nebo přece jen dojde k vyvlastnění) může pohybovat někde kolem 200–250 milionů korun. Co by taková částka znamenala pro státní rozpočet? Určitou představu nám může dát například nedávné stanovisko vlády ke zrušení dědické daně. Státní rozpočet tím pádem ročně přijde právě o 200 milionů ročně a názor vlády zněl jasně: jde o „zanedbatelnou částku“, bez níž se státní kasa bez problémů obejde. Pro srovnání: ve vládních materiálech najdeme například návrh na státní příspěvek k udržování černobylského sarkofágu ve výši devadesát milionů ročně, nebo dokonce tři sta milionů pro přípravu naší účasti na světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru.
