Loni v dubnu přiklepla vláda půlmiliardovou dotaci privatizovaným železárnám v Třinci - na odstranění ekologických škod. Co je na tom zvláštního? Když se rok a půl předtím Třinec prodával, všichni zájemci o škodách věděli. A dnešní majitel železáren - společnost Moravia Steel - vyhrál i díky slibu, že ekologickou dotaci chtít nebude. Nakonec to tedy dopadlo jinak: ze dvou a půl miliardy korun zaplacených za třinecký podnik vrátil stát Moravii téměř pětinu zpět.
My nic, to oni
Pochyby nad prodejem Třineckých železáren se objevily ihned poté, co se šéf Moravia Steel Milan Šrejber přiznal k záhadnému daru 7,5 milionu korun do pokladny ODS. Dnes, když Tošovského vláda uvolnila archivní dokumenty o české privatizaci, už víme, že soutěž byla korektní - Šrejbrova skupina nabídla nejvyšší cenu a pro její projekt hlasovala komise jako jeden muž. Zároveň však také vyšlo najevo, že Moravia Steel nemyslela své sliby až tak doslova.Půda v železárnách je ještě z dob komunismu nasáklá kyanidy, amoniakem a těžkými kovy, které začínají prosakovat do řeky Olše. Ekologický audit odhadl náklady nutné alespoň k nejzákladnější nápravě na 514 milionů (úplná likvidace škod by podle tehdejších odhadů stála dvakrát tolik), takže zájemci o fabriku měli sdělit, kolik na to chtějí přispět od státu. Naivkové do nabídky přiznali, že potřebují miliardu, tři favoriti včetně Moravia Steel nechtěli nic. Ministr pro privatizaci Jiří Skalický do podkladů pro vládu napsal: „Účast FNM na úhradě těchto nákladů se nepředpokládá. Proto nebude v kupní smlouvě žádný závazek týkající se ekologických škod zahrnut.“ Nakonec to bylo jinak - právě FNM celé nejnutnější náklady platil.Moravia Steel dává od žádosti ruce pryč. „O ekologickou dotaci požádaly Třinecké železárny ještě před privatizací,“ říká mluvčí firmy Bohdana Horáčková. To je třeba upřesnit: žádost posílal tehdejší generální ředitel Gustav Hojdysz 17. října 1995. To bylo sice osm dní před definitivním vládním schválením, ale tři týdny po verdiktu komise o novém majiteli. Sám Hojdysz už ve fabrice nepracuje (v soutěži byl spolu s ostatními manažery jedním z konkurentů Moravie) a podle svých slov si dnes na žádost „příliš nevzpomíná“. Ale i kdyby skutečně žádost na svůj vrub vyrobilo ještě staré vedení, co nutilo nového majitele ji převzít, a tím porušit soutěžní slib? „Předseda dozorčí rady Třineckých železáren a místopředseda dozorčí rady Moravia Steel pan Rudolf Ovčařík byl právníky upozorněn na to, že nevyužití vládních podpor vzniklých před privatizací by bylo klasifikováno jako poškozování minoritních akcionářů,“ tvrdí s vážnou tváří mluvčí Horáčková. Tak kuriózní případ ovšem české soudy dosud neřešily.
Přístup k dokumentům
Návrh na vyplacení dotace předkládal vládě tehdejší ministr financí Ivan Kočárník, ten si však dnes už nic nepamatuje: „Rád bych vám odpověděl, ale už nemám přístup k dokumentům a takových rozhodnutí byly stovky.“ Naštěstí má dobrou paměť Jiří Skalický, kterému žádost o dotaci prošla pod rukama ještě jako ministrovi pro privatizaci. Tehdy už ji podpořili úředníci z ministerstva životního prostředí a z Fondu národního majetku - žádný z nich pochopitelně nemohl znát okolnosti soutěže o železárny. „Moje první reakce byla ,Co mi to sem strkáte? Vždyť Třinec se prodával bez dalších závazků,' a vzniklo kolem toho velké jednání s ministerstvem životního prostředí,“ rozpomíná se Skalický. „Přesvědčil mě argument, že v soutěži rozhodla cena a projekt, kdežto řešení ekologických škod bylo spíše doplňkovou, ,měkkou' podmínkou."Moravia Steel tedy stačilo říci, že měla velké oči a s těžkými kovy v půdě si sama neporadí, a vláda pak dokonce pozapomněla na formální právní procedury. Kvůli dotaci totiž musela loni v dubnu změnit celé své privatizační rozhodnutí o Třinci, a to se podle zákona smí jen tehdy, když vyjdou dodatečně najevo "dosud neznámé závažné skutečnosti“ (a nic takového se nestalo, pořád platí původní odhad škod, který znali všichni účastníci soutěže). Jiří Skalický je však přesvědčen, že půlmiliardová štědrost nemá nic společného se Šrejbrovým darem pro ODS: „Udělení dotace schválila vláda jednomyslně a bez rvaček. A ujišťuji vás, že ODA s Moravia Steel ani s panem Šrejbrem nikdy ani nejednala.“
