Výsledek auditu firmy Deloitte & Touche je jen slabým odvarem lednových slibů ODS. Tehdy se vedle kontroly účetnictví mluvilo i o prověrce soukromých kont hlavních funkcionářů strany a jejich daňových přiznáních. Smlouva nakonec přidržela kontrolu jen na povrchu, ale i tak jsme se dověděli, že se na kontech ODS záhadně objevilo kolem padesáti milionů korun. Více než polovinu z těchto peněz půjčili ODS její dva věrní straníci, Ludvík Otto a Jaromír Piskoř, muži, kteří jinak miliony neoplývají ani náhodou. Takže i když audit žádné černé zahraniční konto neobjevil, prozrazuje nám zpráva, že skrze štědré dárce a kované členy se peníze z černého konta mohly do ODS dostat bez větších potíží.
Zaplatil jsem za stranu
Tak třeba firma P. F, společnost s ručením omezeným, půjčila straně v dubnu 1996 dvacet milionů korun na velmi výhodný - pětiprocentní - úrok (běžná sazba tehdy činila zhruba patnáct procent). Firmu vlastní člen ODS Jaromír Piskoř a jeho žena Pavla Foglová. Společnost se zabývá reklamní činností a vydavatelstvím, ale nikdy nic nevydala. Oba majitelé mají samozřejmě hluboko do kapsy, takže miliony do stranické kasy nepůjčili sami: oni celou transakci jen zprostředkovali. Kdo byl skutečný velkorysý věřitel, pan Piskoř říci nemůže. Disponuje však jistými velmi primitivními účetními doklady, že strana peníze vrátila. Skutečné doklady ovšem v účetnictví ODS není možné najít. Pravidelně půjčoval ODS peníze Ludvík Otto, muž, který dělal v minulosti tajemníka místopředsedovi strany zodpovědnému za financování - Liboru Novákovi. V květnu 1995 poskytl ODS dva miliony korun, o měsíc později čtyři sta tisíc. Na tyto půjčky má ODS doklady a peníze byly už vráceny. V srpnu téhož roku půjčil Otto ODS další dva miliony, o měsíc později dva a půl milionu a v létě následujícího roku skoro šest milionů. Veškeré peníze byly dodány v hotovosti a poslední tři půjčky nejsou podloženy vůbec žádnými doklady, není možné zjistit ani to, zda byly vráceny. Ludvík Otto odmítl s auditorskou firmou jakkoli spolupracovat a nebaví se ani a novináři. Muž, který nosil do hlavní kanceláře ODS miliony v aktovce, bydlí s rodiči na proseckém sídlišti. Podle obchodního rejstříku je spolumajitelem firmy Rallye Cars, v sídle firmy se však zastihnout nedá - pořád je prý „někde na závodech“. Deloitte & Touche zkoumala i půjčky „poskytnuté straně nefinančními institucemi“ od roku 1994. Mezi prvními „mimobankovními“ věřiteli ODS figuruje Škoda Plzeň. Strana si od ní půjčila v roce 1995 pět milionů korun. I když o půjčce neexistuje žádná smlouva, šéf plzeňské firmy Lubomír Soudek auditorské firmě písemně potvrdil nejen fakt transakce, ale i to, že peníze byly vráceny. Další dosud tajný sponzor ODS se jmenuje Václav Krampera, který měl podle dokumentů hlavní kanceláře ODS půjčit straně v květnu 1996 přes milion, jiný z „papírových“ věřitelů, Jindra Petrusová, půjčil šest set padesát tisíc. Oba ale popírají, že by do KIausovy strany cokoli investovali. Výpomoc přiznává Jiří Havlena: poskytl ODS v roce 1996 šest set tisíc, o rok později už čtyři miliony, obě půjčky byly bezúročné. Podle obchodního rejstříku byl Havlena spolumajitelem reklamní společnosti Agentura Forum, která je ovšem od roku 1994 v likvidaci. Podle Piskoře dělá Havlena dnes „něco pro Pražské pivovary“, ve jmenované firmě jej ale neznají. A tak to jde bod po bodu: lidé, kteří to bud popírají, nebo na to neměli, půjčili ODS dohromady skoro čtyřicet milionů korun.
Prachy z Hongkongu
V roce 1996 vzbudila pozornost médií čtveřice severočeských podnikatelů, kteří KIausově straně věnovali dohromady sedm a půl milionu korun. Na svém dárcovství čtveřice trvala i letos před auditory, ale není to pravda. Podle policejně doloženého bankovního výpisu přišly peníze na konto ODS od Jarmily Mlejnkové, manželky bývalého obránce fotbalového týmu Sparta. Mlejnková se k velkorysému daru při výslechu přiznala, peníze prý ovšem nepocházejí od ní, ale „od někoho“ z Hongkongu. Podle bývalého místopředsedy strany Bohdana Dvořáka byla tato suma v ODS při příjmu peněz „obecně považována“ za dar společnosti Auto Mach, která patří bývalému majiteli Sparty Petru Machovi. Ten ale jakýkoli dar popírá. Ať už peníze přišly od kohokoli, pro auditora bylo podstatné, že tyto „severočeské miliony“ nebyly v účetnictví ODS vůbec evidovány - dokumenty se „ztratily“. Co však zůstalo, bylo potvrzení, že z nich strana zaplatila darovací daň. Dalším příkladem možného praní peněz jsou stranické sjezdy. ODS prokázala, že zaplatila za svůj šestý - královéhradecký - kongres skoro tři miliony, ale nebyla schopna zdroj peněz doložit. Ještě horší je zpráva o pátém kongresu, pořádaném v Karlových Varech: z účetnictví není jasné ani kolik stál, ani kdo ho zaplatil. Nakonec bylo ve zprávě pro ODS nejmenším zlem zjištění, že z utajovaných darů neplatila některé daně, respektive, že je krátila. Bernímu úřadu strana podle auditorů dluží kolem dvou milionů korun. Celá zpráva trochu ironicky končí konstatováním, že se nepodařilo prokázat existenci zahraničních černých kont. Report auditorské firmy přitom poukazuje na svědectví Jana Rumla, Josefa Zieleniece a zaměstnance hlavní kanceláře ODS Lubomíra Reichsfelda. Tito tři muži se v průběhu své stranické kariéry doslechli, že ODS obdržela úplatek sto milionů korun za privatizaci firmy Telecom. Částku prý zaplatil spolumajitel vítěze privatizační soutěže, společnost PTT Telecom Netherland. Zástupci všech zúčastněných firem ovšem existenci úplatku rozhodně popírají.
