Český ministr vnitra si písemně upřesňuje se šéfem rozvědky přípravu převratu. Monstrózní spiknutí „Hradu“, Jana Rumla a amerického State Departmentu vytváří u nás zásadní politické změny. Zhruba to je obsah nejčerstvějšího ze skandálních odhalení Miloše Zemana, se kterým vyrukoval minulé pondělí na zvláštní tiskové konferenci. Poslední „aféra“ na první pohled připomíná jiný případ, který předseda sociální demokracie otevřel na konci roku 1996. I tzv. Zemanův kufřík měl dokumentovat Rumlovu snahu změnit Česko v policejní stát - a i on skončil krátce po otevření absolutní blamáží.
Nesu vám kufřík
Jaké materiály by vlastně ještě musel Miloš Zeman dostat, aby se před jejich uveřejněním přesvědčil, že si nechystá další ostudu? Nad tím bezradně krčí rameny i jeho nejbližší spolupracovníci. „On si prostě nedá říct - jak mu někdo dá nějaký papír, s nikým se neporadí a hned s tím běží ven,“ říká např. sociálnědemokratický poslanec a stínový ministr kultury Pavel Dostál.Je známo, že v roce 1996 dostal Zeman takových „papírů“ rovnou celý štos. Šéf ČSSD si je letmo přečetl a hned do televizních kamer oznámil, že má důkazy o snaze vnitra a BIS zavést v Česku policejní stát. Když ovšem později předložil svůj kufřík prezidentu Havlovi, vyšla najevo mnohem méně dramatická skutečnost: Zeman v touze zdeptat nenáviděného protivníka naletěl podvodníkům a psychopatům.Připomeňme si, co vlastně legendární kufřík obsahoval. Především šlo o 25 stran dodaných Zemanovým bezpečnostním poradcem (a propuštěným ředitelem Rumlovy inspekce) Mikulášem Tominem, který je údajně dostal od jakéhosi Miloše Demétera. Část této složky popisuje stylem brakových špionážních románů, jak Demétera (mimochodem osobu s velmi temnou minulostí, osmnáctkrát trestaného recidivistu) sledují agenti BIS; účel sledování ovšem není jasný. Další část je průhledná provokace, snažící se „dokazovat“ údajnou spolupráci členů ČSSD s BIS a bývalou StB. Zbývajících devatenáct „Tominových stran“ tvoří banální přehled Tominových aktivit, který je bez úspěchu vydáván za „část agenturního spisu BIS“.Kromě toho kufřík obsahoval několik pravých a tajných, nicméně žádnou nezákonnost neprokazujících dokumentů BIS a policie. (Šlo například o úřední žádost týkající se přístupu k zásilkám íránské diplomatické služby, jejíž zveřejnění ústavním činitelem bylo zcela nepochopitelné.) Písemné doklady „nezákonného sledování politiků“ tvoří dva nijak neoznačené papíry s poznámkami o poslancích sociální demokracie Evženu Snítilém, který měl být v sedmdesátých letech agentem StB, a Miroslavu Kapounovi.Poté, co se kufřík ukázal jako prázdná bublina, Zeman otočil a začal ho vydávat za „řízenou provokaci“ proti své straně. Loni dokonce sociální demokraté obvinili konkrétního člověka: výrobu části dokumentů si prý u olomoucké firmy Diskrétnost II objednal a zaplatil bývalý poslanec ODS Tomáš Svoboda. Jaký důvod by však pro podobnou akci měl? „ODS zjistila, že když Kalvoda napadl BIS, jeho strana ztratila preference,“ vysvětluje bezpečnostní expert ČSSD Jaroslav Bašta. „Takže podobnou úvahu chtěli uplatnit i v případě sociální demokracie.“ Svoboda jakoukoliv svou účast rozhodně popírá. Rozhodnout mezi těmito dvěma tvrzeními by měl soud: oba muži podali trestní oznámení, ale případ nebyl dodnes uzavřen.
S pozdravem Madeleine
Další pučistickou bombu předal Zeman novinářům v pondělí. Hlavním argumentem pro všeobecné spiknutí se mu tentokrát stala listina, kterou prý 4. září 1997 poslal tehdejší ministr vnitra Jan Ruml šéfovi civilní rozvědky Oldřichu Černému. Ruml ve svém údajném dopise žádá, aby Černého lidé věnovali „maximální možné síly a prostředky“ k získání informací o tom, jak by členské státy NATO reagovaly na „očekávané vnitropolitické události v ČR“: na abdikaci premiéra Klause, odstavení vedoucích parlamentních funkcionářů (včetně Zemana) po „intenzivní mediální diskreditaci“, změnu ústavy, předčasné volby a „očistu“ politické scény od extremistů.Že je „dokument“ nepříliš přesvědčivým falzem, lze rozpoznat na první pohled. Řada faktů, které měly v Zemanovi vzbudit alespoň základní pochybnosti, se už objevila v tisku: datum na dopisu je proti veškeré „spisové kultuře“ vnitra dopsáno rukou, strana není očíslována, záznam o oficiální korespondenci na hlavičkovém papíře chybí v evidenci pošty obou aktérů, Rumla i Černého. Existují ovšem i další důvody, proč může každý, kdo zná chod státní správy, považovat poslední Zemanův dokument za vrcholně diletantské dílo. Především v úvodu dopisu Ruml píše, že jej Černý požádal o „stanovisko k vypracované koncepci služby“. Takový postup je ale nemyslitelný: podřízený úředník prostě nemůže ministra „žádat o stanovisko“ - postup je přesně opačný. Koncepce rozvědky je navíc přísně tajný materiál, předkládaný v ustáleném byrokratickém postupu ministrovi jako tzv. „referátník“ s předtištěnými položkami „SCHVALUJI - NESCHVALUJI“.Co je však ještě důležitější: rozvědka sice spadá do rezortu ministra vnitra, úkoly jí ale zadává vláda, která ji také kontroluje. Je proto absurdní, aby ministr písemně zadával úkol, ze kterého se premiér při kontrole dříve či později doví, že má být odstaven po „zveřejnění kompromitujících faktů k jeho osobě“.Svou víru v pravost Rumlova dopisu Zeman zřejmě založil na dalším exkluzivním materiálu, který získal - tentokrát s hlavičkou slovenského ministerstva vnitra: hlášení slovenského „hradního agenta“ ze schůzky, které se měl na Hradě loni v létě zúčastnit prezident, Ruml, Černý a bývalý Rumlův náměstek Jiří Křižan (otec televizní reportérky, která zveřejnila bamberskou anabázi předsedy Zemana). Ti všichni - podle „agenta“ po upozornění americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové, že kritická situace v zemi může mít „v krátké době pro Hrad nejvážnější důsledky“ - spředli ďábelský plán, že ještě do Vánoc 1997 odstraní Klause „i za cenu obětování ODS“ a na jeho místo že přijde úřednická vláda v čele s Josefem Tošovským. Černý také navrhl, že ze zahraničí zařídí Zemanovu diskreditaci.To poslední se Zemanovi určitě líbí nejvíc - vždyť to je přece jasný Bamberg! Předsedův zápal ovšem zchladil už koncem minulého týdne vyšetřovatel Martin Hádek, který, jak jinak, v Zemanových písemnostech nic společného s bamberskou kauzou nenašel. A protože se od údajného zápisu „svého agenta“ jednoznačně distancovalo i slovenské vnitro, zařadil Zeman rychle zpátečku. Už den po své mimořádné tiskovce, kde tvrdil, že „nemáme důvod nevěřit, že jde o pravé dokumenty“, připustil, že jde přece jen asi o falza, je prý ale třeba vyšetřit, „komu slouží“. Strana se vůči svému předsedovi zachovala, jak je v Lidovém domě zvykem: až do zasedání předsednictva o nadcházejícím víkendu se k jasnému stanovisku nikdo neodhodlá. A protože volby jsou už za měsíc, bude mlčení zřejmě pokračovat i později.
