Přeji si, aby strany vzkvétaly

Vždycky jste kritizoval příliš velkou sílu politických stran. Vyhovuje vám dnešní stav, kdy ODS ztratila dvě třetiny voličské podpory, ODA téměř zanikla, a dokonce i sociální demokracie oslabuje?

Ne. Právě ten stav, kdy strany takřka kolabují jedna za druhou, je výsledkem nepřiměřené role, kterou hrály nebo kterou si uzurpovaly. Přeji si, aby strany vzkvétaly, ale musí být přesně tím, čím být mají. Nikoli jakýmsi druhým státem, nýbrž prostředím, kde se mohou politici profilovat, kde vznikají náměty a kde se společnosti nabízí vůdce. Tak si představuji roli politických stran a psal jsem o tom už v pradávnu, kdy mi nadávali a posmívali se, že to je tzv. nepolitická politika či co.

Silní političtí vůdci spolehlivě vznikají tam, kde se volí většinovým systémem. Vy jste tento způsob volby, kde se vybírají osobnosti, podporoval už dřív. Jste tedy spokojen, když jej nyní ODS, a především Unie svobody prosazují jako lék na očekávaný volební pat?

Především si myslím, že bychom se pro volební systém měli rozhodovat z důvodů principiálních, pro něj samotný. Buď se nám líbí, nebo nelíbí. Nemůžeme se rozhodovat jen kvůli momentální patové situaci. Trošku mi vadilo, když někdo o většinovém volebním systému začal mluvit, jakmile mu teklo do bot. My jsme měli velkou šanci se pro něj rozhodnout v roce 1990. Tehdy jsem byl jeho velkým zastáncem, ale zápas o něj jsem na půdě Občanského fóra prohrál. Dnes už budeme k nějakému rozhodnutí spíš dotlačeni situací, než abychom ho provedli z principiálních důvodů.

Jaký volební systém byste si přál dnes?

Dospěl jsem k názoru, že by u nás měla existovat jakási kombinace prvků poměrného a většinového systému. V některých volbách by převažoval ten princip, v jiných onen a dohromady by to muselo tvořit smysluplný celek. Naše čtvery volby - do sněmovny, do Senátu, do obcí a do budoucích krajů - musí být řešeny jako jeden úkol.

Kvůli tomu by se ale zřejmě musela změnit ústava. Myslíte, že k tomu bude parlament ochoten?

Technicky by to šlo, ale zda k tomu bude dostatek vůle, to si nejsem jist. Zkušenosti říkají, že poslanci zvolení systémem A jen velmi neradi souhlasí, aby se volilo systémem B. Se systémem, který je vynesl do funkcí, jsou jaksi svázáni. Zkrátka, volební systém se mění strašně těžko a situace už musí být opravdu vážná. Takže jsem poněkud skeptický.

Prosazujete přímou volbu prezidenta, do Tošovského vlády jste jmenoval řadu ministrů bez stranického zázemí. To vypadá jako krok k prezidentskému systému.

Ne. Prezidentský systém, jak ho známe z Ameriky nebo jaký do jisté míry mají ve Francii, nemá ve středoevropském prostoru tradici. Byl by asi vnímán jako cizorodý implantát. Nicméně soudím, že pravomoci prezidenta by měly být o dost zesíleny oproti tomu, jak jsou popsány v dnešní ústavě. Přímá volba prezidenta, podobná té v Rakousku či v Polsku, by dávala prezidentovi jakousi originální politickou váhu, takže by vyvažoval sílu a moc politických stran.

To mi připadá nemorální

Podívejme se na konkrétní případ střetu stranictví a silného prezidenta. Stínový ministr zahraničí Jan Kavan by rád po volbách vyměnil velvyslance, kteří se do funkcí podle něj dostali jen díky stranickým konexím. Naráží především na ambasadora v Paříži, exministra Petra Loma. Jmenování velvyslanců je ale výsostné právo prezidenta. Sdílíte názor, že část velvyslanců přichází a odchází s novou vládou?

Je pravda, že praxe, kdy se velvyslanectví dávala jako jakási sinekura za stranické zásluhy, tu skutečně byla. Někdo se už doma nehodí, tak se pošle třeba do Austrálie. To byl princip převzatý z éry komunismu, kdy byl třeba Dubček vyslán do Turecka. Ale teď už se situace mění, na ministerstvu zahraničí vytvářejí kariérní řád a pokoušejí se vytvořit vrstvu profesionálních diplomatů, kteří slouží zemi bez ohledu na stranickou příslušnost pana ministra. Takže doufejme, že výsledky voleb nepovedou k tomu, že se ministrem stane někdo, kdo bude chtít udělat novou vichřici, zase všechny vyházet a dát tam jiné lidi, sobě milé. To by nebylo dobré.

Takže stranické velvyslance opravdu vyměnit, ale za profesionální diplomaty?

Zase tolik jich není, po čtyřech letech se vždy střídají. A pokud tam někdo byl dán ze stranických důvodů, často se stihl proměnit v profesionálního diplomata. Je-li opravdu takový spor o pana Loma, pak říkám, že po mém soudu není špatný velvyslanec. Nejenže je nejvyšší ze všech velvyslanců ve Francii a umí dobře francouzsky, ale navíc ho má francouzský prezident rád. Věřím, že by sloužil stejně loajálně a dobře, ať bude ministrem sociální demokrat či příslušník strany Důchodci za životní jistoty.

Ještě k obsazení ambasád. Zdá se vám v pořádku, když naši misi na Kypru vede Jiří Michovský, bývalý politruk ambasády ve Washingtonu, který v roce 1989 obhajoval zatčení disidenta Havla?

Pan Michovský není velvyslanec, nýbrž chargé d'affaires. Ty jmenuje ministr zahraničí. V případě toho pána na Kypru tedy odpovědnost nenesu.

Američtí občané bojkotují na pokyn své vlády pražské hotely Forum a Panorama, protože je koupila firma, na kterou má vliv libyjský stát. Takto nekompromisní k teroristickým režimům jsou ovšem jen Američané, turisté z Evropy budou do těch podniků jezdit dál. Až dostanete pozvání na akci do hotelu Forum, přijdete, nebo se zachováte jako Američan?

Američan sice nejsem, ale přiznávám, že má ochota vstoupit do těchto prostor klesla. Asi bych tam nešel.Ale k té věci bych ještě něco rád dodal. Mám dojem, že se trochu ubližuje Bezpečnostní informační službě, když se jí vyčítá, proč to nevěděla. To je úplně jinak. V této zemi existují desítky tisíc podniků a všechny dělají obchody. Kdyby měla BIS každý a priori monitorovat, musela by mít půl milionu zaměstnanců. Přitom firma, která hotely prodávala, byla zřízena Investiční a Poštovní bankou, v níž držel podíl stát. A ten měl zadat BIS úkol, aby zjistila, komu se hotely prodávají. Byl to stát, kdo cosi zanedbal, a nemůže se to svádět na BIS.

V poslední době se objevil i jiný případ, na němž bylo vidět, jak uvažují Američané. Skupina tamních senátorů plánuje jakousi obdobu k Radiu Svobodná Evropa - vysílání pro Irák a Írán. O věci se teprve diskutuje, ovšem postoj české vlády už jasně vyjádřil ministr vnitra: s ohledem na naši bezpečnost si nepřejeme, aby na našem území taková vysílačka byla. Ztotožňujete se s tím?

Myslím, že buď jsme zemí, která se chce s ostatními demokraciemi podílet na šíření poselství svobody a lidských práv, anebo jí nejsme a řekneme, že nám do toho nic není, ať to dělají Američané, ať sice někdo jiný chrání naši svobodu, ovšem my cizí svobodu chránit nebudeme… To mi připadá nemorální. Spoluodpovědnost na sebe brát musíme. Samozřejmě, že takové vysílačky by nemohly být zrovna na Václavském náměstí. Musí stát někde v poli za sto zdmi a sto dráty - to je jasné.

Nemám důkazy

Minulý týden jste v rozhovoru pro MF Dnes řekl, že ve známém listopadovém projevu v Rudolfinu jste možná některé věci řekl pozdě a že toho litujete. Nebudete za pár let podobná slova říkat o nynější tzv. bamberské aféře? Miloš Zeman přece své tajné cesty vcelku bezostyšně vysvětlil tím, že si tam jel pro kompromitující materiály. Takový způsob politického soupeření vám připadá normální?

Nejprve k tomu, zda jsem něco řekl pozdě. O tématech z rudolfinského projevu jsem mluvil mnoho let, jen jsem je mohl říkat hlasitěji, důrazněji, naléhavěji. Žádná novinka tam nebyla.A pokud jde o bamberskou aféru, tu je třeba nejprve pořádně vyšetřit. Nepřísluší mi - už s ohledem na mou funkci - spekulovat. Pan Zeman možná jezdil na schůzky hlavně proto, že se jeho strana ocitla ve finanční krizi a potřebovala peníze. Jestli se k tomu připletla nabídka kompromitujících materiálů, nevím. Respektive nemám pro to důkazy. Přece nemohu soudit pana Zemana podle toho, co vypovídá pan Vízek novinám.

Ale sám Miloš Zeman veřejně potvrdil, že tam jel pro kompromitující materiály. To jsou způsoby, které dělají dusno a otravují českou politiku.

Záleží na tom, jaké materiály to jsou. Pakliže někdo nabízí politikovi, že ví o privátním životě jiného politika něco, co by se dalo rozmáznout, pak je to přesně vytváření dusna, o jakém mluvíte. Ale pokud má někdo doklady o očividné špinavosti a chce je dát k dispozici, je to jiná situace. I když si stejně myslím, že takové doklady se mají předávat regulérním státním orgánům, a nikoli politické straně.

Na Zemanovo přání jste případ předal Bezpečnostní a informační službě. Ale co by vlastně měla o celé věci ještě zjišťovat?

Požádal jsem, aby BIS zjistila, zda byl učiněn pokus o korupci, který by mohl ohrožovat suverenitu státu. To je věc, která mě jako prezidenta musí zajímat. Služba může mít k celé věci dokumenty. Nebo pochopitelně může říci, že úkol splnit nemůže.

Na tisícero způsobů

Čeští Romové vznesli požadavek, aby měli zajištěna místa na policejních školách. Co si o této tzv. pozitivní diskriminaci myslíte?

Nejsem principiálním odpůrcem takového postupu. Netvrdím, že všichni jsou si rovni, a že proto menšinu nelze zvýhodňovat. Je to systémově nečisté opatření, většinou dočasné, které jenom překlenuje nějakou krizovou situaci. Čili pokud se provede rozumně, vyváženě a s časovým omezením, nejsem proti. Začasté se stává, že toto opatření skutečně přispěje ke zlepšení nedobrého postavení menšin.Chápu, že než vychováme většinu k tomu, aby neměla sklon k diskriminaci, je třeba menšině poskytnout jakousi ochranu, záruky. Ani to vlastně není její zvýhodnění, spíše jen vyrovnání nevýhod. Ale opakuji: považuji to za diskutabilní řešení, provizorní, nikoli úplně čisté, jehož smyslem je uvést věci do přirozenějšího stavu.

V naší zemi už se stala řada rasistických zločinů. Stačí uvést otce rodiny, který byl ubit ve svém domě ve Žďáru jen proto, že byl Rom, nebo letošní případ utopené Romky ve Vrchlabí. Co by se ještě muselo stát, aby na místo činu přijel obětem vyjádřit soustrast jejich prezident?

Mám dojem, že jet na pohřeb je už trošku pozdě. Je třeba dělat něco pro to, aby se takové věci vůbec nestávaly. Ano, osobní účast může mít jistý znakový, manifestační význam. Například na pohřeb oné paní z Vrchlabí jsem poslal svou ženu, protože jsem sám nemohl. Ale nemyslím, že tou hlavní věcí je jezdit na pohřby. To by bylo smutné.

Je to ovšem forma, kterou se k Romům přiznáváte, kterou je přijímáte.

Ano, ale to já dělám i tisícero jinými způsoby. Byl jsem například v Letech, na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy. Často s nimi hovořívám a mám pocit, že mi docela důvěřují. Známe se takříkajíc intimně už z dob, kdy jsem byl ve vězení, která jsou a byla Romů plná.

V Londýně se to nestane

Existuje nějaká výsada českých politiků, kterou byste navrhoval zrušit?

Zcela určitě: naprosto nepřiměřená míra imunity poslanců. Podle mě je doživotní imunita nesmysl, který nikde jinde neexistuje.

Co říkáte na majáčky a právo přednosti v jízdě? U nás platí dvoje dopravní předpisy: jedny pro mocné, jedny pro obyčejné lidi. To vám nepřipadá divné?

Osobně na dopravních výhodách nejen nelpím, ale navíc mi i dost vadí. Je mi nepříjemné, když jedeme s majáčkem a třeba i troubíme, takže lidé na ulici si klepají na čelo, vyplazují jazyk a dělají podobné posunky. Raději bych jezdil normálně, i kdybych třeba přijel do parlamentu o hodinu později. Ale mýlíte se, že by to bylo jenom v Čechách. To je naprosto na celém světě. Jako státní host jsem navštívil asi šedesát zemí a všude jela kolona s majáčky, motocykly, bez ohledu na semafory.

Návštěvy hlavy státu ano, ale třeba ministři či poslanci ve Velké Británii čekají na světlech jako každý jiný řidič a bez majáčků.

Londýnská doprava funguje jako hodinky, takže přesně víte, kolik potřebujete času, abyste z jednoho místa dojel na druhé. Ale v Praze můžete dojet za deset minut i za hodinu. Čímž nechci říci, že politici mají jezdit pořád s majáčky. Měli by pokud možno jezdit bez nich jako každý jiný. Jenom v případě, že se dostanou do časové tísně, která by mohla způsobit politický nebo jiný malér, by mohli zapnout majáček a prosvištět.

K pocitu, že papaláši jsou beztrestní, jste mohl přispět i vy sám - loni v srpnu při divokém přejezdu vaší kolony přes trať u Kerhartic. Veřejnost se nikdy pořádně nedozvěděla, proč musela jet kolona bez ohledu na předpisy.

Především musím říci, že jsem si toho tenkrát vůbec nevšiml. Dočetl jsem se o všem až v novinách. Pokud se to opravdu tak seběhlo, šlo podle mého mínění o normální lidskou blbost. Místní policajti řekli našim, aby jeli. A oni je poslechli, místo aby se řídili vlastním rozumem.

Chce to talent

Až dosud jste naprostou většinu rozhovorů dával písemně, a pokud jste šel do rozhlasu nebo do televize, chtěl jste znát otázky či témata předem. Proč vám tak záleží na vašem obrazu v médiích?

Nejde o to, že by mi tolik záleželo na mém mediálním obrazu. Spíš to souvisí s tím, že jsem původním povoláním spisovatel a není mi jedno, jak jdou slova po sobě. Vím, že mluvená řeč je jiná než psaná, a vím, že co jsme teď namluvili, se bude několik hodin redigovat, a stejně to nebude můj jazyk. Váš přepis bude cosi mezi mluveným a psaným slovem a já jsem na to zkrátka citlivý a háklivý. Rozhovory do ciziny poskytuji mluvené, ale pro české noviny, pokud to jde, se snažím odpovědi psát. Když je napíšu do počítače, bude to můj jazyk. Kromě toho je takový způsob ekonomičtější. Když sečtete všechno přepisování, redigování a autorizaci, bude výsledek trvat asi desetkrát déle, než kdybyste otázky napsali a já na ně odpověděl na počítači.

V našem prostředí je zvykem nadávat a kritizovat. Stalo se vám v poslední době, že vás někdo za něco pochválil?

V domácím prostředí se opravdu s nějakou přemírou chvály na svou adresu nesetkávám. Naopak v cizině to bývá až nezasloužená adorace. Takže je to trošku nevyvážené.

A co vy sám naopak vidíte kolem sebe pozitivního?

Ocenit toho lze strašně moc, ale spíš to jsou věci méně viditelné. Dám vám malý příklad. Jeden člověk blízko mé chalupy na Hrádečku pracoval jako dělník v textilce. Když přišla svoboda, tak si řekl, že by mohl textilie vyrábět sám. Dnes tam stojí ohromná, krásná fabrika, která do celé Evropy vyváží koupelnové koberečky. Tento poctivý podnikatel sice platí nesmyslně velké daně, ale nenadává, nestěžuje si a jeho firma vzkvétá. On je tím takzvaným středním stavem, o němž se neustále mluví, jak je zanedbáván. A navzdory všem překážkám ukazuje, že to jde - když má někdo talent.