Necelých patnáct minut strávil předseda sněmovny Miloš Zeman minulé pondělí před členy poslanecké komise pro kontrolu tajné služby. Celou tu dobu se jim snažil vysvětlit, že jeho dlouho avizované materiály skutečně dokazují snahu vnitra a tajné služby zavést u nás policejní stát. Před odchodem pak komisi řekl: „Až teď vyjdu před novináře, nic jim neřeknu, protože jsou zájmy státu, které musíme společně hájit, i když vím, že zveřejnění dokumentů, které jsem vám právě předal, by přispělo k mojí mediální sebeobhajobě.“ Podle odborníků, kteří se zatím s obsahem tajemného Zemanova kufříku mohli seznámit, je tomu ale přesně naopak: diskrétní mlčení o obsahu dokumentů je už jedinou Zemanovou šancí, jak uniknout veřejné blamáži. Většina z toho, co předložil, jsou totiž padělky, a zbytek skutečných dokumentů se netýká ničeho protizákonného.
Kdo je Demeter
Dvaapadesát stránek, jež Zeman v pondělí předal kontrolní komisi BIS, je složeno ze tří částí. První nejobsažnější (celkem 25 stran) dostal předseda ČSSD od někdejšího šéfa Inspekce ministra vnitra a dnes bezpečnostního poradce poslaneckého klubu ČSSD Mikuláše Tomina. Tomin svůj dárek vybavil průvodním dopisem, kde píše, že „uvedené materiály obdržel od jistého M. D. koncem září a v říjnu 1996“.Základem listin, které pro orientaci můžeme nazvat „Tominova část“, jsou tři listy papíru podepsané jakýmsi majorem Bohuslavem Šťastným. Obsahují informace o sledování jakéhosi Miloše Demetera (účel sledování, ani kdo ho prováděl, nelze z dokumentů určit). Tomin v průvodním dopise odhaduje jejich obsah na „zhruba ze 70 % pravdivý“, přičemž smyslem oněch tří stránek je podle něj „vzbudit dojem, že patří mezi kandidáty na funkci ředitele BIS“. Z čeho tak autor usuzuje ovšem není jasné. Záznam o údajném Demeterově sledování je totiž psán klasickým policejním žargonem a jeho vypovídací hodnota se blíží brakovým špionážním románům. Příklad: „Úřední záznam: Praha 19. 9. 96, sp. zn. 11370–01/96, sekce 8, mjr. Steiner Jan. Nejvýznamnější informací je setkání Demetera s Mikulášem Tominem. Frekvence jejich styku je častá. Obsah setkání se nepodařilo zjistit, setkávají se v malých prostorách restaurací, kde není možné monitorovat a osobní verbální odposlech není možné provádět pro vysokou profesionalitu Demetera. Bylo zjištěno, že Tomin zakoupil Demeterovi koženou bundu. Expozitura Olomouc má informaci, že společně s Demeterem může Tomin nabýt na významu a získat dokonalé krytí. Stejného názoru je i centrála. Tomin se stýká se Sépií a zde je informován o konkrétní angažovanosti Sépie.“ Nebo na jiném místě: „Ve věci pplk. Zdeňka Hrbka, příslušníka MO ,VOZ' bylo zjištěno, že spis získal Demeter, který ho předal jmenovanému Hrbkovi. Sešel se s ním v sobotu 14. 9. 96 v jeho bydlišti a to za přítomnosti dalších tří osob, které se A nepodařilo identifikovat. Má se jednat o důstojníky CIA, jeden z těchto mužů hovořil špatně česky s americkým dialektem. Kontakty Demetera s CIA jsou monitorovány. Kdo předal spis Demeterovi, je věcí interního šetření. Stejně tak se šetří únik informací k Demeterovi.“
Zn. 09241 sekce č. 4
Do „Tominovy části“ patří i další tři stránky, které Tomin označuje za „počítačové sjetiny“ (odkud ovšem pocházejí neuvádí), s informacemi o „údajné spolupráci některých vedoucích činitelů ČSSD s BIS, respektive s bývalou StB“. Tyto papíry sám Tomin v průvodním slově označuje za pravděpodobné padělky, které mají v Lidovém domě „prohloubit neshody a vzájemné podezírání“. Tři nijak neoznačené listy papíru vytištěné na jehličkové tiskárně bez háčků jsou nadepsány „Systém AZ, sp. zn. 0187 - 7/96“, s datem 15. a 23. 10. 96 a obsahují celkem 19 jmen. Jako údajní spolupracovníci StB jsou zde uvedeni Květa Kořínková a Vlasta Štěpová (obojí je pochopitelně nesmysl, neboť obě byly svého času členy vlády a byly tudíž pečlivě lustrovány) a dále například Petr Morávek (chybně označený jako Pavel). Zbytek je seznam jmen několika zaměstnanců parlamentu, u nichž je napsáno číslo telefonu a kanceláře plus poznámka „objekt bez technického zabezpečení“. Pouze u jmen Zemanových tajemníků Miroslava Šloufa a Karla Heřmana je poznámka „audio monitor“.Největším balíkem Tominovy části je ale devatenáct stran, které Tomin v dopise představuje jako „část agenturního spisu mé bývalé družky J. V., s níž doposud žiji ve stejném bytě a která byla získána jako agentka BIS za účelem sledování a kompromitování mé osoby zevnitř“. Listy papíru jsou opět psané na běžném psacím stroji bez patřičných úředních náležitostí. Zprávy podepisovali majoři Jiří Kadlec a Pavel Zavadil ze „sekce č. 4“. Obsah je až nečekaně banálním přehledem aktivit Mikuláše Tomina. (Příklad: „Sdělením V. je patrno, že Tomin neustále navazuje nové kontakty s lidmi, kteří vedou nesouhlas s tím, že byl Tomin odvolán z funkce ředitele Inspekce MV.“ Nebo: „Tomin je v úzkém kontaktu s novináři - jejich jména budou upřesněna na další schůzce - a netají se svým negativním postojem vůči p. Fendrychovi.“) O tom, že dokumenty jsou evidentní padělky, svědčí podle odborníků nejen to, že uvedení policisté u tajné služby vůbec nepracují, ale především fakt, že skutečné materiály BIS mají přesně určené formální náležitosti, zatímco tyto dokumenty mají nesmyslná záhlaví a spisové značky. Za falzifikáty ostatně dokumenty označil ve svém trestním oznámení na neznámého pachatele z loňského listopadu i sám Tomin. Později ale zřejmě změnil názor, neboť ve svém průvodním komentáři pro poslaneckou komisi naopak píše, že na autenticitě „uváděných informací trvá“, i když je prý možné, že jsou v dokumentech „zaměněna jména odpovědných pracovníků BIS“. Konečně minulý pátek po výslechu před parlamentní komisí změnil bezpečnostní poradce ČSSD názor potřetí a dokumenty opět označil za „jasné falzifikáty“.
Tošovský, Koukal, Snítil a Kapoun
Další část Zemanových materiálů můžeme pojmenovat „opravdové dokumenty“. Jde o pět stran kopií tajných listin ministerstva vnitra. První dvě obsahují tři roky starou zprávu Sekce imigrační a pasové služby Ruzyňského letiště o žádosti BIS získat „možnost vstupu do mezicelního prostoru“ s cílem kontroly íránské diplomatické pošty. O tom, zda se ale tajná služba nakonec opravdu do diplomatických zavazadel vloupala, už v dokumentech nic není a samotná žádost samozřejmě nijak nedokládá tezi o počínajícím policejním státě. Přesto Zeman před členy poslanecké komise tvrdil, že jde o doklad nezákonného postupu BIS a současně vysvětlil, že tento dvoustránkový materiál dostal od svých zdrojů, když chtěl „prověřit jejich serióznost“.Druhý a poslední kousek z „opravdových dokumentů“ pochází ze sekce inspekce a supervize ministerstva vnitra. Toto oddělení svého času shromáždilo jako součást šetření jiného případu dokumenty o převodu útvaru pro ochranu zastupitelských úřadů (sledovačky) z bývalé federace na Českou policii. A právě tyto dokumenty spolu s žádostí Stanislava Devátého o „rozšíření spolupráce“ BIS a zmíněného útvaru vykládá předseda Zeman jako důkaz nezákonného spojení tajné služby a ministerstva vnitra. Z této teze pak poněkud absurdně odvozuje tvrzení, že někdejší skupina Alfa - dnes transformovaná na odbor boje proti organizovanému zločinu - ve skutečnosti špicluje politiky. „Vím od guvernéra Tošovského, že byl sledován, a mohl bych uvést i ústní informace o sledování politiků ODS, například primátora Koukala, ale omezím se na písemné doklady o sledování opozičních poslanců,“ řekl komisi Zeman.Svá slova vzápětí doložil dvěma neoznačenými papíry, kterým ve vějíři všech jeho listin dejme jméno „anonymové“. První z těchto nepodepsaných, nedatovaných a nijak neoznačených listů informuje čtenáře, že sociálnědemokratický poslanec Evžen Snítil bydlí v okrese Rychnov nad Kněžnou, má červenou Škodu 105 a byl prý pod krycím jménem Roman v sedmdesátých letech registrován jako spolupracovník III. správy StB. Druhý papír se věnuje plánu na jakési politické vydírání (jehož smysl nelze z textu pochopit) poslance ČSSD a odborářského předáka Miroslava Kapouna. Nepodepsaný autor nejprve v kolonce „citlivá místa“ zapisuje, že prý Kapoun na jaře '95 prozradil vedení Českých drah odborářský stávkový scénář a jistě by nechtěl, aby se o jeho zradě dozvěděli kolegové. Po návrhu na tento psychický nátlak přechází anonymní kombinátor k románové vizi, jak Kapounovo „změknutí“ co nejvíc pojistit: „Situaci by velmi napomohlo, kdyby Kapoun (tlustý, ošklivý, nepříliš chytrý a od manželky odloučený muž) udržoval v té době důvěrné přátelství s okouzlující mladou dívkou, která by ho pomohla přesvědčit, že nejvýhodnější pro něho je přistoupit na nabízené podmínky.“
Agent z TV NOVA
Čtvrtou a poslední část Zemanova kufříku můžeme nazvat „Consus“. Neobsahuje totiž nic jiného než šest let starý zakladatelský plán akciové společnosti a investičního privatizačního fondu Consus, jehož součástí je kromě hospodářských cílů společnosti i obsáhlý seznam odborných expertů firmy. Společnost Consus bývá sice mezi novináři považována za důležitého sponzora Lidového domu (Zeman byl členem její dozorčí rady), zmíněný materiál je však tajný asi tak jako jídelní lístek v restauraci. Proč jej tedy Zeman zařadil do svého balíku? Odpověď zatím není zcela jasná. Podle jednoho z členů komise se tak stalo proto, že v materiálu je několik rukou psaných poznámek a předseda Zeman je připisuje redaktorovi TV NOVA Daliboru Balšínkovi, kterého - jak řekl členům komise - považuje za spolupracovníka tajné služby. Prvním důkazem údajné Balšínkovy spolupráce s BIS má být skutečnost, že pracoval v Lidových novinách, které (ovšem až po Balšínkově odchodu) psaly o sebevražedném pokusu Zemanova syna. Druhým pak má být fakt, že Balšínek jako reportér TV NOVA „pronásledoval“ po volbách předsedovu matku otázkami na údajný alkoholismus jejího syna.
