Rozhodnutí víkendové konference ODA zvolit do čela strany Jiřího Skalického je tím nejlepším možným ze všech nabízejících se špatných řešení. Rozhodně to ale není krok, který by nějak zásadně zvětšoval šance ODA přežít případné předčasné volby. K tomu, aby aliance dokázala během příštích týdnů a měsíců zvrátit hrozivý propad voličské podpory, by se musel stát malý zázrak. Jinak řečeno, strana by se musela sjednotit. A to - i vzhledem k sestavě nově zvoleného vedení - nevypadá v současné politické situaci příliš reálně.
Hodný muž
Atmosféru mimořádné brněnské konference ODA poznamenal jak dlouhotrvající vnitrostranický boj umocněný nejnovějším poklesem volebních preferencí (podle posledních dat by aliance nezískala ani pět procent hlasů a musela by opustit parlament), tak zhroucení Klausovy vlády. Tentokrát toho tedy bylo na jednu rozhádanou stranu opravdu hodně. V situaci, kdy odstupující předseda Žantovský ve svém projevu otevřeně zaútočil na ostatní členy stranického vedení, by se dalo dokonce označit za úspěch už to, že členové aliance vůbec dokázali konferenci normálně absolvovat a zvolit nového šéfa strany.
Před Jiřím Skalickým nyní ovšem leží vpravdě sisyfovský úkol. Nejenže do nejvyššího stranického křesla nastupuje ve chvíli, kdy se rozpadla koaliční vláda a kdy jeho straně dlouhodobě hrozí rozkol a zánik. To nejpodstatnější je, že tak činí de facto z donucení. Jakkoliv je totiž Skalický po krachu Michaela Žantovského pro ODA jediným řešením, není to - alespoň prozatím - muž, který by měl jakoukoliv zřetelně formulovanou představu o budoucnosti strany. Není to vůdce, kterého by ODA a s ní i celá pravice tolik potřebovaly. Skalický je nesporně člověk slušný a hodný, bohužel ale také příliš kompromisně založený a neschopný prosadit to, co považuje za důležité. (Například před třemi týdny, když oznamoval svoji kandidaturu, správně trval na rozpuštění pravé frakce v ODA, později však z této podmínky tiše slevil.) A odhadovat, jak se takový předseda „z donucení“ zachová v nynější napjaté situaci, je velmi riskantní: bude například v příštích dnech prosazovat zachování ODA stůj co stůj, nebo naopak eventuální sblížení s Pilipovou a Rumlovou částí rozdělené ODS?
Mašek, nebo Češka
Základní problém ODA je však hlubší. Už dlouho nezná odpověď na principiální otázku, totiž jakou politiku, respektive jakou roli na české politické scéně chce vlastně hrát. A v tomto smyslu brněnská konference žádnou změnu neznamenala, naopak v jistém smyslu „prokletí ODA“ potvrdila.
Zjednodušeně řečeno: představa, která se prosadila před tři čtvrtě rokem v Mostě zvolením Michaela Žantovského, totiž že se aliance pod jeho vedením stane velkou stranou a reálnou alternativou pro stále více znechucené voliče ODS, zkrachovala už někdy v polovině léta. Druhý směr, reprezentovaný Maškovou pravou frakcí, který budoucnost ODA vidí především v nekompromisním naplňování liberálních idejí, zase není v rámci aliance schopen získat jasnou převahu. Výsledkem je patový stav: na jedné straně je Maškovo „tvrdé jádro“ příliš slabé, než aby prosadilo svou, současně je ale dostatečně silné, aby dokázalo zmařit jakýkoliv pokus o pragmatický posun politiky ODA, který by straně mohl přilákat další voliče. Podobně schizofrenní je i pozice tzv. realistů kolem Romana Češky. Svým pojetím politiky, nebo přesněji se svou představou o pragmatickém fungování politické strany, mají logicky velmi blízko k ODS (respektive k její pilipovské části), avšak i jen náznak úvahy o možné těsnější spolupráci byl pro ně až do minulého pátku tabu.
Čím chce tedy ODA vlastně být? Chce být například jakousi obdobou německé FDP Klause Kinkela, která je pověstným jazýčkem na vahách tamní politiky a v poslední době se tak jako aliance profiluje zejména tématem snižování daní? Postavení třetího uprostřed však už na zdejší politické scéně obsadili lidovci. Chce tedy ODA být především principiální a lhostejno, že malou stranou typu bavorské CSU? Pak by si ale do svého čela měla zvolit člověka Maškova typu, a nikoliv kompromisní postavu Jiřího Skalického, a co nejrychleji uzavřít těsnou předvolební koalici s ODS.
Na podobné úvahy v Brně členům ODA nezbyl o víkendu čas. Pokud si jej však v příštích týdnech a měsících nenajde ani nové vedení, začne být legitimní otázka, k čemu zde aliance vlastně existuje. Obecně totiž platí, že malé strany mají pro demokracii a své voliče smysl jen tehdy, dokážou-li buďto díky rozložení sil v parlamentu reálně prosazovat své názory, anebo pokud sveřepým a zřetelným trváním na svém programu pomáhají v politice udržet ideály, jež velké strany často ve jménu pragmatického výsledku opouštějí. Bohužel o ODA dosud neplatilo ani jedno. Poslední události v ODS však straně nabídly ještě jedno východisko: možnost, jak se bez ztráty vlastní tváře zapojit do vytváření nové občanské pravice.
