Podnět ke stíhání estébáka, který jej kdysi mučením a bitím donutil k emigraci, podal Vlastimil Třešňák už v roce 1991. Proces se však koná až teď. Na lavici obžalovaných zasedl dvaačtyřicetiletý podnikatel, majitel firmy na výrobu nábytku Josef Kafka, jehož by dnes náhodný pozorovatel jen stěží tipoval na někdejší legendární „mlátičku“ komunistické StB. Soud s ním je nejen značně opožděn, ale navíc jde o vůbec první případ, kdy je v Čechách souzen příslušník politické policie za fyzické týrání disidentů. Třešňák měl totiž štěstí, že sehnal aspoň svědka, který ho viděl po přestálých útrapách na StB upadnout do bezvědomí. Řada jiných postižených očité svědky nemá. Všechno viděli jen jiní estébáci a ti si dnes z paměti vybavují pouze to, že nikdo od nich ze sboru by mouše neublížil.
Toho chlapa neznám
Formálně se proces točí kolem události, která je stará šestnáct let. V červenci 1981 totiž estébácká úderka odvlekla z pražského restaurantu U Zlatého tygra čtveřici chartistů, mezi kterými byl i písničkář a spisovatel Vlastimil Třešňák. Všichni byli naprosto bezdůvodně zadrženi a předáni k výslechům do nedaleké Bartolomějské ulice. Třešňák „vyfasoval“ právě Kafku.
„Dával mi naprosto nesmyslné otázky a vzápětí mě začal tlouct,“ vzpomíná písničkář. Kafka jej mlátil pravítkem do hlavy a pěstí do tváře. Po zhruba čtyřech hodinách nechal svou oběť odvést do cely a druhý den výslech pokračoval. Tentokrát Kafka k ranám přidal další číslo: postupně rozškrtával zápalky a pak je zhasínal o Třešňákovy ruce. „Zkus se ohnat a přišijeme ti napadení veřejného činitele,“ říkal při tom. Třešňák po chvíli omdlel a probral se až na posteli, kde se mu někdo, asi lékař, pokoušel píchnout injekci. To Třešňák odmítl, a tak jej zase odvedli do cely. Propuštěn byl až po dvou dnech.
Kafka ještě loni u výslechu přesvědčoval vyšetřovatele, že Třešňáka vůbec nezná. Ze lži jej ovšem usvědčuje Pavel Brunnhofer, kterého tenkrát vyslýchali ve vedlejší kanceláři. Právě sem totiž Kafka vběhl poté, co se mu Třešňák „složil“, a Brunnhofer otevřenými dveřmi zahlédl zhrouceného přítele. Další tři svědci se s Třešňákem setkali po propuštění a dodnes si pamatují popáleniny na jeho rukou. Neudržitelnost Kafkova postoje „neznám, nepamatuju se“ prokazuje i materiál zvaný v estébácké novořeči „Operativní opatření do akce Asanace k osobě V. Třešňáka“. Pouhý týden před incidentem jej vypracoval - Josef Kafka.
Agenti a výslechy
Asanace bylo krycí jméno akce, s jejíž pomocí chtěla StB počátkem osmdesátých let vyhnat řadu zdejších disidentů do exilu. Mezi vybrané cíle patřil i Třešňák. Kafkův návrh, jak jej přimět k vystěhování, podepsali i nadřízení příslušníci StB Jiří Karásek a Jaroslav Grabmüller. Listování tímto dílkem přesvědčivě ukazuje, jak nevybíravé metody politická policie používala.
Na Třešňáka byli podle Kafkova plánu nasazeni agenti StB s krycími jmény Kovář a Francl, kteří měli dodávat informace o jeho přátelích. StB prověřovala písničkářovy nejbližší spolupracovníky (dělal pomocného dělníka v Řempu Praha), pokoušela se mezi nimi najít dalšího vhodného práskače a k téže práci se pokusila přemluvit jeho přítelkyni. „Bude posouzena možnost výskytu kriminální trestné činnosti v místě pracoviště Třešňáka,“ říká jedna z pikantních kliček plánu. Jakýkoli takový přečin měl být podle Kafkových pokynů „přišit“ vyhlédnuté oběti. Dalším bodem scénáře byl příkaz převážet Třešňáka při každém zadržení v hospodě okamžitě na záchytku. Kafka rovněž doporučoval, aby byl písničkář zván pravidelně každý týden na StB k výslechům, a na závěr své nadřízené informuje, že do Třešňákova bytu byl zaveden odposlech. Nutno říci, že s tímto oddílem Asanace slavila StB úspěch: Vlastimil Třešňák po několikaměsíčním tlaku emigroval do Švédska.
Další soud za měsíc
Žaloba viní Kafku ze zneužití pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody a hrozí mu až tříleté vězení. Proč trvalo vyšetřování jeho zločinu tak dlouho, dnes nedokáže nikdo vysvětlit. Třešňákovo podání nejprve dostala Městská prokuratura v Praze, později přešlo na vojenskou prokuraturu a pak se jím začaly zabývat instituce předcházející dnešnímu Bendovu Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (UDV). Teprve když se spis dostal na stůl Michalu Štikarovi z UDV, začalo se s podáním skutečně něco dělat - a loni v listopadu podal státní zástupce Ondřej Lázna obžalobu.
Pak se deset měsíců čekalo na soud. Při prvním stání vypovídal nejdříve Kafka. Už si vzpomněl, že Třešňáka zná a že jej asi vyslýchal, ale nikdy prý ani jeho, ani nikoho jiného nebil. Třešňák zopakoval to, co stojí v obžalobě, a pak čelil otázkám Kafkova obhájce, jak silné byly rány, které dostal, jakou barvu měly popáleniny apod. Na otázku, jak dlouho jej následky Kafkova bití omezovaly v obvyklém životě, Třešňák odpověděl, že jej „dodnes omezuje myšlenka, jak se něco takového mohlo stát ve dvacátém století ve státě, který si říkal civilizovaný“. Pavel Brunnhofer pak potvrdil, že byl zatčen s Třešňákem a že jej viděl zhrouceného s hlavou na stole. Poté bylo jednání odročeno.
Další stání proběhne koncem října, budou vyslechnuti svědci, kteří viděli Třešňáka po propuštění, lékaři, kteří tehdy sloužili na vnitru, a soud by měl mít k dispozici i spis, který na něj vedla StB.
