Pocit vzájemného porozumění, které předminulý čtvrtek po bleskové schůzce demonstroval premiér Klaus s představiteli několika romských organizací, projde už brzy zatěžkávací zkouškou. Na začátku září má totiž kabinet zasedat nad Zprávou o situaci romské menšiny, předloženou ministrem bez portfeje Pavlem Bratinkou. Dokument se zdál „nekonkrétní“ už premiéru Klausovi, těžko ale říci, jak se ministři vyrovnají s požadavky, které chtějí prosadit sami Romové. V některých totiž můžeme jasně rozpoznat volání po pozitivní diskriminaci, v Česku prozatím nevyzkoušené. Nejistý zůstává i osud „romského vládního minisekretariátu“ vyhlášeného Klausem. Představy Romů o jeho podobě i pravomocích se totiž zatím značně rozcházejí se záměry vlády.
Nesmést ze stolu
Zatím poslední návrh vládního usnesení ke zprávě o životě českých Romů je z minulého týdne. Má pět stran a rozepisuje úkoly pro devět ministerstev a ministra bez portfeje. Mezi jedenácti úkoly pro ministra školství najdeme i požadavek Romů, aby ministr metodickým pokynem zamezil dosavadní praxi, podle níž jsou prý romské děti posílány do zvláštních škol „bez podložených důvodů, jež by dokládaly jejich nedostatečné intelektové a vzdělávací předpoklady“. Viditelná nespokojenost panuje s dosavadním systémem nultých ročníků. Romové žádají o podstatné rozšíření jejich sítě. Romové také chtějí podporu výchovně-rekreačních táborů pro děti z problémových či hroutících se rodin a střední uměleckou školu zaměřenou na „rozvoj hudebního a pohybového nadání romských dětí“. Ministr Vodička by zase měl vymyslet systém, jak motivovat podnikatele k zaměstnávání Romů. Nejvíce požadavků míří na ministra vnitra. Romové mimo jiné žádají, aby uchazeči o práci v policii byli testováni na náchylnost k rasovým předsudkům a aby kladný výsledek představoval zásadní překážku pro nástup ke sboru. Naopak sami Romové by měli mít na střední policejní škole vyhrazeno pět procent míst. Znovu se objevuje i požadavek, aby byla odebrána registrace sdružením, která propagují rasovou nesnášenlivost. O to se už před dvěma lety Rumlův úřad pokoušel (šlo o spolky Vlastenecká liga a Vlastenecká fronta), nakonec však pro takový krok nenašel dostatek právně dokazatelných důvodů. Konečně pokud se splní představy, které Romové adresovali ministerstvu kultury, vznikne Romské národní divadlo. Úkolů, které by státní správa měla vykonat, je pochopitelně mnohem více (třeba ministr obrany by měl zjistit, jak mladí romští muži prožívají službu v armádě). Uvedené příklady jsou ale v materiálu označeny hvězdičkou a soudě dle doprovodného textu, který je k návrhu připojen, vzbudily u vládních úředníků rozpaky. „S některými formulacemi se ztotožňujeme, některé považujeme za zavádějící,“ píše se bez dalších podrobností v materiálu. Už teď lze předpokládat, že některé romské představy - například zmíněné kvóty pro střední policejní školy - budou pro kabinet jen těžko stravitelné. „Tohle už je volání po kolektivních právech,“ míní Bratinkův náměstek Viktor Dobal. „A nevíme, kde to může skončit. Rozhodně tady nechceme zavádět žádnou Ameriku,“ říká v narážce na americkou pozitivní diskriminaci černochů, započatou v šedesátých letech.
Romové za dveřmi
Když Václav Klaus po zmíněné schůzce s romskými předáky ohlašoval zřízení „romského minisekretariátu, který by mohl zaklepat na všechny příslušné dveře včetně mých“, hovořil o datu jeho vzniku v perspektivě „několika mála týdnů“. Čas plyne, ovšem premiér zatím z Romů za dveřmi obavy mít nemusí. Původní představa, se kterou Romové za Klausem šli, bylo ustavení zvláštního vládního zmocněnce pro otázku Romů, jemuž by příslušela podobná role, jakou plnil během povodní Jiří Skalický nebo v jaké v boji proti majetkové kriminalitě působí Augustin Hrbotický. Klaus navrhl „vymyslet nějaký jiný název“, všichni přítomní se po chvíli shodli na jménu „koordinátor“ a nápad byl hned poté na tiskovce vyhlášen. Mnohokrát citovaný návrh vládního usnesení ovšem ministrům nabízí tři varianty: místo koordinátora by prý mohl v Úřadě vlády zasednout romský poradce premiéra či přímo „poradní a koordinační skupina složená úplně či částečně ze zástupců romské komunity“. Bratinka se přitom kloní k třetí variantě, podle materiálu „kvůli obavám z nejednotnosti romské komunity a existence různých zájmových skupin“. To se ale romským zástupcům nelíbí. Obávají se, že se z komise stane další Rada pro národnosti, která se podle jednoho z romských mluvčích „sejde jednou za tři měsíce, rozhodne jen o dotacích pro národnostní tisk a bude sloužit vládě jako alibi, že se stará o menšiny“. Za stejně špatný Romové považují nápad s premiérovým poradcem: ten by se prý mohl v soukolí tuzemské byrokratické mašinerie rychle stát jen ušlápnutým úředníkem. Naopak koordinátor (byť dosud nejsou jasné ani jeho kompetence) by prý měl pozici zcela jinou: minimálně lepší přístup k ministrům a jejich úředníkům, u nichž by se prý také jistě těšil větší úctě než nějaká „poradní a koordinační komise“ či jeden z mnoha Klausových poradců. O tom, jak budou Romové postupovat, pokud se vláda rozhodne jinak, než si představují, se ale zatím lze jen dohadovat. Po setkání s Václavem Klausem totiž romští představitelé vyhlásili informační embargo a až do projednání zprávy se nehodlají k celé věci vyjadřovat.
