Naději, že české zdravotnictví konečně našlo správný směr, vzbudily první tři týdny prázdnin. Zpočátku, při dramatických sporech o způsob placení za lékařské služby, které na své kůži pocítili pacienti a které se přenesly i do parlamentu, to tak ani v nejmenším nevypadalo. Od minulého týdne, kdy ministr Jan Stráský dokončil podrobné návrhy na dílčí reformu pojišťoven a nemocnic, ale už lze jen těžko přehlédnout, že právě dnes probíhají největší změny od ledna 1993, kdy se současný zdravotnický systém zaváděl.
Zrušení výkonů
Týden nepříjemností, který zažili pacienti nucení platit lékařům za ošetření, skončil neúspěšným pokusem sociálnědemokratických poslanců odvolat ministra Stráského a premiéra Klause. Dny i noci sporů a jednání měly na první pohled velmi hubený výsledek. Česká lékařská komora se s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou nakonec nedohodla na novém ceníku lékařských výkonů a místo toho přistoupila na návrh ředitele VZP Jiřího Němce platit nemocnicím i ambulantním lékařům podle rozpočtu odvozeného z loňských výdajů. Němec přitom rozpočty navrhl už v červnu, a tak to vypadá, že veškerý červencový povyk sloužil nejvýš k demonstraci síly zdravotnických lobby nebo opozičních stran. Ve skutečnosti ale došlo ke změně, která stála za trochu křiku: zavedením rozpočtů byl zrušen tolik kritizovaný výkonový systém financování. Lékaři už napříště nebudou muset vykazovat co nejvíce výkonů, aby vydělali. Na tuto změnu se čekalo několik let: doktoři už mohou omezit kontroly pacientů (které provádějí nejčastěji v celé Evropě) a zastaví horečné nákupy nových přístrojů sloužících ke stále komplikovanějším - a bodově výhodným - vyšetřením. Dobrým důsledkem takových úspor může být skutečnost, že nemocnice nebudou každoročně vykazovat několikamiliardový dluh u dodavatelů. Bohužel nepříjemné mohou být vedlejší účinky. Co když lékaři se zrušením financování podle výkonů ztratí zájem o své pacienty? Peněz přece budou mít stejně, ať léčí, jak chtějí.
Takové podezření by všichni zdravotníci rozhořčeně odmítli. Profesní etika přece jasně říká, že dobrému lékaři je prospěch pacienta nade vše. Vysoká prestiž lékařského stavu napovídá, že o ideálních pohnutkách je přesvědčena také většina Čechů. Počátek července ovšem jasně ukázal, že etika přestává platit ve chvíli, kdy se spolky lékařů stávají účastníky dohadování o cenách svých služeb. Ve sporu o seznam výkonů vyzvali radikálové z vedení komory všechny lékaře, aby pod hrozbou zákazu povolání vybírali peníze od pacientů. I když oficiální prohlášení komory o ničem takovém nemluvilo, přesto je zřejmé, že v některých chvílích považuje celá řada lékařů za správné nevyšetřit ani sedmdesátiletou babičku, když nemá po ruce stokorunu.
Mít proč léčit
Ve zdravotnictví ovšem není nic černobílé. Nelze beze všeho odsoudit komoru, i když jako zákonem stanovený strážce lékařské etiky nutila doktory k neetickému chování. Její prezident Bohuslav Svoboda přece vysvětlil, že cenový boj nakonec pacientům pomůže - právě obyčejní lidé by špatně nastavený cenový systém pocítili na svém zdraví. Uznávaný mluvčí lékařského stavu by se jistě neuchýlil k prázdným výmluvám. Potíž je v tom, že jeho výroky až příliš dobře zapadají do podivně nepřehledné zdravotnické diskuse, jejíž účastníci sice nešetří ostrými výhrůžkami ani dramatickými nářky, sepisují důmyslné reformy a odvolávají politiky, nikdy to ale nemyslí tak úplně vážně. Když dnes radikálové z vedení komory podmiňují morální hodnoty financemi, pouštějí se do nebezpečného podniku. I nejlepší lékaři si totiž postupně mohou osvojit názor, že etika je sice hodně důležitá, při jejím uplatňování ale záleží na situaci.
Na protest proti výzvě vybírat od pacientů peníze odstoupil ze své funkce v lékařské komoře chebský primář Jan Kropáček. Dokázal tím, že alespoň někteří doktoři si riziko útoku na podstatu profesní morálky uvědomují. Všichni ale tak příkladní nejsou - a první červencový týden jasně ukázal, jak je nutné, aby čeští lékaři měli dostatečnou finanční pobídku, proč všemi silami usilovat o zdraví pacientů.
Patří k příjemnějším zprávám, že tato otázka patří k tématům současné diskuse. Návrh zákona o zdravotním pojištění, který ve středu předloží ministr Stráský vládě, s tím počítá alespoň v ambulantní sféře: praktičtí lékaři, zubaři a gynekologové by měli být pravděpodobně už od ledna placeni podle počtu pacientů ve svých kartotékách, ambulantní specialisté (chirurgové, internisté, oční lékaři atd.) se vrátí k platbě za výkony, dostanou ovšem od pojišťovny finanční strop. V návrhu zákona bohužel nenajdeme žádný přímý či nepřímý prostředek, jak motivovat doktory v nemocnicích.
Bez likvidace nemocnic to nejde
Nahradit výkonový systém něčím rozumnějším ale znamená pouze prvním krok v pokusu zachránit zdravotnickou bilanci. Stejně důležitý a navíc obtížnější podnik je likvidace přebytečných zdravotnických kapacit. V tomto směru předloží Jan Stráský vládě skutečně unikátní dokument s názvem „Restrukturalizace lůžkového fondu“. Navrhuje změnit třicet nemocnic na několikrát lacinější léčebny dlouhodobě nemocných, ve třech případech dokonce ještě letos. Materiál má jednu velkou chybu: doporučuje stanovit velikost nemocnic v celé České republice, obchází ale tři největší města, kde je také největší přebytek lůžek. Svou roli v tom bezpochyby hrají obavy z mocných lékařských lobby především v Praze. Pokud ovšem vláda návrh schválí, uvědomí si i lékaři z metropolí, že ani jejich špitály se reformě nevyhnou.
Probíhající změny ve zdravotnictví, které je možné chápat jako počátek reformy, mohou vzbudit opatrný optimismus. Mají jen tu nevýhodu, že veřejnosti ani doktorům není příliš jasné, kam směřují (nikdo z doktorů si dnes nedokáže představit ani to, jakým způsobem budou zdravotnická zařízení placena ve čtvrtém čtvrtletí). Pokud tedy vláda stojí o veřejnou podporu, měla by najít dostatek rozhodnosti a vysvětlovat další reformní kroky s předstihem.
