Vypadá to, že ohledně privatizace bank se konečně začínají věci hýbat z místa. Na svém posledním zasedání totiž vláda definitivně deklarovala připravenost k rychlému prodeji státních podílů ve čtyřech největších tuzemských finančních ústavech v celkové účetní ceně kolem osmi miliard korun. Zatím ovšem schází to nejpodstatnější: definitivní rozhodnutí o způsobu, jakým budou prodány státní podíly v Komerční bance (49 %), Československé obchodní bance (66 %) a České spořitelně (45 %). Pro úplnost je pak třeba dodat, že privatizace třicetiprocentního podílu státu v Investiční a Poštovní bance půjde dál svou vlastní cestou a žádná z metod, o nichž vláda uvažuje, se této dnes už de facto privátní banky týkat nebude.
Spořitelna dostala odklad
Ministr Pilip překvapil nejen své kolegy ve vládě, ale především centrální banku a Fond národního majetku důrazem, jaký klade na rychlost privatizace. Podle návrhu, který minulou středu předložil vládě, by měl být výběr strategických partnerů ukončen ještě letos, a to i přesto, že vláda slíbila sněmovně před hlasováním o důvěře předložit „koncepci privatizace“, jejíž projednání si pochopitelně vyžádá několik měsíců.
Centrální banka označuje Pilipův návrh „razantního ústupu z bank“ za rizikovější variantu než „postupné vycouvání“, které navrhuje ona. Podle ministerstva financí je ale riziko rychlosti vyváženo rychlým zvýšením konkurenceschopnosti dnešních bankovních molochů. Z Pilipova materiálu je také jasné, že privatizace ČSOB a KB bude vyhlášena a prováděna souběžně, aby nedocházelo ke konfliktu zájmů mezi potenciálními investory. Naopak privatizace České spořitelny má proběhnout minimálně o rok později, neboť spořitelna je „natolik specifickým ústavem“, že bude dobré počkat na výsledky, které přinese privatizace KB a ČSOB.
Ministerstvo financí pak navrhuje následující postup. Nejprve mají být metodou výběrového řízení nalezeni strategičtí partneři pro odprodej tzv. blokačních minorit, tedy 34 % akcií. Teprve pak by měl být opět pomocí veřejného výběrového řízení nabídnut odprodej menších balíků akcií (3–5 %). Zbytkový podíl - v rozsahu jednoho až dvou procent - by měl být nakonec rozprodán na burze. Jiný postup ovšem prosazuje centrální banka. Podle ní by se měl už v prvním kole hledat strategický partner, kterému by stát nabídl jedenapadesátiprocentní podíl v ČSOB a celý podíl v KB, ovšem s dodatečnými, omezujícími podmínkami. Blokační minoritu (34 %) by zájemce dostal ihned, zbytek (dopočet do jedenapadesáti, respektive devětačtyřiceti procent) by dál zůstal ve správě FNM ještě nejméně po dobu dvou let. FNM by sice podle této varianty pověřil výkonem vlastnických práv právě strategického partnera, ale současně by měl dál své zástupce v dozorčích radách obou bank. Po dvou letech by pak strategický parter získal plnou kontrolu nad bankou s tím, že pokud by o ni neměl zájem (což je ovšem nepravděpodobné), rozprodal by FNM zbytkový podíl na burze.
Nevyřízené účty
Svou představu o privatizaci mají ale i šéfové samotných bank. Ve svých „manažerských návrzích“ připomínají, že o akcie mají zájem i instituce typu Evropské banky pro obnovu a rozvoj, jejichž podíl by mohl být pro banky „stabilizujícím vlastnickým prvkem“. Návrh manažerů je vůbec zásadně odlišný od obou předchozích variant. Jasně jej shrnul generální ředitel KB Richard Salzman, podle něhož by bylo nejlepší, aby se třem až sedmi strategickým investorům prodávaly podíly maximálně do 20 %. Tento „roztříštěný model“ podporuje i vedení ČSOB s tím, že by se při prodejích nemělo zapomínat ani na management bank. Strategie nynějších šéfů bank je tak jasná: čím méně mocný bude hlavní strategický investor, tím větší bude šance, že současní manažeři zůstanou na svých postech a nebudou nahrazeni zahraničními odborníky, které by si do funkcí mohl dosadit majoritní vlastník.
Kromě očekávaných diskusí v parlamentu a mezi bankéři však nad koncepcí, již navrhuje vláda, visí ještě jeden otazník: majetkové vztahy se Slovenskem. Národná banka Slovenska totiž stále vlastní jako pozůstatek z dob federace 24 % ČSOB a slovenský Fond národného majetku si činí nárok na jednu třetinu akcií KB, které jsou ve vlastnictví českého FNM. (Tato jedna třetina měla být při dělení federálního majetku převedena na Slovensko, což se nestalo kvůli nevypořádaným majetkovým vztahům mezi oběma státy: Slovensko totiž nevydalo českému FNM podíl ve Všeobecné úverové bance, na který má zase nárok český stát.) Důležité je tedy to, že samotná privatizace se bez dohody se Slovenskem zásadně komplikuje. Sám Pilip proto ve svém materiálu navrhuje, aby ještě před vyhlášením podmínek pro privatizaci bylo ukončeno mimosoudní vyrovnání s Bratislavou. Ale ani v případě, že by k němu z politických důvodů nedošlo, se privatizace podle MF nesmí zastavit. Poměrná část výnosů z privatizace by se měla ukládat na speciální účet, který by byl posléze převeden ve prospěch Slovenska.
