Když generální ředitel Investiční a Poštovní banky Jiří Tesař a jeho náměstek Libor Procházka podepisovali letos v únoru smlouvu s belgickým podnikatelem Jean Claude van Gansenem, asi je ani nenapadlo, že jim za podpisy bude hrozit až pětileté vězení. Bankéři tehdy od Belgičana koupili za sto osmdesát milionů korun akcie Vojenského projektového ústavu DECO CITY, a. s. Obchodu si ale povšiml finančně analytický útvar ministerstva financí. Protože se úředníkům zdála transakce podezřelá, upozornili koncem dubna policii a ta minulý týden vzala oba čelné představitele IPB do vazby. Policie se pokusila obvinit i Gansena, ale zatím jej nenašla, a doklad o stíhání mu tudíž nepředala. Řada českých finančníků ovšem zastává názor, že se Tesař s Procházkou při zmiňovaném kšeftu nedopustili ničeho nezákonného. V rozhovorech pro média se znalci netají přesvědčením, že pokud vyšetřovatelé nemají v ruce nějaká veřejnosti dosud neznámá fakta a důkazy, stane se jejich akce velkou policejní blamáží.
Proti praní špinavých peněz
Dva dny poté, co Tesař s Procházkou koupili osmdesátiprocentní balík akcií DECO CITY, poukázala IPB na Gansenův účet u Živnostenské banky dohodnutých 180 milionů. J. C. van Gansen je obchodník s nemovitostmi a kromě firmy VPÚ DECO CITY figuruje jeho jméno v představenstvech dvou jejích dceřiných společností - zároveň je členem představenstev dalších šesti společností. Belgičan odeslal peníze na své valutové konto u stejné banky a tentýž den z něho převedl dva miliony marek na účet své firmy PTE do Lucemburska. Živnostenská banka oznámila podle zákona transfer o praní špinavých peněz finančně analytickému útvaru ministerstva financí a jeho zaměstnanci začali původ peněz prověřovat.
Sedmnáctého dubna dal Gansen příkaz k dalšímu převodu; tentokrát šlo o milion dolarů. Finančně analytický útvar den nato převod zakázal. Experti už věděli, o jaké peníze jde, a transakce mezi Gansenem a IPB se jim zdála podezřelá. Banka totiž nakoupila jednu akcii za pět tisíc sedm set sedmdesát pět korun, přičemž na burze byla tato cena více než o polovinu nižší. Ministerstvo financí prozkoumalo i hospodaření VPÚ DECO CITY. Loni tato firma, zaměstnávající čtrnáct lidí, vykázala ztrátu jednoho milionu korun při obratu jedenácti milionů. Úředníkům ministerstva financí připadal hmotný i nehmotný majetek společnosti nevýznamný. VPÚ sice vlastní rozlehlý dům v Jindřišské ulici v Praze (právě a výhradně o něj Investiční a Poštovní bance při obchodu šlo), nicméně tato nemovitost byla v aktivech akciové společnosti odepsána, tedy de facto „nebyla vidět“ (to je u akciovek zřizovaných v první privatizační vlně, kdy se nemovitosti neoceňovaly tržně, běžná záležitost). Kontrolorům tudíž připadal rozdíl mezi kupní cenou a hodnotou společnosti propastný a obchod vyhodnotili jako pokus dvou manažerů „ulít“ peníze z IPB do ciziny.
Mimoto měla věc ještě jednu vadu na kráse: chce-li u nás jakákoliv banka koupit více než deset procent nějaké akciové společnosti, potřebuje k tomu svolení ČNB. Tesař s Procházkou si ale tento souhlas od centrální banky nevyžádali.
Policii zprvu vyhodili
24. dubna se státní zástupkyně Jaroslava Bielková obrátila na vedení IPB se žádostí, aby banka zpřístupnila dokumenty vztahujících se ke zmíněnému obchodu. S tímto tzv. dožádáním se do centrály IPB dostavili příslušníci sekce pro odhalování korupce (SPOK). Banka jim ale odmítla doklady vydat. Policisté jednali podle oficiální zprávy jenom s vedoucí právního útvaru banky, ale „přes pootevřené dveře sledoval jednání z vedlejší místnosti Jiří Tesař“.
O čtyři dny později dala Bielková souhlas k prohlídce prostor banky a protikorupční sekce tuto prohlídku následující den provedla. Policisté zároveň předali Tesařovi a Procházkovi obvinění z trestných činů zpronevěry a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Prvního prohřešku se měli dopustit tím, že koupili akcie více než o sto procent dráže, než byla jejich cena na burze (tím „naložili s penězi v rozporu s účelem, pro který jim byly akcionáři a klienty svěřeny, to jest k transakcím vedoucím k zisku“). Porušení druhého paragrafu prý spočívá v tom, že před nákupem akcií nebylo vyžádáno svolení ČNB.
Při výslechu označili oba dva bankéři obvinění za absurdní. Podle nich při obchodu vůbec nešlo o cenu akcií na burze, výši základního jmění či hospodářské výsledky kupované společnosti. Banka nechtěla koupit DECO CITY, ale šlo jí o dům, který tato akciovka vlastní. V jeho bezprostřední blízkosti už IPB patří několik budov a plánuje zde velkou stavbu obchodních komplexů. 180 milionů za dům v této části Prahy není cena nijak přemrštěná a chystanou výstavbou by se prý navíc zcela jistě zhodnotila. Mimo to Tesař s Procházkou policii upozornili, že transakce byla připravována odborným managementem banky, smlouvu projednalo jak představenstvo, tak dozorčí rada a oni dva jen podepsali připravené smlouvy. Ředitel Tesař byl navíc odpůrcem tohoto nákupu a prosazoval, aby banka prostě od Gansena koupila nemovitost, nikoli celou nefunkční akciovku.
Bankéři svou výpovědí policii do značné míry přesvědčili a vyšetřovatelé dnes o jejich úmyslu poškodit banku otevřeně pochybují. Státní zástupkyně Bielková ovšem trvala na vzetí do vazby - pravdivost výpovědi bankéřů se prý musí prověřit a oba obvinění mají natolik vysoké funkce, že by mohli závažným způsobem ovlivňovat zaměstnance banky. Podle České televize byli ředitel a náměstek IPB vzati do vazby poté, co policie zjistila, že část peněz za nákup DECO CITY se z Lucemburska vrátila na jejich soukromá konta. Ani policie, ani Bielková ale na žádná taková konta při prohlídce nenarazily a o ničem podobném nevědí.
Úspora na daních
Zatčení Tesaře a Procházky vyvolalo šok v nejvyšších vládních a bankovních kruzích. Vláda dokonce zařadila problém IPB na pořad své středeční schůze, nakonec však zůstala u střízlivého prohlášení, že počká na výsledek práce vyšetřovatelů. Česká národní banka ústy svého mluvčího Švehly opakovaně zdůrazňovala, že zatčení nemá nic společného s ekonomickou situací IPB, která je dobrá - snažila se tak zabránit masivnímu útoku vkladatelů na přepážky Tesařova finančního domu.
Představitelé IPB krok policie zpochybňují. Například člen dozorčí rady Jan Suchánek je přesvědčen, že jde o naprostou blamáž policie. Podle něj se Gansen snažil prodat dům už několik let, protože - nespokojen s vývojem na českém kapitálovém trhu - couval ze svých obchodních aktivit u nás a čekal pouze na zajímavou nabídku. Suchánek vysvětluje i to, proč banka koupila společnost, a nikoliv dům. „Bylo to prostě z daňových důvodů. Při prodeji domu by Gansen zaplatil velkou daň, takže aby dostal požadovanou částku, musela by být cena o hodně vyšší.“ I Suchánek je přesvědčen, že cena, kterou IPB za nemovitost zaplatila, není v žádném případě přemrštěná. A pokud jde o chybějící žádost u centrální banky o nákup majoritního podílu, nebylo to podle něj nutné. Banka je součástí holdingu IPB Group, který prý žádně svolení nepotřebuje. Stejný postoj k věci má i Suchánkův kolega z dozorčí rady (a zároveň místopředseda Fondu národního majetku) Michal Hrubý.
K tomu, aby mohla policie oba bankéře úspěšně stíhat, musí mít někoho, kdo byl jejich podpisem pod smlouvou poškozen. Řada akcionářů však v reakci na aktivitu státní zástupkyně a policie podepsala petici, v níž pocit jakékoli škody výslovně odmítá.
