S blížícím se červencovým summitem v Madridu, na němž se rozhodne o nových členech NATO, se představitelé českého ministerstva obrany horlivě snaží dát dohromady materiály a plány, které by konečně světu ukázaly budoucí tvář naší armády. Ministr Miloslav Výborný předkládá v těchto dnech vládě dokument nazvaný Koncepce české armády do roku 2000 s výhledem do roku 2005. Současně probíhá soutěž o zakázku na štábní informační systém, který je nutný k naší komunikaci s armádami Aliance, a ve vládě se koncem února otevíraly obálky s nabídkami firem usilujících o privatizaci našeho nejvýznamnějšího zbrojařského podniku Aero Vodochody.
Armádní záležitosti jsou bohužel v Čechách jako zakleté a nic se zcela nedaří. Ke koncepci se už - předběžně a s nečekanými pochybami - vyjádřil ministrův první náměstek Jiří Payne; podle něj „je otázkou, zda má koncepce dostačující úroveň a jestli obstojí ve veřejné diskusi“. Soutěž o štábní systém se zkomplikovala tím, že dvě firmy - Unisys a IDEM - neorazítkovaly obálky s nabídkami cen a porušily tím předpis, ministr je však do soutěže vrátil. A konečně do tendru o Aero se přihlásili pouze dva zájemci. Jelikož se však Boeing společně s ČSA dopustily formální chyby a ze soutěže byly vyloučeny, zůstala pouze karlovarská firma CIMEX. To ovšem odporuje zákonu a soutěž bude anulována.
Pátý pokus
Pokud jde o armádu, občana především zajímá, zda jej bude schopna bránit, či nikoli. Ministr v koncepci hodnotí současný stav vojsk jako velmi špatný. Máme sotva čtyřicet provozuschopných bojových letadel, přitom podobné země Aliance (např. Holandsko nebo Belgie) jich vlastní minimálně tři- až čtyřikrát více. Tanky zaostávají za současnou špičkou o dvacet let, v armádě je příliš mnoho byrokratů a zbytečně moc zásob.
Nápravu neveselé situace vidí ministr především ve snížení počtu vojáků a civilních zaměstnanců a v modernizaci stávající výzbroje. Až potud se vlastně opakuje to, co bylo napsáno v předchozích vládou zamítnutých koncepcích.
Ta nejnovější přináší aspoň několik konkrétních novinek. Podle snad už definitivního verdiktu se počet vojáků sníží na 55 000 - polovinu armády by měli tvořit profesionálové. Pokud jde o letadla, nedá se z koncepce vyčíst, zda armáda doporučuje nákup západních stíhaček, ale zřejmě ano, protože počítá s tím, že do roku 2005 budeme mít kolem třiceti špičkových letadel. Výborný navrhuje prodat či zlikvidovat tanky typu T 55 a modernizovat T 72 - k tomu druhému se veřejně přihlásil poprvé. Ozbrojené složky se budou v příštích letech dělit na síly okamžité reakce (jednotky schopné kdykoli zasáhnout), rychlé reakce (připravené k nasazení v rámci potřeby NATO ve světě) a hlavní obranné síly (vlastně současné jednotky).
Koncepce se zabývá i bezpečnostními riziky hrozícími České republice, ale nijak je neupřesňuje. Mezi popisovaných deset druhů ohrožení je zařazen například masivní ozbrojený útok, raketový útok, sabotáže strategických staveb (např. produktovody), teroristické akce, rozsáhlé imigrační vlny či živelné katastrofy. Materiál však neříká, odkud by mohly přijít ani jak se jim můžeme bránit.
Šok při otevírání obálek
Výběrové řízení vyhlášené vládou k prodeji třiceti až čtyřiceti procent akcií společnosti Aero Vodochody (podmínky soutěže jsou dodnes utajeny) skončilo fiaskem. Významné zahraniční firmy Lockheed či British Aerospace, které projevovaly v minulých měsících o koupi Aera zájem, se soutěže vůbec nezúčastnily a jejich zástupci k důvodům rozhodnutí víceméně mlčí (zástupce Lockheed v ČR Grady Jordan se odvolává na „příliš krátký termín“, ve kterém měli předložit nabídku). Boeing, který šel do soutěže spolu s ČSA, se dopustil závažné chyby v popisu finančního vstupu do Aera a byl okamžitě vyřazen. O Aero má eminentní zájem i Chemapol, který se však soutěže také neúčastnil. Jeho představitelé ale vysvětlili, co je k rozhodnutí vedlo. Podle prezidenta Chemapolu Václava Junka to byla např. skutečnost, že podmínky soutěže znemožňovaly budoucí převody akcií Aera bez souhlasu ostatních akcionářů (mimo jiné i státu). Junkovi se nelíbil ani požadavek, aby zájemce doložil svou vlastnickou strukturu včetně tichých společníků: v případě Chemapolu s jeho „komplexní a diverzifikovanou formou“ je to prý jen těžko akceptovatelné. Junek také došel k názoru, že hospodářský propad Aera je mnohem horší, než se jevilo na podzim 1996, kdy jeho muži prováděli poslední analýzu. Chemapol však zájem o Aero neztrácí, podnik prý má budoucnost.
Vláda tedy musí soutěž anulovat, vyhlásit novou, případně rozhodnout o přímém prodeji. Co prodleva udělá se stavem Aera, si nikdo netroufá odhadnout; firma zatím nemá s vládou podepsaný ani kontrakt na 72 letounů, které by měla od roku 1998 odebrat česká armáda. Někteří poslanci nevylučují, že za vším stojí podivná hra „jistých politiků“ a Chemapolu, že Aero půjde brzy ke dnu a v přímém prodeji bude levně nabídnuto Junkově podniku, který se možná spojí s Lockheed.
Soutěž o štábní systém byla už jednou zrušena - v listopadu 1995, kdy ji vyhrála firma Unisys. Kromě jiného nebylo plně prověřeno, že by systém opravdu komunikoval s NATO. Armádní experti poté došli k názoru, že čtyřmiliardová zakázka je na české poměry nesmyslně velká; dnes se cenové nabídky firem, které postoupily do druhého kola (Unisys, IDEM, Digital, IBM) pohybují mezi 1,2 - 1,8 miliardy korun. To, že ministr Výborný vrátil do soutěže společnosti, které neorazítkovaly obálky, je podle expertů rozumné, zbývající dvě firmy však mohou poukázat na porušení zákona. IBM se k věci odmítá jakkoli vyjádřit, Digital si prý vše rozmyslí. Možnost, že soutěž bude zrušena podruhé, ale existuje.
