Po knedlících, vepřové pečeni a bůčku s hořčicí vtrhla do Čech další kulinářská senzace. Její recepty jsou ovšem tak opojné, že se jimi místo dietologů začala zaobírat rovnou policie: už od loňského října stíhá tři spolumajitele olomouckého nakladatelství Votobia za knihu „Vaříme s konopím“. Petrovi Jünglingovi, Tomáši Koudelovi a Jaroslavu Vaclovi hrozí za publikaci kulinářských rad amerického autora Adama Gottlieba až roční vězení. Podle názoru vyšetřovatele i státního zástupce totiž kniha obsahuje návod, jak užívat drogy.
Opojení ve smyslu vládního nařízení
Démonizovaná kuchařka vyšla už v loňském roce, a úřady to nijak neznepokojilo. Rozruch se dostavil poté, co redaktoři olomouckého periodika Puls (vzniklého na troskách bývalých komunistických novin Stráž lidu) uveřejnili loni v srpnu článek o tom, že Votobia propaguje drogy. Věci se okamžitě ujala policie a už koncem října dorazilo do Votobie trestní oznámení. Protože nejsou po ruce žádné svědecké výpovědi „poškozených“, bude případná žaloba stát na výkladu zákona a znaleckých posudcích. Především ty jsou podle státního zástupce Ladislava Prouzy pro posouzení viny klíčové: „Pokud by se prokázalo, že snězená marihuana může způsobovat opojení ve smyslu vládního nařízení o drogách, dopustila se Votobia trestného činu.“ Soudní znalec MUDr. Břetislav Smysl ještě nemá posudky hotové a s ohledem na povinnost mlčet odmítá zatím cokoli sdělit. Jeho verdikt se ale dá předvídat: v literatuře bylo mnohokrát dokumentováno, že THC (látka, která navozuje typické marihuanové „stavy“) se může dostat do krve i přes trávicí trakt. Vývoj případu lze tedy celkem spolehlivě odhadnout. THC je na vládním seznamu zakázaných látek a čtenář se v knize skutečně dočte, jak ji co nejefektivněji dostat do sebe: stačí přidat konopí správným způsobem do jídla, uvařit a sníst.
Droga jako droga
„Je to celé nesmysl. Pokud máme v ústavě svobodu slova, nechápu, za co by nás chtěli soudit,“ říká o věci jeden ze spolumajitelů Votobie Tomáš Koudela. V případě konopné kuchařky jde ale ještě o jiné otázky než jen o svobodu slova ve středoevropském regionu. Například o to, v čem je vlastně kniha z Votobie „společensky nebezpečná“. Podle lékařů je jedním z rizik přímé konzumace marihuany možnost předávkování. Sám soudní znalec (ale ani lékařská praxe) však ze své zkušenosti či z archivů nezná jediný případ člověka, který by zemřel, nebo si alespoň poškodil zdraví tím, že se předávkoval konopím. I psychický návyk na marihuanu, o které lékaři často hovoří, má v této souvislosti svá ale: k jeho získání potřebuje člověk dobu srovnatelnou s pádem do alkoholismu - v běžných případech tedy celé roky. Propadnout kvůli olomoucké kuchařce závislosti na konopí by proto vyžadovalo nejíst měsíce nic jiného než Gottliebovy marihuanové speciality. „Konopí je státem uznaná droga, a navíc asociální - váže na sebe přece majetkovou kriminalitu,“ vysvětluje společenskou nebezpečnost kuchařky státní zástupce. Bylo by ale dobré rozebrat ty majetkové trestné činy podrobněji: drtivá většina „trávy“ se v Česku distribuuje zdarma mezi přáteli, a pokud si někdo potřebuje cigaretu koupit, zaplatí za ni o něco méně než za dvě piva.
Já mám data
Za zmínku stojí i fakt, že návod ke konzumaci THC nevybízí (například na rozdíl od propagace rasismu) k žádnému trestnému činu, a nesměřuje ani k potlačení práv a svobod druhých lidí. Přesto je státní zástupce Prouza rozhodnut dotáhnout věc až k obžalobě. „Je tady prostě podezření z trestného činu a já jsem povinen ho stíhat,“ říká.Jediné, co může tři olomoucké nakladatele trochu zahřát u srdce, je fakt, že v podobných problémech nejsou u nás sami. Nedávno se totiž pozornost státních úředníků obrátila ze stejných důvodů proti pražskému nakladatelství Maťa: hlavní hygienik ČR Vladimír Polanecký si stěžoval státnímu zastupitelství v Praze 2 na dílko „Kniha o marihuaně“, které vyšlo rovněž v loňském roce. Stostránková brožurka obsahuje podrobné informace o technologii pěstování a ošetřování indického konopí, což Polanecký považuje za šíření toxikománie. „Třetina mladých lidí tady bere marihuanu a po ní přicházejí tvrdé drogy,“ vysvětluje hygienik svůj odpor k vydavatelskému počinu firmy Maťa a ohání se tím, že on jako jediný v Česku má k dispozici přesná data. Jiné výzkumy však jeho názor nepotvrzují: podle informací z Mezirezortní protidrogové komise stojí na počátku cesty k tvrdým drogám jednoznačně alkohol. Problém je v tom, že v českých výzkumech se narkomanů na alkohol většinou nikdo neptá.
Vypouštění džinů
Pověst drogy, která rozvrátí lidstvo, je jedním z důvodů, které vyřadily konopí z lidského života. Přitom „fetovat“ se dá v podstatě jen indické konopí. Většina ostatních plemen dnes naopak nabízí obrovské možnosti hospodářského využití. Z konopí se až do začátku tohoto století vyráběly například oděvy, lodní lana, nitě, plachty, olej, léky a papír. Jeho obliba souvisela i s tím, že je nenáročné na podmínky a odpleveluje půdu. Energetické problémy moderní doby objevily v této rostlině další přednost: je to snadno obnovitelný zdroj tepelné energie. Z jednoho hektaru konopí lze ročně sklidit až patnáct tun biomasy k výrobě briket, které jsou výhřevnější než nejkvalitnější hnědé uhlí. Hysterie vyvolaná zvyšující se poptávkou po narkotických účincích zázračné rostliny ale způsobila, že v mnoha demokratických zemích (USA, Velká Británie, Německo) bylo jeho pěstování od třicátých let zakazováno. Jsou ale i známky nesmělého tání: po Spojeném království byla před čtrnácti dny setba konopí slavnostně povolena i v sousedním Německu (V USA zákaz dosud trvá). V Čechách a na Moravě sice zákaz pěstovat konopí (kromě odrůd, bohatých na THC) nikdy nebyl vydán, ale stigma nebezpečné drogy ho provází stejně jako na Západě. Občasné - v médiích široce prezentované - razie proti drobným pěstitelům (a stíhání knížek o něm) mají jasný výsledek: „V podstatě každý, kdo u nás zkoušel tuto rostlinu průmyslově pěstovat, se setkal s tím, že ho někdo udal,“ říká Petr Runštuk z moravské firmy Cannabis sativa, s.r.o., která se letos chystá osázet okolo 1200 ha půdy. Na podobné podniky se ale velmi těžko shánějí peníze: „Když po někom chcete úvěr a on zjistí, že jde o konopí, je vše jasné,“ vysvětluje Runštuk. Vinou předsudků je tuzemská nabídka „energetického zázraku“ zatím mizivá a dosud zde (na rozdíl třeba od sousedního Rakouska) neexistuje v podstatě žádná zpracovatelská firma. Mimochodem: linka na výrobu briket stojí 9 milionů a tírna (speciální dílna na oddělování konopných vláken) okolo dvojnásobku. Se zakořeněnou nedůvěrou k marihuaně počítá ve své práci i jeden ze současných poslanců parlamentu Josef Křížek (ČMUS). Jako předseda družstva v moravském Medlově se sice chystá vysadit konopí až letos na jaře, olomoucké novináře na to však raději upozorňuje už dnes a ochotně jim poskytuje rozhovory, ve kterých se netají svým obdivem k této rostlině: „Vypouštím džina z láhve a čekám, co to udělá,“ vysvětluje Křížek. „Nechtěl bych si naběhnout.“ Sadba totiž stojí poměrně velké peníze (jeden hektar vyjde na osm tisíc) a nerad by o ně přišel. Odstrašujícím příkladem mu je kolega-průkopník z Uherského Hradiště. Tomu před třemi lety (po udání sousedů, že pěstuje „marihuanu“) vtrhla na lán policie, a než jim stačil vysvětlit, že jde o zcela legální podnik, bylo pozdě: posekali mu celou úrodu.
