HISTORIE..CZ
90. léta

Vrazi z Orlíku

Když na podzim roku 1990 absolvoval Karel Kopač (36) v rámci výcviku Útvaru rychlého nasazení ostrý pochod z Prahy ke Žďákovskému mostu a tam si pak vyzkoušel skok na pružném laně, netušil, že jej tato zkouška bude později inspirovat k nápadu, jak se zbavit několika mrtvol. Krátce po svém neúspěšném pokusu o policejní kariéru se totiž stal šéfem skupiny profesionálních vrahů. A v úvaze, kam s prvními oběťmi, si vzpomněl na most: leží na odlehlém místě, hloubka přehrady pod ním dosahuje pětačtyřiceti metrů a dobře zatížené zavazadlo tam může na dně zůstat bez povšimnutí věčnost.Série šesti vražd, ze kterých je podezřelý čtyřčlenný Kopačův gang, nemá v České republice obdobu: brutalitou a chladnokrevností patří mezi výjimečné i v evropském měřítku. Akce gangu překonaly i dosud nejznámější tuzemský případ sériových vrahů Josefa Kotta a Michala Kutílka, kteří před šesti lety zavraždili na své smutně proslulé „cestě Českem“ během tří dnů čtyři lidi. Gang svoji práci dělal přes dva roky. Mezi oběťmi je i matka jednoho z podezřelých a manžel Kopačovy sestry - jediné ženy v gangu. Tři ze zavražděných skončili v hlubinách Orlické přehrady, další dva byli nalezeni na místě činu s kulkou v těle, poslední oběť byla zabita balíkovou bombou. Podezřelí vraždili kvůli penězům. Své oběti okrádali a za dvě vraždy si nechali navíc zaplatit. Policie gangstery pozatýkala loni v červenci, když měla v rukou dostatek důkazů a když potápěči vytáhli za dna přehrady první mrtvolu.

Přátelé z posilovny

I když kriminalisté vraždy zpočátku vůbec nespojovali, je dnes jasné, že pět z nich má naprosto shodný způsob provedení a motiv. Vrahové v těchto případech oběti znali bylo zřejmé, že vraždou získají peníze ať už prostřednictvím následné loupeže, nebo dědictvím. Pouze jediný případ se vymyká - v červnu 1993 byl v centru Liberce v pravé poledne zavražděn podnikatel, Jugoslávec Afrim K. Podle policejního vyšetřování provedl útok Ludvík Černý, jeden ze zakladatelů gangu: zastřelil oběť jedoucí v autě a místo činu opustil dřív, než se kdokoli ze stovek přítomných svědků stačil vzpamatovat. Šlo o práci na objednávku a skupina za ni vyinkasovala dvě stě tisíc korun.Černý s Kopačem se znali z posiloven, kolem kterých se mimochodem odehrával společenský život celé skupiny i některých obětí. Nedá se říci, že byli štamgasty v některé restauraci, večírky či „přátelská“ posezení se prý odehrávaly v řadě hospod v Praze i mimo ni. Kopač i Černý - podle slov jednoho ze svědků - chápali, že změny po roce 1989 dávají obrovskou šanci ke zbohatnutí. K podnikání podle jejich představ jim však chyběl počáteční kapitál. Rozhodli se ho získat loupežnou vraždou. Karel Kopač se už předtím v jedné podolské posilovně seznámil s dvaatřicetiletým Alešem K. - vášnivým kulturistou, majitelem drobné úklidové firmičky. Začátkem března 1991 nabídl Kopač svému známému výhodný prodej valut, vylákal jej na schůzku a při cestě autem Černý podnikatele zastřelil. Zabitý měl u sebe osm set tisíc korun, které si oba společníci mezi sebou rozdělili. Do klína jim spadl také osobní vůz oběti - Favorit -, který pak prodali v Německu. Mrtvolu zabalili do pletiva, odvezli na Žďákovský most a hodili do přehrady.

Schůzka na bezpečném místě

Za rok bylo po penězích a situace se opakovala. V lednu 1992 zmizel jedenatřicetiletý pražský číšník, občan bývalé Jugoslávie, Leonardo L. Podle policistů disponoval značným obnosem, jehož přesná výše není dodnes vyčíslená, a ani z výslechů podezřelých není jasné, na kolik si touto vraždou přišli. Leonardo byl pozván na schůzku do bytu třetího člena gangu, Vladimíra Kuny (28), vylákán do sklepa a tam jej vrahové zastřelili. Jeho tělo - zaletované v zinkovém sudu - skončilo v Orlické přehradě.Další kšeft nabídl Kopačovi s Černým brzy nato jejich kolega Kuna. Jeho matka, čtyřiapadesátiletá Anna Medková, vlastnila v Mnichovicích u Prahy sadomasochistický salon a on byl přesvědčen, že má z nelegální živnosti obrovské peníze. Navrhl proto dvojici obchod: oni mu zabijí matku a on jim pak z dědictví vyplatí slušný honorář. Kopač s Černým už v tu dobu disponovali slušným zbrojním arzenálem včetně výbušnin. Pokusy o obvyklou schůzku na odlehlém místě zřejmě nevyšly, proto se nakonec rozhodli pro pumový atentát. Když počátkem února 1992 otevřela A. Medková (v salonu byla v té chvíli s jedním ze svých mladých „otroků“) poštovní balíček, vybuchla jí do tváře nálož trhaviny. Medková zemřela o několik dnů později, mladý muž přežil, ale bude asi do smrti invalidou. Policie tehdy podle precizní evidence, kterou si „domina“ vedla o svých klientech, prověřila stovky svědků. Vše ale skončilo ve slepé uličce a nedařilo se prokázat ani účast syna.O měsíc později zmizel sedmatřicetiletý podnikatel Vlastimil H. Akce proběhla podle vyzkoušeného scénáře: schůzka na „bezpečném místě“, střela ze zálohy, tělo do sudu a sud do Orlické přehrady. Vlastnil prý starožitnosti a cenné papíry. Kolik na tom vrahové vydělali a kde se událost stala, odmítá policie sdělit kvůli vyšetřování.V červnu 1993 byl ve svém domku v Rudné u Prahy zastřelen Jaroslav Majer - manžel Kopačovy sestry Ireny. Tato jedenatřicetiletá číšnice z bistra na Národní třídě si - jak vyplývá z vyšetřování - vraždu svého muže objednala a dostala na ni režijní slevu: zaplatila údajně jen padesát tisíc korun. Nicméně na smrti Majera měl zájem i Kopač. Potřeboval totiž švagrův domek, který chtěl dát do zástavy za půjčku. Manželka oběti byla ze spoluúčasti na vraždě podezřelá od začátku. Měla však dokonalé alibi (byla na dovolené mimo své bydliště), a tak ji po pár týdnech strávených ve vazbě policie propustila. Jaroslava Majera prý zastřelil - stejně jako všechny předcházející oběti - dnes třicetiletý Ludvík Černý.

Prachy, jenom prachy

Z hlediska celého případu okrajovou, ovšem z pohledu pochopení vazeb mezi jednotlivými zabijáky důležitou epizodu představuje akce, kterou skupina provedla v roce 1992 v předměstské čtvrti Berlína. Gang se pokusil vyloupit domek manželské dvojice, o níž věděl, že tráví dovolenou v Čechách. „Výjezdu“ se tehdy zúčastnil i devětadvacetiletý Milan Porada - vzali ho s sebou jako experta na zámky. Loupež se nepovedla, sousedé zavolali strážníky a skupina stačila jen taktak zmizet. Když ale policie loni v létě členy gangu zatkla, vyhlásila celostátní pátrání i po Poradovi. Vyšetřovatelé totiž měli „signály“, že by mohl kromě berlínské záležitosti něco vědět také o vraždách. Machr na zámky byl v listopadu zatčen v jedné pražské vinárně. Policie našla v jedné z jeho severočeských skrýší výbušniny a protitankové granáty.S Kopačem se Porada seznámil zhruba před deseti lety na ubytovně ČKD ve Vysočanech. Oba dva pracovali v lisovně, snili o penězích a trénovali karate. Nemohli se smířit s tím, že jsou chudí. Pak spolu pracovali jako vyhazovači ve vinárně Sport na pražském náměstí I. P. Pavlova, ale po listopadu `89 se jejich cesty na čas rozešly. Kopač se pokoušel o štěstí v řadách policie (počátkem září 1990 nastoupil do výcvikové skupiny protiteroristického komanda federálního ministerstva vnitra, ale po dvou měsících na vlastní žádost odešel) a Porada, kterému v té době zemřela matka, se vrátil do rodného Jablonce. Vzal s sebou Ludvíka Černého, pozdějšího vražedného ostrostřelce, se kterým se seznámil právě přes Kopače. V Jablonci bydleli oba muži spolu ještě i v době, kdy gang už začal se svými „akcemi“, a živili se prodejem Poradova rodinného majetku. V roce 1991 se podle Poradových slov jejich zájmy rozešly.I s Vladimírem Kunou se oba zakladatelé skupiny seznámili v průběhu roku 1991 skrze lásku k silovým sportům a touze zbohatnout. Definitivně je sblížila vražda A. Medkové. Kopačova sestra Irena Majerová je zatím podezřelá pouze z návodu k vraždě svého manžela. Vraždy nikomu z gangu k bohatství nakonec nepomohly: „počáteční kapitál“ se pravidelně rozkutálel a podnikání se smrsklo na občasné drobné obchůdky.

Večeře policejního donašeče

Policie až do loňského roku spáchané vraždy nijak nespojovala: vzhledem k tomu, kde byly spáchány (či odkud pocházeli nezvěstní podnikatelé), se jimi zabývala pražská, středočeská a severočeská kriminálka. Zlomem v pátrání byla výpověď policejního donašeče Lubomíra Vernera.Ten přišel na jaře loňského roku na jednu z policejních složek a začal vypovídat, že zná dva chlapy, kteří vraždí lidi a pak je v sudech házejí do přehrady Orlík. Jmenoval přitom Kopače a Černého. Okamžitě byla ustavena dvacetičlenná pátrací skupina s názvem „Přehrada“ a začalo se s přípravou na pečlivé ohledání dna. Policie si ihned spojila Kopače se zavražděným Jaroslavem Majerem (v tu dobu už Kopač žil v jeho domě).Aby nebylo krve v celém případě málo - mrtev je také Verner, několikrát trestaný muž, podle policie vyhlášený svou agresivitou. Vloni koncem října - ve čtyři hodiny zrána - požadoval sedmatřicetiletý Verner po své manželce Markétě (25) večeři. Oba prý předtím dost intenzivně pili. Žena se sice do přípravy jídla pustila, ale Vernerovi se zdálo, že jí to jde příliš pomalu. Vytáhl proto pistoli a dvakrát po manželce vystřelil. Minul se, postoupil blíž a vystřelil potřetí. Vzpříčil se mu ale náboj v hlavni a vyděšená žena ho v té chvíli několikrát bodla nožem, kterým právě krájela cibuli. Úspěšný policejní donašeč po několika hodinách zemřel v nemocnici Na Františku. Paní Vernerová nebude za zabití svého muže souzena - vyšetřovatelé uznali, že šlo o nutnou obranu.Výpověď agenta byla sice důležitá, ale policie už v tu dobu měla poznatky, které by ji ke skupině dříve či později dovedly. Už v roce 1992 byl nalezen v Bavorsku favorit Aleše K. u majitele Musikhausu v Tirschenreuthu - ten jej dostal jako splátku dluhu od nějakého Čecha. Řetězcem majitelů auta by se asi policie časem dostala až k Černému.Policie věděla od Vernera pouze to, že mrtvoly jsou ukryty v Orlické přehradě. Proto si vytipovala dvě místa - přehradní zeď a Žďákovský most. Pátrat začala 11. července u zdi, a když se ukázalo, že tam nic není, přesunula se celá výprava k mostu. Akce byla dokonale utajená, místo hlídali specialisté z pražské zásahové jednotky a desítky policistů. Civilové - obsluha remorkéru, jeřábu, pontonu, potápěči či lékaři - byli zavázáni přísnou mlčenlivostí.Potápěči z Báňské záchranné služby Ostrava propátrali asi dva hektary dna v hloubce pětačtyřiceti metrů. Čtrnáctého července vydalo dno první svědectví - pomocí jeřábu byl vytažen sud s ostatky Leonarda L. Přestože jeho tělo bylo pro ztížení identifikace zalito louhem, dostala policie do rukou potřebný důkaz. O tři dny později začal zátah na pachatele: Černý, Majerová a Kuna se vzdali bez problémů. Zatýkání Kopače s sebou přineslo scény známé většinou jen z akčních filmů.

Dostaňte ho živého

Karel Kopač byl tou dobou už více než dvanáct měsíců připoután k invalidnímu vozíku - následek dopravní nehody, kterou měl počátkem roku 1994. Policejní zásah podle svých pozdějších výpovědí čekal - něco se prý o pátrání na Orlíku dozvěděl předešlý den ze zpravodajství televize Nova: tu asi upozornil některý z turistů, kterých byl v tu dobu Orlík plný. Akce v Rudné, kde Kopač žil, se zúčastnila i pražská zásahová jednotka. Měla ovšem smůlu - Kopač seděl v zadní místnosti přízemí, odkud kontroloval vchod domu i zahradu. Když muži v černých uniformách vtrhli dovnitř, seděl na vozíku s pistolí u hlavy a křičel, že se zastřelí, jestli hned nevypadnou. Protože jej policie potřebovala ke zdárnému vysvětlení vražd živého, komando se stáhlo a neprodyšně obklíčilo dům - jednomu muži se ale během ústupu podařilo schovat za dveřmi Kopačova pokoje: určitě netušil, že tam bez pohnutí bude muset strávit čtyři dlouhé hodiny.Do Rudné byl přivolán podplukovník Doucha, který se pokusil s Kopačem v místnosti vyjednávat. Po třech hodinách - kolem půl osmé večer byla situace stále patová. „Podezřelý chtěl hovořit se svou přítelkyní, do té doby prý zbraň neodevzdá,“ popisuje ředitel Doucha scénu v pokoji. Přítelkyně sice seděla v policejním autě před domem, ale umožnit jí kontakt s Kopačem bylo riskantní - do kouta zahnaný Kopač mohl zastřelit ji i sebe. Před osmou hodinou začal být Kopač viditelně unaven - bolela jej páteř, hlava, močil pod sebe. Do toho zazvonil na stolku vedle vozíku přenosný telefon. Volala jeho druhá sestra a ptala se, co se děje. Během rozhovoru s ní ztratil Kopač ostražitost, bylo vidět, že příliš nevnímá své okolí, a Doucha dal znamení schovanému policistovi. Ten třemi skoky překonal pokoj a chytil Kopače za ruku. Akce byla riskantní, Kopač prošel výcvikem a uměl zbraň skvěle používat. Vyšel výstřel, který muže na invalidním vozíku lehce zranil na stehně. Ve chvíli, kdy se policista přetahoval s Kopačem o zbraň, vtrhli do domu další muži ze zásahové jednotky - a měli štěstí: technická závada na pistoli znemožnila Kopačovi znovu střílet.Zatčení pachatelé začali (až na Černého) mluvit, a tak policie zjistila, že dno přehrady ukrývá ještě dvě mrtvoly. Proto se speciální tým v září vrátil pod Žďákovský most a k věci byla přizvána i média: vyšetřovatelé si byli jisti úspěchem. Kromě údajů od zatčených měli navíc od americké armády půjčenou i miniponorku o délce sedmdesáti centimetrů, která je schopna operovat až v třísetmetrových hloubkách a je vybavena kamerou. Dvacátého září objevili potápěči další sud, tentokrát s ostatky Vlastimila H., a o týden později první oběť skupiny - Aleše K. Akce byla opět podpořena mimořádnými bezpečnostními opatřeními - například převoz těl na patologii Ústavu soudního lékařství jistily tři policejní vozy a příslušníci pražské zásahové jednotky vyzbrojení samopaly. V tu dobu už totiž vyšetřovatelé vzhledem ke Kopačovu učinkování v URNA tušili, že pachatelé mají kontakty i mezi policisty.Kontakt se skutečně našel - a právě mezi příslušníky elitního Útvaru rychlého nasazení. Policie zjistila, že Kopač udržoval celých pět let styky s mužem, který s ním v roce 1990 absolvoval výcvik. Tento člen komanda dnes sedí ve vazbě. Je v podezření, že věděl minimálně o dvou vraždách gangu. Navíc vyšlo najevo, že skupině prodal bezmála metrák výbušnin, granáty, protitankové střely a deset tisíc nábojů - téměř celý arzenál nalezený loni na podzim u Porady. Od gangsterů naopak dostal levně kradený vůz, který obratem postoupil jinému kolegovi z komanda.

Božský pocit

V současné době má Kopačův gang na krku šest vražd. Zároveň se ale prověřuje, zda jeho členové nemají prsty i v dalších případech. Od roku 1990 doplatily v České republice na nečekaně otevřená lákadla bohatství desítky podnikatelů. Řada z nich se zapletla do výnosných nelegálních kšeftů a zmizela beze stopy, jiní zahynuli násilnou smrtí během jejich realizace. Jen v branži obchodů s nezdaněnými topnými oleji je dnes pohřešováno 17 osob a dalších 13 jejich komplicové či konkurenti zavraždili. Pokud nemá policie k dispozici nic než kartičku s údaji o pohřešovaném člověku, nemůže s jeho příběhem nic moc dělat. Těla některých jsou ale na světě - např. dva muži vylákaní před třemi roky neznámým pachatelem na schůzku k výhodné koupi valut, kteří byli později nalezeni ve svém automobilu na periferii Prahy s kulkou v hlavě. Vyšetřovatelé samozřejmě zkoumali, zda za tím nestojí zatčené kvarteto. Přestože se dosud nic podobného nepodařilo prokázat, kriminálka s definitivní odpovědí nespěchá. Možná časem vyplavou další důkazy a celkový účet Kopačovy skupiny se zvýší o další položky.Činnost gangu je z psychologického hlediska jen obtížně zařaditelná do existujících schémat. Tím, že šlo jak o čistě loupežné, tak o nájemné vraždy, nezapadá skupina do žádného jasného obrazu. Oba druhy vrahů ale dle odborných posudků spojuje bezcitnost, pocit božské moci při samotném zabíjení a touha po penězích. Takže skutečnost, že gang dokázal propojit obě kategorie, není zase až tak překvapující. Jediná čistě nájemní vražda skupiny - zastřelení jugoslávského podnikatele v Liberci - není zatím dořešena.Velkou neznámou je pro vyšetřovatele také otázka, zda členové bandy - především Ludvík Černý - nepáchali další zločiny „sólo“ potom, co se skupina rozpadla. I tomhle je totiž fakt, nemající údajně ve světě zločinu obdobu: gang přestal sám od sebe pracovat. Od poslední vraždy uběhly do zatčení pachatelů dva roky, během kterých čtveřice zřejmě nepodnikla žádnou společnou akci. Nejjednodušším vysvětlením klidu je Kopačova nehoda. Údajný vůdce skupiny po ní strávil několik měsíců v nemocnici, začal trpět depresemi, čas od času vyhrožoval sebevraždou. Vyčítal zbývajícím společníkům, že se na něj vykašlali a nechali napospas osudu vozíčkáře. Skupina prý ale měla spory už v roce 1993. Jeden druhému vyčítal, že o jejich práci ví příliš mnoho lidí: začal pracovat strach z dopadení. Samotný Kopač dnes do protokolů připouští, že se mu po úspěšném zátahu policistů ulevilo, přestal stres a napětí. Kromě Černého, který prý odmítá mluvit, všichni ostatní u výslechů spolupracují. Policisté nechtějí o případu podrobněji mluvit - vyšetřování dosud neskončilo. Skupina nebyla zatím obžalována a únik jakékoli informace by mohl zhatit další práci. Pachatelé budou pravděpodobně odsouzeni k výjimečným trestům, hrozí jim odnětí svobody od patnácti let až na doživotí. Samozřejmě pokud soud jejich vinu prokáže.

Akce za tři miliony

Pátraní na dně Orlické přehrady je zatím největší technickou akcí vedenou českou policií. Kromě speciálního spojení, zabezpečeného proti jakémukoliv odposlechu, které udržovalo kontakt mezi jednotkami hlídajícími okolí, jednotkou na pontonu a pražskou centrálou, byly nasazeny vrtulníky letky Ministerstva vnitra a zmíněná miniponorka o rozměrech 60 x 60 x 70 centimetrů.Kromě jedenácti specialistů z Báňské záchranné služby Ostrava se na akci podíleli příslušníci sekce obecné kriminality z Prahy, pracovníci Úřadu vyšetřování Středočeského kraje a Prahy, dvaatřicet pořádkových policistů včetně posil z jižních Čech, pražská zásahová jednotka (tzv. Roza), pracovníci Povodí Vltavy a Správy přehrady Orlík i specialisté ze soudního lékařství. Akce přišla na téměř tři miliony korun.