Sedm a půl roku po listopadu se čeští občané dostanou k informacím, které na ně shromažďovala Státní bezpečnost (StB), a při troše štěstí také zjistí, kdo je udával. Od prvního prosince totiž začal platit Zákon o zpřístupnění svazků StB. Žádost o prohlídku „svých materiálů“ však občané mohou vnitru posílat až od června 1997. Během zbývající doby se Rumlův úřad musí na akci organizačně a technicky připravit.
Schůzka nad kopírkou
Podle šéfa archivního odboru MV Jana Frolíka, který má celou věc na starosti, budou ovšem mnozí žadatelé zklamáni. Ze stovek tisíc spisů, které si StB vedla na nepohodlné osoby od roku 1954, se dochoval pouze zlomek. V listopadu 1989 se v úřadovnách politické policie v celém Československu nacházelo 52 036 tzv. živých svazků, tedy těch, na kterých estébáci v tu chvíli pracovali. Podle odhadu archivářů byla do Vánoc téhož roku přibližně třetina z nich ilegálně zničena. Ještě hůř jsou na tom starší materiály. Spisy se od padesátých let likvidovaly průběžně a do dnešních dnů se jich dochovalo snad 50 000, slabá desetina původního počtu. Smůlu budou mít i ti, jejichž spisy se z nějakého důvodu nacházely při dělení federace na Slovensku - třeba proto, že si je tamější StB vyžádala kvůli služební cestě dotyčného a pak je nevrátila. Při dělení státu zůstaly svazky tam, kde zrovna ležely.Člověk, který bude mít zájem o prohlídku své složky, pošle po prvním červnu příštího roku žádost (na adresu Ministerstvo vnitra ČR, PO box 1109, 111 21, Praha 1) s úředně ověřenou kopií dokladu o státním občanství a ověřeným podpisem. Ministerstvo žadateli sdělí, zda byl na něj vůbec nějaký spis veden a zda se zachoval. Pokud ano, může se dotyčný telefonicky domluvit s úředníky, kdy je možné přijet a vše si prostudovat či okopírovat. Pro tento účel bude v Čechách vyčleněno jedno jediné místo. Vnitro si původně vybralo jeden dům v Pardubicích, ale transakce se nakonec neuskutečnila, protože majitel požadoval příliš vysoké nájemné. Takže se začíná znovu a nikdo zatím neví, kam se bude za dokumenty jezdit.
Krycí jméno Jan
Šťastlivci, kteří se ke svému spisu dostanou, musejí dopředu počítat s jistým informačním omezením. Podle zákona totiž budou v každé kopii svazku začerněny údaje o jiných osobách, než je sám žadatel a jeho udavači. Agenti StB ovšem v materiálech vystupují většinou pod krycím jménem, takže je čtenář bude moci identifikovat jen z kontextu událostí a podle paměti.Toto „rozpomenutí se“ na pravá jména udavačů bude důležité i pro vnitro, které až dosud prohrálo řadu tzv. lustračních sporů. Podle registru svazků totiž lidem v lustračním osvědčení napsalo, že byli registrováni jako agenti StB, ale oni jakoukoli spolupráci s tajnou policií popírají a soud jim vzhledem k nedostatku důkazů dává za pravdu. „Když existuje v registru přes tři sta agentů s krycím jménem Jan, těžko zjistíte, koho který udával,“ vysvětluje lustrační potíže Frolík. Teď se ale karta může obrátit: postižený člověk si při studiu svého spisu uvědomí, že „Jan“ nemůže být nikdo jiný než, dejme tomu, jeho dávný přítel a spolužák František Vomáčka. Vnitro si projede seznam a zjistí, že onen Vomáčka sice dostal pozitivní lustrační osvědčení, ale u soudu se pak od „nespravedlivého nařčení“ ze spolupráce úspěšně očistil, neboť chyběly důkazy.Bez ohledu na ministerstvo a jeho pře tato věc současně naznačuje, s čím je při otevírání svazku třeba počítat. Podle Frolíka prý mohou lidé objevit tragické věci, třeba to, že je léta udávali a špiclovali nejbližší přátelé či příbuzní.Při tvorbě zákona se dlouho vedl spor o pravost informací nasbíraných estébáky. Ve znění navrhovaném vládou stálo, že vnitro za pravdivost všech informací ručí (tedy například i za zprávu, že na sledovaného člověka „práskla“ to a to jeho manželka). V konečném textu zákona ale stojí, že vnitro není povinno ověřovat, zda nejsou informace ve spisech zfalšované.Takže sečteno a podtrženo: ke spisu bude mít přístup pouze osoba, na niž byl veden; k v případě její smrti rodiče, manželka či děti. Úřad, o kterém se dosud neví, kde začne v červnu fungovat, bude mít padesát zaměstnanců a na jeho činnost - především na stavbu počítačové sítě a přesun informací ze spisů či mikrofiší - bylo zatím uvolněno šestnáct milionů korun. Pro srovnání: v Německu už podobná operace probíhá tři roky. Tamější Gauckův úřad, který se spisy zabývá, má tři tisíce pracovníků, stát do úřadu investoval už více než tři miliardy marek a k dokumentům mají přístup například badatelé či novináři.
