Profesně nejpočetnější skupinu mezi agenty Státní bezpečnosti (StB) tvořili jednoznačně katoličtí kněží. Současní představitelé kléru o této skutečnosti dosud příliš nemluví a nepříjemný fakt obvykle odbývají poznámkou, že je vlastně úspěch, když masivnímu nátlaku StB podlehl jen každý desátý kněz. Mlčení církve narušil až minulý týden Václav Benda, který v Českém rozhlase prohlásil, že na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity vyučuje několik agentů. Pak sice své vyjádření popřel, nicméně pravdou je, že v senátu fakulty sedí přinejmenším jeden agent - profesor liturgie Jan Matějka. Podle úředníků ministerstva vnitra není v senátu jediný, jména dalších agentů si ale nechávají pro sebe.
Pomsta po sedmi letech
Není těžké pochopit, proč Benda z případu agentů na teologické fakultě vycouval. Jako katolík nejprve zareagoval na nedávný vyhazov jednoho z profesorů školy, předního českého teologa Odila Štampacha; chtěl pravděpodobně zjistit, co jsou zač ti, kteří za vyhazovem stojí. Pak si jako vysoký úředník ministerstva vnitra uvědomil, že nemá právo současné profesory lustrovat, a své původní vyjádření zamlžil.Proč se Benda tak rozzlobil? Propuštěním ThDr. Štampacha se fakulta zbavila posledního z učitelů, kteří měli praxi s tajným vyučováním teologie v disentu. Jeho kolega Tomáš Halík musel fakultu opustit před třemi lety (nedávno školu označil za „vřed na těle církve“) a stejně dopadl další muž z bývalého podzemí - Josef Šplíchal. Dalším dvěma významným představitelům protikomunistické opozice nebylo vůbec umožněno na fakultě přednášet: v roce 1990 se uvažovalo, že by se děkanem fakulty stal Josef Zvěřina, výhrady profesorů však jeho zvolení zabránily. Podobný osud potkal i morálního teologa Oto Mádra.Na škole tak de facto zůstali jen profesoři, kteří před rokem 1990 přednášeli v Litoměřicích, na jediném komunisty trpěném kněžském ústavu v Čechách. Děkan fakulty profesor Václav Wolf je ve funkci už od října 1989 a škola překračuje počtem svých agentů normu jednoho udavače na deset duchovních.Propuštění exdisidentů Štampacha, Halíka a Šplíchala mohli bývalí spolupracovníci StB zařídit díky svým funkcím ve fakultním senátu, tento průběh událostí lze ale těžko ověřit, protože vedení fakulty včetně děkana Wolfa se novinářům vyhýbá.(Obtížně se také podaří objasnit, jak se mohl v roce 1990 na vnitru ztratit Matějkův agentský spis a jaký vliv má tento fakt na současnou situaci.) Ani nejradikálnější odpůrci současného vedení fakulty ale nehodnotí změny v profesorském sboru jako „pomstu estébáků“, spíše v nich vidí projev tuhého konzervatismu profesorů, kteří uvažují v souvislostech církevní praxe před rokem 1948. V tom jim ovšem bránili bývalí disidenti, kteří požadují, aby se uvnitř české církve uskutečnily reformy podle učení o II. vatikánského koncilu.Odpovědnost za stav katolické fakulty ovšem nepadá jenom na hlavu děkana Wolfa. Bez viny není ani rektor Karlovy univerzity Karel Malý, který formálně jmenoval hlavní představitele teologické fakulty do funkcí, aniž podle zákona požadoval lustrační osvědčení. Co je ale nejméně pochopitelné, ani kardinál Miloslav Vlk, sám bývalý disident, do případu nijak nezasáhl.
Odpustky od církevní vrchnosti
Mlčení církve o spolupráci jejích kněží s StB patří k pravidlům duchovní správy. Nikdo například veřejně nevysvětlil, proč se jméno biskupa Františka Lobkowicze opakovaně objevilo v divokém seznamu agentů, který vydala Rudá kráva - místo toho byl jmenován správcem nově zřízené ostravské diecéze.Tento stav nedávno kritizoval v katolickém měsíčníku Anno Domini další z církevních exdisidentů, farář z Prahy-Holešovic Václav Malý. Jména kněží-agentů by podle něj neměla být zveřejněna nikým „zvenku“, sami by si prý měli uvědomit obrovskou očistnou sílu veřejného přiznání. Zatím se k němu ale odhodlal pouze jediný člověk - někdejší šéfredaktor Katolického týdeníku Alois Kánský. Páter Malý proto nepřikládá své výzvě velký význam, na diskusi o minulosti je podle něho už příliš pozdě. „Těžko očekávat nějakou veřejnou očistu v rámci církve,“ dodává.S tím váhavě souhlasí i tiskový mluvčí České biskupské konference Daniel Herman. Připouští, že představitelé církve nejsou pro veřejnost zrovna „morálně čitelní“, církev se však podle něho se svou normalizační minulostí vyrovnala. Kardinál Vlk už před pěti lety prohlásil: „Problém lustrací mě nenechává spát. Ne že bych měl strach, že by něco mohlo vyjít na povrch. Obávám se, že by se tím mohlo způsobit utrpení i nevinným. Pouhý podpis nemůže vyjádřit velikost viny a spolupráce…“ Proto o rok později rozeslal všem kněžím své arcidiecéze pastýřský dopis, v němž je žádá, aby jej navštívili v případě, že je tíží svědomí. Podle pátera Hermama opravdu za kardinálem několik desítek kněží přišlo. Jejich černým svědomím prý ale bylo spíše členství v komunisty podporovaném a Vatikánem odsouzeném hnutí Pacem in Terris než podpis spolupráce se Státní bezpečností.Mnozí katolíci dnes omlouvají selhání svých duchovních otců tím, že přibližně každý druhý podepsal spolupráci se Státní bezpečností se svolením či vědomím svých „nadřízených“ - měli zkrátka při podpisu v kapse rozhřešení od některého z vysokých představitelů české církve. Páter Herman tuto praxi zpochybňuje: podle jeho informací se Vatikánem schválení biskupové k něčemu takovému nesnížili. V období normalizace měl papežské schválení ovšem jen pražský biskup Tomášek a nelze vyloučit, že u ostatních představitelů tehdejšího vysokého kléru patřilo udělování odpustků agentům k běžné praxi.Církev přislíbila, že záležitost svých agentů vyřeší prozatím aspoň v rámci pražského teologického učení. Velký kancléř fakulty kardinál Vlk jmenoval minulý týden komisi, která by měla prověřit okolnosti propuštění Odila Štampacha.
