Politické strany prosazují zájmy sociálních tříd - to bylo ještě před půlstoletím jasné. Od té doby se ale sociální hrany značně obrousily a třídní boj patří minulosti. Tradice přesto dodnes západoevropským stranám pomáhají, aby si uchovaly tvář a dokázaly voličům nabídnout zřetelný stranický symbol anebo barvu. V postkomunistických zemích, kde byly společenské rozdíly potlačeny, to mají nově vzniklé strany ještě složitější. Těžko totiž mohou své sociální zázemí opouštět předtím, než nějaké vůbec najdou. Na jakou skupinu voličů se mají ale zaměřit? Jak mohou hájit skupinové zájmy, když není jasné, za koho vlastně hovoří? V prvních a druhých parlamentních volbách po listopadu 1989 se strany zkoumáním svého sociálního zázemí nezdržovaly: stačilo, že jasně vyhlásily svůj názor na demokracii (v roce 1990) nebo ekonomickou transformaci (o dva roky později). Jak ukazují výzkumy, které pro Sociologický ústav Akademie věd pravidelně provádí STEM, podle postojů k demokracii a ekonomické reformě lze od sebe příznivce jednotlivých stran dosud dobře rozlišit. Z podrobného srovnání názorů v letech 1993 a 1996 ale vychází ještě jedna důležitější informace: opět se vynořují kdysi potlačené rozdíly a spolu s nimi se probouzejí i zájmy jednotlivých skupin. Sociální probuzení poznají na volebních výsledcích všechny politické strany.
Zlatá střední cesta
Řada příkladů svědčí, že Češi své sociální role stále více ovládají. Konflikty mezi zájmovými uskupeními - vládou a odbory, vlastníky domů a nájemníky, družstvy a rolníky - se staly součástí každodenní politiky, o své místo na scéně se hlásí „nové střední třídy“ (lékaři, učitelé), osazenstva rozložených státních kolosů hrají s pomocí odborů důležitou roli v Podkrušnohoří i na severní Moravě. Znovunalezený význam společenského postavení příliš nesnižuje ani tempo, se kterým se sociální obraz mění. Od roku 1993 změnila své sociální zařazení nejméně polovina občanů v produktivním věku - nejdůležitější pohyb dokumentuje údaj, že už třetina populace přiznává příjmy z podnikání.Jak se vznikající společenské vrstvy orientují na současné politické scéně? Nabídka je v zásadě přehledná: třem čtvrtinám českých voličů stačí pět velkých stran. ODS dávají stejně jako dříve přednost pravicově smýšlející, voliči ODA a KDU-ČSL míří zprava ke středu, za středové se považuje i většina příznivců ČSSD. Sociální demokraté tak nalevo zanechali z větších stran pouze KSČM.
Strany chudých a strany bohatých
Právě KSČM má, stejně jako dříve, velmi ohraničenou podporu: 52 % voličů v roce 1993 a 68 % v roce 1996 bylo ve věku nad 55 let. Komunisté dostávají stále více hlasů od nejnižších příjmových skupin a bodují i mezi nezaměstnanými. Také voličská základna ČSSD je dnes přehlednější. Dílčí ztráta podpory od nejstarších občanů je převážena ziskem od osob okolo důchodového věku. Prestiž Zemanovy strany sice poklesla u rolníků, o to více však narostla u dělníků. A především: strana je ještě více než komunisté oblíbená u občanů s nejnižším majetkem, podprůměrnými příjmy a u těch, kdo již byli nezaměstnaní.Méně zřetelný už je vývoj u nejvíce středové KDU-ČSL. Lidovci totiž zčásti přišli o dříve velmi výraznou podporu starších (nikoli však nejstarších) obyvatel. Také jejich obliba u nových podnikatelů a státních úředníků poklesla, své přívržence ale Luxovi lidé našli ve školství a zdravotnictví. Ekonomicky se voličstvo trochu posunulo k příjmově (nikoli však majetkově) nižším skupinám. ODA ztratila v posledních třech letech část příznivců, nejvíce pak ty, kdo potvrzovali její postavení „elitní“ strany. Voliči Kalvodovy aliance už nejsou tak výrazně mladí, vzdělaní, nadprůměrně situovaní a velkoměstští, jako byli před třemi lety.Největší změnou prošla jednoznačně ODS. Dnes je více než ostatní „mužskou“ stranou, její voliči jsou mladší a vzdělanější, také podpora podnikatelů je zřetelnější než dříve. ODS se stala nepochybně stranou úspěšných lidí, jak nasvědčuje výrazná podpora vyšších příjmových a majetkových kategorií: 45 % jejích voličů udává celkový majetek nad jeden milion Kč (na rozdíl od 15 % hlásících se ke komunistům). Vedle toho umí oslovit i příslušníky mladší generace (28 % voličů do 34 let, což je nejvíce ze všech, před ODA a ČSSD), kteří na tom s příjmy nemusí být vždy nejlépe.Politické spektrum a sociální rozvrstvení se pochopitelně nikdy zcela nekryjí. Všichni podnikatelé nemusí nutně volit pravici a všichni chudí nemusí být nalevo. Na rozdíl od Maďarska a Polska, kde hlasy živnostníků dané levici sehrály důležitou roli v posledních volbách, jsou české poměry přece jenom jasnější: dvě třetiny podnikatelů jsou rozhodnuty volit ODS či ODA a stejný podíl těch, kdo se rozhodně cítí chudí (7 % populace), zase preferuje sociálnědemokratickou nebo komunistickou stranu.
Opatrnosti nezbývá
Poslední měsíce přinesly řadu příkladů, jak se zájmy společenských skupin podepisují na změnách preferencí: reformou sociálních dávek ztratila ODS mnoho hlasů rodin s větším počtem dětí, které se přiklonily ke KDU-ČSL. Kritikou posunu hranice pro odchod do penze zjevně získala ČSSD. Daňovou a bankovní ofenzivou dnes ODA přesvědčuje mnoho podnikatelů, nahrazujících dřívější podporu intelektuálů. Přes opatrnou regulaci nájemného se hlasy obyvatel nájemních bytů odvracejí od ODS k levicovým stranám. Hlasy těch, kteří nevidí cestu, jak zlepšit svou bytovou situaci (15 % populace), sbírají hlavně ČSSD a KSČM.Přes veškerý pokrok v tomto směru ale skutečné probuzení naše sociální vrstvy teprve čeká. Mezi „chudými“ z KSČM a „bohatými“ z ODS dnes nejde o třídní konflikt, nanejvýš ještě o generační spor. Stejné občanské strany oslovují představitele jak nových, tak starých středních tříd (tj. majitele „duševního“ a „provozního“ kapitálu), přitom však první využívají přerozdělených daní těch druhých. Tovární dělnictvo se zatím rozlévá po celém politickém spektru. Ustavení ohraničených zájmových skupin úspěšně zpomaluje liberálně-sociální obojakost vládní politiky, která odebírá střelivo tradičním obráncům těch, kdo spoléhají na státní rozpočet - tedy levicové opozici.
Levicová ODS, pravicová KSČM
Opatrné politice pravicových stran se není co divit. Právě názory občanů na ekonomické poměry se od posledních voleb (pod nevysloveným heslem „jedna reforma stačila“) výrazně změnily. Dokonce už od roku 1990 přibývá občanů, kteří si přejí, aby stát zajišťoval práci, opatřil byt všem, kterým se to nedaří, kontroloval ceny, a vůbec zasahoval do ekonomiky. Spolu s tím také roste obliba „sociálně tržního hospodářství“: myslí se tím, na rozdíl od původního pojetí, hlavně trh doplněný štědrým přerozdělováním. Tato v zásadě všeobecná shoda je příčinou, proč se mezi tématy politického boje může jen okrajově objevit další liberalizace ekonomiky anebo privatizace veřejných služeb - např. zdravotnictví, školství nebo důchodového systému.Posun politické orientace směrem ke středu přináší „socialistické“ myšlenky a zároveň ústup individualistických postojů. Komunističtí voliči ještě více než dříve doporučují návrat k socialismu (25 % v roce 1993, 55 % letos) a jenom 52 % voličů ODS dnes žádá tržní hospodářství s minimálními zásahy státu (ještě před třemi lety to bylo 68 %). Trochu zaráží, jak se názory voličů různých stran na některá ekonomická témata překrývají. Například mnozí přívrženci ODS a komunisté společně podporují svobodné podnikání (70 % voličů ODS, 30 % KSČM), často se shodnou i na tom, že stát musí každému zájemci opatřit práci (50 % ODS, 97 % KSČM).Přívržence levice a pravice od sebe výrazně odděluje pouze otázka, jak velké by měly být rozdíly v příjmech. Obecně platí, že pravicoví voliči vítají platovou nerovnost, která podporuje pracovní výkony, přívrženci levice naopak upozorňují, že takové rozdíly ohrožují společenský smír. Rádi se odvolávají na příklady Německa a Japonska: tyto země rozhodně nejsou nevýkonné ani při menších příjmových rozdílech.U nás se platové rozdíly po roce 1989 trochu zvětšily (především vznikla úzká horní vrstva), jsou ale stále menší, než bývá zvykem u našich západních i východních sousedů. A čím pomaleji rozdíly rostou, tím větší se zvedá odpor proti jejich dalšímu růstu. Ačkoliv od padesátých let si většina lidí stěžovala na mzdovou nivelizaci, dnes už s dalším růstem rozdílů ve výdělcích souhlasí jen 55 % lidí (90 % v roce 1990, 75 % v roce 1993). Právě v tom se postoje voličů občanských a opozičních stran stále více liší: s vyššími rozdíly ve výdělcích souhlasí 74 % příznivců ODS a pouze 20 % komunistů. Můžeme tedy hovořit o zřetelnějším pochopení odlišnosti zájmů „výrobců“ a těch, kdo získávají na přerozdělení.
Demokracie, nebo autorita
Společnost už nerozdělují - jako při volbách v roce 1990 - ani názory na demokracii. Pro 58 % občanů jsou základy demokracie již dnes dostatečně pevné a obavy z návratu nedemokratického režimu jsou u nás trvale menší než v jiných zemích postkomunistické Evropy. Nebezpečí, že některá společenská skupina podlehne slibům populistů a bude chtít vyměnit úzkost ze svobody za „jednou provždy“ zaručené jistoty, se u nás ani nezvyšuje, ani nezmenšuje: důvěra k demokracii je podle průzkumů stále stejná a sympatie k „vládě pevné ruky“ klesají (30 % v roce 1991, nyní 20 %).Nepočítáme-li sládkovce, spokojenost s úrovní demokracie plynule roste odleva k pravé straně politického spektra, s malým vybočením směrem k lepšímu hodnocení u voličů KDU-ČSL. Z pěti největších stran jsou nejkritičtější skupinou voliči KSČM, kteří sice požívají plné tolerance nového režimu, přesto však jsou s úrovní demokracie spokojeni nejméně. Z jejich řad se také nejčastěji ozývá volání po „vládě pevné ruky“, totiž aby někdo „namísto diskusí jasně řekl, co se má dělat“. Naopak nejméně by si vládu pevné ruky přáli přívrženci ODA.U mnoha lidí sympatie k případným autoritativním postupům nevylučuje ani demokratické smýšlení. Takový obojaký postoj zaznamenáváme nejvíce u voličů KSČM a ČSSD. Voliči ČSSD - tentokrát spolu s lidovci - často vedle posílení represí také schvalují i stávky a demonstrace, které jsou v autoritativních režimech zpravidla vyloučeny. Pokud jde o lidovce, schizofrenii části jejich voličů vysvětluje konečný cíl: stávky i pevnější vedení by měly zajistit potřebné sociální jistoty. U levicových stran je to ještě trochu zamotanější: „pevná ruka“ u nich znamená - z pohledu západoevropské levice nepochopitelný požadavek - také větší postihy Romů a hráz postavenou přílivu emigrantů.Volby na přelomu května a června už nebudou plebiscitem ani o demokracii, ani o ekonomické reformě. Spíše jenom změří, nakolik se koaličním stranám podařilo vyjít vstříc všeobecné náladě ve společnosti, která je dnes zásahům státu příznivější než před čtyřmi lety. Zajímavější proto bude stranický boj o přízeň jednotlivých sociálních a zájmových skupin. A každé další volby budou ještě o něco jemnější politickou hrou s často protichůdnými požadavky jednotlivých občanských, profesních, odborových i podnikatelských sdružení.
Rukověť pro nerozhodného voliče
Pro ty, kdo se nemohli rozhodnout při polských parlamentních volbách v roce '93, otiskl týdeník Polityka test, který pro něj vypracoval varšavský sociolog Jan Staszczyk-Slawinski. Následující test pro dosud váhající české občany roku '96 vychází z úspěšného polského vzoru s využitím domácích dat od sociologa Petra Matějů. 1. Hodnocení let 1948–1989:
Y - Bylo to období okupace země a civilizační degenerace.
Q - Bylo to období, kdy Češi nežili v suverénním a demokratickém státě. Jeho ekonomika stála na nereálných základech. Ovšem většina společnosti se tehdy poskvrnila a není správné odsuzovat vše, co bylo s touto dobou spojeno.
Z - Je stále jasnější, že socialismus nebyl zdaleka tak špatný systém, jak se dlouho zdálo. 2. Hodnocení uplynulých šesti let:
X - Do skutečného kapitalismu jsme šli příliš pomalu. Proto je to, co dnes máme, spíše trochu vylepšeným socialismem.
Y - Bylo to období, v němž se úspěšně uskutečnila složitá politická a ekonomická transformace.
Z - Bylo to období, kdy byla země dovedena ke krachu a lidé do krajní bídy. Reformy měly probíhat pomaleji a to, co bylo v minulém systému dobré, mělo zatím zůstat zachováno.
Q - Došlo samozřejmě k chybám, ale ty byly v období transformace systému spíše nevyhnutelné. Celkově vzato, proběhla politická a ekonomická transformace dobře. 3. Česká republika potřebuje:
Q - Sociálně tržní hospodářství.
X - Trh bez přívlastků.
Z - Normální ekonomiku, trh sice nyní funguje skvěle, je to však bohužel trh černý. 4. Jak zajistit bezpečnost na ulicích?
X - Policie by měla mít mnohem větší pravomoci i větší svobodu při užívání střelných zbraní. Delikventi by měli být „přitlačeni ke zdi“, např. formou principu třikrát a dost.
Q - Policie by se měla dát do práce, ale bez širších pravomocí, protože jinak se staneme policejním státem.
Y - Policie by měla mít trochu rozsáhlejší pravomoci, ale současně by uchazeči o práci v policii měli být pečlivěji vybíráni. Měl by být přísnější dohled na plnění jejích povinností.
X - Každý občan má mít právo nosit střelné zbraně. 5. Jak zajistit bezpečnost státu?
Y - Je nutno vstoupit do NATO. Armáda má být menší a profesionální.
Q - Se snahami o vstup do NATO je třeba prozatím počkat. Alespoň do chvíle, než se samo NATO zreformuje. Na profesionální armádu zatím nemáme.
X - Česká republika by se především měla dokázat bránit sama. Teprve poté lze případně uvažovat o smyslu ucházení se o členství v NATO. Armáda má být nevelká, ale měla by mít charakter jednotek rychlého nasazení. 6. Máme vstoupit do EU?
Z - Rychlý vstup do EU by byl zločinem spáchaným našima vlastníma rukama na ekonomice země.
X - Na EU bychom měli pohlížet skepticky. V této struktuře se můžeme národně i ekonomicky rozplynout.
Q - Do EU se musíme dostat co nejrychleji. Naše rozmary a vrtochy mohou budit jen soucit. Chudý příbuzný si neklade přehnané podmínky.
Y - EU samozřejmě ano, ale měli bychom mít trochu větší slovo, ne jenom viset v Bruselu na klice. 7. Kuponová privatizace je:
Q - Podvod století.
Y - Nejlepší řešení z nejhorších možných.
Z - Nejčestnější způsob privatizace. 8. Státní rozpočet má být:
Y - Vždy vyrovnaný jako nyní.
Q - Mírně deficitní, podobně jako ve většině nejvyspělejších evropských zemí.
Z - Vyrovnaný nebo deficitní, v závislosti na potřebách státu. 9. Co s daněmi?
Q - Nynější sazby by měly být zachovány.
Z - Chudým zredukovat na 10 %, bohatým zvýšit na 50 %.
Y - Všem by se měly mírně snížit.
X - Měly by se radikálně snížit, ty současné jsou jasná zlodějna. 10. Jak vysoká by měla být cla?
Q - Taková jako dosud.
X - Měla by se radikálně snížit.
Q - Měla by se zvýšit na úroveň používanou v EU.
Z - Měla by se zvýšit tak, aby byla bariérou pro dovážené zboží. 11. Kde a za kolik budeme bydlet?
Z - Stát by měl všem zajistit byty, každý - nezávisle na majetnosti - by měl mít možnost získat byt.
Q - Byt není obyčejným zbožím, stát musí do výstavby bytů zasahovat, poskytovat levné úvěry.
X - Vlastnictví je svaté. Majitelé domů by měli volně disponovat svými prostory a nájemným. To by mělo být stanoveno na tržním principu, byt je zboží jako každé jiné. 12. Má být školství privatizováno?
Z - Školy všech stupňů by měly být státní a zdarma.
Q - Státní by měly být pouze základní školy. Střední a vysoké školy by měly být také soukromé, ale ty by stát neměl finančně podporovat.
Y - Školy všech stupňů mohou být soukromé nebo státní, s tím, že stát musí podporovat i soukromé školy.
Z - Celé školství by mělo být výlučně soukromé a mělo by se za ně platit. 13. Má se za lékařskou péči a za léky platit?
Q - Lékařskou péči by měl pacient částečně hradit, léky by měly být zcela zadarmo.
Z - Lékařská péče by měla být zcela zdarma, léky dotované.
Y - Lékařskou péči a léky by měl pacient částečně hradit, zdravotní pojištění ať je zákonné.
X - Za lékařskou péči by se mělo platit. Ceny by si samostatně stanovily ordinace a nemocnice. Jakékoli dotace léčiv musí být zrušeny, zdravotní pojištění ať je dobrovolné. 14. Kdo má zodpovídat za sociální péči?
Z - Především stát. Sociální péče by měla být co nejrozsáhlejší.
Y - Státní sociální péče se musí týkat pouze nejpotřebnějších.
X - Sociální péče není záležitostí státu, ale výlučně charitativních organizací. 15. Jakou roli mají mít ve státě církve?
Q - Církve nemají zasahovat do politických záležitostí a stát není povinen naplňovat církevní požadavky.
Y - Církve zaujímají v životě každé společnosti zvláštní místo, měly by se však vystříhat bezprostředního zasahování do politiky státu.
Z - Církve by měly ve všech oblastech těsně spolupracovat se státem. Klíč: X - 4 body, Y - 3 body, Q - 2 body, Z - 1 bod. Získaný počet bodů porovnejte s diagramem, který ukáže, kterou z větších stran byste měli v parlamentních volbách vybrat.
Zakreslení v pravolevém spektru znemožňuje pouze chaotický program republikánů. Překrývání ODA, KDU-ČSL a ODS je důsledkem dosud minimální přehlednosti na pravé straně spektra.
J. Večerník pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky.
