Ing. JOSEF LUX (* 1956) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a až do listopadu 1989 pracoval jako vedoucí drůbežářské farmy a jako zootechnik. Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1982, ale až do aféry předsedy Bartončíka (1990) byl mimo stranu zcela neznámý. Pak byl zvolen předsedou KDU-ČSL a poslancem parlamentu. Od roku 1992 je místopředsedou české vlády a ministrem zemědělství. Dnes je šestým nejpopulárnějším politikem v zemi a jeho strana se těší trvalé podpoře 7 - 9 % voličů. Je ženatý, má šest dětí.
Jste už pět let v čele KDU-ČSL, která se pod vaším vedením úspěšně transformovala v legitimního člena pravicové vládní koalice. Jak vidíte svou stranu vy? V čem je její síla a v čem její slabost?
Síla KDU-ČSL je nepochybně v její tradici. Ostatně naše strana je jednou z mála na naší politické scéně, která vůbec nějakou tradici má. Zdůrazňuji to, protože žijeme ve světě, kde se velmi často relativizují i ty nejzákladnější hodnoty, na nichž stojí naše civilizace. KDU-ČSL tyto základy spatřuje především v hodnotách křesťanství, v myšlenkách, na kterých je založena evropská tradice a kultura a které sdíleli už naši dědové a otcové.Dnešní KDU-ČSL se podle mého soudu opírá o dobrou organizační strukturu, o množství vynikajících a slušných lidí. Je to strana, která chápe politiku jako nutnou obhajobu hodnot, založenou na dělbě moci. Prosazujeme sociálně-tržní hospodářství, tedy program volného trhu a solidarity. Jsme stranou bez extrémních pohledů. A ještě jedna věc je pro nás myslím charakteristická: jsme klidná politická síla.
A vaše slabost?
O slabostech politické strany nerady mluví, natož pak když je před volbami…
Jeden nedostatek je ale všeobecně znám: vaše strana zrovna netrpí přebytkem výrazných politických osobností. Někdy to dokonce vypadá, že jste stranou jednoho muže - Josefa Luxe. Co s tím chcete dělat?
Neznám politickou stranu, která by měla v zásobě zástupy zralých osobností. Máme šest let po revoluci, a tak jako se objevili vynikající jedinci mezi novináři, existují i mezi politiky. Navíc to, že jsou někteří naši lidé mediálně méně výrazní, ještě neznamená, že jsou špatní nebo málo pracovití. Jinak máte ale pravdu: nedostatek zralých a schopných lidí v politice je nepochybně i problémem KDU-ČSL. Já však věřím na líheň komunální politiky. Dnes máme více než osm set starostů, a to je potenciál, z něhož nám brzy noví vynikající politici vyrostou.
Můžete uvést nějaká jména?
Myslím, že takovým člověkem je třeba Jaromír Talíř, bývalý primátor Českých Budějovic, dnes náměstek ministra kultury a náš volební leader v jižních Čechách. Dalším je třeba primátor Příbrami Jiří Vacek, který je na čelném místě středočeské kandidátky.
Pravý střed
Bývaly doby, kdy se vaše strana označovala za pravicovou formaci. Kde na ose levice-pravice stojí dnes?
Postavení strany v politickém spektru není dáno přáním politiků ani pocity novinářů, ale její činností, která v demokratické straně vychází z vůle členské základny. My obhajujeme volný trh, soukromé vlastnictví a jsme pro omezování vlivu státu, zdůrazňujeme osobní zodpovědnost jednotlivce. To všechno jsou principy ryze konzervativní a pravicové. Současně však říkáme, že trh založený pouze na těchto hodnotách nemůže být cílem, ale pouze prostředkem k plnému životu. Zdůrazňujeme, že je nutné si uvědomit, že ve společnosti nejsou jen lidé mladí a schopní, ale i lidé staří, nemocní nebo takoví, kteří nedostali do života tolik hřiven jako ostatní. Říkáme: i když je třeba zvýraznit osobní odpovědnost každého jednotlivce za vlastní život, svou rodinu nebo obec ve které žije, musí všude tam, kde člověk nemůže dostát své odpovědnosti, nastoupit princip solidarity. To je druhý pilíř, o nějž se opírá naše politika: v rovnováze mezi trhem a solidaritou vidíme základ trvalé prosperity společnosti. V tomto pohledu je tedy KDU-ČSL nepochybně stranou pravého středu.
Proč v KDU-ČSL nepraktikujete, na rozdíl od ostatních demokratických stran, tradiční model primárek?
Model primárek není vůbec tradiční. Některé demokratické strany, jich užívají, jiné je nevyužívají. Každá strana má své vlastní principy, které si zcela demokraticky odsouhlasila ve stanovách a podle nichž vybírá kandidáty, a svou vlastní zodpovědnost za podobu svého příštího poslaneckého klubu. Příprava našich kandidátek probíhala tak, že krajské organizace připravily návrhy na základě tajných voleb, a tyto návrhy pak diskutovala celostátní konference strany. Zde, na základě hlasování o jednotlivých návrzích, bylo provedeno několik málo změn. Celostátní výbor strany pak podle stanov kandidátky schválil s jedinou změnou - rozhodl zařadit na severočeskou kandidátku pana Vacka, na což měl mandát od celostátní konference. Opravdu nevím, co je na tom nedemokratického. Naše kandidáty nevybíral žádný sekretariát, ale sjezdem demokraticky zvolené nejvyšší orgány strany. Kdybych měl být hrubý, tak řeknu, že způsob, jakým si strana své kandidáty vybrala, není pro voliče důležitý. Pro voliče je klíčové, aby měl možnost posoudit a vybrat si ty nejlepší kandidáty. Demokratičnost voleb spočívá v tom, že každá strana nabízí ty nejlepší lidi, které nabídnout umí. Nikoli ve způsobu, jakým si je vybrala.
Znamená umístění nečlenů KDU-ČSL - například právě pana Vacka nebo bývalého policejního prezidenta Novotného - na volitelná místa vaší kandidátky nějakou promyšlenější strategii?
Parlamentní volby jsou vyhraněně stranickou záležitostí. Pokud jde o oba zmíněné pány, nabídli jsem jim kandidaturu především proto, že jde o renomované odborníky. Strategii, o níž se zmiňujete, chceme uplatnit především při senátorských volbách. Senát má úplně jiný charakter než sněmovna, a má-li být důvěryhodný, musí být složen z lidí, kteří požívají širší autority. Proto budeme do Senátu kandidovat i naše nečleny, kteří takovouto autoritu a důvěru veřejnosti mají.
Prozradíte nám už nějaká jména?
Na to je myslím brzy.
Být v opozici se nebojíme
Nerad říkáte, s kým budete po volbách spolupracovat, přesto ale… Jste ochotni jít do koalice s dnešní ČSSD?
Naše existence není založena na žádné koalici - ani s ODS, ani se sociálními demokraty. Děláme svou politiku a jsme připraveni spolupracovat tam, kde najdeme nejvíce styčných bodů. Není ale žádným tajemstvím, že dáváme přednost pokračování dnešní koalice.
Před časem jste řekl, že při sestavování příští vládní většiny zohledníte svoji zkušenost z fungování nynější koalice. Jak jste to myslel?
Pro tuto zemi by bylo nesporně dobré, kdyby měla opět koaliční vládu - vlády jedné strany jsme si užili až dost. Pro fungování koalice by pak jistě bylo dobré, kdyby v ní žádná strana neměla většinu.
Vaše strana nikdy nebyla za dobu své existence v opozici. Čím si to vysvětlujete, umíte si vůbec něco takového představit?
Určitě bychom uměli být v opozici. Nebál bych se toho, ale přesto myslím, že je lépe být na druhé straně barikády a ovlivňovat věci přímo. O to ostatně usilují ve volbách všechny strany, chtějí-li co nejlépe dostát slibům daným voličům.
Před časem jste nabídl místa na vašich kandidátkách představitelům SD-LSNS. Ti nabídku odmítli, nicméně vy jste nedávno znovu zopakoval, že vaše strana je připravena ke spolupráci.
Neopakoval jsem to Svobodným demokratům, ale vysvětloval novinářům. Už v polovině loňského roku jsem se totiž představitelům Svobodných demokratů snažil vysvětlit, že nejlepší, co mohou učinit, je rozpustit svou stranu a rozejít se do ostatních politických subjektů. Místo toho se rozhodli sloučit s LSNS. Já si ale myslím, že je škoda těch tří čtyř procent podle mne stále proreformně orientovaných voličů. Tyto hlasy, v případě, že SD-LSNS nepřekoná pětiprocentní hranici, propadnou k přerozdělení.
Jaká je situace nyní?
Dohodli jsme se na úzké spolupráci při senátorských volbách.
Křesťané jsou také občané
Co vás jako křesťana a konzervativně orientovaného člověka vede ke spolupráci s liberálem Dienstbierova typu?
Jak jsem řekl - je mi líto ztracených hlasů skupiny proreformních voličů.
A vy byste si dovedl představit na kandidátní listině KDU-ČSL lidi, jako je Jiří Dienstbier, Tomáš Sokol nebo Jiří Müler, kteří mají ke křesťanství, mírně řečeno, vlažný vztah?
My jsme nenabídli kandidátní místa všem, ale pouze některým představitelům Svobodných demokratů. Ale aby nedošlo k nedorozumění - nejsme stranou pouze pro křesťany. Pravda, sdružujeme většinu křesťanů, ale nejsme pouze pro ty, kteří chodí do kostela. Několikrát jsem to už řekl: církve musí stát mimo politiku. Pro mne křesťanství v politice znamená výraz osobních postojů a přesvědčení konkrétních lidí. KDU-ČSL předkládá program, který se opírá o konzervativní, tradiční, křesťanské hodnoty. To ale neznamená, že oslovujeme pouze křesťany. Naše ambice jsou širší.
Ale jste strana křesťanská, nikoliv občanská.
Všichni křesťané naší země jsou také občané…
Ne všichni občané jsou křesťané.
Ale já záměrně říkám: křesťané jsou také občané. Vydělovat křesťany a stavět je proti občanům je nesmysl. V demokracii existuje konečná množství názorů a lidé s blízkými názory na svět se sdružují v politické strany. My se snažíme, poctivě a upřímně, reprezentovat názory blízké křesťanským hodnotám a našim tradicím. KDU-ČSL dělá politiku pro občany této země a nechce je dělit na křesťany a nekřesťany.
My hodnoty nezpochybňujeme
Vaše strana přišla v posledních měsících se dvěma velmi kontroverzními návrhy zákonů - jde o návrh známý jako „třikrát a dost“ a tzv. „Severův protidrogový zákon“. Tradičními křesťanskými tématy jsou ale spíše boj proti potratům nebo otázka výchovy ve školách. Vy o ničem takovém nemluvíte. Proč?
Cílevědomě se snažíme být netradiční, protože, jak jsem už řekl, nejsme stranou pouze pro křesťany. Proč se mi ale stále snažíte podsunout postoje, které nemám? Opakuji, neděláme politiku pouze pro křesťany, my řešíme ta společenská témata, která považujeme za naléhavá. Nevidím v tom ale rozpor. „Třikrát a dost“, stejně jako návrh pana poslance Severy, přece vychází ze základních hodnot obecné morálky, z „úcty k životu“. Ale abych odpověděl na vaši otázku. Jsem přesvědčen, že ve věci umělého přerušení těhotenství žádné zákazy a příkazy nepomohou. Klíčem k řešení je výchova a fungující rodina. Osobně považuji otázku sexu a partnerských vztahů za něco, co patří k životu, co je darem, co obohacuje vztah lidí. Nechci ale vnucovat ostatním nějaká nařízení - ať jde o potraty, nebo o antikoncepci. KDU-ČSL není katolická církev. Já jako Josef Lux, jako křesťan, nikdy nebudu souhlasit, aby v naší rodině byl potrat, protože vyznávám křesťanské hodnoty a snažím se podle nich řídit. Nechci je ale vnucovat ostatním. Nechci tu mít zítra protipotratový zákon. Jsem připraven respektovat hodnoty, které vyznáváte vy nebo někdo jiný.KDU-ČSL žije v realitě konce 20. století a snaží se svým programem a konkrétní politikou problémy řešit. Naším cílem je vytvářet podmínky pro fungující, plnohodnotnou rodinu, aby pro lidi bylo výhodnější žít v manželství a mít děti. Třeba právě otázka rodiny: díky KDU-ČSL například ne 30 % rodin, ale pouze 5 % nebude pobírat dětské přídavky.
Církev přece považuje interrupci za smrtelný hřích.
Už jsem vám řekl, že KDU-ČSL není církev.
Ale křesťan musí bližnímu v páchání takového hříchu bránit.
Kde jste to četl? Já chci, abyste věděl, že hřích pácháte, ale jestli ho uděláte, nebo ne, je vaše rozhodnutí. Ne moje.
Jaký je pak rozdíl mezi takto definovanou křesťanskou stranou a stranou občanskou, která se rovněž hlásí ke křesťanským kořenům?
Od stran, které máte zřejmě na mysli, respektive od některých našich kolegů ve vládě, se nepochybně lišíme v tom, že nerelativizujeme tradiční hodnoty. Pro nás například je dohoda dohodou a snažíme se ji plnit. Pro nás je programové prohlášení vlády jednou daná věc a je nepřijatelné, když někdo řekne, že se to a to vyvíjí a že vlastně dohoda už není dohoda.
Prý často navštěvujte arcibiskupa Vlka. Je to pravda?
Často chodím k různým lidem, dokonce i k premiérovi. Pan arcibiskup Vlk je člověk, s nímž jsem se poznal ještě v době, kdy umýval okna. Je to jeden z mých blízkých přátel.
Je pravda, že je vaším zpovědníkem?
Ptáte se na soukromou věc. Pan arcibiskup prostě patří mezi mé přátele.
