Lékařský odborový klub vyhlásil na 25. a 26. března dvoudenní výstražnou stávku. Na rozdíl od diskusí o jednodenní stávce počátkem listopadu tato zpráva velké vzrušení nevzbudila. Spíše všechny uklidnila: politici už vědí, že je nic horšího do voleb nepotká, a občanům stačí slib odborářů, že je v akutních případech neodmítnou. Pragmatismus ministra Stráského se tedy osvědčil, a to i přesto, že skutečným vítězem zdravotnického boje o peníze se stal někdo jiný.
Lišák ministr
Klid na zdravotnickém poli paradoxně přineslo předvolební období. Nepřehledné spory v rezortu přišly o politický náboj z několika důvodů. Lékařští odboroví lídři ani předsedové komor nemají solidní kontakty s levicovou opozicí, a charismatický šéf LOK Rath se spojil s Dienstbierovou SD-LSNS, jejíž účast v příštím parlamentu je velmi nejistá. Mimo hru se také dostalo hlavní politické téma, změna způsobu financování zdravotnictví. Každý jasně vidí, že rozhodnutí o dalším vývoji systému přinesou až volby. Programy politických stran mohou nabídnout dvě cesty: posílení státního dohledu, jak navrhují sociální demokraté, anebo dotažení liberálních reforem včetně další privatizace a důrazu na odpovědnost pacienta, což by měla doporučit ODS.Hlavní příčinou uklidnění poměrů je ale fakt, že do křesla ministra poprvé od listopadu `89 usedl politik. Podobně jako na konci roku `92 Janu Stráskému nestouplo do hlavy, že je de facto posledním prezidentem Československa, ani dnes netrpí ctižádostí proslavit se jako reformátor zdravotnictví. Jasně stanovený úkol - upokojit protesty lékařů - splní, zdá se, beze zbytku a i bez toho, aby příliš výrazně poškodil státní rozpočet. Dokázal rovněž, že umí mistrně protahovat jednání: slibem přidat dvě až tři miliardy na pojistném za státní pojištěnce uklidnil v prosinci sněm Lékařské komory, peníze však do systému pustí až od dubna, a tím zpochybní kampaň Lékařského odborového klubu. Stráskému se podařilo i přesvědčit ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Němce, aby po zvýšení dotací zvýšil hodnotu budu z 53 na 61 haléřů (o něčem takovém Němec ještě v lednu nechtěl ani slyšet), a vylepšil tím rozpočty především soukromých doktorů.Další mistrovský kousek ministr předvedl při přípravě nového sazebníku lékařských výkonů. Proti čtyři roky starému ceníku protestovala celá řada doktorů především v oborech, kde jeho sazby nebyly nejpříznivější. Ministr Rubáš slíbil hned po nástupu do funkce v roce `93, že vypracuje ceník nový, spravedlivější. Výsledkem dvou let pokusů a omylů byl sazebník, který do značné míry uspokojoval všechny specializace, měl ale jednu chybu: použít se dal jenom v případě, kdyby vláda přidala zdravotnictví sedmdesát miliard korun, a rozpočet na medicínu tak zdvojnásobila. Když Stráský nastoupil do úřadu, bez rozpaků slíbil, že nový ceník bude platit od prvního dubna. V lednu ale předal jeho návrh lékařům k připomínkám, aby měli čas uvědomit si jeho nesmyslnost. A koncem února vyhlásil tzv. akci Frekvence, ve které ještě jednou prodal v prosinci slíbené tři miliardy. Doktoři je prý dostanou pouze tehdy, když slíbí, že provedou nanejvýš o sedm procent výkonů více než loni, a pochopitelně zapomenou na zpackaný sazebník.
Kdo vlastně vyhrál
Neošidil tedy nakonec zkušený politik Stráský doktory? Nevyužil cynicky prostého faktu, že díky Hippokratově přísaze nemohou stávkovat naostro? Ano i ne. Lékařští radikálové v čele s doktorem Rathem si nemohou příliš stěžovat. Přesvědčili totiž veřejnost o tom, že klid ve zdravotnickém sektoru závisí na výši jejich platů, a mohou dnes počítat s tím, že každá příští reforma jejich finanční nároky nepřehlédne. Připomněli také, že lékařský stav netvoří jen vyhlášení specialisté (kteří se svými příjmy nikdy neměli potíže), ale také mladí doktoři, o kterých se sice neví, jestli něco opravdu dovedou, jejichž hlas ale není možné brát na lehkou váhu.Také daňoví poplatníci mohou být spokojeni: tři zdravotnické miliardy navíc státní pokladnu příliš nezatíží. Vláda sice další miliardu určila na uhrazení dluhů Hornické zdravotní pojišťovny (před volbami se ostatně hodí tento nepodařený sociálnědemokratický experiment připomenout) a není vyloučeno, že během březnových protestů LOK ještě jednu či dvě miliardy přihodí - tyto částky ale nepřesahují míru běžných provozních záplat.Stručně řečeno: největší zásluhou Stráského je to, že nepropadl panice a ani na vteřinu neuvěřil dramatickým vizím, že naše zdravotnictví snad už nejbližší měsíc zkrachuje. V tomto rezortu nejsou katastrofické scénáře koneckonců ničím neobvyklým. Je to pochopitelné už proto, že medicína prožívá každý den stovky skutečně dramatických událostí, spojených s nemocemi a úrazy. A dokud se lékaři neobrátí k trpícím pacientům zády, systém zkrachovat nemůže. Skutečnost, že při všech bojích o peníze se o to ani jeden z nich nepokusil, lze označit za vítězství lékařského stavu.
