Otazníky kolem směnitelnosti

Může se vše, ale něco se nesmí

Nový devizový zákon je konstruován úplně jinak než zákon, který dosud platí. Platný zákon byl napsán ještě za komunistického režimu a postupně prošel několika novelizacemi. Definoval korunu jako tzv. vnitřní měnu a jeho filozofie spočívala vlastně v tom, že se nesmí nic, ale existují výjimky. Nový zákon, který se podobá normám běžným v západní Evropě umožňuje vše, ale zachovává některé restrikce. Co je vlastně předmětem zákona: regulace peněžních toků a to jak na běžném účtu platební bilance (obchodní platby), tak na kapitálovém účtu platební bilance (pohyb kapitálu). Když vše půjde dobře, od července příštího roku vláda a centrální banka počítají s liberalizací naprosté většiny omezení na běžném účtu platební bilance, zatímco většina omezení kapitálových toků bude platit i nadále.Pro podniky je nejdůležitější, že bude zrušena tzv. nabídková povinnost. V rámci systému vnitřní konvertibility - který dosud platí - si podniky (právnické osoby) nesmějí vést devizové účty. V praxi to znamená, že vyvezou-li zboží, musí převést inkasované devizy na svůj korunový účet. Od letošního července budou tedy mít možnost svobodně se rozhodnout, jaké částky si uloží na korunových účtech a jaké částky na účtech devizových. Nebudou potřebovat ani povolení na přijímání úvěrů od zahraničních bank. To jsou z ekonomického hlediska zdaleka nejdůležitější změny.Občané si budou moci vyměnit koruny za valuty ve výši 100 000 korun ročně, ale zůstane patrně zachován limit vývozu korun do zahraničí při jedné turistické cestě (zatím se jedná o 5 000 korun, ale tato částka se patrně zvýší). Majetní rodiče budou moci svým dětem zaplatit studia v zahraničí, a to prostřednictvím našich bank v korunách.Na kapitálovém účtu zůstane zatím většina platných omezení (jako například zákaz nákupu akcií na zahraničních burzách, ať již občany nebo podniky, či zákaz poskytování finančních úvěrů do zahraničí), která budou odbourávána postupně, do dvou až tří let. Odstraněno bude ovšem jedno důležité omezení: podniky budou moci investovat v zahraničí ve smyslu investic strategických (budou moci nakupovat podniky, zakládat dceřiné společnosti). To by mělo výrazně pomoci především podnikům, které chtějí vyvážet například na východoasijské trhy.

Důvod má jméno spekulativní kapitál

Navrhovaný postup směrem k větší směnitelnosti je vcelku rychlý a razantní. Co k němu centrální banku a vládu vede? Jde především o to, že směnitelnost koruny se stává ekonomickou nutností. Liberální principy stojí až na druhém místě. ČNB musí jak známo v posledním roce čelit masivnímu přílivu spekulativního, krátkodobého zahraničního kapitálu, který nebezpečně zvyšuje množství peněz v ekonomice a může se v budoucnosti projevit ve formě vyšší inflace. Centrální banka musí přebytečné prostředky tzv. sterilizovat: stahuje je z oběhu a prodává cenné papíry, které musí výhodně úročit. Tím ale dále působí na zvyšování úrokových sazeb, které jsou právě jednou z hlavních příčin přílivu kapitálu. Sterilizace je tedy svým způsobem kontraproduktivní řešení a nedá se provádět do nekonečna. Proto se ČNB nedávno dohodla s Ministerstvem financí o zmrazení rozpočtového přebytku a stáhla na své účty přebytečné finanční prostředky Fondu národního majetku.Samozřejmě ještě existují jiné nástroje, jak čelit přílivu „horkých peněz“. Revalvace koruny by však zhoršila situaci našich exportérů. Další možnost, uplatnění určitých administrativních restrikcí (např. krátkodobý zahraniční kapitál se může stát předmětem sankčního zdanění), je stejně jako revalvace jen krátkodobým lékem, který se dlouhodobě může vymstít. Liberalizační kroky ve směru plné směnitelnosti by tedy měly být, oproti těmto řešením, koncepčnější. Měly by umožnit nejen odliv kapitálu ze země (řada odborníků ovšem tvrdí, že tento odliv bude makroekonomicky zanedbatelný), ale také by měly vystavit větší konkurenci naše bankovnictví a pomoci integrovat náš hospodářský systém se světem. To vše by pak mělo působit právě na snižování úrokových měr, které lákají spekulanty.

Pevný kurz

Představitelé ČNB tvrdí, že hodlají zachovat pevný kurz koruny. Co ale vlastně znamená odhodlání centrální banky (se kterým pochopitelně souhlasí i vláda) udržet v rámci směnitelnosti koruny její pevný kurz? Řada lidí si představuje, že směnitelnost koruny bude znamenat i pohyblivý kurz, tedy situaci, kdy se měna pohybuje volně na trhu podle vývoje nabídky a poptávky. Směnitelnost ale především znamená (jak jsme si řekli) liberalizaci peněžních toků jak na běžném účtě platební bilance, tak na účtu kapitálovém. Kurz může zůstat pevný. Například kurz rakouského šilinku je tzv. pevně zavěšen na německou marku: již řadu let se vůbec nemění a přitom nikdo nepochybuje o směnitelnosti šilinku.Co tedy znamená politika pevného kurzu? Především odhodlání centrální banky intervenovat na trhu, kdykoliv by hrozil výraznější kurzový pohyb, ať již směrem nahoru, nebo směrem dolů. Když bude kurz koruny klesat, centrální banka bude nakupovat korunu, aby po ní zvýšila poptávku a bude prodávat své devizové rezervy. Bude-li naopak hrozit zhodnocení koruny, centrální banka se bude korun zbavovat a nakupovat devizy. Je tedy jasné, že odhodlání centrální banky udržet pevný kurz koruny bude jednoznačně limitováno výší devizových rezerv. Pokud bychom o ně přišli, nic nám nepomůže. Je také zřejmé, že nebude záležet jen na proklamacích centrální banky. Pokud by totiž vláda začala uskutečňovat špatnou nebo nedůvěryhodnou hospodářskou politiku, tedy kdyby například vytvořila značný rozpočtový deficit, pevný kurz se udržet nepodaří.

Dojde znovu na devalvaci?

Tzv.politika pevného kurzu nebude tedy pouze politikou centrální banky, ale za všech okolností i politikou i vlády (tedy i parlamentu). Víme, že podle posledních odhadů vláda a centrální banka nepočítá s výrazným snížením inflace (v nejbližších letech se stále počítá s 8–10 %, úroveň běžná v západoevropských zemích se pohybuje mezi 3–4 %). Na vině je především růst peněžní zásoby způsobený právě přílivem spekulativního kapitálu. Ten se však na růstu spotřebitelských cen projeví až za nějakou dobu.Druhým faktorem bude skutečnost, že zbývá celá řada cen, které se budou postupně liberalizovat: ceny energií, nájemného, telekomunikační poplatky apod. Přestože tedy nominální kurz koruny zůstane stejný, s inflací mezi 8–10 % se bude reálně stále zhodnocovat. A to bude nadále zhoršovat postavení našich vývozců: v dlouhodobé perspektivě proto nelze vyloučit spíše tlaky devalvační. Především bude-li narůstat deficit obchodní bilance, respektive budeme-li vyvážet výrazně méně než dovážet. Ten se zatím udržuje na relativně přijatelné výši (minus 500 milionů dolarů v prosinci 1994, pro srovnání - v Maďarsku činí minus 3,7 miliardy dolarů a v Polsku minus 800 milionů dolarů). V západní Evropě a především pak v Německu ovšem právě probíhá relativně silné hospodářské oživení. Naše vývozní úspěchy tedy nejsou až taková sláva.