O Motoinvest se zajímá policie

Mladí kluci

Sama o sobě je činnost finanční skupiny Motoinvest v České republice podle zatím shromážděných fakt naprosto legální. Mezi experty policie, tajných služeb a bankovního sektoru ale vzhledem k nepříliš průhlednému vlastnictví a obtížně prokazatelnému navyšování základního kapitálu vládne obava z možného útoku na české banky. Zdatní ekonomové a obchodníci kolem Motoinvestu - „mladí kluci“, jak se pojmenovali na jedné z tiskových konferencí - začali svou kariéru ovládnutím Plzeňské banky a dnes už vlastní největší balíky akcií Agrobanky, pátého největšího finančního domu v ČR. Podle slov šéfa bankovního dohledu České národní banky Oty Kaftana je tedy zcela legitimní, zkoumá-li centrální banka původ peněz, které se kolem Motoinvestu točí. Úřední kroky vycházející ze zmíněných obav mají zatím jediný hmatatelný výstup: bankovní dohled ČNB ukončil kontrolu v Plzeňské bance. Výsledkem je, že sice bude dočasně zrušen zákaz nákupu akcií bankou, bankovní dohled ČNB však bude trvat na odvolání stávajícího managementu a generálního ředitele ing. Jana Rybáře. Ten je mimochodem zároveň předsedou západočeské organizace KDU-ČSL a členem celostátního výboru Luxovy křesťanské strany.

Jak to bylo

Než se dostaneme dál, je nutné krátce zrekapitulovat některé události poslední doby. Finančníci sdružení kolem společnosti Motoinvest začali zhruba před dvěma měsíci skupovat akcie některých větších bankovních investičních fondů. Cenné papíry přitom nakupovala nejprve celá skupina „spřátelených“ akciových společností a společností s ručením omezeným (podrobně graf), později sama Plzeňská banka, ve které mezitím získal Motoinvest rozhodující podíl. „Mladí kluci“ zároveň rozjeli masivní reklamní kampaň pod názvem „třetí vlna kuponové privatizace“.Akce Motoinvestu sklidila v médiích aplaus: konečně prý někdo narušil bohorovnost ospale hospodařících velkých bank a bankovních fondů, které se navíc ke svým akcionářům často chovaly s neskrývanou arogancí. Obchodníci z Motoinvestu jsou vítání jako nová krev, jako štiky, které konečně rozhýbaly stojatý rybník našeho kapitálového trhu. Pokud je někdo kritizuje, bu_ „závidí“, nebo „hájí zájmy kamenných polostátních bank“.Ve chvíli, kdy se dosud neznámá společnost vyhoupla na čelní příčky pomyslného žebříčku obchodní úspěšnosti, bylo jasné, že použila metody ve vyspělém světě zpravidla nemyslitelné. Mladí finančníci přitom nemuseli porušit žádný zákon, stačilo využít závažných nedostatků naší legislativy. Zatímco na západ od našich hranic musí být nákup větších balíků akcií ve fondech zpravidla oznámen veřejnosti a akcionářům předem (tzv. povinnost veřejné nabídky), u nás nic takového nutné není. Většina zaskočených bankéřů byla nakonec tváří v tvář hrozící ztrátě kontroly nad spravovaným majetkem nucena koupit si balíky nedbale hlídaných akcií zpět: samozřejmě s podstatnou přirážkou. Drahokamem zasazeným do koruny aktivit novodobých podnikatelů pak bylo ovládnutí Agrobanky, domu s bilanční sumou 70 miliard korun.

Odkud se vzaly ty miliardy

Když vyšlo najevo, jak obrovský finanční kapitál skupina Motoinvestu kontroluje, logicky se objevila i otázka, kde na svůj raketový start vzala peníze. „Kluci“ ji zodpověděli bleskurychle: na své nákupy si prý většinou půjčovali u týchž bank, na jejichž fondy vzápětí zaútočili. Odborný žargon tomu říká repooperace - člověk si vezme úvěr na nákup akcií, ty pak zastaví u jiné banky, půjčí si tam další peníze, a tak pořád dokola. Jenom základní jmění Plzeňské banky bylo ale navýšeno o necelé dvě miliardy. Jeden z předních tuzemských bankovních expertů tvrdí, že možnost získat obrovskou sumu na základě tzv. repooperací popsaných majiteli Motoinvestu je obtížná: „Podobné úvěry jsou velice drahé a banky je poskytují za 50 - 60% úrok. Není to žádná hra na letadlo.“ Je ale pravděpodobné, že Agrobanka poskytovala podobný úvěr levněji. Obchodníci z Motoinvestu mají i další odpově_: další peníze si vydělali sami. Tak třeba jeden z hlavních protagonistů úspěchu Motoinvestu ing. Pavel Tykač říká, že získal velké peníze prodejem počítačů ve své firmě Vikomt. Tvrdí, že může doložit, že v roce 1992 ovládala jeho firma 32 % českého počítačového trhu. Srovnatelně velké komputerové firmy (např. TH-system nebo ELKO) mají ovšem roční zisk kolem sta milionů korun a podle jejich majitelů je vyloučeno, aby na tom byl Vikomt nějak výrazně lépe. Další peníze si ing. Pavel Tykač podle vlastních slov vydělal prodejem Regiobanky. Všiml si, že její akcie vlastní řada zemědělských firem, které budou kvůli své ekonomické situaci rády, když jim za jejich akcie někdo zaplatí. Regiobanku Pavel Tykač záhy prodal Investiční a poštovní bance a vydělal prý na tom okolo 400 milionů korun. „Investiční banka prostě udělala špatný obchod,“ tvrdí Tykač. Další peníze, údajně nejméně tři čtvrtě miliardy korun, vydělaly jeho firmy spekulacemi na česko-slovenském clearingu. Jak řekl Tykač Respektu a vůbec poprvé médiím, souvisely tyto jejich obchody s přesunem cenných papírů z ČR přes Rakousko na Slovensko a zpět. Přitom se využívalo nadhodnocených a podhodnocených kurzů obou korun vůči ECU v rámci clearingu. Pavel Tykač to prý dosud nikomu neřekl, protože takové obchody jsou mezinárodně politicky citlivé. Již nejméně rok se - podle Tykačových slov - jeho firmy také podílejí (ve spolupráci se zahraničním kapitálem) na spekulativních obchodech, které využívají rozdílu v úrokových měrách u nás a na Západě. Tykač tvrdí, že nejméně polovina spekulativního kapitálu, který se do České republiky v posledním roce valí, má nějakou souvislost s Motoinvestem.

Naši muži v Schaanu

Nejde však jen o dvě miliardy korun, o něž navýšila základní jmění Plzeňská banka. Bezmála stejně vysoká částka leží i v základním jmění několika firem, které jsou s Motoinvestem propojeny: MOTOINVEST 300 milionů korun, ICEBERG 110 milionů korun, LARGO, a. s., 753 milionů korun, HOMA, a. s., 300 milionů korun, JAMA, a. s., 300 milionů korun, TARA, a. s., 50 milionů korun. S ohodnocováním základního jmění lze provádět nejrůznější triky (ohodnocení názvu, know-how, spekulace s pozemky), přesto se jedná o vysoké částky. Z obchodního rejstříku se dozvíme pouze to, že jde o obchodní či poradenské firmy, zabývající se také „zprostředkovatelskými službami v oblasti finančnictví, podnikání a obchodu“.Nejasný původ peněz není ovšem v činnosti nadějných finančníků jediným otazníkem. Zajímavostí kolem Motoinvestu a Icebergu najdeme mnohem víc. Začněme například zmíněným Pavlem Tykačem. Právě tento muž je považován za autora projektu „třetí vlny privatizace“. Rejstřík ho uvádí jako jednatele firmy ČETYL, spol. s r. o. Jediným společníkem této firmy je ATLANTIC INVESTIC GROUP, spol. s r. o, která od svého založení v červenci 1993 sídlí na Tykačově domácí adrese v Čelákovicích. ATLANTIC je přitom vlastněn firmou CTC Consulting Establishment se sídlem v lichtenštejnském městě Schaan (viz graf), jejímž jednatelem (administrátorem) je lichtenštejnský občan Kurt Kranz. Firma CTC Consulting existuje pouze jako poštovní schránka (P. O. box). Na pana Kranze si policejní orgány v Lichtenštejnsku vedou spis, dosud ale nebyl trestně stíhán. Právě tady je nutné zmínit jeden „podnikatelsky zajímavý“ aspekt Lichtenštejnska: podle tamních zákonů není praní špinavých peněz trestným činem, pokud není spojeno s drogovou kriminalitou. Existuje tu ale i velice výhodné daňové zákonodárství a z obou těchto důvodů jsou zde zaregistrovány tisíce zahraničních firem.Ing. Pavel Tykač prý dnes chápe, že z hlediska image jeho společností bylo určitou chybou nezbavit se vazby na Lichtenštejnsko. S panem Kranzem se prý spojil především proto, že oba měli v úmyslu v Čechách obchodovat s nemovitostmi. Z těchto obchodů prý sešlo. Dnes by Tykač rád firmu Atlantic přeregistroval, ale je to prý velmi zdlouhavé. Faktem ovšem je, že firma Atlantic IG zůstává jediným registrovaným plátcem DPH z tzv.skupiny Motoinvestu, a jde o jedinou firmu, kterou - kromě Motoinvestu samého - najdeme i na zvoncích v sídle Motoinvestu Nad Krocínkou 55 v Praze 8, kde má sídlit pět dalších firem.

Pověření

Lze ale šplhat i po jiné větvi košatého stromu vazeb pěstovaných tvůrci třetí vlny. S Motoinvestem je určitým způsobem propojena i makléřská firma ICEBERG, a. s. Člen jejího představenstva Radek Peleška běžně vystupuje jménem Motoinvestu a zároveň bývá představován jako poradce generálního ředitele Plzeňské banky ing. Rybáře. Firma ICEBERG se přitom donedávna jmenovala Dominick a Dominick. Tohoto názvu se však musela vzdát, neboť ji k tomu soudně přinutila stejnojmenná prestižní makléřská firma z USA. Jedním ze dvou majitelů ICEBERGU byla a podle našich posledních údajů stále je (majetkové poměry v akciovkách lze ovšem měnit prakticky ze dne na den) společnost MANCINI INVESTMENT DUBLIN se sídlem v Irsku. Jednatelem této firmy (ve skutečnosti opět pouze poštovní schránky) je jistý Hans Joachim Carl z lichtenštejnského Schaanu. Tentýž Hans Joachim Carl je zároveň jednatelem firmy IMEDIA (sídlo Schaan, Lichtenštejnsko). IMEDIA má otevřený účet u americké společnosti FIRST OPTIONS INC. Chicago. Jedna z divizí této firmy se jmenuje LIT. Hlavním akcionářem firmy FIRST OPTIONS je Frank Gerlach, čtyřiadvacetiletý syn mezinárodně hledaného podvodníka Joachima Gerlacha. A tady se kruh uzavírá: existuje písemný doklad ze srpna roku 1993, ve kterém Frank Gerlach a Hans J. Carl pověřují Radka Pelešku dispozičními právy ke všem dokumentům LIT a k přijímání veškeré pošty LIT.

Joachim Gerlach - pašerák zlata

Jedenapadesátiletý Joachim Gerlach, zástupce firmy Gebi GmbH, byl v roce 1991 zatčen za pašování zlata. Během jedenatřiceti cest převezl ze Švýcarska do Německa skoro sedm set kilogramů tohoto cenného kovu. Posléze však byl propuštěn na kauci a vzápětí zmizel. Soud v Mannheimu na něho okamžitě vydal mezinárodní zatykač. Je prokázáno, že Gerlach pobýval nějakou dobu v České republice (česká policie má zdokumentováno sedmnáct dnů jeho pobytu). A co je nejzajímavější: podle důvěryhodných zdrojů byl vloni v květnu u nás zatčen a o dvě hodiny později propuštěn. Podle našich informací prý nesouhlasily otisky prstů. Jedním z jeho obchodních partnerů je švýcarský občan jménem Luthi. Tohoto muže zatkla letos na jaře kalifornská policie za finanční podvody a zpronevěry ve výši 150 milionů dolarů.Existuje další dokument z července roku 1993, ve kterém se Frank Gerlach v dopise obchodnímu partnerovi prohlašuje za majoritního vlastníka Ekoagrobanky Ústí nad Labem. Současný generální ředitel tohoto finančního domu ing. Břetislav Bačák tvrdí, že mu nic takového není známo. Oficiálně Ekoagrobanka žádného takového spoluvlastníka nemá a ing. Bačák nastoupil do banky teprve před šesti měsíci. Jméno Gerlach vůbec nezná. Je však pravda, že za majoritního vlastníka Ekoagrobanky se před dvěma lety prohlašoval i František Chobot, člen dozorčí rady Icebergu, který se v minulosti prezentoval jako oficiální vlastník české firmy Dominick a Dominick. Banky lze ovšem vlastnit skrze plné moci nepřehledných společností s ručením omezeným.Na dotaz Respektu Radek Peleška uvedl, že firmu First options Ltd. Chicago nezná, není si vědom toho, že by ho něčím pověřila, a neví nic o tom, že by přebíral nějakou její poštu. Joachima a Franka Gerlachovy prý „letmo poznal“ během svého působení v pražské Crown banking corporation a Dominick a Dominick, ale nezná žádnou souvislost mezi nimi a Motoinvestem. S Michalem Gerlachem (druhý syn) se prý setkal během školení makléřů a pracovních návštěv ve stuttgartské firmě Dominick a Dominick. O kriminálních deliktech Joachima Gerlacha prý něco nedávno zaslechl, ale nezná žádné podrobnosti. S firmou ICEBERG prý již téměř půl roku nemá vůbec nic společného (fakt, že na týden starém výpisu z obchodního rejstříku jeho jméno stále stojí, vysvětluje pomalostí rejstříkových soudů). Napojení na lichtenštejnský Schaan považuje R. Peleška za čirou náhodu: „Je to, jako kdybyste tvrdili, že každý lichtenštejnský podnikatel, každá tamější banka pere špinavé peníze,“ říká. Ze zahraniční provázanosti firem se podle něho nedá nic usuzovat a nic to prý nemění na tom, že Motoinvest je „ryze česká kapitálová skupina“. Podobně reaguje ing. Pavel Tykač: s firmou Iceberg prý často dělal obchody a dobře se zná i s Františkem Chobotem, od kterého se leccos naučil. Spolupráce Icebergu s Motoinvestem již ale skončila. Odmítá také spekulovat nad lichtenštejským Schaanem: „Tam je zaregistrována spousta firem. Klidně si napište článek o Icebergu. Já o jejich vazbách nic nevím. Netahejte ale do toho Motoinvest.“

Opět Iceberg

Další nepřehlédnutelnou osobou v celé věci je docent Vladislav Pavlát - předseda správní rady makléřské firmy ICEBERG, člen burzovní komory, zakladatel přípravného výboru burzy a nedávný kandidát na prezidenta burzovní komory. I jeho zahraniční aktivity jsou pozoruhodné.Když se v roce 1992 dostala do potíží menší belgická banka LBK, nabídly se s pomocnou finanční injekcí dvě firmy: KALA Ltd. a OSTENDE Ltd., obě se sídlem v Lucembursku. Jednání s belgickou centrální bankou, které nakonec skončilo neúspěšně, vedl jménem Ostende právě doc. Pavlát. Tehdy byl zároveň členem představenstva firmy Crown banking corporation (CBC), později přejmenované na Dominick a Dominick, a ještě později na Iceberg. Oficiálním společníkem CBC byl František Chobot. Respekt má ale ověřeno, že na základě plných mocí byli skutečnými vlastníky Joachim Gerlach a Claus Schillinger. Tito lidé byli rovněž majiteli stuttgartské firmy Dominick a Dominick, kam jezdil na pracovní návštěvy i Radek Peleška. Ta podle našich informací vedla s Američany podobný spor jako její česká sesterská firma.Co ze všech těchto konexí a prazvláštních řetězců a kontaktů vyplývá? Bankovní experti se shodnou na jediném: je vyloučeno, aby někdo s úplně čistými úmysly vytvářel řetězce nečitelných společností a akciovek. Pokud tyto podivné spletence firem získají vliv v českých bankách a penzijních či investičních fondech, nelze podle lidí z branže vyloučit, že peníze dříve nebo později odtečou na konta do ciziny. A odteče jich pochopitelně daleko více, než jich přiteklo.

Pozor, možnost tunelování

Nejde však jen o podivné spojky do Alp. Strom tzv. skupiny Motoinvestu je neuvěřitelně spletitý i na české půdě (viz graf). A také v případě propletenců tuzemských firem se můžeme jen dohadovat, proč vlastně vznikly. Aby bylo možné výhodněji platit daně? Nebo snad jako nástroj k obelstění zákona o bankách, podle kterého u nás nemůže získat žádná společnost či firma více než patnáctiprocentní podíl na jakémkoli finančním domě bez souhlasu centrální banky? To jsme naposledy zažili v případě České banky, z níž si čtyři ruské firmy postupně utrhly bezmála padesát procent. Bankovní dohled jim ale celkem bez potíží dokázal „jednání ve shodě“: všichni noví majitelé měli totiž stejnou adresu, stejný předmět činnosti a stejného jednatele (viz Respekt č. 46/95). Prokázat totéž firmám ovládajícím Plzeňskou banku, a dnes již i Agrobanku, je neskonale složitější. Podle některých indicií se dnes již nehraje „jen“ o tu či onu izolovanou finanční instituci. Někteří profesionálové z kapitálového trhu se obávají, že makléřské firmy napojené na Pavla Tykače, Plzeňskou banku, Agrobanku, Motoinvest, Ekoagrobanku a Iceberg již dnes mohou disponovat tzv. blokační menšinou v akciové společnosti Burza cenných papírů, Praha, a.s. Mohli by tedy teoreticky blokovat přijetí rozpočtu burzy či volby burzovní komory.I když se nedá prokázat porušení zákona, máme zde vazbu minimálně na syny jedné kriminální osoby ze zahraničí. Je opravdu náhoda, že se obě větve, jak Tykačova firma, tak Iceberg, scházejí v lichtenštejnském Schaanu, v městečku s pěti tisíci obyvatel? Podle našich informací nebyly zjištěny žádné přesuny financí mezi vyjmenovanými firmami a neexistuje žádný důkaz o praní špinavých peněz. Zároveň je ovšem známo, že doložit praní špinavých peněz a dovést ho až k soudnímu řízení trvá i ve vyspělých zemích v průměru sedm let.

Kdo, kde a s kým

Každý, kdo u rejstříkového obchodního soudu v Praze zakoupil výpisy akciových společností a společností s ručením omezeným napojených na Motoinvest, nemůže si nevšimnout tří zajímavých skutečností (viz graf): pražské adresy Nad Krocínkou 55, vějíře adres v Čelákovicích a několika stále se opakujících jmen.V pražské ulici Nad Krocínkou 55 sídlí firmy TARA, a. s., HOMA, a. s., LARGO, a. s., MOTOINVEST, a. s. Na adrese Čelákovice, U učiliště 1644 sídlí spol. s r. o. ČETYL, XENON a PATY. Pavel Tykač (Čelákovice, Jungmannova 432) je jednatelem společností ATLANTIC IG a ČETYL. Na jeho adrese najdeme i Elektropodnik Čelákovice (spolumajitel firmy Paty). Dům Pavla Tykače se nehonosí žádným přepychem - do ulice sice svítí jeho nové bílé omítnutí, ale jde v podstatě o řadový vesnický domek s prkennou ohradou kolem zahrady. Místní obyvatelé nemají Tykače příliš v lásce: je to ten chlapík, který se na něčem „nabalíkoval“. Většina místních podnikatelů od něho před časem kupovala počítače, ale ta doba je pryč, a o Tykačovi nikdo nic nového neví.Další místní občanku, Růženu Forejtovou, najdeme v dozorčích radách LARGO, a. s., a MOTOINVEST, a. s., a v představenstvech TARA, a. s., a HOMA, a. s.; Davida Knopa Kostku a Olgu Knop Kostkovou v představenstvech LARGO, a. s., a v dozorčí radě MOTOINVEST, a. s. Michala Šimonová z nedalekého Brandýsa je jednatelkou PATY, a. s., působí v dozorčí radě LARGO, a. s., a je členkou představenstva MOTOINVEST, a. s. Ivana Pospíšilová z Čelákovic je členkou představenstva TARA, a. s., a LARGO, a. s., otec Pavla Tykače Jiří Tykač (také z Čelákovic) je v dozorčí radě TARA, a. s. A tak dále.