Průvan na kapitálovém trhu

Když peníze dělají peníze

Na první tiskové konferenci Motoinvestu minulý pátek prohlásila skupina makléřů, která celý projekt vymyslela, že jsou „mladí kluci“, kteří nechtějí čekat, až je za dvacet let v bance někdo povýší. Prý jim nejde o peníze (těch mají údajně dost), ale o vytvoření „vlivné a mocné finanční skupiny“, která by dokázala kontrolovat podniky. Jinými slovy: „kluci“ z Motoinvestu se chtěli trefit do kapitálového trhu, podobně jako svého času střelil Viktor Kožený do kuponové privatizace. To se jim zcela podařilo.V médiích se minulý týden objevovaly spekulace o tom, kdo za Motoinvestem stojí. Je to tajemný zahraniční investor, nebo dravý domácí kapitál? Jde mu o ovládnutí podniků, nebo zpochybnění celého procesu privatizace? Ani jedno, ani druhé. Zatím totiž vše nasvědčuje tomu, že až dosud šlo o akci velice jednoduchou a dobře promyšlenou. Ačkoliv se to na první pohled zdá absurdní, lidé okolo Motoinvestu ke své operaci žádný velký kapitál nepotřebovali (což ostatně sami přiznávají). Jejich postup byl ďábelsky jednoduchý: nejprve si půjčili od bank peníze na nákup akcií, které pak dávali dalším bankám do zástavy jako garanci na další úvěry, za které nakupovali další akcie. Peníze na zakoupení podílů ve fondech ovládaných velkými bankami tak do značné míry získali od těchto bank samotných.Když se naše největší finanční domy probudily ze spánku, bylo už po všem. Nezbývalo jim proto nakonec nic jiného, než nakoupit od Plzeňské banky kontrolní balíky akcií svých fondů zpět: samozřejmě za vyšší cenu. Takto jednoduše vydělali lidé sdružení okolo Motoinvestu stamiliony. Mohli bychom jim gratulovat ke geniálnímu nápadu, kdyby…

Silný žaludek

Základní potíž je v tom, že dravci z Motoinvestu využili děr v našem zákonodárství. Kupříkladu v USA či Británii by se za to, co provedli, ocitli za mřížemi. Jejich „akce“ má totiž všechny parametry tzv. zneužívání důvěrných informací: jenom oni věděli, že účelem operace je nafouknout finanční bublinu, respektive krátkodobě vyšroubovat cenu. V USA musí proto investor, který chce získat vyšší než pětiprocentní podíl v investičním či penzijním fondu, tento svůj úmysl dopředu veřejně oznámit, a dát tak ostatním investorům možnost reagovat (podobná regulace platí pochopitelně i pro kontrolu nad jednotlivými podniky). V našem případě šlo - podle dostupných informací - až o 15% balíky akcií. Co když si ale „mladí kluci“ z Motoinvestu nakoupili jako bokovku ještě individuálně další podíly? Pro něco takového sice nemáme důkazy, ale proč by to neudělali, když jim v tom zákony nijak nebrání a možnost vydělat je v tomto případě zaručená.O tom, že si autoři akce FONDY hlavu příliš nedělají ani s předpisy, které u nás platí, svědčí jiná skutečnost. Ve své reklamní kampani Plzeňská banka nabízí individuálním dikům odkoupení akcií - bez ohledu na jejich kvalitu - prostřednictvím Vojenského penzijní fondu (odprodání akcií je vlastně splátkou na penzijní připojištění). Vojenský penzijní ale vlastní akcie Plzeňské banky, což je u nás zákonem zakázáno (banka totiž není kotována na burze). Podobně „problematický“ byl pravděpodobně i prvotní nákup akcií na vlastní účet Plzeňské banky. Zákon jasně říká, že pokud se některá banka hodlá místo úvěrování věnovat spekulacím na kapitálovém trhu - a Plzeňská banka na tento účel použila 43 % aktiv -, musí o tom předem informovat ČNB. To se pochopitelně nestalo: kontrola Centrální banky i její opatření, kterými plzeňskému ústavu zakázala pokračovat v dalším nakupování akcií, byla tedy zcela na místě.K postupu „mladých kluků“ lze mít výhrady i v rovině morální. Připravit reklamní kampaň, která označuje kuponovou privatizaci za zlodějnu, přičemž vydělávám právě a jedině díky tomu, že „kuponovka“ existuje, to už opravdu vyžaduje silný žaludek.

Třetí se směje

Zmíněná reklamní kampaň je ovšem zajímavá ještě z jednoho hlediska. Zatímco většina analytiků bledne závistí nad genialitou první části akce FONDY, nikdo z nich nechápe, co může Motoinvest sledovat obesláním pěti a půl milionu domácností s nabídkou na odkoupení akcií. Nutně se tak vtírá otázka, zda to „kluci“ s vírou ve svou genialitu poněkud nepřehnali.Finanční pozice Plzeňské banky se až dosud zdá být výrazně posílena, akce s dopisy pro ni ale může být velmi riskantní. Kdyby se nechalo zlákat dvacet procent dotázaných, bude plzeňský finanční dům potřebovat desítky miliard korun. Ty mu ale na mezibankovním trhu jen stěží někdo půjčí: znepřátelil si totiž mocné a bohaté kolegy. A opakovat znovu první fázi akce FONDY už nepůjde. Konkurence bude tentokrát lépe připravena.„Kluci“ tvrdí, že chtěli probudit kapitálový trh z letargie. Stěží však jde o skupinu filantropů - jejich motivem bylo zcela jistě vydělat peníze. Faktem ovšem zůstává, že kapitálový trh se minulý týden z letargie probudil a zatím na něj proudí průvan otevřenými okny. Když nic jiného, akce Fondy tedy jasně ukázala, že pozice velkých bank a bankovních fondů u nás vůbec není neotřesitelná. (Mimochodem: zvlášť ostudná byla reakce vedení fondu IF Komerční banky a pokus jejího šéfa Salzmanna, který se počátkem týdne - naštěstí neúspěšně - snažil v panice zamezit veřejnému obchodování s akciemi svého fondu.) Bankovní fondy budou tedy muset napříště změnit chování: dbát na větší transparentnost kapitálového trhu, vlídnost a otevřenost vůči akcionářům i aktivnější přístup a zájem o podniky, které drží ve svém portfoliu. Období pohodlí, ospalosti a pití dobré kávy v kožených křeslech končí. A to je dobrá zpráva.Na závěr ještě poznámka: reklamní kampaň Plzeňské banky i následné protikampaně velkých bank staví poněkud licoměrně na obavě o osud drobných akcionářů. Ti jsou však nyní tím třetím, který se směje. Kurzy akcií fondů (Kvanto, IF Komerční banky, YSE 2, Creditanstalt, ŽB Trust a dalších) se do začátku minulého týdne zvýšily v průměru o třetinu. Ten, kdo je včas prodal, mohl slušně vydělat. Tím, kdo utrpěl nejvíc, je bohužel kapitálový trh. Akcí FONDY sice dostal „injekci“, která je však ve svém důsledku pro zahraniční investory jen dalším důkazem o jeho nesolidnosti. Jak již bylo řečeno: akce FONDY byla možná jen proto, že neexistovaly předpisy proti zneužítí důvěrných informací.