Léčba Rathem

Turkmeni na náměstí

Probíhající administrativní stávka většiny státních lékařů definitivně přinesla důkaz, že v českém zdravotnictví není něco v pořádku. Konec snu o bezproblémovém rezortu byl o to krutější, že jej doprovázela silná slova z dílny Rathova odborového klubu. „Ti, kteří rozhodují“, prý rozjeli zrůdnou reformu zdravotnictví, která doktory proměnila v „otroky pojišťoven, ministrů a všelijakých státních úředníků“. Lékaři jsou u nás údajně placeni „jako v Turkménii, pětkrát méně než jiní státní zaměstnanci“. A protože jsou „přímo odpovědni za zdraví občanů“, nemohou už se dívat na blížící se „krach celého zdravotnického systému“.Katastrofická euforie bílých odborářů samozřejmě potřebuje korekci. Předně reformu nevymysleli zločinní úředníci, ale sami doktoři, kterým to před pěti lety umožnila Pithartova vláda. Oni sami do současného systému zakódovali výši platů, která se jim dnes nelíbí. (Mimochodem: málokdo u nás asi ví, jak jsou placeni turkmenští doktoři, v západní Evropě ale berou lékaři dvojnásobek průměrného platu, tedy stejně jako u nás.) Nesmyslem je i fráze o odpovědnosti doktorů za zdraví občanů. Za zdraví si odpovídá každý sám a medicína se na jeho úrovni (podle statistiky OSN) podílí jen z patnácti procent. Rozumné jádro stížností LOK tedy zní: systém financování zdravotnictví není v pořádku a doktoři chtějí víc peněz.Nad populismem a radikální rétorikou LOK se ale může rozčilovat jenom ten, kdo dosud doktora Ratha dobře neposlouchal. Motolský internista svůj cíl totiž nikdy netajil. „Chceme jenom pragmatické vládě pragmaticky ukázat, že by měla lékaře dobře zaplatit,“ potvrdil i minulou středu na demonstraci před Ministerstvem zdravotnictví. Za tímto scénářem - přesvědčit veřejnost trpělivým opakováním několika jednoduchých vět - přitom stojí pevné rozhodnutí a odvaha uskutečnit svou vizi: přiblížit životní úroveň českých doktorů jejich západním kolegům. V razanci a tahu na branku je proto Rath právem přirovnáván ke Klausovi, jak jsme ho znali v dobách boje o podobu ekonomické reformy.

Duo Svoboda-Stráský

Po demonstraci Rathovy síly z minulého týdne nyní vládě nezbývá než jednat o splnění lékařských požadavků. Aby ale přece jen oslabila dojem porážky, zvolila k rozhovorům jiného reprezentanta lékařského stavu - Českou lékařskou komoru. Svůj ústup tím ovšem jenom zdůraznila: ještě před rokem přece premiér vyzýval ministra Rubáše, aby pravomoci lékařské komory omezil. Dnes si Rubášův nástupce Stráský bez „úzké spolupráce s komorou“ nedokáže plnění svého programu ani představit.Sjezd komory na doporučení svého prezidenta Svobody přislíbil Stráského návrhu, který počítá se zrychlením privatizace, regulací nákupu léků a drahých přístrojů i novým ceníkem lékařských výkonů, podporu. Všechno tedy ještě může skončit pro Klausovu vládu happy endem - fenomén Rath jí pověst nezničí, a přitom ji přiměje k užitečnému kompromisu s doktory i nutným reformám zdravotnického systému. Přehnaný optimismus však není na místě: shoda Stráského a Svobody není totiž tak velká, jak ji oba pánové demonstrují před televizními kamerami. Aby neztratil před doktory tvář, převzal prezident Svoboda do své výzbroje Rathovy radikální mzdové požadavky: od Nového roku žádá zvýšení ceny bodu a od dubna příštího roku 150 korun za hodinu lékařské práce. Stráský požadavku neodporuje a říká, že peníze se najdou úsporami v systému. A to i přesto, že jde opravdu o hodně peněz. Pokud by se například měla cena bodu zvýšit o deset haléřů, musí se někde ušetřit deset miliard korun.Podle Svobody tak velké rezervy v systému nejsou, a musí proto přijít „zvenku“. Prezident ví i odkud: parlament bude brzy schvalovat státní rozpočet na příští rok a mohl by tedy od ledna zvýšit dávky pojistného, které platí stát za děti, důchodce a ženy na mateřské dovolené (o tomto návrhu podrobněji viz Respekt č. 44/95). Stráský zatím státní kasu brání, neboť jen stěží může počítat, že vláda bude znovu stejně benevolentní jako v létě, kdy zdravotnictví dala mimořádnou dotaci ve výši 1,7 miliardy korun. Stráský se Svobodou jsou tak v nepříjemné situaci: ministr je odpovědný premiérovi, který už o dalších mimořádných výdajích na zdravotnictví nechce slyšet, a šéfovi komory „dýchá na záda“ doktor Rath.Pokud se oběma pánům nepodaří najít kompromis, není těžké odhadnout, co se stane: na jejich místa nastoupí „těžší váha“. Stráského ve vyjednávání nahradí - stejně jako v případě stávky železničářů - Klaus a na místo Svobody přijde šéf LOK David Rath. Při takové konfrontaci by už ovšem šlo o mnohem víc než o zdravotnické finance.

Pomsta vzdělanců

Možnost souboje donedávna neznámého mladíka s předsedou vlády je v tuto chvíli asi nejzajímavějším momentem celé zdravotnické války. Rath vystoupil z anonymity své ordinace teprve na jaře a během několika měsíců se stal superhvězdou, o níž lidé mluví i doma u jídelního stolu. S ledabylou elegancí přijímá podporu gigantických Falbrových odborů a mlčky přehlíží obdivné superlativy, které mu adresuje opozice v čele se sociálními demokraty. (Zatím přijal jen značně diskutabilní finanční podporu vydavatele Českého týdeníku a zakládajícího představitele Demokratické unie pana Kudláčka.) Ani koalice není v jeho hodnocení tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát z oficiálního odmítnutí stávky: například význačný člen ODS Miroslav Macek se už dal slyšet, že s Rathem v mnohém souhlasí.Kde je příčina takového úspěchu? Za prvé, Rath má řečnický talent a několika obratně zvolenými větami umí získat daleko větší ohlas než jeho protivníci promyšlenými projevy. Za druhé, Rath říká přece jen něco víc než frázi o trojnásobných platech. Odborový předák vrací lékařům - a s nimi také učitelům, vědcům i umělcům - sebevědomí, otřesené překotnou změnou poměrů a uštěpačnými poznámkami premiéra Klause o „levicových intelektuálech“. Rath někdy přehání, ale v zásadě má pravdu, myslí si mnozí z vědecké či umělecké obce a škodolibě se radují z potíží, které Klausovi působí Rathův tržní egoismus. S trochou nadsázky lze říci, že vláda nyní sklízí plody toho, že ponížila Akademii věd zrušením některých ústavů, odmítla zvýšit dotace vysokému školství, že odebrala státní podporu umělcům atd. Proto také Ratha veřejně podporují některé fakulty Karlovy univerzity.Lékaři by to ale neměli se svou láskou k trhu přehánět. Ukojení jejich touhy po zisku odnese peněženka daňového poplatníka a ten by se také mohl ozvat s „tržními“ dotazy: Opravdu Praha potřebuje tři lékařské fakulty a šest fakultních nemocnic? Skutečně musí být skoro v každém okrese tři státní špitály? A proč je z celé Evropy právě v naší republice na počet obyvatel nejvíc doktorů a proč jich stále přibývá? Stručně řečeno: Rath rozjel potřebnou reformu zdravotnictví, která doktorům přinese vyšší platy, ale nutně jednou sníží jejich počet.