Granát v mateřské školce
Již téměř týden se zvláštní parlamentní a vládní komise spolu s vedením Bezpečnostní informační služby a Ministerstva vnitra snaží nalézt dokumenty, které podle Jana Kalvody dokazují, že jsou u nás sledovány politické strany.
Již téměř týden se zvláštní parlamentní a vládní komise spolu s vedením Bezpečnostní informační služby a Ministerstva vnitra snaží nalézt dokumenty, které podle Jana Kalvody dokazují, že jsou u nás sledovány politické strany. Usilovná práce desítek úředníků je ale zatím marná. Proč tomu tak je, naznačil minulý pátek sám Kalvoda: Neřekl jsem ještě všechno, prohlásil a dodal, že důkazem nemusí být pouze písemný materiál, důkaz může spočívat „, známe ještě z dob federace, kdy jej úspěšně používal Vladimír i v neexistenci takového materiálu tam, kde má být. Tento způsob argumentace, připomínající hru na "slepou bábu, známe ještě z dob federace, kdy jej úspěšně používal Vladimír Mečiar - jeho "zaručené důkazy“, že česká armáda připravuje zábor Slovenska nebo že Češi chystají transfer Romů, ovšem také nikdy nikdo nenašel. Proč se však k takovýmto praktikám snížila právě ODA? U Mečiara to bylo jasné, šlo o mocenský boj. O co jde ale Alianci, a má její chování nějaké racionální vysvětlení? Uvědomuje si vůbec, jaké bude mít aféra důsledky?
Prázdná obvinění
Nejprve stručně základní fakta: Předminulý pátek Jan Kalvoda veřejně obvinil Bezpečnostní informační službu (BIS), že nad rámec svých zákonných úkolů shromažďuje materiály o parlamentních politických stranách, a hraje tak jakousi nepřehlednou politickou hru. Současně dodal, že on sám by nemluvil o důkazech, ale indiciích budících podezření. Následující středu pak parlamentní komisi pro kontrolu BIS předal dokument, obsahující čtyři body. Tajná služba podle něj sleduje politické strany, což prý dokazuje blíže neurčený materiál Ústředny kriminální policie věnovaný extremismu (jeho přílohou má být seznam extremistických skupin). Dále prý pracovníci „BIS nebo jiné bezpečnostní složky“ navštívili ve věznici osoby obviněné v souvislosti s případem Kreditní a průmyslové banky a vyzvídali na nich „kompromitující údaje o představitelích ODA“. Pod číslem tři se pak v dokumentu říká, že z tajné služby záměrně unikají informace a pod číslem čtyři, že BIS bez svolení vlády několik měsíců spolupracovala s cizími zpravodajskými službami.Jaká je skutečnost? Podle údajů, které zatím shromáždily parlamentní a vládní komise (mimochodem je to poprvé, co vláda zřídila vlastní komisi kvůli vyšetření nějaké aféry) se zdá, že ODA má pravdu pouze v posledním bodě svého podání. BIS totiž opravdu v období od července do listopadu loňského roku neměla formální souhlas vlády pro styky se svými zahraničními partnery. Pravděpodobně jde však pouze o administrativní chybu: žádost o souhlas se zahraničními kontakty BIS se totiž na program kabinetu dostala až v listopadu (schválena byla bez jakýchkoliv problémů) a nemá nic společného se sledováním politických stran. V ostatních třech bodech komise dosud nezjistily nic, co by podezření ODA potvrzovalo. Obviněné v případu KPB ve vazbě navštívili jen jejich advokáti a policejní vyšetřovatelé, což dokazuje kniha návštěv. Rovněž se nenašlo nic, co by naznačovalo záměrné vypouštění zpravodajských informací do médií. Stejné je to i s údajným špiclováním stran: zmíněný materiál Ústředny kriminální policie jednoduše neexistuje. Jediné, co by jej mohlo připomínat, je Zpráva o vývoji extremistických postojů v ČR, kterou na objednávku premiéra Klause vypracovalo Ministerstvo vnitra. Zde je jako příloha seznam extremistických organizací. Na něm je ovšem pouze jediná politická strana: Sládkovi republikáni. Nikde však není ani v náznaku uvedeno, že by snad byla sledována či tzv. rozpracována tajnou službou.
Do boje za každou cenu
Lze bezesporu souhlasit s Kalvodovým prohlášením, že jenom idiot by na sebe poštval tajnou službu, kdyby neměl nic v ruce. Připusťme proto na chvíli, že místopředseda vlády nemluvil do větru a opravdu disponuje blíže neurčenými důkazy o zneužívání BIS. Důvody, proč je dosud nepředal vyšetřujícím komisím, pak mohou být dva. Kalvoda si svůj hlavní trumf schovává do doby, až komise skončí svoji práci: teprve pak zveřejní svůj důkaz s velkým D a přesvědčí tak, že dosavadní způsob kontroly zpravodajských služeb je neúčinný. Druhým důvodem může být skutečnost, že chce maximálně chránit své informační zdroje. Proč ale pak nevyužil možnosti poskytnout diskrétním způsobem důkazy tisku a raději sám vystoupil na tiskové konferenci? Vysvětlení je jediné. Kalvoda buďto ztratil nervy, nebo naopak s chladnou hlavou rozehrál to, co vyčítá tajné službě: neprůhlednou politickou hru.Co ale má být jejím cílem? Zde jsme odkázáni pouze na spekulace, které momentálně mají malou informační hodnotu. Může jít jak o první známku předvolebního boje (ačkoliv se to nyní zdá absurdní, mluví se stále více o možnosti, že osou příští koalice by mohli být sociální demokraté spolu s ODA), tak o snahu Aliance pomstít se Klausovi za všechna ponížení, která od něho v posledních dvou letech musela snášet. (Kdyby například v důsledku koaličního napětí nebyla schválena připravovaná reforma sociálního systému, bude to pro ODS porážka.)Stejnou váhu jako tyto spekulace má ovšem vysvětlení ze všech nejprostší: ODA se snaží odpoutat pozornost od vyšetřování svého dvaapadesátimilionového dluhu u Kreditní a průmyslové banky. A nutno říci, že se jí to daří. Titulní stránky novin jsou stejně jako úvodní minuty televizního zpravodajství už týden věnovány Bezpečnostní informační službě a nikoliv způsobu, jakým se ODA zbavila svého dluhu. Daň, kterou za to Aliance platí v podobě posměšných komentářů o stihomamu jejích vůdců, je sice nepříjemná, ale politicky přijatelnější než obviňování z podvodných machinací ve stranickém účetnictví.
Důsledky teprve přijdou
Nejzajímavějším momentem celé aféry je v tuto chvíli otázka, co bude dál. Tak jako při předešlých koaličních krizích i nyní se totiž mnohým zdá, že po všem, co bylo v posledních dnech řečeno, je rozpad vládní většiny jen otázkou času. Není to ale pravda - mimo jiné i proto, že kvůli neexistenci Senátu nelze vypsat předčasné volby (sněmovna je nerozpustitelná). Všichni aktéři si to také dobře uvědomují, a proto lze v příštích dnech očekávat spíše uklidnění než eskalaci napětí. (Dobrým příkladem v tomto směru bylo poslední zasedání vlády: po úvodní vzrušené debatě na téma BIS ministři čtyři hodiny zcela věcně probírali návrh nového důchodového zákona.) Neznamená to však, že vše skončí bez následků. Naopak.Samozřejmě ještě existuje teoretická možnost, že ODA přijde s nějakým senzačním důkazem, který bude mít za následek další politické otřesy. I bez toho je však pohroma, kterou způsobila, dostatečně velká. Tentokrát se totiž spor nevedl o politický názor - jako tomu bylo v případě restitucí církevního majetku nebo při diskusích o územněsprávním členění - ale o základní otázky fungování demokratického systému. Vládní strana, která veřejně a bez důkazů obviní tajnou službu ze zneužívání moci, totiž připomíná vojáka, který tankem rozstřílí mateřskou školku, protože zaslechl, že se tam možná ukrývá terorista. Jinými slovy: ODA překročila hranice, v rámci kterých se dosud pohybovaly koaliční rozmíšky. A to je věc, kterou ODS nezapomene.I když tedy aféra zmizí z titulních stránek novin, bude poznamenávat politické ovzduší v zemi ještě dlouhý čas a dost možná ovlivní vytváření příští vládní většiny. Změní dokonce i postavení Václava Havla, který namísto toho, aby zachoval důstojný odstup, shledal Kalvodova nepodložená podezření „vážnými“ a tím de facto vyslovil ODA politickou podporu.Ačkoliv se to může zdát nesmyslné, tím, kdo na aféře vydělal nejvíc, je Václav Klaus. Ve srovnání s tím, co dokázal jeho vládní místopředseda, totiž blednou všechny i ty jinak do nebe volající - premiérovy poklesky.
