HISTORIE..CZ
90. léta

Přišel čas říci Zemanovi dost

Místopředseda ODS a ministr zahraničí doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. ('49) vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Působil ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie, v Ekonomickém ústavu ČSAV; v roce 1990 se stal ředitelem CERGE, v roce 1992 ministrem.

Místopředseda ODS a ministr zahraničí doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. ('49) vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Působil ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie, v Ekonomickém ústavu ČSAV; v roce 1990 se stal ředitelem CERGE, v roce 1992 ministrem. Patří k zakládajícím členům ODS a je hlavním autorem všech jejích programových materiálů. Podle výzkumů veřejného mínění je Zieleniec nejpopulárnějším politikem ODS (celkově čtvrté místo) a v rámci strany je všeobecně považován za muže číslo dvě.

Sdílíte názor Václava Klause, že transformace u nás už skončila?

Nepochybně skončily systémové kroky. Máme právní systém a ekonomický systém, který je kompatibilní a srovnatelný s klasickým západním systémem svobodné společnosti. Formálním dokladem toho je i fakt, že právě končí přijímací procedura pro naše členství v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj - OECD. Jsou tedy položeny koleje, po kterých se rozjíždíme vpřed. Aby se ale vyjevil celý potenciál systému, aby vlak nabral rychlost, k tomu je třeba ještě nějaký čas.

Znamená to, že principy svobodné společnosti jsou u nás natolik pevně vybudovány, že je nemůže ohrozit ani případné vítězství levicové opozice - například sociální demokracie?

Samozřejmě všechno je tak trvalé, jak trvalá je vůle občanů. Vezmu-li program české sociální demokracie a rétoriku jejích klíčových představitelů, musím bohužel říci, že ČSSD je dnes stranou, která se chce pokusit o zásadní revizi polistopadového vývoje. Má to své důsledky: například v případě Zemanova volebního vítězství bude jeho strana muset buďto mnohé ze svého programu revidovat, nebo Česká republika ztratí své nově nabyté členství v již zmíněném OECD. To dokládá, že spor levice a pravice u nás stále ještě nemá standardní parametry, jaké známe ze západních demokracií, kde se spor vede třeba o několik setin procenta daňové sazby. Česká sociální demokracie u nás střet levice a pravice převádí na otázku: vedou změny, k nimž od listopadu '89 došlo, k vyspělé tržní společnosti, nebo cestu k této společnosti znesnadňují? ČSSD tvrdí to druhé a s tím nelze souhlasit.

To ale nemusí znamenat, že sociálním demokratům jde přímo o změnu systému?

Jestliže mají v programu větu, že to, co zde bylo do dnešního dne uděláno, zhoršuje výchozí podmínky pro skutečnou transformaci k tržní ekonomice, já to jinak číst neumím. Předseda KSČM Grebeníček má pravdu, když říká že jeho strana jediná v našich podmínkách může podporovat program sociální demokracie. To není argument ze vzduchu, ale signál který nelze přehlédnout.

Jak si pak vysvětlujete, strmý nárůst podpory sociální demokracie v posledním roce? Znamená to snad, že její voliči si přejí zvrat politických poměrů v zemi?

ČSSD až dosud rozdávala na všechny strany sliby, a tak přitáhla hlasy většiny z těch, kdo mají nějaké výhrady. Nyní je tento potenciál vyčerpán, o tom svědčí i fakt, že se růst volebních preferencí strany zastavil. Jinými slovy: Lidový dům překročil rubikon. Tím, že získal kolem dvaceti procent se stal reálnou alternativou k politice vládní koalice, a to - mimo jiné - znamená, že bude muset přijmout i elementární spoluodpovědnost za fungování státu. (V tomto směru jsem už zaznamenal pozitivní signál: předminulou sobotu předsednictvo ČSSD vydalo stanovisko k Severoatlantické alianci, kde se poprvé jasně a bez relativizujících podmínek přihlašuje k našemu úsilí o členství v NATO.) To ovšem dříve či později povede k potřebě zreálnit i programové teze strany a opustit laciný populismus, slibování všeho všem. Důsledkem bude ztráta podpory lidí, kteří jsou nespokojeni vždy a za normálních okolností patří k politickému extrému. A ještě něco: nezapomínejte, že teprve ve volební kampani bude muset sociální demokracie obstát ve skutečném politickém střetu. Zatím jsme byli svědky jen monologu ČSSD nebo přesněji monologů předsedy Zemana.

Všechno chce svůj čas

Proč ale ODS na ofenzívu sociální demokracie nereaguje? Děje se snad uvnitř strany něco, co jí to znemožňuje?

Všechno chce svůj čas. Vhodné časování aktivit je v politice stejně důležité jako její obsah. Souhlasím ale, že je už třeba ukázat našim příznivcům, že ODS není skupinou unavených lidí, že máme občanům co nabídnout. To můžeme nejlépe dokázat jen v jasném a rozhodném střetu s koncepcemi, které nabízí sociální demokracie. Ano, přišel čas se s panem Zemanem střetnout.

Co bude ODS voličům nabízet?

Volební program představíme na jaře příštího roku. Nebude obsahovat nic revolučního, ale půjde o velmi solidní nabídku smlouvy mezi stranou a voliči. Její součástí musí být také vyúčtování smlouvy předchozí. Netvrdím, že všechno bude splněno. Ale vzhledem k tomu, že jsme volební program psali v čase obrovské státoprávní krize, v době nejistoty o samotnou existenci státu, myslím, že před voliče můžeme předstoupit s čistým svědomím…

To ale trochu připomíná argumenty Občanského hnutí z roku 1992. Jeho lídři také připomínali, co všechno dokázali. Jenže - volič má krátkou paměť a chce slyšet ne, co bylo, ale co bude.

Volič má krátkou paměť a je na nás, abychom ji oživili. Dovede však také porovnat alternativu, jíž je dnes nabídka sociálních demokratů. Pro voliče, který uvažuje, nemůže být důvěryvhodná. Program ČSSD je návrhem revoluce, kterou si tento národ nezaslouží. Věřím, že si to lidé uvědomí.

Obě poslední volby měly do jisté míry revoluční parametry -v roce 1990 byly referendem proti komunismu, v roce 1992 o státoprávních otázkách a tržní ekonomice. Nemáte obavu, že, jestliže nenabídnete novou vizi, ztratíte voliče?

Neřekl jsem, že nenabídneme nové vize, ale že zdůrazníme jistotu kontinuity. Soudím, že je to pro dnešního voliče mnohem víc než představa, že tento stát začne opět experimentovat.

Co tedy voličům nabídnete?

Řekl jsem už, že časování abídky je stejně důležité jako nabídka sama. Nebude to tento rozhovor, v němž se to dozvíte.

Velká koalice není na pořadu dne

Jak je ODS daleko se svým politickým programem? Svého času to byla věc, která hýbala vaší stranou i médii. Nešlo od počátku jen o akademický spor bez praktického významu?

Příprava politického programu strany samozřejmě neznamená zásadní průlomu do aktuální politické situace v zemi. Nejde o volební program, ale o text, který shrnuje to základní, proč se člověk stává členem ODS. Takový dokument potřebuje každá solidní politická strana, chce-li být běžcem na dlouhé trati. A zda to má praktický význam? Úroky z této práce se projeví v dlouhodobé perspektivě. Až na některé pasáže, které mají aktuální charakter, vznikne dokument, který bude ODS spojovat po mnoho příštích let. Prosazení myšlenky politického programu ODS provázely složité diskuse, nyní však panuje značná shoda nejen pokud jde o ideu programu, ale i o jeho obsah. Dík tomu je práce na dokumentu v závěrečné fázi: přicházejí poslední připomínky z regionů, které politické grémium zapracuje do finální verze, jenž bude předložena kongresu strany.

V ČSSD se nedávno ustavila křesťanská platforma. Jsou v ODS také nějaké názorové frakce?

Vznik platforem v sociální demokracii je jen dalším dokladem toho, co jsem o této straně už řekl: je v ní soustředěno příliš mnoho příliš různých lidí. ODS není samozřejmě názorově jednotná, nejsou v ní ale lidé, kteří by se úzce soustřeďovali pouze na jedinou oblast. Po organizačním vyčleňování frakcí či platforem prostě není v ODS poptávka.

Nicméně se snad ale dají v ODS vystopovat určité názorové směry, které nějak ovlivňují život strany.

Samozřejmě různé názory na různé věci v rámci strany vyvolávají ad hoc spojenectví. Lze to pozorovat například v otázce vyšších územněsamosprávných celků. To ale nejsou frakce. Chápu, že pro novináře není shoda zajímavá, neboť noviny zajímají rozdíly. Ale nemohu si pomoct, je to tak, jak říkám.

Podle Miloše Zemana ale v rámci ODS různá názorová křídla existují a vás jmenoval jako představitele tzv.rozumnějšího a úměrnějšího směru. Umíte si představit povolební spolupráci ODS a sociální demokracie?

Rozbít ODS je sen pana Zemana. V ODS včetně jejího vedení existují na mnohé otázky různé názory. V jednom ale panuje jasná shoda: sociální demokracie, tak jak se prezentuje dnes, je nebezpečím pro tento stát. Proto uvažovat nyní o velké koalici je velmi předčasné. Pro mě osobně pak platí jasná politologická úvaha: když spolu vládnou dvě strany s tak odlišnými programy, musí se obě nutně posunout směrem ke středu. To znamená, že vyklidí křídla a otevřou prostor pro radikální extrémy jak na levici, tak na pravici. Na něco takového je u nás příliš brzy.

I my bychom si mohli ztěžovat

Považujete chování ODS v rámci stávající koalice za korektní? Jinými slovy: bude se ODS v případě další existence dnešní koalice chovat jako dosud?

Koalice má vždy složitý život: strany mají blízké programy a nutně tedy zápasí o podobné nebo stejné voliče. A všechno je ještě složitější, když koalici tvoří strany různé velikosti. Naši koaliční partneři si občas postěžují na naši nekorektnost, ale jsem přesvědčen, že bychom si my mohli podobně ztěžovat na ně. I když chápu, že mohou mít pocit, že se někdy možná nepřiměřeně uplatnila větší síla či váha ODS, je třeba říci, že ODS zase velmi bolestně pociťovala každý jejich pokus o umělé odlišování a zviditelňování. Neřekl bych, že došlo k nějakému velmi nerovnoprávnému dělení moci uvnitř koalice. Nedávno jsme zažili střet, který k mé lítosti souvisí s mojí osobou, ale kdybychom udělali inventuru naší práce, ukázala by, že koalice ve výsledku funguje dobře.

Proč se ale ODS tak urputně brání přiznat, že na některé věci obsažené ve vládním prohlášení během posledních tří let změnila názor?

Mnoho názorů jsme museli změnit, protože v době, kdy jsme psali vládní prohlášení, se řešily základní problémy při vzniku státu. Nebyl čas na hloubkový rozbor. Když ale vezmeme vládní prohlášení a volební programy koaličních stran a hledáme míru shody s tím, co se podařilo udělat - je to zázrak. Nesplnily se tak dvě, tři procenta. A kdo si vybere něco z tohoto zlomku a začne s tím mávat jako s věcí svatou, chce se jen za každou cenu politicky odlišit.

Koalice se shodla, že prosadí prodloužení lustračního zákona. Co vás k tomu vede? Stoupá snad počet pozitivně lustrovaných lidí, kteří se hlásí do státní správy?

Je to signál, který by ukázal, že není návratu od představy, jak má vypadat mravní profil vedoucího pracovníka ve státní správě. Bohužel na české politické scéně jsou subjekty, které se ucházejí o moc a přitom tyto věci pro ně nejsou tak samozřejmé. To je důvod proč chceme platnost zákona prodloužit

Dobrá, jenže síly, o nichž mluvíte, v případě volebního vítězství lustrační zákon zruší stejně, jako se to stalo na Slovensku.

To je ale náročnější než počkat, až jednoduše jeho platnost vyprší.

Vyřešil jsem svou krizi středního věku

Co vás na politice baví?

Vstupoval jsem do politiky velmi váhavě a s mnoha pochybnostmi. Dnes ale musím říci, že když jsem pak nakonec do ní musel skočit po hlavě, zjistil jsem, že mě velmi baví a že mi přináší velké osobní uspokojení. Nechci mluvit o vznosných věcech jako služba státu a národu. Přiznám se že mám prostě pocit osobní seberealizace z toho, že se moje ideje a myšlenky prosazují do praktického života. A to je pro mne zdrojem neobyčejného uspokojení.

Co jste se v politice naučil?

Úřadovat. Považuji to za důležité, neboť člověk může být v politice úspěšný jen tehdy, když má v pořádku svůj vlastní úřad. Před revolucí jsem nikdy neměl ani jednoho podřízeného a teprve na ministerstvu jsem ke svému překvapení v sobě objevil radost z toho, že úřadování zvládnu.

A o co jste přišel?

To je spíš nostalgie. Pro mě politika znamenala radikální změnu životního stylu, přičemž jsem člověkem značně konzervativním - mám rád domov, svoje knihy, svoje křeslo atd, a to všechno mám teď v daleko menší míře. Celkově ale přínosy převyšují ztráty: politika mi poskytla nový život. Koneckonců dostal jsem se k ní ve věku, kdy muži prodělávají krizi středního věku a přemýšlejí o novém životě. Mně se poštěstilo svou „middle age crisis“ vyřešit nástupem do ministerské funkce.

Nedávno jste získal oprávnění pilotovat letadlo. Co má letecká vášeň společného s politikou?

Absolutně nic. Létám, protože mě to ohromně baví a vždycky jsem po tom toužil. Za komunismu jsem přímo fyzicky trpěl kvůli nemožnosti volně cestovat a létání mě vždycky lákalo. Teď jsem dostal příležitost svůj sen naplnit a kromě uspokojení, že jsem dokázal udělat pilotní zkoušky, mi létání přináší mnohé, těžko popsatelné zážitky. Když letíte v malém letadle, vidíte zemi z úplně jiné perspektivy a uvědomujte si souvislosti a věci, které by vás jindy a jinde nenapadaly.