Ústa plná sazí
Po více jak osmi měsících vyšetřování je téměř jisté, že způsob, jakým se Občanská demokratická aliance vyrovnala se svým dvaapadesátimilionovým dluhem u zkrachovalé Kreditní a průmyslové banky, neodporoval zákonům.
Po více jak osmi měsících vyšetřování je téměř jisté, že způsob, jakým se Občanská demokratická aliance vyrovnala se svým dvaapadesátimilionovým dluhem u zkrachovalé Kreditní a průmyslové banky, neodporoval zákonům. Západočeský krajský státní zástupce Augustin Hrbotický, který na vyšetřování případu dohlíží, sice tvrdí, že se k celé věci bude moci vyjádřit až poté, co obdrží poslední znalecký posudek (mělo by se tak stát v příštích čtrnácti dnech), podle našich spolehlivých informací je ale už téměř stoprocentně jasné, že se vyšetřování ocitlo ve slepé uličce a že trestní stíhání tajemníka ODA Josefa Reichmana, majitele firmy Marklap Adolfa Klapky a právního zástupce Marklapu Michala Macka bude v nejbližší době zastaveno.
Chce to dobré know-how
O případu jsme podrobně psali několikrát (naposledy Respekt 15/95), a proto si jen stručně připomeňme základní fakta. ODA si na jaře 1992 půjčila na předvolební kampaň 52 milionů u Živnostenské a Československé obchodní banky. Když bylo po volbách jasné, že Aliance není schopná miliony splatit ze státního příspěvku za získané hlasy, nabídl jí bankéř Antonín Moravec, že jeho Kreditní a průmyslová banka dluh převezme, a poskytne ODA dokonce velmi výhodný splátkový kalendář a nižší úroky. V září byl úvěr ODA převeden na Moravcův ústav a hospodářský tajemník strany Reichman podepsal směnku na 52 milionů. Zřejmě ve chvatu ovšem opomenul připojit stranické razítko a podle zákona je tedy dlužníkem on, a nikoliv ODA. Počátkem prosince se na scéně objevila společnost s ručením omezeným Marklap Adolfa Klapky. Právním zástupcem firmy byl JUDr. Michael Macek - dlouholetý přítel Jana Kalvody. Jiný člen ODA, náměstek ministra financí Miroslav Téra vystavil na žádost Reichmana Marklapu auditorský posudek, jenž ohodnotil know-how firmy, která nedisponovala žádným majetkem, a dokonce neměla vlastní kanceláře, na předpokládaný roční zisk 26 milionů korun. JUDr. Macek na základě Térova posudku vzápětí navýšil základní jmění Marklapu o 52 milionů. Ve stejný den - 10. prosince 1992 - převzal Marklap ručení za dluh Aliance u Moravcovy banky. O čtyři dny později pak podepsal Klapka s Moravcem smlouvu o převodu Marklapu na KPB za dvaapadesát milionů korun. Tyto peníze byly skutečně také poukázány na Klapkovo konto. Dluh ODA však z nich oproti předpokladům uhrazen nebyl: miliony zmizely neznámo kam.
Policie nezná obchodní právo
Státní zástupce Hrbotický tvrdí, že dnes už ví, kam se peníze poděly - odmítá však o tom sdělit jakoukoliv přesnější informaci. Je přitom zřejmé, že právě nález milionů zůstane jediným úspěchem státní moci v této kauze. „Je to jako mít ústa plná sazí,“ charakterizuje současnou pozici vyšetřovatelů Mackův obhájce JUDr. Tomáš Sokol. „Už víte, že jste do nich neměl kousat, ale přitom je nemůžete vyplivnout. Osobně si nedovedu představit státního zástupce, který by s tímhle případem šel k soudu.“ Klapka a Macek jsou obviněni z toho, že navýšili základní jmění Marklapu na částku, které ovšem reálná cena firmy zdaleka nedosahovala. Podle vyšetřovatelů se tím dopustili „podvodu a zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence“. Tím v řeči vyšetřovatelů „vědomými machinacemi zprostředkovávali prodej za neúměrnou fiktivní cenu, uvedli kupujícího v omyl a poškodili KPB“. Reichmanovi pak kladou za vinu, že „se podílel na finančních machinacích spojených s úvěrem ODA“ a „věděl o trestné činnosti Macka a Klapky“.Podle důvěrných informací ovšem už i státní zastupitelství dospělo ke stejnému názoru jako JUDr. Sokol, který říká: „Celý problém je v tom, že policie evidentně nezná obchodní právo. Do situace, kdy jeden subjekt něco prodává a druhý to kupuje, přičemž jsou oba spokojeni, najednou vstupuje policie a od stolu odhadne, že jeden z nich byl podveden.“ Podle Sokola navíc „neúměrně navýšené“ základní jmění Marklapu nemá co do činění s faktem, že firmu KPB koupila právě za 52 milionů. „Zvýšit základní jmění můžu jak chci, může se měnit hodinu od hodiny a se skutečnou cenou, za jakou je společnosti kupována či prodávána, nemá nic společného.“ Tento názor podporují i dva posudky, z nichž jeden (na žádost obhajoby) vypracoval JUDr. Bárta z Ústavu státu a práva.Znalecký posudek, na který nyní státní zastupitelství čeká, na těchto závěrech zřejmě nic nezmění. Podle našich informací by měl pouze prověřit toky peněz uvnitř KPB a definitivně „vyloučit podezření z možných jiných trestných činů“ - např. daňových. ODA, jejíž reakce na zveřejnění dvaapadesátimilionového dluhu vyvolala na začátku roku doposud největší koaliční krizi, může být tedy spokojena: potvrdil se názor jejího Ústředního sněmu, který v dubnu předpokládal, že „vyšetřování očistí činnost i pověst pana Reichmana i celé ODA“. Problémem Aliance ovšem i nadále zůstává fakt, že musí do příštího července svůj dluh uhradit, a navíc i sehnat peníze na blížící se volební kampaň. ODA podle svého mluvčího Davida Rožánka „připravuje určité řešení“, jaké konkrétně to bude, ovšem Rožánek odmítá prozradit. Jedno je ale prý jisté - „expertům“ typu Moravce už ODA podruhé nenaletí. Zavázal ji k tomu i její Ústřední sněm, který po vedení požaduje, aby při financování „mnohem důkladněji prověřoval důvěryhodnost navazovaných vztahů“.Jednu „oběť“ ovšem celá aféra má: k 1. září odstoupil ze své funkce ústředního tajemníka ODA Josef Reichman. „Hraje se kolem mě špinavá politická hra, jejímž cílem je odstranění mé osoby. Domnívám se, že na mě zaměřila pozornost buď tajná služba, případně osoby spjaté s minulým režimem, protože jsem deset let působil v disentu. Nic konkrétního ale nevím na sto procent, a nic konkrétního proto ani neřeknu. Nechci ovlivňovat výsledky vyšetřování,“ říká k věci sám postižený. Podle mluvčího ODA Rožánka odstoupil Reichman proto, aby se „mohl sám obhájit“. Ukáží-li se však informace o konci trestního stíhání správné, nebude toho třeba.
