Vláda pojmenovala tuzemské extremisty

Co je to extremismus

Autoři zprávy (kromě vnitra ještě státní zastupitelství a BIS) vycházeli především z materiálu nazvaného Interetnické konflikty, který před rokem a půl zaujal premiéra Klause natolik, že doporučil jeho rozpracování. Zpráva o extremismu je tedy volným pokračováním tohoto dokumentu.Podle ředitele BIS Stanislava Devátého bylo nejtěžší extremismus definovat. Například v Německu se tím pojmem rozumí „iniciativy a aktivity politických stran, hnutí, skupin i jednotlivců, kteří vystupují - legálními i násilnými prostředky - proti ústavě“. Ale třeba ve Velké Británii tuto nálepku nepoužívají vůbec: pro tamní policii je to nepřesný termín, a ona se proto raději kloní k jasným výrazům jako terorismus, subverze nebo sabotáž. V české, vládou schválené definici jde o aktivity namířené proti společenskému uspořádání, proti ústavním a zákonným principům. Aby se ovšem nějaká činnost mohla úředně nazývat extremistickou, je nutné, aby při ní bylo užito nelegálních prostředků.Rumlova zpráva rozděluje extremismus na ekologický, ultralevicový a ultrapravicový. „Ekologická hnutí u nás vyvíjela činnost už před listopadem 1989 a měla obdobnou úroveň jako jejich západní kolegové,“ říká materiál. Po roce '89 se ale ekologové podle ministra vnitra začali uchylovat k nátlakovým akcím a tím vstoupili na extremistickou scénu, byť zatím pouze na její okraj. Anarchisté se prý po listopadu jen „zviditelnili“. Nejnebezpečnější jsou ultrapravičáci, jejich počet zpráva odhaduje na sedm tisíc. Obracejí se prý na průměrného člověka, který má za to, že dobře ví, co jsou to - citujme vládní dokument - „zlodějští cikáni, přivandrovalci, špinaví feťáci či ujeté feministky“. Ultrapravice nabízí jednoduchá, ale nereálná řešení a nachází prý u některých (blíže zprávou nespecifikovaných) vrstev obyvatelstva pozitivní odezvu.

Ultrapravicová hnutí

Odborníci odhadují, že zhruba patnáct set extremistů vyznává neonacistickou ideologii, přibližně stejný počet tvoří skinheadi a zhruba čtyři tisíce ultrapravičáků je sdruženo kolem „vlasteneckých organizací“. BIS varuje, že tato hnutí mají tendenci se vyzbrojovat a některé skupiny prodělávají jakýsi polovojenský výcvik.Nejvýznamnější neonacistickou organizací je podle zprávy Vlastenecká fronta (zaregistrovaná oficiálně Ministerstvem vnitra v roce 1993). Sídlí v Brně, počet jejích členů odhaduje zpráva na tři sta. Ideologie propagovaná zejména občasníkem Fénix obnáší nacionální socialismus, rasismus a antisemitismus. Šéf organizace a zároveň student dějin umění a historie na Filozofické fakultě v Brně Jiří Fidler se obvinění z nacismu brání. Základní myšlenka fronty je „Vlastní národ nade vše“ a on sám se přirovnává spíše k Le Penovi.Seznam obsahuje ještě názvy čtyř dalších organizací. Vlastenecká liga má podle BIS asi dvě stě padesát členů, propaguje tzv. český fašismus a vydává občasník Český štít. Bohemia Hammer Skins je prý pobočkou stejnojmenné nadnárodní organizace. Má kolem osmi set členů, nákladem zhruba pěti set výtisků vydává několik tiskovin, nejvýznamnější je občasník Patriot. Národně-socialistické hnutí Evropy je také pobočkou mezinárodního spolku, sídlí v Hronově, má prý na dvě stě členů a vydává časopis Árijský boj. A konečně Národní obec fašistická má několik desítek sympatizantů, své názory rozšiřuje samizdatem zvaným Agresor.Zpráva na dvou stranách cituje úryvky z neonacistických tiskovin. Jen pro informaci ukázka z letáku Bohemia Hammer Skins: „Naším konečným cílem je společnost založená na Vůdcovském principu a nadřazenosti bílé rasy, ve které nebude místo pro barevné podlidi, židy, narkomany, politické pobloudilce, zrádce rasy a jiné formy špíny…“

Anarchisté, komunisté a ekologové

Levicová hnutí nejsou podle expertů příliš významná. V souvislosti s nimi se hovoří spíše o potencionálním nebezpečí terorismu, k čemuž zpráva cituje anarchistický časopis A-kontra: „Je třeba se zaměřit na tvrdé a ničivé akce, které společností otřesou, útoky na cíle, které jsou podstatou systému. Solidaritu s RAF! Jejich akce jsou skvěle propracované…“ BIS ovšem připouští, že ultralevicová hnutí zatím nemají dostatek financí na to, aby se pořádně vyzbrojila. Nejznámější organizací na levém křídle extremistické scény je České anarchistické sdružení. Má asi tisíc členů, vydává výdělečný časopis A-kontra nákladem pěti tisíc výtisků. Další dvě anarchistické organizace (Anarchosyndikalistická iniciativa a Anarchistická federace) mají dohromady několik desítek členů a jsou zanedbatelné.Experti se daleko více obávají skupin s komunistickou ideologií. Nejobsáhleji je ve zprávě komentována aktivita ostravského šestisetčlenného spolku Antifa (Vlastenecké sdružení antifašistů). Spolek naprosto odmítá demokratický vývoj, do sdružení vstupují většinou bývalí členové KSČ, Svazu čs.-sovětského přátelství, Lidových milicí a také několik desítek bývalých příslušníků StB. Vydávají zpravodaj Antifa. Mezi komunistické extremisty řadí odborníci také Klub českého pohraničí, Pludkovu Slovanskou unii a Štěpánovu Lidovou unii národní a sociální záchrany.Pokud jde o ekologické organizace, dostalo se na seznam především Hnutí Duha. Nikoli ovšem kvůli špatně pochopené zmínce ze své brožurky (Duha zde jako ukázku naprosto nepřijatelných praktik ekologického zápasu zmínila teroristické násilí, což analytik BIS pochopil jako přitakání terorismu), nýbrž díky jedné své demonstraci před jadernou elektrárnou Temelín. Dalším extremistickým sdružením je Nadace Animal S.O.S. Ta je na černé listině díky svému razantnímu protestu proti Velké pardubické v roce 1992.

Jak proti extremistům

Třicetistránková zpráva uvádí, že od počátku roku 1993 do půli 1994 bylo spácháno přes čtyři sta padesát rasově nebo národnostně motivovaných trestných činů a počítá se s tím, že další stovky nebyly policii vůbec nahlášeny. Za posledních pět let bylo za rasovou či národnostní zášť obžalováno dvě stě dvacet pět pachatelů. Počet „trestných činů extremistického charakteru“ je přitom obdobný: dvě stě sedmdesát jedna. Vyplývá z toho jediné: policie a státní zastupitelství budou muset sjednotit přístup k extremismu a rozlišovat, kdy jde o rvačku, kdy o rasový útok, kdy je třeba demonstrace proti Temelínu výhradou proti používání jaderné energie a kdy jsou v ní prvky „útoku na základy státu“.V roce 1993 vláda stanovila, že jedním z rizik bezprostředně souvisejících se stabilitou politického systému je činnost extremistických skupin. Od července loňského roku proto policie vyhodnocuje trestné činy i z hlediska extremismu a na všech krajských správách policie je jeden člověk, který tuto problematiku pravidelně sleduje. O něco významnější úlohu hraje BIS: pro potřeby policie „rozkrývá organizační struktury extremistických skupin a informuje o připravovaných akcích tak, aby se policie mohla na akci připravit“.