Stále v roli prosebníka

Místo zákona morální výzva

Již čtyři roky usilují čeští Židé o navrácení alespoň zlomku z majetku, který jim sebral Hitler a pak komunisté. Na výzvu vlády vypracovali počátkem r. 1992 seznam svých minimálních požadavků, který prošel několika revizemi, naposledy na jaře 1994, kdy ministerstvo vnitra ČR uznalo nároky židovských obcí (ŽO) za legální. Seznam měl pouhých 202 položek a byl vyvážený: obsahoval především nejdůležitější devastované památky (synagogy, hřbitovy), dále pak objekty schopné zajistit financování záchrany těchto památek i provoz jednotlivých ŽO (většinou jde o sídla židovských spolků a nadací). Předem bylo vyloučeno vše v soukromém vlastnictví fyzických i právnických osob a řada objektů využívaných jinými církvemi. Seznam byl součástí návrhu speciálního zákona, který měl „zmírnit následky některých majetkových křivd“ spáchaných na Židech. Parlament jej však - především vinou poslanců ODS - neschválil.Vzápětí (v březnu 1994) došlo z iniciativy premiéra Klause k jednání s představiteli Federace židovských obcí. Obě strany se dohodly na třech základních věcech. K vydání židovského majetku, který v současné době vlastní stát, se přikročí neprodleně - sporné případy budou řešeny operativně. V tomtéž znění bylo pak přijato v květnu 1994 příslušné vládní usnesení. Vláda a koaliční vládní strany vyzvaly obce a města, aby uznaly morální nárok židovských obcí na jejich bývalý majetek a aby jim jej dobrovolně a bezplatně vydaly. Po uplynutí šesti měsíců se pak mělo zkonstatovat, nakolik je tato verze řešení schopna židovským obcím nárokovaný majetek navrátit.A právě zklamání z dosavadních výsledků přimělo předsedu FŽO poslat fax, na který zatím nedostal odpověď.

Věc přístupu

Jaký je tedy stav? Do dnešního dne nebyl ukončen ani převod těch formálně nejjednodušších případů - bývalého majetku ŽO, který spravuje stát. Je zajímavé, že někde (např. na ministerstvu kultury) došlo k převodu bez větších problémů, jinde se vydání z nepochopitelných důvodů pod nejrůznějšími záminkami stále odkládá (např. Úřad vlády). Přitom pro všechny ministry platí stejné usnesení vlády. Je to tedy věc přístupu.V případě měst a obcí je situace obdobná: i zde záleží především na přístupu představenstev a městských zastupitelstev. Některé (např. pražský magistrát) jsou korektní, jiné (např. Kolín, Brno, Dobříš aj.) nikoli. Často záleží také na hodnotě vydávané věci. Synagogy a hřbitovy jsou vraceny většinou bez problémů, horší je to s domy a pozemky, které lze komerčně využít. Přitom právě příjmy z komerčních objektů jsou jedinými prostředky, ze kterých lze zaplatit činnost ŽO a obnovu zničených hřbitovů a synagog. Z 202 objektů seznamu byla navíc - už po uplatnění nároku - další pětina (převážně lukrativní budovy v centrech měst) prodána a už nikdy nebude Židům vrácena. Majetek, který se obce rozhodly vydat, často těsně před jeho vydáním zatěžují nesmyslnými a těžko pochopitelnými podmínkami, smlouvami a věcnými břemeny, většinou bez konzultace s ŽO.

Neříkejme tomu navracení, ale darování

Někde židovské obce s břemenem souhlasí - není jim to však nic platné. Například v Praze 6 se měl vrátit jediný objekt - budova bývalé polikliniky v ulici Jugoslávských partyzánů, kterou v 50. letech zabrali komunisté. ŽO přistoupila na všechny dodatečné podmínky: divadelní sál mohlo zastupitelstvo obvodu užívat ještě příští dvě volební období, zdravotnické zařízení tu mělo zůstat nejméně deset let apod. Vše bylo dohodnuto. Přesto vloni v září poslanci budovu odmítli vydat. V té době už prázdné ordinace zaplnili soukromí lékaři, mj. i bratr tehdejšího starosty Jiřího Hermana (ODA). Pan Herman je dnes z obliga a hýří optimismem: „Nové zastupitelstvo navrácení budovy určitě schválí“. Jaká bude skutečná vůle, naznačují slova šéfa odboru územní správy Bohumila Macha: „Neříkejme tomu navracení, ale darování. My se pouze rozhodujeme, za jakých podmínek jim to darujeme. Právní norma, která by nám to přikazovala, stejně neexistuje."V hlavním městě je postup zastupitelstva Prahy 6 spíše výjimkou. Větší problémy mají ŽO mimopražské, např. v Brně, kde před válkou žilo kolem 10 000 Židů. Arch. Jaroslav Klenovský, člen vedení zdejší ŽO, tvrdí, že jim minulý primátor Horák (ODS) "nebyl příliš nakloněn“, a tak si hodně slibují od nového zastupitelstva. Nová primátorka Dagmar Lastovecká (rovněž ODS) neříká tak, ani tak: „Současné vedení města bude problematiku posuzovat na základě důkladné analýzy situace.“ Podle J. Klenovského je situace následující: Židovská obec dostala bez problémů pozemek po synagoze, kterou zbourali komunisté, aby mohli rozšířit místní nemocnici, má to však jednu chybu: nachází se na dvorku nemocnice a je prakticky nepoužitelný. Vedle dalšího pozemku po synagoze (vypálené r. 1939 Němci) stojí hotel Metropol. Hotel i parcelu město, měsíc před komunálními volbami, pronajalo na 55 let soukromé společnosti Metropol. Židé v Brně tak dnes disponují jediným domem, který dostali zpět v rámci restitucí. Dalších osm nemovitostí je zatím nedobytných.

Průhledné řešení

S navracením židovského majetku nespěchá ani vláda, která - na rozdíl od obcí, které jsou odpovědny jen svému svědomí - je vázána vlastním usnesením. Zcela nepochopitelný je přístup Úřadu vlády ČR (ÚV). Příklad: karlovarská vila Lauretta (bývalý majetek místní ŽO) měla být vrácena do konce minulého roku. To se ale nestalo. ÚV totiž do návrhu darovací smlouvy vsadil pozoruhodné podmínky: židovská obec musí převzít personál vily, bude-li chtít vilu prodat, musí ji nejdřív bezplatně (!) nabídnout ÚV apod. Česká výkonná moc si navíc vyhrazuje právo bezplatně používat tři nejlepší apartmá pro pobyt zdravotně postižených dětí.FŽO původně navrhovala, že část vily bude vyčleněna pro postižené z řad ŽO, z nichž mnozí prošli koncentračními tábory. „Naše řešení je průhlednější,“ říká záhadně vedoucí sekretariátu ÚV Svatopluk Čech. Proč vláda postiženým dětem nevyhradí místnosti ve dvou podobných vilách, které ve Varech sama vlastní, však nevysvětlí. Podle S. Čecha vystupovali zástupci ŽO při jednáních nekoncepčně: „Jejich námitky proti smlouvě mne naplňují rozhořčením. Nejdřív mají plno slibů, a potom křičí, že se jim to nelíbí.""To je naprostá nehoráznost,“ řekl Respektu předseda FŽO Jiří Daníček, „která srozumitelně dokládá, s jakou arogancí někteří vysocí úředníci státní správy s ŽO jednají.“