Největší konflikt v dějinách

1940 - 1941

9.4.1940 přepadli Němci Dánsko a Norsko, jemuž přišli na pomoc západní Spojenci; v obou případech slavil opět triumf Wehrmacht. 10.5.1940 začalo německé západní tažení proti Francii, Belgii, Nizozemí a Lucembursku; tankové jednotky záhy prolomily francouzskou obranu na Máse a rychlým postupem k moři odřízly britské a francouzské armády u Dunkerque. Po kapitulaci nizozemské (14.5.) a belgické (28.5.) armády byly britské a část jednotek francouzských evakuovány do VB. Porážka ve Flandrech oslabila francouzskou armádu, která již nebyla schopna odolat útoku do nitra země, zahájenému 5.6. Po příměří (22.6.) byla větší část Francie okupována Němci, menší část zůstala podřízena vládě ve Vichy. VB odmítla německé nabídky míru a pokračovala v boji osamocena. Vzhledem k slabosti německého námořnictva byla plánovaná německá invaze do Anglie závislá na převaze ve vzduchu. Po přesunutí Luftwaffe na severofrancouzská a belgická letiště začala 13.8.1940 letecká bitva o Británii, během níž britské stíhací letectvo zvítězilo nad početně silnějším německým (na úspěchu RAF se podíleli také čs. letci). 5.9. Němci začali s bombardováním Londýna a dalších britských měst.V závěrečné fázi bojů ve Francii vstoupila 10.6.1940 do války Itálie. Neúspěšně: agrese proti Řecku (28.10.1940) skončila ústupem do Albánie (okupované 7.4.1939), v severní Africe utrpěli Italové na přelomu 1940–41 katastrofální porážku, ve východní Africe Britové na jaře 1941 dobyli italské kolonie, včetně okupované Etiopie. Italům musel přijít na pomoc Wehrmacht: válka v severní Africe pak probíhala se střídavým štěstím až do podzimu 1942, balkánské tažení (6.4.1941) však přineslo bleskové vítězství a skončilo dobytím a okupací Jugoslávie a Řecka. Povzbuzen úspěchy (Německo ovládalo celou kontinentální Evropou), rozhodl se Hitler pro útok na dosavadního spojence - SSSR. Rozkaz k provedení plánu „Barbarossa“ vydal 18.12.1940, kdy ztroskotala německo-sovětská jednání o dalším rozdělení sfér vlivu a zapojení SSSR do války proti VB. Válka na východní frontě začala německým útokem 22.6.1941. V první fázi přinesla oslnivá vítězství Wehrmachtu, na podzim ale vyčerpané jednotky nedokázaly v bitvě u Moskvy překonat sovětskou obranu. Protiútok (6.12.), jímž vrhla RA Němce zpět od Moskvy, představoval první drtivou porážku nacistů.Na sklonku 1941 nabyla válka globálního rozměru: začala válka v Tichomoří. Japonsko zahájilo překvapivým leteckým úderem na americkou námořní základnu Pearl Harbor 7.12. 1941 bojové akce proti americkým, britským a nizozemským državám v Tichomoří a v jihovýchodní Asii. Útočník ovládl větší část ostrovů ve východním a jižním Tichomoří - Filipíny, Indonésii a Malajsko, ohrožoval Austrálii a zahájil útok do Barmy, jehož konečným cílem byla britská Indie.

1942 - 1943

Přes porážku u Moskvy stála na jaře 1942 Osa (Německo, Japonsko, Itálie) na vrcholu a zdálo se, že ve válce zvítězí a ovládne svět. V rámci svých světovládných plánů přistoupili nacisté také ke „konečnému řešení židovské otázky“, což byl termín, pod nímž se skrývalo masové vyvražďování Židů. Byly zřízeny vyhlazovací tábory vybavené plynovými komorami a spalovacími pecemi, v nichž padlo za oběť zrůdné mašinérii mechanizované likvidace několik milionů lidí. Další miliony nalezly smrt z rukou nacistických komand vraždících celé skupiny obyvatelstva na základě rasových či politických kritérií, při teroru na okupovaných územích, nebo zahynuly v koncentračních a zajateckých táborech, na nucených pracích a v nacistických věznicích. Nelidským podmínkám padly za oběť i statisíce lidí v japonských věznicích, zajateckých a koncentračních táborech. Odpor proti okupaci přerostl v řadě zemí v odbojové hnutí, které mělo nejrůznější formy: v oblastech s příhodnými podmínkami (okupovaná území SSSR, v Jugoslávii, v Asii, v Polsku a Francii) mělo charakter partyzánské války. K vrcholným činům odbojového hnutí patřil i atentát na šéfa nacistické bezpečnosti Reinharda Heydricha, provedený čs. parašutisty v Praze 27.5.1942.V průběhu roku 1942 se strategická situace na světových válčištích změnila ve prospěch Spojenců. Přelomem ve válce v Tichomoří byla námořní bitva u Midway, v níž se americkému loďstvu podařilo (díky rozluštění japonských kódů) zásadně změnit dosavadní nepříznivý poměr sil - japonský postup se zastavil. Přelomem na východní frontě byl závěr německé ofenzivy v létě 1942, jejímž hlavním cílem byla kavkazská ropná pole: v několikaměsíční bitvě u Stalingradu utrpěl Wehrmacht v zimě 1942/43 porážku, z které se již nevzpamatoval. V severní Africe zahájila britská vojska 23.10.1942 ofenzivu a v bitvě u Alamejnu porazila německé a italské jednotky, anglo-americké oddíly se vylodily 8.11.1942 ve francouzské severní Africe a vzaly vojska Osy do kleští. 13.5.1943 Němci a Italové v Africe kapitulovali, čímž se Spojencům otevřela cesta k útoku na Sicílii a Itálii. V létě 1942 zahájili Američané ofenzivu v jihozápadním Pacifiku, 7.8. se vylodili na ostrově Guadalcanal, po sérii námořních, leteckých a pozemních bitev obsadili do poloviny roku 1943 téměř celé Šalomounovy ostrovy a přešli do ofenzivy na Nové Guineji. Také v Evropě se během roku 1943 chopili iniciativy definitivně Spojenci. Britské a americké letectvo zahájilo strategickou bombardovací ofenzivu proti Německu, jehož města se stala cílem soustavných náletů. Ofenziva své strategické cíle nesplnila, přispěla však k porážce Německa a způsobila, že na rozdíl od 1. světové války si tentokrát porážku Německa uvědomili všichni Němci. V květnu 1943 došlo k obratu v bitvě o Atlantik, v níž se Spojencům podařilo definitivně zlomit ostří ponorkové války, v té době již jediné zbraně Německa v zápase o námořní komunikace. Na východní frontě přešla RA po vítězné bitvě u Kurska v červenci 1943 do všeobecné ofenzivy s cílem přenést válku na území nepřítele. Západní Spojenci se vylodili 10.7.1943 na Sicílii a zahájili italské tažení, jehož prvním výsledkem byl pád italského fašismu 25.7., zformování nové italské vlády a zatčení Mussoliniho. Itálie přijala jako první z mocností Osy 3.9.1943 požadavek bezpodmínečné kapitulace; válka na italské pevnině, kde se spojenecká vojska vylodila počátkem září, však pokračovala; většinu Itálie obsadili Němci.

1944 - 1945

6.6.1944 zahájili západní spojenci invazi do Normandie; největší operace svého druhu v dějinách lidstva otevřela druhou frontu v Evropě a přenesla na podzim 1944 válku k hranicím Německa. V roce 1944 se již na všech evropských frontách projevila převaha lidského i hospodářského potenciálu spojeneckých mocností. To aktivizovalo i odboj v okupovaných zemí, jehož činnost vyústila v řadě případů v národní povstání snažící se vlastními silami svrhnout okupační či proněmecký režim. Zatímco povstání v Paříži a se státním převratem spojená masová vystoupení v Rumunsku a Bulharsku byla podpořena včasným příchodem spojeneckých vojsk, povstání ve Varšavě a na Slovensku se takové podpory nedostalo, a byla poražena. Na podzim 1944 dospěla do závěrečné fáze válka v Tichomoří, kde se dva proudy amerického postupu ze středního a jižního Pacifiku setkaly na Filipínách. Ve snaze zabránit americké invazi na Filipíny svedli Japonci rozhodující bitvu u Leyte, která skončila drtivou porážkou japonského loďstva. Německé velení se pokusilo na sklonku roku 1944 zvrátit průběh války protiofenzivou na západní frontě, která vedla k bitvě v Ardenách. Bitva nakonec skončila vítězstvím Spojenců; Němci navíc vyčerpali své strategické zálohy, které jim pak chyběly na východní frontě, kde Rudá armáda zahájila 12.1. 1945 viselsko-oderskou operaci, prolomila německou obranu na Visle a v únoru získala předmostí na západním břehu Odry před Berlínem. Obklíčila též německá vojska ve Východním Prusku a Vratislavi. Situace na frontách se odrazila ve vymezení okupačních zón v Německu, k němuž došlo na konferenci v Jaltě (4.2.1945), na které Velká trojka (Roosevelt, Churchill a Stalin) jednala o poválečném uspořádání světa. Počátkem března zahájili západní Spojenci ofenzivu přes Rýn, během níž obklíčili Porúří. Zatímco anglo-americká vojska rychle postupovala do Německa od západu, zahájila Rudá armáda 16.4.1945 berlínskou operaci, během níž obklíčila německá vojska v Berlíně a přistoupila k jeho zteči. V Itálii prolomili Spojenci frontu a zároveň vypuklo na severu země povstání: německá vojska brzy kapitulovala, Benito Mussolini byl 29.4. italskými partyzány zastřelen. V Berlíně spáchal Adolf Hitler 30.4. sebevraždu a téhož dne zavlál sovětský prapor nad Reichstagem. Zbytky berlínské posádky kapitulovaly 2.5. V časných hodinách 7.5. byl v Remeši podepsán protokol o bezpodmínečné kapitulaci Německa, který vstoupil v platnost 8.5.1945 o půlnoci středoevropského času - toho dne formálně skončila válka v Evropě.Závěrečný útok amerických vojsk proti Japonsku začal 1.4.1945 vyloděním na Okinawě. Přes fanatický odpor japonských obránců a nasazení tisíců kamikaze (pilotů-sebevrahů) dobyly jednotky americké armády a námořní pěchoty do 21.6. ostrov, který se stal základnou bombardovací ofenzivy proti Japonsku. Nemožnost dalšího odporu se stala zřejmou po svržení atomových bomb 6.8. na Hirošimu a 9.8. na Nagasaki. Dne 14.8. oznámila japonská vláda, že přistupuje na spojenecký požadavek bezpodmínečné kapitulace a císař Hirohito vydal rozkaz zastavit palbu na všech bojištích. Formální akt bezpodmínečné kapitulace Japonska byl podepsán 2.9.1945. Nejničivější konflikt v dějinách lidstva tím skončil.

Autor je historik, působí v Historickém ústavu Armády ČR.