Češi nemají nepřítele
Před deseti dny schválila česká vláda v podstatě bez zájmu sdělovacích prostředků nejzávažnější armádní dokument od vzniku republiky: vojenskou strategii pro léta 1996 až 2005.
Před deseti dny schválila česká vláda v podstatě bez zájmu sdělovacích prostředků nejzávažnější armádní dokument od vzniku republiky: vojenskou strategii pro léta 1996 až 2005. Přede dvěma měsíci (ještě pod názvem vojenská doktrína) ji vrátila ministerstvu obrany k přepracování, nyní prošla údajně bez vážnějších výhrad.Jedenáctistránkovým dokumentem vláda konečně říká, jak má naše armáda vypadat, jak bude fungovat, odkud nám hrozí nebezpečí a jakým způsobem bychom mu měli čelit. Přesto, že armáda pracuje na své transformaci (od roku 1989 v pořadí už čtvrté) již víc než rok a ještě delší dobu se snaží sblížit s NATO, chybělo jí to nejpodstatnější: deklarace vojenské politiky, která světu jasně řekne, kde ve vojenské oblasti chceme stát a koho považujeme za nepřítele.
Ruská rizika
Česká vláda nepovažuje za nepřítele nikoho. Podle dokumentu není pravděpodobné, že by se Čechy a Morava staly cílem přímého vojenského napadení. Experti uvažují pouze o některých bezpečnostních rizikách, která mohou vyvolat ozbrojený konflikt, do něhož by republika mohla být vtažena. Tím aktuálně nejdůležitějším rizikem je politická a ekonomická nestabilita ve východoevropských státech. Podle činitelů ministerstva obrany nešifruje tato věta nic jiného než strach z Ruska. Dalším rizikem je válka v bývalé Jugoslávii: vzhledem k odlišnému postoji mocností (ale i dalších zemí) k řešení balkánského problému je - tvrdí Holáňova vojenská strategie - možná eskalace konfliktů mezi jinými státy. Okrajovým motivem dalšího možného ohrožení naší země je narůstající vliv extrémních sil, které usilují o zrušení poválečných smluv - blíže to dokument nespecifikuje. Podle názoru odborníků na tajné služby jsou zřejmě extrémními silami myšleni sudetští Němci - od šéfa vojenského zpravodajství generála Procházky se to prý dá čekat. Nevojenskými riziky jsou možné průmyslové a živelné katastrofy či masová migrace obyvatelstva.Nová vojenská strategie neopustila federální model kruhové obrany: armáda musí být připravena čelit vojenskému napadení z kteréhokoli směru. V tomto bodě neobsahuje materiál prakticky nic jiného než všeobecné poučky pro studenty vojenských gymnázií. Síla armády musí být taková, aby případného protivníka dopředu varovala, že cena agrese bude vyšší, než zisk dosažený napadením naší republiky. Dokument přiznává, že možnosti obrany ČR jsou „značně limitovány“. Vojsko je prý schopno odolávat útoku z jednoho směru, při napadení z více stran jsme bez spojenců bezmocní.
Přiznání existence
Podle vojenských expertů by přezbrojení naší armády na úroveň vyspělejších zemí Severoatlantické aliance přišlo v dalších deseti letech zhruba na sedm až osm miliard dolarů. To je suma, která několikanásobně převyšuje současné investiční možnosti ministerstva obrany. Vojenská strategie počítá proto pouze s těmi prostředky, které jsou k dispozici: každoročně dvě a půl procenta z hrubého národního produktu, z nich by za deset let mělo jít na výzbroj sto dvacet miliard korun. Nejdůležitějším krokem na cestě k modernímu vojsku je stavba kvalitní počítačové sítě. Počítače z USA by měly být nakoupeny už letos. Do konce tisíciletí bude uvolněno zhruba šedesát miliard na nákup bojových letounů, prostředků protivzdušné obrany, radioelektronického boje a inteligentní munice.Početní stav armády by měl být udržován v rozmezí od poloviny do tří čtvrtin jednoho procenta populace ČR (v dnešních počtech to představuje 50 - 75 000, skutečný stav je 74 000), v případě války zhruba čtyřikrát vyšší. O zavedení profesionální armády se neuvažuje, profesionalizován bude pouze sbor poddůstojníků. Podle demografických průzkumů ministerstva obrany by s počtem branců neměl být v nejbližších deseti letech problém. Vojsko bude rozděleno na dvacet sedm brigád (struktura NATO), které doplní speciální jednotky (např. vojenské zpravodajství).Schválená vojenská strategie nepřináší žádné závratné novinky, v podstatě velmi racionálně a přehledně shrnuje to, co je známo z jiných vojenských textů (např. akviziční plán či návrh transformace armády). Podle představitelů Generálního štábu je to však dokument pro armádu významný: znamená prý politické přiznání její existence před mezinárodním fórem.
