Spisovatelé a tolerance

Tento týden probíhá 61. kongres PEN-klubu

„Bude to pro nás obrovská reklama, lidé už ani nevědí, že nějací spisovatelé existují,“ říká předseda českého PEN-klubu Jiří Stránský, který „největší kulturní událost od pádu komunismu“ organizoval déle než rok. Do Prahy se sjíždí na šest set spisovatelů, básníků, překladatelů a publicistů ze sedmdesáti zemí světa. Takového gigantického literárního podniku se Pražané nestávají svědky poprvé: už v roce 1938 v předvečer druhé světové války se spisovatelé setkali v české metropoli a kongres PEN-klubu, jemuž předsedal Karel Čapek, se stal hlasitým protestem vůči německému nacismu. Letošní setkání se naopak odehraje poprvé v nově nabyté svobodě poskomunistického světa. Jeho téma zní: literatura a tolerance.

Opravdové osobnosti aneb Trapný konec rytíře Bartoloměje

PEN-klub byl založen v Londýně v roce 1921 a dnes má 120 středisek po celém světě. V chartě sdružení se jeho členové zavazují „napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti a trvat na principu neomezeného šíření názorů“. Nejvýznamnější činností PENu se proto stalo sledování podmínek, v jakých spisovatelé v různých zemích tvoří, a intervence ve prospěch těch, kteří jsou politicky pronásledovaní. Před listopadem se mezinárodní výbor úspěšně zasazoval za Václava Havla, v posledních letech naopak česká sekce přijala za čestné členy dva opoziční spisovatele z Číny a tři Kubánce. Dohromady PEN po celém světě eviduje kolem dvou stovek perzekuovaných literátů.Český PEN vznikl roku 1924 (jeho prvním předsedou byl Karel Čapek), v padesátých letech přestal téměř existovat a v roce 1968 úplně zanikl. Svou činnost obnovil až na jaře 1989. Mezi jeho členy najdeme spisovatele, které komunistický režim pronásledoval (Havel, Vaculík aj.), řadu spisovatelů dříve i dnes víceméně apolitických, ale i několik autorů, totalitě kdysi oddaně sloužících (Karel Sýs, Miloš Macourek aj.). O obnovení českého klubu totiž začalo uvažovat i oficiální místa v čase, kdy už režimní spisovatelé cítili, že jim hoří půda pod nohama, a zatoužili přiblížit se aspoň na této platformě k exilu či samizdatu. Aktivity, které vedly k založení českého klubu 4. ledna 1990, tedy nevycházely jen z opozice. „Takových lidí bychom se dnes rádi zbavili, svou činností nás diskreditují,“ stěžuje si Jiří Stránský. Miloš Macourek prý odstoupil sám, zato Karel Sýs je proti vůli většiny členem dál. PEN-klub, trvající na principu neomezeného šíření názorů, totiž instituci vyloučení nezná. Jediným důvodem ztráty členství je neplacení příspěvků, ale Karel Sýs peníze poukazuje vždy mezi prvními.Podle detektivkáře a mluvčího ČSSD Václava Erbena je naopak ostudou českého PENu členství „státních funkcionářů“, třeba Václava Klause. „To přeci není žádný spisovatel, vždyť ani nenapsal román,“ rozčiluje se autor románů Týden žurnalisty Korina a Trapný konec rytíře Bartoloměje.Český PEN se sídlem ve Valdštejnské jízdárně má 180 členů, platících roční členský příspěvek pět set korun. Podle některých však kromě „adopce“ několika pronásledovaných cizích spisovatelů významnější činnost nevykazuje. Měl by prý hlavně pomáhat spisovatelům - například seznamovat s jejich díly zahraniční překladatele a nakladatele. „My ale nejsme servisní organizace,“ brání se Stránský. Česká sekce má jediného zaměstnance, ostatní pracují dobrovolně. „Člen každého klubu, třeba i jen F.C. Kotěhůlek, bývá na své členství nezištně pyšný, jenom v PENu požadují všechno možné a sami nehnou ani prstem,“ zlobí se předseda. Tím hlavním, co klub českým spisovatelům běžně nabízí, je možnost zajít si popovídat. Zároveň má ovšem podle J. Stránského být i prestižní organizací pro opravdové osobnosti. Že takovou organizací skutečně jsou, prokázali prý už několikrát. „Jako první instituce jsme se například postavili proti rasisticky orientovanému Týdeníku Politika,“ říká.

Jako čistící prášek

Pražský kongres, který v neděli večer zahájila slavnostní recepce ve Španělském sále Pražského hradu, potrvá šest dní. Denně jsou na programu veřejná i neveřejná zasedání, semináře, diskuse, autorské večery, přednášky, výstavy a koncerty. Pražský magistrát pozve každé ráno hosty na jednu z pěti set pražských věží. V závěru kongres vyvrcholí předáním Ceny Karla Čapka.Intelektuální monstrpodnik bude podle předběžného propočtu stát kolem sedmi miliónů korun. Dva milióny zaplatí ministerstvo kultury, milión ministerstvo zahraničí a zbytek pokryjí sponzoři. Česká sekce hradí pobyt vždy dvěma delegátům z každé země, zápisné činí 250 dolarů.„Myslíme si, že se taková investice vyplatí,“ říká předseda Stránský. „Je to skvělá prezentace naší země, kongres projede médii na celém světě stejně jako čistící prášek Cif."Pro řadu intelektuálů je prý navíc Praha významným kulturním centrem, a to možná přilákalo i celou plejádu světově proslulých literátů, kromě jiných Harolda Pintera, Arthura Millera nebo Toma Stopparda. Nejslavnější východoevropský autor Alexandr Solženicyn přijet odmítl: je totiž prý zcela pohlcen problémy Ruska.Z českých spisovatelů se kongresu účastní snad všichni známější včetně Václava Havla a Václava Klause. Ovšem filozof Karel Kosík pozvánku odmítl zcela zásadně. Podle něj se na kongresu stejně nebudou diskutovat zásadní otázky: "Je návrat neokapitalismu posledním slovem dějin? Musí se s ním skutečně všichni ztotožnit? Neexistuje jiná alternativa? Pokud si s takovými věcmi nikdo nebude lámat hlavu, jsou všechny kongresy nesmyslem,“ říká.Pro Milana Jungmanna však setkání spisovatelů smysl má, protože v lidech upevňuje vědomí, že život společnosti bez svobody slova hyne. Další člen českého klubu Miroslav Horníček se sice považuje za člena jen pasívního, ale rád by se kongresu odvděčil za to, že mu členství bylo nabídnuto - třeba přednáškou o humoru. Rád by přednášel i Václav Erben, aby upozornil na svou „starou teorii o akceptaci umění populací“.„Některým lidem smysl celé akce uniká,“ stěžuje si Jiří Stránský. „Prý si delegáti jen vykecají pysky a zbytek prospí. Naším záměrem ale nejsou proslovy, nýbrž diskuse na ožehavá témata. Něco z toho určitě vzejde, vždyť s netolerancí máme právě my obrovské zkušenosti."Zlatým hřebem podniku je večer v Betlémské kapli, kde budou u kulatého stolu diskutovat čeští spisovatelé v čele s Ludvíkem Vaculíkem o fašismu, nacionalismu, xenofóbii, brutalitě a lhostejnosti. Zajímá nás, zda byl pozván i někdo z romských intelektuálů, popřípadě z vietnamských literátů, kteří tady žijí. "O kongresu určitě vědí a do diskuse se mohli přihlásit sami,“ říká Jiří Stránský. „Odmítám pozvání křičet do světa. Nakonec nejsou ani členy klubu: nikdo z nich není literární osobností většího významu. Ani nenapsal žádný román.“