Škoda Plzeň popírá zbrojní kontakty s íránským režimem.

Dokumenty říkají opak.

V pondělí desátého ledna se v Mladé frontě Dnes objevilo zvláštní dementi: „Je vyloučeno, že by Škoda Plzeň chtěla nabídnout Íránu modernizovanou verzi tanku T-72.“ Informaci poskytl novinám mluvčí Škody Plzeň Jaroslav Hudec. Podle vlastních slov tím chtěl zamezit „některým spekulacím sdělovacích prostředků o návštěvě šéfa Škodovky v Íránu“. V žádném českém nebo zahraničním médiu se však až do Hudcova výroku neobjevil ani stín podezření, že by generální ředitel Škody Lubomír Soudek v Teheránu nějaké tanky nabízel. Jeho íránskou cestu poznamenával dosud úplně jiný skandál: ochota dodat tamnímu režimu technologii pro jaderný program. Proč se tedy mluvčí Hudec rozhodl popřít „spekulace“, které zatím nikoho nenapadly?

Náměstek a generál

Odpověď je prostá: v pátek 7.ledna položil Respekt generálnímu řediteli Soudkovi otázku: „Jednal jste během své cesty do Íránu na přelomu loňského listopadu a prosince s představiteli íránského ministerstva obrany a vojenskými specialisty?“ Jelikož L.Soudek nemohl pro údajné pracovní zaneprázdnění odpovědět, vyřídil záležitost Jaroslav Hudec: „Ze své funkce a jménem pana ředitele jsem zmocněn prohlásit, že pan ředitel v Teheránu nejednal s nikým takovým, na koho se ptáte.“ O tři dny později vyšlo zmíněné dementi. I když v otázce Respektu se konkrétní zbraně nezmiňovaly, považoval J.Hudec za nutné popřít už dopředu právě jednání o tancích T- 72.Obě zamítavá stanoviska mluvčího Hudce jsou ovšem v rozporu s dokumentem, který se Respektu podařilo získat. Jde o interní zápis z cesty do Teheránu, vypracovaný pro vybrané obchodní partnery Škody Plzeň po návratu delegace. V obsáhlém textu jsou i následující dvě memoranda:SETKÁNÍ NA MINISTERSTVU OBRANYPřítomni za íránskou stranu: náměstek ministra Vaheed + pět pracovníků, zástupce ministra zahraničních věcí.Seznámili jsme je s existencí RDP Group a jejími možnostmi. Předali jsme jim orientační přehled možností dodávek naší techniky zpracovaný RDP Group.Zájem o:- rakety země-vzduch nové generace- Tamara- modernizace tanku.JEDNÁNÍ S ARMÁDOUPřítomni: gen.Rahimi, zástupce ved.výroby tanků.Generál je specialista na tanky. Bylo doporučeno:- zaslat mu seznam akcionářů RDP Group a jejich vojenského výrobního programu (zodpovídá: ing.Vlček, termín: 31.12.1993)- pozvat zástupce íránské armády na předvedení T-72 a jiných inovací zbraní (zodpovídá: ing.Vlček, termín: 2/94).Na základě předvedené techniky je možno sjednat nákupy zbraní či spolupráci na výrobě zbraňových systémů v rozloženém stavu.

Riziko: zbytečný rozruch předem

Generální ředitel českého zbrojařského sdružení RDP Group Jan Vlček neví nic ani o seznamu akcionářů ani o pozvání íránských expertů, které by měl zařídit. „O tom jsem nikdy neslyšel,“ říká. „My respektujeme zákon a českou zahraniční politiku.“ Stejně jako Jaroslav Hudec, i on označuje všechny zprávy o jednáních Soudkova týmu s íránskými vojenskými činiteli za „pouhé dedukce a spekulace“.Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý je v této klasifikaci opatrnější. Na písemnou otázku, zda byl - ať už před cestou nebo po ní - informován o Soudkově jednání na ministerstvu obrany v Teheránu, odpověděl: „O záměrech pana Soudka při jeho zahraničních cestách jsem informován pouze rámcově. O konkrétních kontaktech v Íránu jsem informován předem nebyl. S obsahem jednání jsem byl seznámen až po ukončení cesty."A co o něm soudíte? - zněl druhý dotaz."Při všech těchto jednáních se vedení RDP Group vystavuje nemalému riziku, že aktivity, které vyvolávají zbytečnou pozornost již předem, narazí na to, že vláda neposkytne licenci pro očekávaný vývoz."V tom je trochu mýlka: licenci na militární kontrakty dnes v České republice neposkytuje vláda, nýbrž právě úřad Vladimíra Dlouhého. Podle usnesení kabinetu z května 1993 se přitom musí řídit stanoviskem ministerstva zahraničních věcí. To podle své mluvčí Lucie Pilipové považuje za jednoznačně zakázané pouze obchody se zeměmi pod embargem Rady bezpečnosti OSN. Přesto prý Černínský palác "pečlivě analyzuje“ i všechny ostatní žádosti o vývoz zbraní a dává k nim souhlas nebo je zamítá po zvážení situace v daném regionu. Povolilo by tedy dnes MZV export tanků a raket do Íránu? „Na tak hypotetickou otázku, která se netýká žádné konkrétní žádosti o licenci, nelze v žádném případě odpovědět jednoznačně,“ sdělila nám L.Pilipová. „Myslím si ale, že po zvážení všech okolností by se náš úřad přiklonil k názoru takový vývoz nepovolit.“

Součást lidské kultury

K diskusi o zbrojní výrobě Škody Plzeň má Jaroslav Hudec pro novináře připravený parádní kousek: kopii technického výkresu šavle, kterou před deseti lety - jako „naši až dosud poslední zbrojní zakázku“ - vyrobila Škodovka ve třech stech kusech pro Hradní stráž. „Nicméně rád bych zdůraznil jednu věc,“ dodává k nákresu pan Hudec. „Výroba zbraní je součástí lidské kultury. To je realita a my jsme realisté. Nestydíme se za to, že chceme vyrábět speciální techniku. Ale bohužel jsme se octli v defenzívě."Skutečnou míru této "defenzívy“ jde ovšem těžko určit. Škoda Plzeň patří mezi čtyřicet akcionářů zbrojařského sdružení RDP Group a v jeho rámci koordinuje program na modernizaci sovětského tanku T-72. „Měl by to být opravdu kvalitní tank,“ řekl loni 29.září Lidové demokracii Lubomír Soudek. „Modernizovat ho budeme přímo na místě, na základě už ověřené dokumentace západních firem a vyzkoušených motorů. Věřím, že zájem bude velký. V blízké budoucnosti budu mluvit s ministry národních obran některých států mimo Evropu. Máme se domluvit na nějakých odběrech."Mluvčí Škody dnes "jménem pana Soudka“ některé z těchto výroků svého ředitele zpochybňuje. Zvláště je prý vyloučeno, že by se naši zbrojaři mohli na odběrech T-72 s někým domlouvat „v blízké budoucnosti“. Celý proces modernizace je prý - bez ohledu na ověřenou dokumentaci a vyzkoušené motory - v plenkách: firma teprve najala specialistu, aby určil postup prací, připravil rozpočet, kalkulaci atd. Nikdo prý zatím nezná bližší podrobnosti a jasno bude nejdřív za dva roky. Stejné je to i s jiným citovaným termínem - „modernizací na místě“. „O tom, jak bude úprava tanku probíhat, zatím nic nevíme,“ řekl J.Hudec Respektu. „Výrok pana Soudka byl pouhou podnikatelskou myšlenkou, která dosud nenabyla pevných obrysů."Opět nepravda, alespoň co se šéfa RDP Group Jana Vlčka týče. Pro něj jde o hotovou věc: "Země X si u nás prostě objedná úpravu tanků, my tam přijedeme a uděláme práci přímo v terénu. Ten stát, kde budeme modernizovat, musí být samozřejmě schválen vládou."V tom je ale problém: zemí X, ve kterých jezdí "dvaasedmdesátky“ a které by současně splňovaly naše podmínky pro vývoz zbraní, je dnes velmi málo (viz rámeček RDP Group). Jediným logicky se nabízejícím zákazníkem by mohla být naše armáda. Samo vedení RDP však přiznává, že s ní se zatím žadný kontrakt uzavřít nepodařilo. Chce-li tedy Vlčkova společnost dodržovat při svých obchodech politickou linii státu, vypadá její sázka na T-72 jako obtížně vysvětlitelný hazard: trhy, které by měly zájem, jsou zapovězené, a ty, kam by to možné bylo, zboží nechtějí.Podle konkurenčních odborníků z branže je odpovědí na hádanku právě „modernizace na místě“. Místo provokativní a většinou neúspěšné snahy „pašovat“ do teroristických zemí hotové zbraně, dává tato metoda prostor civilnější kamufláži: vyvážet se mohou jen části těchto zbraní, licence, případně know-how.

Až se medvěd rozmáchne

Tanky a rakety nebyly ovšem jediným horkým zbožím, o kterém se během návštěvy českých podnikatelů v Teheránu hovořilo. Kromě generála Rahimiho a náměstka Vaheeda (bývalého šéfa íránské zpravodajské služby) navštívil ředitel Škody Plzeň i Rézu Amoraláhího z Íránské atomové komise. Právě kolem tohoto jednání vypukl hned po návratu Soudkovy delegace známý skandál.„Íránský režim se snaží vytvořit si z Prahy nákupní středisko pro technologie, know-how a materiály, které by mu jinde ve světě odepřeli,“ napsal už 5.prosince izraelský list Ha'arec a rozpoutal tím diskusi v našem i zahraničním tisku. Nejtvrdší hlas padl ze Severní Ameriky. „Podle strategické doktríny USA je nutné zabránit nebezpečí, že Írán vyrobí jadernou zbraň. Německo, poté co se spálilo v Iráku a v Libyi, dnes zakazuje export jaderné technologie do teroristických států, ale lidé z výkonné moci se to snaží obejít. A hladoví Češi chtějí prodávat komukoli,“ napsaly New York Times tři dny před koncem roku. Článek končil jednoznačně: „Vidí-li Praha svou budoucnost jako obchodník se smrtí, mělo by se jí říci, že nemůže počítat se členstvím v NATO. Pokud se ruský medvěd začne opět rozmachovat, po kom budou Češi chtít, aby jim zajistil bezpečnost? Obrátí se na své jaderné zákazníky v Teheránu?"Domácí tisk se většinou omezil na citace oficiálních prohlášení Škody Plzeň. Ta přiznala jednání o dodávce reaktoru do Íránu a popřela úlohu prostředníka pro Siemens či Westinghouse. Sdělovací prostředky, mluvčí Škody Plzeň i někteří ministři vlády potom několikrát opakovali, že škodovácká nabídka se týká "mírové technologie“ a v žádném případě nemůže být zneužita pro výrobu jaderné zbraně. Naposledy tuto argumentaci použila Mladá fronta letos 10.ledna: „Řečeno trochu cynicky, prodat Íráncům reaktor znamená vlastně jen dobrý obchod v řádu desítek miliard korun. Těžko by vedení firmy vysvětlovalo svým akcionářům, že takovou příležitost přenechalo konkurenci.“

Cesta k prosperitě

Poprask kolem jaderného reaktoru je za poslední dobu už druhým případem, kdy se svět pokusil překazit česko- íránskou nukleární spolupráci. Už v červnu 1993 požádal tajemník americké ambasády v Praze ministerstvo zahraničí, aby byl zastaven kontrakt na dodávky technologie pro těžbu a zpracování uranové rudy, uzavřený mezi pražskou firmou Geoindustria GMS a Íránskou atomovou komisí. Česká strana sice odpověděla, že obchod zamítnout nelze, protože se jedná o „mírové zařízení“, ale z exportu nakonec - prý díky dobrovolné spolupráci vývozce - přece jen sešlo. Firma GMS dokonce loni přerušila práce na geologickém průzkumu uranových nalezišť v íránských oblastech Anarak a Bandar abas.Škoda Plzeň ovšem podobné ústupky v jaderném byznysu odmítá. Nátlak na zrušení kontraktu je podle ní pouze „nekalým tahem konkurence“. Nezodpovězenou otázkou však zůstává, kdo tuto konkurenci představuje. V demokratických zemích dnes nad zakázkami pro íránský jaderný program nehrozí žádná tlačenice. Firmě Siemens zakázala nukleární aktivity v Íránu (na nátlak USA) spolková vláda už před několika lety, vyvážet tam nemůže ani francouzský Framatome a samozřejmě ani americký Westinghouse. Škodovka také v zahraničním tisku nebyla kritizována z „konkurenčních“ důvodů, ale právě naopak: že jako údajný prostředník umožňuje těmto firmám dělat zapovězené kšefty.Írán má v současné době uzavřený kontrakt na stavbu jaderné elektrárny (typu VVER) s Ruskem. Rusko také údajně zvažuje, zda dokončí rozestavěnou (a zčásti vybombardovanou) elektrárnu v Búšehru, kterou musel opustit Siemens. Podle náměstka Škody Františka Svitáka má plzeňská firma zájem účastnit se přinejmenším první zakázky - prostřednictvím Ruska jako generálního dodavatele. Stanovisko expertů z Mezinárodní agentury pro jadernou energii je přitom jednoznačné: Projekt této velikosti poskytne Íráncům obrovské zkušenosti v reaktorovém inženýrství a provozu. Bude nutné vyškolit místní odborníky a připustit provoz výzkumných reaktorů, což v dlouhodobé perspektivě podpoří jaderný program státu. Navíc, získá-li Teherán reaktory VVER, poskytne mu to dostatečnou omluvu pro zakázky na další jaderné technologie.Proti tomu stojí stejně jednoznačný pohled řídících špiček Škody. V prosincovém čísle podnikového časopisu Škodovák ho zformuloval mluvčí Jaroslav Hudec: „Ať se to komu líbí nebo ne, náš podnik si nenechá diktovat každým, kdo se k tomu cítí povolán. Máme svůj vlastní rozum a vlastní záměry, jak dosáhnout prosperity.“

Zákon

V České republice dnes může obchodovat se zbraněmi každý, kdo vlastní živnostenský list. Obchod se „speciální technikou“ nepatří dokonce ani mezi koncesované živnosti. Každý občan republiky může také v rámci marketingu hledat zákazníky kdekoli a nabízet jim cokoli. (Např.v roce 1991 až zamítavé stanovisko meziresortní komise při federálním ministerstvu zahraničí zastavilo slibně se rozvíjející kšeft tuzemské firmy, která si v Pchjongjangu domluvila export sta tanků T- 55 do Severní Koreje.)Před dvěma měsíci schválila vláda návrh zákona o obchodu s vojenským materiálem. Oproti současnému stavu by mělo dojít především ke dvěma výrazným změnám:1) Obchod se zbraněmi se stane doménou právnických osob, tedy firem, a budou z něj vyloučeni neregistrovaní jednotlivci.2) Dojde ke „zdvojení“ licenčního postupu. Firma nejprve musí získat všeobecnou licenci, že vůbec může se speciálem obchodovat. V rámci tohoto řízení se šéfové podniku musejí vykázat čistým trestním rejstříkem, negativním lustračním osvědčením a trvalým bydlištěm na území republiky. Teprve „prověřená“ a zapsaná firma může dělat marketing, přičemž na každý jednotlivý kontrakt musí opět získat licenci od ministerstva průmyslu, kterou odsouhlasí ministerstvo zahraničí.Text návrhu prochází v současné době parlamentním řízením a odhaduje se, že jej sněmovna schválí počátkem března.

RDP-Group

Akciová společnost na výrobu a prodej zbraní. Jméno dostala z prvních písmen anglických slov Research, Development, Production - výzkum, vývoj, výroba.V červnu 1993 ji založilo jedenáct českých a moravských firem, dnes je těchto akcionářů 40 (každý má dvě a půl procenta). Generálním ředitelem je ing.Jan Vlček (dříve šéf obchodní společnosti ministerstva obrany X Trade, kterou ministr Baudyš v červnu 1993 zrušil), předsedou představenstva je ředitel Škody Plzeň Lubomír Soudek.Nejdůležitějším artiklem RDP je prozatím sovětský tank T-72, který by společnost chtěla modernizovat „podle přání zákazníka“. Těchto tanků jezdí podle našeho ministerstva obrany ve světě 7.000 - polovina v zemích Společenství nezávislých států, 1.500 v bývalé Varšavské smlouvě (z toho v České republice 400). Zbytek je roztroušen v zemích jako Sýrie, Irák, Írán, Čína.Maximální cena „dvaasedmdesátky“ se pohybuje kolem jednoho miliónu dolarů. Špičková úprava nabízená RDP Group (nový motor, převodovka, systém řízení palby a noční vidění - všechno ve spolupráci s francouzskými firmami) by podle vedení společnosti měla stát zhruba 1,5 miliónu USD. Podle ředitele Vlčka ovšem RDP nejde ani tak o produkci zbraní, jako spíš o snahu nastartovat výrobu v českých podnicích. „Víme, že s tanky nevydržíme věčně,“ říká Jan Vlček. „Ale naučíme se díky jim určité kultuře práce, dostaneme se k technologiím, vytvoříme nová pracovní místa. Jde to i do globálně strukturální politiky vlády. V továrnách naší společnosti pracuje 200.000 lidí. To je ekonomický potenciál, který může vytvářet velké hodnoty a vracet je státu.“

Plutonium

Základním „štěpným materiálem“ k výrobě atomové bomby je plutonium 239. Získává se z vyhořelého paliva jaderných elektráren. Civilní reaktory mají proti takovému užívání svého odpadu pojistku: jaderné palivo se v nich vyměňuje nanejvýš jednou za rok. Důsledkem toho vzniká plutonium, které obsahuje až 20% těžších izotopů (Pu-240, Pu-241 nebo Pu-242), a tím je z vojenského hlediska znehodnoceno. Pokud by palivo hořelo pouze jeden nebo dva měsíce, množství těžkých izotopů by nepřesáhlo 6% a k výrobě bomby by se využít dalo. V případě potřeby tedy může vlastník atomové elektrárny proces spalování ve vhodnou chvíli přerušit a tím získat surovinu k výrobě atomové zbraně. Írán sice podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (a tím se zavázal, že spalovací cyklus přerušovat nebude), v případě jiných „rizikových“ zemí, jako je například Irák nebo Severní Korea, se však už prokázalo, že i přísné kontroly vídeňské Mezinárodní agentury pro jadernou energii se dají obcházet.Výroba atomových náloží z odpadu elektráren ovšem má ještě jeden háček: vydělování plutonia 239 z vyhořelého paliva předpokládá výstavbu přepracovatelských závodů (zatím prokazatelně existují jen v USA, Rusku, Francii, Velké Británii, Číně a Japonsku).