Tři roky ODS

Vymyslelo ji šest lidí, a hospodu, kde na to přišli, si už nikdo z nich nepamatuje jménem

Každý pátek v osm hodin ráno přichází do kanceláře předsedy české vlády ve Strakově akademii na Malé Straně pět mužů. Sekretářka jim přinese kávu s džusem a dalších šedesát minut do pracovny nepřepíná telefony. Z debaty, kterou šestice uvnitř vede, se nedělá žádný zápis. V devět hodin se Josef Zieleniec, Jan Stráský, Petr Čermák, Jiří Vlach a šéf poslaneckého klubu Jiří Honajzr zvedají k odchodu. Skončila další schůzka tzv. užšího vedení ODS, přezdívaná kartáč. Témata se mění podle aktuální situace. Nedávno se tu například celou dobu hovořilo jen o tom, zda vyhovět či nevyhovět místopředsedovi koaliční KDS Václavu Bendovi, který projevil zájem o funkci šéfa jednoho z odborů ministerstva dopravy.Tak se týden co týden točí za zavřenými dveřmi Klausovy pracovny nejdůležitější převod „stroje na vyhledávání lidí“ (jak kdysi politickou stranu charakterizoval Josef Zieleniec). Přestože z hodinového posezení ve Strakovce neplynou žádné direktivní závěry nebo „stranická linie“, řada zde dohodnutých věcí se v příštích dnech stane společenskou realitou.

Jak a proč

„Spolek milovníků peněz“, „jakobíni“, „druhá liga Občanského fóra“, „strana, která jako jediná v postkomunistickém bloku dokázala udržet cestu radikálních reforem“. Tak dnes charakterizují ODS její protivníci, partneři a nezávislí pozorovatelé: Miloš Zeman, Jiří Dienstbier, Daniel Kroupa a Jacques Rupnik.Strohá řeč sociologických čísel nabízí další obrázek: podle dat Střediska empirických výzkumů je ODS stranou s nejstabilnějším kádrem příznivců. Její sympatizanti jsou převážně lidé mladší, s vyšším vzděláním, a 80 procent z nich se v průzkumech přiznává ke „spokojenosti se svým životem“. Za nejpalčivější problém dneška považují dokončení ekonomické transformace. ODS je pro ně synonymem profesionality, úspěchu a síly.Je to celá odpověď? Od startu našeho nejvýkonnějšího politického „stroje“ uplynuly tři roky. Jak a proč vlastně Občanská demokratická strana vznikla? Jak vlastně funguje a co si o ní myslí lidé, kteří ji zakládali a dnes jsou - ve stínu předsedy Klause - architekty její politiky?

Klišé a společný nepřítel

Odpověď na otázku, co dnešní členy ODS spojuje, se mezi význačnými funkcionáři strany nehledá snadno. Většina z nich totiž na podobné úvahy nemá čas. Kolotoč politiky se točí ve dne v noci a nedovoluje jim ani na chvíli vypnout. Právě únava a přepracování je například podle místopředsedy strany Jiřího Vlacha důvodem, proč jej jako reakce na tento dotaz napadají jen různá „klišé“.Jeden ze zakladatelů strany, bývalý šéf Hlavní kanceláře Petr Havlík, strach z frází necítí. Snad proto, že má víc času přemýšlet (před rokem „vypadl“ z profesionální politiky a dnes pracuje v agentuře organizující loterii Lotynka), není pro něj otázka po společném jmenovateli stranického kádru až tak cizí. „Myslím, že kromě několika výjimek mají lidé ve vedení ODS společné minimálně to, že před listopadem 89 byl každý z nich ve svém mikrosvětě dominantní osobností. Nejsou to disidenti, ale lidé, kteří něco dokázali a přitom nekolaborovali s komunisty."Podle místopředsedy strany Jana Stráského tvoří ODS lidé, které vesměs spojuje "pragmatismus, pracovitost, odpovědnost a samozřejmě zájem o věci veřejné“. Výkonný místopředseda a poslanec Petr Čermák soudí - podobně jako Miroslav Macek - že to jsou lidé, „kteří v listopadu vylezli na kašny a prokázali, že umějí dělat politiku i mimo náměstí“. „Je toho ale samozřejmě víc, co máme společné,“ dodává Čermák. „Například odpovědnost, že když už jsme začali něco dělat, měli bychom to dokončit. Mimochodem, všimněte si, že nikdo z těch, kteří u toho stáli od počátku, ze strany neodešel. Společné máme možná i přesvědčení, že to, co děláme, děláme dobře."Překvapivou odpověď nabízí místopředseda Josef Zieleniec, všeobecně považovaný za jakéhosi ideového otce ODS: "Kromě odpovědnosti a pracovitosti nás spojuje i fakt, že - až na výjimky - jsme do velké politiky nevstoupili až po listopadu 89, a při dělení OF jsme měli společného nepřítele.“

Bylo jich pět

Podle oficiální stranické historie ODS vznikla čtvrtého března 1991, dvanáct dnů po rozpadu Občanského fóra. Její zakladatelé se však shodují, že myšlenka vybudovat tady konzervativní pravicovou stranu se poprvé objevila už někdy v druhé polovině roku 1990. Dobrat se přesného data je ovšem nemožné: nejen tehdejší pamětníci, ale prakticky každý, kdo dnes v ODS něco znamená, má totiž svoji historku, jak a kde se strana zrodila a jakou on při tom sehrál roli.Za prokázaný proto můžeme brát pouze fakt, že zhruba od jara 1990 se v Klausově pracovně - tehdy ještě na Federálním ministerstvu financí - pravidelně scházeli čtyři lidé: ekonom Josef Zieleniec, náměstek ředitele Komerční banky Jan Stráský, sám Klaus a jeho tehdejší poradce Petr Havlík. Pátým diskutujícím se brzy stal lékař ze Zábřehu a poslanec Miroslav Macek, občas se na „kus řeči“ zastavil i Klausův náměstek Ivan Kočárník. (Několikrát se zde dokonce objevil i předlistopadový náměstek ředitele ČTK Jindřich Menzl, později známý jako Mackův společník při privatizaci Knižního velkoobchodu. Ke Klausovi mu prý tehdy otevíral dveře fakt, že vydával brožury s jeho projevy.)Někdy na podzim 1990 se původně neformální schůzky změnily na koncepční politické diskuse. Řečeno slovy Josefa Zieleniece „bylo jasné, že se musí něco stát“. V říjnu toho roku se nejprve ve Federálním shromáždění pod vedením Daniela Kroupy ustavil Meziparlamentní klub demokratické pravice (MKDP) a ještě týž měsíc byl na hostivařském sněmu OF dvoutřetinovou většinou zvolen Václav Klaus předsedou Fóra. „Nebyla to náhoda, ale výsledek systematické práce,“ vzpomíná na tehdejší dobu Petr Havlík. „Klaus už měl obrovskou popularitu, protože na rozdíl od tehdejšího vedení OF místo nekonečného povídání pracoval. Objížděl neúnavně republiku a tak k sobě přitahoval lidi, kteří chtěli něco dělat - stal se jakýmsi zosobněním pozitivní nespokojenosti s vedením Špalíčku."Pár dnů po hostivařském sněmu vypracoval Josef Zieleniec pro nového šéfa OF obsáhlou analýzu politické situace. Zde se poprvé černé na bílém objevila slova: "K prosazení radikální ekonomické reformy je bezpodmínečně nutné vytvořit standardní politickou stranu, která se bude opírat o tzv. střední stav.“ Zieleniecova vize dostala pracovní název Občanská strana.

Hospoda v Dejvicích

Ve vedení Občanského fóra ovšem vzápětí Zieleniecův plán narazil na ostrý odpor. Za kacířský jej označili prakticky všichni členové Liberálního klubu a politického grémia OF - především Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský a Libor Kinšt. Jelikož předpokládali, že minulých čtyřicet let zakořenilo v českém obyvatelstvu „odpor ke stranictví“, mělo Fórum podle nich budoucnost pouze jako široké hnutí, bez individuálních členů. K jejich překvapení však už v prosinci na olomouckém setkání manažérů OF myšlenka změnit Fórum ve stranu jasně dominovala.Někdy kolem vánoc 1990 se pak v jedné z prvních soukromých hospod v Praze-Dejvicích (jméno si pamětníci již nepamatují) sešla skupinka osob, většinou manažeři OF a poslanci naklonění Klausovi. Podle vzpomínek Miroslava Macka tu bylo šest lidí, podle Josefa Zieleniece kolem dvaceti. Oba se však shodují v tom nejpodstatnějším: právě zde se formálně dospělo k rozhodnutí ukončit agónii OF a na jeho místě založit pravicovou politickou stranu.Třiadvacátého února 91, když se v Praze sešel tzv. rozlučkový sněm OF, aby odhlasoval zánik Občanského fóra, už bylo rozhodnuto: vznikla ODS a liberálové kolem Jiřího Dienstbiera založili Občanské hnutí. Do Klausovy strany vzápětí vstoupilo 38 ze 118 poslanců OF ve Federálním shromáždění a 36 poslanců ze 126 v České národní radě. Současně se k ODS přihlásila většina Občanských fór.

Rozvod mezi mítinky

Jedním z těch, kteří po rozpadu fóra přešli „ke Klausovi“, je i současný manažer oblastní pobočky ODS ve Frýdku-Místku Jaroslav Kudláček (39). Spolu s hospodářkou tento profesionální stranický funkcionář sídlí ve dvou úzkých místnostech v zadním traktu non-stop restaurace na nábřeží řeky Ostravice. Zdi jsou vytapetovány důležitými telefonními čísly a mapou okresu, hustě posetou barevnými puntíky (červené označují místní sdružení, modré alespoň jednoho straníka v obci).Pan Kudláček, bývalý agronom malého JZD v podbeskydské vesničce Hnojník, se k politice dostal v podstatě náhodou. Za revoluce zakládal družstevní OF a jednou přijeli lidé z Frýdku shánět manažera. „Budoucnost v zemědělství byla nejistá, a tak jsem si řekl, že to zkusím,“ vzpomíná Kudláček. Rozhodnutí úplně změnilo jeho život. „Najednou jsem neměl na nic čas, i rozvod jsem tak tak stihl cestou mezi dvěma mítinky.“ Když před třemi lety přešel i s 95% členské základny frýdeckého Občanského fóra k ODS, práce mu ještě přibylo. Při volební kampani v roce 92 pracoval dvanáct hodin denně i o víkendu a o mnoho víc času nemá ani dnes. Navíc občas stojí tváří v tvář neřešitelným úkolům. Každé pondělí o „návštěvním odpoledni“ přicházejí do jeho kanceláře členové se svými stesky. Většinou jde o důchodce, kteří tvoří valnou část místní stranické základny. „Pořád hledají nějakou spravedlnost,“ říká s povzdechem Kudláček. „Nedokážou se zkrátka smířit s tím, že za komunistů trpěli zbytečně a že to dnes nemá žádnou cenu. Jak máte pomoci člověku, který byl deset let v Jáchymově?"Pro každou akci okresní ODS (v průměru mezi volbami dva mítinky měsíčně) manažer kromě sálu, zvukové aparatury a pořadatelů musí sehnat i sponzory, kteří to celé zaplatí. Kromě toho na něm leží styk s místními buňkami a kontakty s regionální radou. "I když si večer lehnu, pořád se mi v hlavě honí jenom zaměstnání,“ říká. „Nemám vlastně ani čas přemýšlet, proč to dělám. Ale jako snad každý manažer si říkám: ještě jedny volby a pak s tím seknu.“

Naučit se vládnout

Kudláček ovšem není sám, koho život ve „standardní pravicové straně“ změnil. Podobně jako on jsou na tom i vysocí funkcionáři ODS. Pro bývalého bankovního úředníka, turistu a náruživého kuřáka cigaret Start Jana Stráského znamenal vstup do velké politiky „úplný převrat“. „Když jsem se stal místopředsedou Pithartovy vlády, ztratil jsem svůj svět jistot v bance, svět, který jsem důvěrně znal. Neustálá práce mi vzala všechen volný čas, nemám ani víkend, abych se mohl chvíli toulat v lese. A to mi opravdu chybí."Bývalý lékař a horolezec Petr Čermák vnímá své angažmá ve straně jako "logické pokračování toho, co začalo v OF“. Díky několika ostrým vyhlášením (například při udělení licence soukromé televizi NOVA) si tento muž získal pověst arogantního pragmatika. Právě on je pro řadu lidí symbolem proměny „jednoho z nás“ v poživačného mocipána. Jezdí v nejdražším modelu od firmy Mercedes, závodí na motorkách a ve squashi - této módní „hře snobů“ - jsou mu často partnerem zbohatlíci ze světa velkého byznysu. Ve své kanceláři, pod sektorovou stěnou, na jejíž poličkách stojí řady tuctových sklenic s emblémem ODS, však působí nezvykle mírně a upřímně. „V listopadu 89 jsem byl kooptován do Federálního shromáždění. Tam mě pak natolik znechutila tzv. pomlčková válka, že jsem už nechtěl kandidovat. Nakonec jsem se ale nechal umluvit a šel jsem do České národní rady. Můj život se samozřejmě od té doby výrazně změnil - nemám téměř na nic čas. Kdysi jsem byl vášnivý čtenář, dnes se do knih nestačím málem ani podívat."Změnil se i bývalý učitel literatury, dnes šéf poslaneckého klubu ODS Jiří Honajzr. Stejně jako řadě dalších poslanců se mu rozpadlo manželství a - jak říká - méně se usmívá a má více vrásek. "Přesto mě ale tahle práce baví. Vím totiž, že má smysl,“ říká. Je to už dávno, co naposledy chytal v brance zlínských házenkářů, moravský přízvuk mu však přes všechny životní zvraty zůstal v hlase dál.Svým způsobem specifická je zkušenost Josefa Zieleniece. Ten měl největší potíže s tím, co jiné do strany přivedlo: dělat politickou kariéru. „Největší změna, kterou jsem prodělal, byla nutnost naučit se vládnout. Naučit se rozhodovat s vědomím odpovědnosti, kterou mám. A to mě do jisté míry přinutilo netrápit se s věcmi, které mi dřív nedávaly spát.“

Drsné všední dny

Jednou z věcí, která Josefa Zieleniece nepřestala trápit ani ve funkci ministra zahraničí, je otázka, co dál s ODS. „Tahle strana se zrodila a vyrostla na velkých tématech, jako je ekonomická reforma, lustrace, dělení státu a podobně,“ říká Zieleniec. „Dnes však pomalu, ale jistě přichází doba malých a o to složitějších témat, na která neexistují jasné a jednoduché odpovědi. Ale pokud chceme být silnou stranou a podílet se na vládě, musíme je umět nacházet."Vytvořit tzv. program pro všední den se před časem pokusil bývalý místopředseda strany a dnes člen její výkonné rady Miroslav Macek. "Vize je v politice nutná a měla by být reálnější než nějaký ideál,“ opakuje tento mladistvě vyhlížející padesátník už téměř rok. „Vize je podle mne třeba Reaganovo - Ameriko, vrátím ti hrdost, kterou jsi ztratila ve Vietnamu. My dnes nic takového nemáme."Sedmnáctistránkový text s názvem Prosperita a vláda práva, který Macek nedávno dokončil, měl tuto potřebu vize naplnit. Lidé ze stranických špiček nad ním však neskrývají zklamání. Pokus se nezdařil. Autora to však ani v nejmenším nedeprimuje: hlavně mu prý šlo o vyvolání diskuse. A ta ve stranických kuloárech skutečně probíhá, i když s drobnou vadou - naprosto ji odmítl Václav Klaus. Stranické špičky se tak - schematicky řečeno - rozdělily na dva tábory. Podle jedněch dosavadní styl práce stačí, podle druhých nikoli. Částečnou odpověď na to, kdo má pravdu, přinesou už komunální volby.Nejnižším článkem strany jsou místní sdružení, kterých je v současnosti po celé republice už přes 1.200. Každé by mělo mít minimálně pět členů, kteří si ze svého středu volí předsedu, místopředsedu a pokladníka. Všechny stranické funkce na této úrovni jsou čestné.Nad místním sdružením stojí oblastní rada složená ze zástupců všech místních buněk okresu. Její členové jsou jakousi politickou reprezentací ODS v daném regionu a pracují zdarma. O organizační chod oblasti se stará profesionální manažer a hospodářka. Jejich platy - v průměru šest až sedm tisíc korun měsíčně - hradí Hlavní kancelář strany v Praze, která je také "metodicky řídí“. Na všechny ostatní provozní náklady (nájem kanceláře, telefony, papír), stejně jako na financování stranických akcí, si musí manažer sehnat peníze sám.Podobně jako oblast pracuje i další stranický článek - region (kraj) - v jehož čele stojí regionální rada. Systém financování je v zásadě stejný jako na oblasti, jen s tím rozdílem, že pražské ústředí kromě platů hradí i provozní náklady kanceláře.Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov stranický kongres. Ten se schází každý rok, a kromě základních politických rozhodnutí volí předsedu, místopředsedy, členy výkonné rady, revizní komise a smírčího výboru. Mezi kongresy „vládne“ výkonná rada. V ní zasedá předseda a místopředsedové strany, předseda poslaneckého klubu a osmnáct zástupců z regionálních rad. (S hlasem poradním se jejího jednání účastní ministři ODS a předsedové kontrolní a smírčí komise.)Formálně nezávislý je pětašedesátičlenný poslanecký klub ODS v českém Parlamentu. K zajištění stranické linie má však jeho předseda Honajzr několik prostředků. Pokud se názory poslanců radikálně rozcházejí, může dojít na tzv. hvězdičkování. V praxi to znamená, že zákon, kterému strana přikládá zvýšenou pozornost, je označen jednou nebo dvěma hvězdičkami. V případě jedné hvězdičky musí poslanec své eventuální NE oznámit před vlastním hlasováním Jiřímu Honajzrovi. Pokud jde o dvouhvězdičkový zákon, jsou o nesouhlasném postoji poslance navíc informovány ještě stranické orgány v jeho volebním okrsku.Srdce ODS - Hlavní kancelář - sídlí v historickém domě ve Sněmovní ulici, přímo naproti Parlamentu. Největší provoz je tu vždy v úterý ráno, kdy se zde schází vedení strany spolu s ministry a několika dalšími činiteli. Pravidelně bývá přítomen např. Milan Uhde, mluvčí Jana Petrová, pražský primátor Koukal. Program si určuje sám Václav Klaus, který také řídí diskusi. O přijatých rozhodnutích se nehlasuje, rozhoduje konsensus.Zhruba třicet zaměstnanců Hlavní kanceláře má platy kolem osmi až devíti tisíc. Centrální organizaci mítinků a styk s 230 manažery má na starosti organizační sekce a hlavní manažer. V malé podkrovní místnosti vyzdobené portréty Václava Klause, Václava Havla a Johna Majora pak sedí jedna z nejdůležitějších osob strany: Marie Krčmářová, hlavní ekonomka ODS. Tato asi čtyřicetiletá dáma dostává každý měsíc údaje z devadesáti oblastí a regionů, které musí zpracovat do pravidelné finanční uzávěrky. Ke konci roku od ní dostane Parlament souhrnnou zprávu o hospodaření ODS. Letos dokument uvedl 150 dárců (např. pivovary Radegast a Ostravar, Ingstav Brno, Tabák Kutná Hora atd.), kteří straně v průměru poskytli každý kolem padesáti tisíc.