Říkají si

Nejvyšší kontrolní úřad objevil škody za miliardu korun

Nikdo o nich moc neví a přitom zachraňují peníze z kapes nás všech. V nepřehledných haldách účtů a faktur hledají zašantročené tisíce a milióny erárního majetku. Jenom loni tak objevili škody za víc než miliardu korun. Za soupeře mají zkušené profesionály, znalce nejrůznějších kliček a děr v zákonech. Navíc jsou neustále pod velkým tlakem: téměř denně se je někdo snaží zkorumpovat, obvinit z nečestnosti, znemožnit jim práci. Řeč je o inspektorech Nejvyššího kontrolního úřadu. Prostě to nemají lehké. Snadné to však nemá ani člověk, který chce zvenčí porozumět jejich práci.

Muž, který zachránil pověst

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) byl zřízen loni na Nový rok - v první den existence České republiky. Jeho vznik provázela ohnivá politická debata. Opoziční poslanci se obávali, že nebude nezávislý. Šéfy instituce totiž jmenuje Parlament a podle opozice si je tím pádem pokaždé nadiktuje vládnoucí většina. Podobným argumentům nahrál fakt, že poté, co všichni nestraničtí kandidáti nabídku na řízení NKÚ odmítli, byl na post prezidenta zvolen Lubomír Voleník z Občanské demokratické strany. Obavy se však ukázaly zbytečné. Proti čtyřiačtyřicetiletému právníkovi se dodnes neobjevila jediná výtka ze „stranickosti“ a Voleník si v čele Úřadu získal respekt i u politických oponentů. „To, že rozhodující členy našeho úřadu delegují politické strany, považuji spíš za výhodu,“ říká dnes JUDr.Voleník. „Apolitický straník stejně neexistuje a my jsme aspoň pro veřejnost čitelní. Každý může sledovat, zda jednáme korektně, a svoji případnou nespokojenost pak dát najevo ve volbách.“

Týká se to každého

Podněty k akcím NKÚ můžou podle zákona přijít z Parlamentu, vlády nebo z vlastní kontrolní činnosti. Úřad má právo kontrolovat všechny státní příjmy, výdaje a hospodaření s erárním majetkem. Jeho činnost se tedy týká téměř všech: daňových poplatníků, státních úřadů a dalších příjemců peněz z rozpočtu. NKÚ nesmí kontrolovat vládu jako kolektivní orgán, BIS, Českou národní banku, ale také například odbory, které nemají peníze od státu ani neplatí daně.NKÚ se nemusí zabývat podněty občanů. Občan může své stížnosti směrovat na kontrolní odbory státních úřadů, poslance Parlamentu, různé druhy inspekce (např. obchodní, potravinářskou) nebo prezidentskou kancelář.NKÚ se liší od bývalého ministerstva kontroly, které bylo nejen „nalézacím“, ale také výkonným orgánem. Jeho ministr byl členem vlády, prezident NKÚ se účastní jenom práce Poslanecké sněmovny.Kontrolní zprávy předkládá NKÚ vládě a Parlamentu, navíc je zveřejňuje jednou za čtvrt roku ve věstníku. Viník má povinnost o nápravě své chyby NKÚ písemně informovat. Úřad si to obvykle zkontroluje při opakované návštěvě. Na nápravu také mohou dohlížet poslanci Parlamentu. V zavedených demokraciích navíc funguje „tlak veřejného mínění“. Pokud je například chyba na nějakém ministerstvu, vláda ho raději donutí k nápravě, než aby musela čelit kritice tisku a opozice. Ve světě obvykle existuje ještě jedna speciální instituce, která dohlíží na důslednou nápravu: finanční prokuratura.Kolektivní vedení NKÚ (kolegium s prezidentem a jeho zástupcem) volí Poslanecká sněmovna: prezidenta na devět let, členy kolegia bez časového omezení. Odvolat je může pouze Poslanecká sněmovna na návrh kárné komise NKÚ. Dostávají měsíční plat 21.000 korun.Statut NKÚ je běžným modelem v řadě západoevropských států.

Státní peníze nejsou peníze

Nejvyšší kontrolní úřad má sídlo v Jankovcově ulici v Praze Holešovicích. Ve druhém patře skleněné budovy se každých čtrnáct dní schází u svého prezidenta patnáctičlenné kolegium. V diskusi, která nebývá nijak klidná, se projednávají podněty ke kontrolním akcím či naopak závěrečné zprávy z nich. O přijetí podnětu rozhoduje nadpoloviční většina, je-li počet hlasů pro a proti stejný, má konečné slovo prezident.Od července do konce roku 1993 projednalo kolegium víc jak dvě stovky podnětů (většina sem přešla ještě z ministerstva kontroly) a vybralo čtyřicet kontrolních akcí: prověrky hospodaření školských úřadů, zakázek na výstavbu dálnic, hospodaření Centra kupónové privatizace, Střediska cenných papírů a podobně. Zhruba řečeno jde ve všech případech o to, zjistit, jakým způsobem se rozdělují státní dotace, jak se s nimi nakládá, jak účelně se investuje nebo hospodaří se státním majetkem. Celková suma kontrolovaných prostředků a státního majetku v roce 1993 představovala téměř 54 miliard.Podle člena kolegia Josefa Pohla (bez stranické příslušnosti) se při kontrolách většinou neodhalují kriminální delikty v pravém slova smyslu, častěji jde o porušení smlouvy či právního předpisu: peníze určené na čističku vody se vynaloží na nákup služebního auta, školský úřad dostane tři milióny na opravu místní pedagogické poradny a opraví si za ně raději svoji vlastní budovu atd. Nejhorší chyby prý padají na vrub mezerám v zákonech, tedy tzv.systémovým vadám, které znepřehledňují hospodářství a dávají prostor ke zneužití. Příkladem byla kauza, jejíž plný název v úřednické novořeči zněl „Realizace opatření ke snižování spotřeby paliv v obytných budovách“. „Při té věci šlo o 250 chybně vynaložených miliónů,“ vzpomíná J.Pohl. „Viníkem je ministerstvo hospodářství, které pro správné využití peněz nevypracovalo normu, a šedesát procent státní dotace se tak místo do úspory paliv vrazilo do vybavení kanceláří, počítačových sítí nebo na automobilový park.“ Celková suma podobných „chyb“ dosáhla loni podle zjištění NKÚ 1,1 miliardy korun. Prezident Voleník je přesvědčen, že z těchto nesprávně vynaložených peněz stát vymůže zpět zhruba 400 miliónů.Nejde ale jen o vymáhání peněz, prověřuje se i dokonalost legislativy. NKÚ může resortním ministerstvům navrhnout změnu právních norem, sám spolupracoval na novelách řady zákonů, např. o správě daní a poplatků a daňových zákonů. Tam prý stát přichází o veliké peníze; daně jsou páteří rozpočtu. Podle členů kolegia se ale dá obecně konstatovat, že vztah občanů ke státu se proti minulosti nezlepšil. "Řada lidí si totiž stále myslí, že státní peníze nejsou peníze,"říká J.Pohl.

Příliš vysoko pro obyčejné lidi

Bývalé ministerstvo kontroly ale dřív řešilo i stížnosti občanů: jen v roce 1993 vyřizovalo přes deset tisíc dopisů. Podle J.Pohla je ale z osmdesáti procent mohl řešit třeba soud či úřady státní správy a „na důležitější věci nám pak scházel dech“. Šlo prý o celé spektrum problémů lokálního významu: soused udal souseda, že si postavil včelín moc blízko jeho plotu, lidé se hádali o větve stromů přesahující na cizí zahradu apod. „Našli se i psychopaté, kteří si stěžovali notoricky na všechno. Řešit takové hlouposti stály stát obrovské peníze,“ říká Pohl.V minulém roce evidovalo NKÚ 500 občanských stížností, prý ale jen několik desítek pomůže úřadu jako orientační informace při přípravě kontrolních akcí. „Lidé v nich kritizují postupy při privatizaci, restituci, stížnosti se týkají i sociální oblasti,“ říká prezident Voleník. „Obecně ale občany rozhořčuje nečinnost nebo průtahy různých úřadů státní správy. NKÚ jim však nepomůže, měl by se zřídit správní soud nebo úřad ombudsmana. My pomáháme jinak: hlídáme peníze daňových poplatníků.“ NKÚ všechny stížnosti pečlivě vyhodnocuje, ukládá do databáze a kdykoliv je může použít. Denně i vystřihuje zajímavé zprávy z tisku; podle tiskové tajemnice Jitky Vávrové se právě zásluhou novinářů začala například kontrola restituce hotelu Ambassador.

Hrozby a svody

Na postu kontrolora se požaduje vysokoškolské vzdělání a odbornost v resortu, kterým se bude zabývat. Jako přímí kontroloři působí - v deseti odborech a na šesti oblastních pracovištích po celé republice - 320 z 500 zaměstnanců NKÚ. Nemají to lehké. Před kontrolní akcí musí pracovník upozornit na svou případnou předpojatost, protest může podat i kontrolovaná strana. Celá akce trvá někdy i několik měsíců, účastní se jí desítky pracovníků. „Je to mravenčí práce,“ říká kontrolor Dalibor Vítek, původním povoláním zemědělský ekonom. „Musíme probrat stovky účtů a faktur. Můžeme najít nejen zašantročené stovky, ale i milióny.“ Kontrolor může vyžadovat originální doklady. Pokud mu nechtějí vyhovět, může udělit až padesát tisíc pokuty. „Nejhorší situace nastane, když nějakou chybu najdeme,“ pokračuje D.Vítek, „Chtějí, abychom přimhouřili oko, znají prý našeho šéfa. Začnou zdržovat, nemůžou najít nějaký důležitý doklad, jinde se nás snaží přesvědčit, že nic nechápeme atd.""Na kontrolora číhá řada nebezpečí,“ říká J.Pohl, který pracuje v kontrole osmým rokem a zabývá se převážně problematikou životního prostředí. „Naším soupeřem jsou lidé, kteří se třeba celé roky snaží obcházet zákony. Mým úkolem je odhalit je a nahlédnout jim do karet. Nejnebezpečnější jsou ti, kteří vás do svého podniku vítají. To mi vždycky začne v hlavě blikat červené světlo. Člověk musí být při kontrole obezřetný. Nesmí nic, snad až na kafe, přijímat a na nabídky nereagovat. Nedávno na kontrolora nasadili hezkou sekretářku a pak ho obvinili ze sexuálního obtěžování. To stačí, aby kontrolu znemožnili.“ Jednomu z kontrolorů prý ve Slušovicích za „zmírnění kontrolního závěru“ nabízeli lukrativní zaměstnání. Zatím ale prý v úřadu znají jen jeden případ úplatku: kontrolorka přijala nabídku koupi auta za výhodnou cenu. Prý v tichosti odešla.Jedenáct členů kolegia jsou členové politických stran. Ze stranických důvodů to prý zatím mezi nimi „zaskřípalo“ jenom jednou: Jan Holeček, člen ČSSD, navrhl kontrolu privatizace Plzeňských pivovarů, kolegium ale jeho návrh pro formální nedostatky odmítlo. Holeček trval na svém, vzápětí stejně neúspěšně intervenoval i jeho stranický předák Václav Grulich, Miloš Zeman si dokonce postěžoval na televizní obrazovce. „Nebyla v tom politika, kauza pivovary proběhla sdělovacími prostředky,“ brání se Holeček. „Prostě se pokouším být hlídacím psem demokracie a stejně jako Karel Kryl nikdy necouvnout.“

Případ ekologie

Příkladem komplikované práce NKÚ je v současné době diskutovaný případ odpadového hospodářství ministerstva životního prostředí. Šetření probíhalo od loňského září až do ledna. Když NKÚ svou značně kritickou zprávu předložilo vládě, označil postižený ministr František Benda kontrolory za diletanty. „Ministerstvo se rozčiluje, protože má máslo na hlavě,“ říká člen kolegia Holeček a vyjadřuje tím názor většiny členů NKÚ.Nejčastěji zmiňovaným bodem kontrolní zprávy byla kritika nedávno odvolaného Bendova náměstka Gandaloviče, který podle zprávy doporučil České inspekci životního prostředí, aby přepsala část odpadu elektrárny Ledvice z kategorie „popílek“ na kategorii „popel“. Protože za skladování popílku se vybírá čtyřikrát větší poplatek, státu tím prý vznikla škoda 89,3 miliónů korun. Gandalovič ovšem udělal spíš jenom tzv. systémovou chybu - když změnu doporučil, tak se jenom držel české normy. Podle zákona ji však neměl doporučit inspekci, ale Okresnímu úřadu v Teplicích.Ve sporu NKÚ a ministerstva však o Gandaloviče tolik nejde. Bendovi lidé si stěžují především na celkové vyznění zprávy. Vyplývá z ní celkem jednoznačně, že ministerstvo je neschopné. Ve chvíli, kdy po České republice jen na povolených skládkách leží 180 miliónů tun běžného nebo jedovatého odpadu a nikdo neví, co s nimi, ministr zastavil práci na projektu odpadového hospodářství, státní dotace na výzkumné úkoly vyplácí bez jakéhokoli systému (loni to bylo 88,4 miliónu korun), státní úředníci se nechávají ošidit o poplatky za skládkování a nejsou schopni odhalit černé skládky (jenom na území Chráněné krajinné oblasti Pálava jich experti našli sedmnáct).

Kdo je bude brát vážně

Podle Bendova náměstka Pavla Dvořáka to není pravda. „Našlo se sice několik špatně formulovaných smluv na výzkumné projekty, ale to neznamená, že takové byly všechny, nebo že se peníze vyhazují oknem. Ani kvůli několika nezaplaceným pokutám se nedá říci, že úředníci na okresech pracují špatně,“ tvrdí náměstek. Podle jeho soudu kontrola nic velkého neobjevila. Jenom se zobecnilo několik izolovaných případů, které navíc v širší souvislosti nevypadají tak špatně.Přeložit výsledek zkoumání tisíců úředních listin s paragrafy a odkazy na „příslušné vyhlášky“ do cca padesátistránkové zprávy určité zobecnění vyžaduje. Podle náměstka Dvořáka však NKÚ „zobecňoval příliš“, tím překročil svou zákonnou pravomoc a ministerstvo politicky poškodil. A protože proti jeho zprávě neexistuje zákonné odvolání, musel se ministr Benda ozvat ve vládě.Ve sporu s ekology se na stranu NKÚ postavili jeho dřívější kritici z opozice. Podle poslance Josefa Hájka (LB) je skandální, že Benda zjištění kontroly zpochybnil: „NKÚ by měl mít pravomoci, kterými by přinutil provinilce dát zjištěné nedostatky do pořádku.“ Opoziční iniciativu ale odmítli tvůrci zákona: „Kdyby NKÚ mohlo nařizovat, bylo by to opět pouze ministerstvo kontroly. A tím by se porušila ústava,“ upozorňuje Richard Mandelík (ODS).Sami koaliční poslanci ovšem připouštějí, že výkonná moc by měla brát zjištění NKÚ dostatečně vážně. Jistě je nepříjemné slyšet kritiku, ale NKÚ tady není od toho, aby chválilo. Pokud ovšem soudili kontroloři ekologické ministerstvo jako celek, nebyla chyba jen na straně Bendy. „O vině může rozhodnout jen soud,“ upozorňuje R.Mandelík. „Nemyslím si však, že by úroveň kontrolorů byla extrémně špatná. Dělají, co můžou.“