Kdo se uchází o „hlasy voličů v kupónových volbách”?

Privatizační fondy tentokrát již bez slibů

Reklama privatizačních fondů opět ovládá televizní obrazovku a stránky novin. Vrchol kampaně se čeká na konci listopadu a v prosinci. Tři milióny občanů chtějí podle průzkumů veřejného mínění investovat prostřednictvím fondů. Reklama možná „zlomí“ další tisíce DIKů, zvláště když Harvardské fondy chystají ještě v průběhu kampaně „malé překvapení“.

Fondy jako vlastníci podniků

Z fondů se na základě výsledků první vlny kupónové privatizace staly nejmocnější vlastníci podniků. Rozdělily si mezi sebe téměř tři čtvrtiny privatizovaného majetku. Nečeká je ale vůbec snadná práce, naše hospodářství sužují známé choroby: přezaměstnanost, nedostatečná restrukturalizace výroby a stále mohutná platební neschopnost. „Vzhledem k tomu se u nás fondy musí daleko více zapojovat do řízení podniků, než je tomu zvykem ve vyspělých tržních ekonomikách. Tam mají jasný úkol: dobře se starat o svoje port-folio, tedy nakupovat akcie dobrých a prodávat akcie špatných podniků. Bude trvat ještě dlouho, než si podobný luxus budeme moci dovolit i u nás,“ říká Michal Větrovský (CA).Od fondů se očekávalo především to, že zatočí s podnikovým vedením. Doslova revoluci na vedoucích místech v podnicích sliboval Viktor Kožený, který obviňoval velkou část manažerů z neschopnosti. Překvapivě pak po půl roce vyzní výrok ředitele jeho Harvardských fondů Petra Kolka, že HCC „ještě nenarazily na podnik, kde by byl někdo nekompetentní“. Důvod takové proměny možná vysvětlují slova Leonarda Beitlera (PPF): „Doposud u nás nemáme dostatek kvalitních ekonomů se schopnostmi řídit podnik. Vedení některých firem tak není kým nahradit.“ Nutno podotknout, že stejný problém mají i samotné investiční společnosti: nemají dost svých vlastních odborníků, kteří by je zastupovali v představenstvech a dozorčích radách podniků. Proto musí některé z nich na tuto práci najímat externisty.Většina zástupců investičních společností se ale shoduje v tom, že v mnoha případech se výměně podnikového managementu prostě nedalo vyhnout. Na druhé straně jsou podle nich i velmi dobří šéfové (například ve Škodě Plzeň, Podniku výpočetní techniky, Komerční bance, Tabáku Kutná Hora, IPS, nebo Radegastu).

Fondy a kapitálový trh

Ještě do nedávna se objevovaly názory, že fondy nebudou mít dostatek hotových peněz jak pro svou potřebu, tak na splnění předprivatizačních slibů. Za SIS, KIS a 1.IN převzala plnění slibů finanční instituce, která je vlastní - spořitelna, pojišťovna a banka. Ostatní fondy si své problémy s likviditou řeší prostřednictvím kapitálového trhu: buď tak, že vytvářejí zisk (prodávají dráž akcie, které předtím levněji koupily), nebo pouze prodávají akcie a tím snižují majetek fondu. Říká se, že například Harvardské fondy prodaly investorům ze Spojených států akcie ČEZu v objemu stamiliónů korun. Petr Kolek (HCC) se k tomu nechce vyjadřovat.Většina fondů s výjimkou HCC nakoupila v první vlně akcie příliš velkého počtu podniků. Nyní se některých akcií chtějí zbavit a naopak si upevnit pozice ve firmách, na kterých mají skutečný zájem. Leonard Beitler: „Dovedu si představit, že budeme vlastnit akcie nějakých třiceti podniků. To je dostatečně jisté port-folio. Snižování počtu podniků bude ale dlouhodobý proces. Dnes při tak nízkých cenách nemůžeme akcie pro nás nezajímavých podniků rychle prodávat."Investiční společnosti zatím většinu svých obchodů realizují přímo - mimo oficiální trh burzy a RM-Systému. Petr Holub (KIS) odhaduje poměr mezi objemy obchodů na oficiálních a neoficiálních trzích jedna ku stu. "Kursy na burze a RM-S určují především nakupující a prodávající DIKové,“ vysvětluje Tomáš Chrz (C.S.Fond). „Podhodnocené ceny způsobují na oficiálních trzích převis poptávky nad nabídkou. Velcí investoři proto dnes musí hledat prodejce mimo oficiální trhy, kde se dají koupit velké balíky akcií za skutečnou tržní cenu, která je oproti oficiálním kursům vyšší. Nakupující v těchto případech nemůže být fond, protože podle zákona fondy nesmějí nakupovat za vyšší ceny, než jsou na burze.“ Tržní ceny jsou často vyšší až o desítky procent. „Záleží na podniku,“ říká L.Beitler. „Akcie firem, jako je ČEZ nebo Čokoládovny, se na burze blíží ke své tržní ceně. U většiny ostatních akcií očekáváme polský vývoj - velký růst.“ Podle Michala Větrovského (CA) by rozvoji kapitálového trhu pomohlo prolomení informačních bariér: „Zasazujeme se o to, aby byly zveřejňovány kursy přímých obchodů na burze i mimo ni. Všeobecná znalost tržních cen nám umožní daleko rychleji najít rovnováhu.“

Vláda a kapitálový trh

Petr Holub (KIS) se domnívá, že vláda nemá velký zájem na rozvoji kapitálového trhu: „Důkazem je například 25% daň z dividend. Nejsme také spokojeni s prací Střediska cenných papírů, které je nepružné. Vše trvá hrozně dlouho, a proto chceme DIKům ve druhé vlně dávat podílové listy v materializované (listinné) podobě. Tak jim ušetříme komplikace se Střediskem.“ Za „úplně nesmyslné“ považuje P.Holub dvacetiprocentní omezení pro vstup fondů do jednoho podniku. „Zákon o investičních společnostech přijímala Pithartova vláda, která byla v té době vyděšená z mohutné reklamní kampaně fondů,“ říká. „Omezení ovšem nechrání ani menšinové akcionáře a nevede ani ke snížení rizikovosti port- folia. Pro nás bude vždy riskantnější vlastnit dvacet procent ČEZu se základním jměním přes padesát miliard korun než 49 procent ze stomiliónového základního jmění nějakého pivovaru."Leonard Beitler (PPF) je k vládě méně kritický: "Po zkušenostech z Ruska musím ocenit, co vláda pro kapitálový trh a privatizaci dělá - organizuje Středisko cenných papírů, registrační místa atd. Na druhé straně je fakt, že některé zákony jsou děravé. Například zákon o investičních společnostech nám neumožňuje dělat nic jiného než kolektivní investování. Přitom ke svému životu potřebujeme například brokerskou společnost. Investiční společnosti proto obcházejí zákon tím, že zakládají různé dceřiné společnosti.“

Fondy a druhá vlna

Do druhé vlny vstupují fondy již opatrněji. Většina z nich se vyčerpala plněním lákadel z první vlny, a proto nyní žádné sliby nedává. Řada z těch velkých se nadto považuje za zavedené instituce, které příští klienty nemusejí příliš přemlouvat. Bankovní fondy zase spoléhají na nepřímou propagaci, kterou jim poskytuje dobrá pověst mateřské finanční instituce. Propojení bank s fondy ovšem přináší nebezpečné spojení úvěrové sféry se sférou vlastnickou. V první vlně dokonce tyto fondy ve své kampani otevřeně tvrdily, že mají o podnicích ty nejlepší informace díky úvěrovým oddělením bank. To je však porušení bankovního tajemství. Emil Mládek (IKS) dnes popírá, že by si zaměstnanci investiční společnosti mohli chodit do Komerční banky pro rozumy: „I když jsme dceřiná společnost, existují mezi námi tzv. čínské zdi.“ Přesto je řada expertů pro přísné oddělení komerčního a investičního bankovnictví. „Banky se nesmějí při poskytování úvěrů řídit tím, zda mají, či nemají v podniku akcie,“ říká za všechny Tomáš Chrz (C.S.Fond).K investování v druhé vlně je podle představitelů investičních společností třeba postupovat opatrně. Zatímco v první vlně byly podniky s vyrovnanější platební bilancí, většina podniků z vlny druhé bude daleko více závislá na celkovém vývoji ekonomiky. „Zajímavé budou podniky z oblasti základní chemie, petrochemie, sklářského průmyslu,“ prozrazuje Josef Horák (1.IN). „Nezatracoval bych ani důlní podniky a zemědělství. Zájem bude i o 60 mld. majetku, který se neprodal v první vlně.“

Podílové a investiční fondy

Investiční společnost - je akciová společnost, nebo společnost s ručením omezeným, která zřizuje a spravuje investiční a podílové fondy.Investiční fond - je akciová společnost, kterou zakládají a spravují investiční společnosti. Do této kategorie patří všechny fondy z první vlny kupónové privatizace. DIKové předávali fondům své body a fondy za ně pak nakupovaly akcie podniků. Tyto akcie tvoří majetek fondů. Fondy jsou majitelé - akcionáři - podniků a DIKové jsou majitelé - akcionáři - investičních fondů.Podílové fondy - vydávají místo akcií podílové listy. DIK se tedy nestává akcionářem, ale podílníkem. Podílník má v podstatě stejná práva jako akcionář. Omezen je pouze ve výkonu rozhodovacích pravomocí. Podílové fondy nepořádají valné hromady - podílník tedy nemá hlasovací právo. To je také hlavní důvod, proč vláda povolila ve druhé vlně podílové fondy. Na valných hromadách se statisíci drobných akcionářů lze totiž těžko přijímat zásadní rozhodnutí.Investiční společnosti mohou podle zákona zakládat dva druhy podílových fondů: otevřené a uzavřené. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že podíly otevřeného fondu od nás musí investiční společnost odkoupit nejpozději za měsíc od podání žádosti, zatímco na podíly uzavřeného fondu si musíme kupce najít sami. O odkup bude možno zažádat rok po otevření fondu. Částka, za kterou se odkup uskuteční, bude záviset na tržní hodnotě akcií vlastněných fondem.

Nejznámější investiční společnosti a jejich fondy

Společnosti jsou seřazeny podle počtu DIKů v první vlně.Spořitelní investiční společnost, a.s. (SIS) - investiční společnost založená Českou spořitelnou. V první vlně jí svěřilo body nejvíce DIKů: přes jeden milión. Slib, půjčku ve výši 11.000 Kč společnost splnila jako jedna z prvních. Pro druhou vlnu chystá investiční fond.První Investiční, a.s. (1.IN) - dceřiná společnost Investiční banky. Získala přes 800.000 DIKů. Odkup akcií za 11.000 Kč společnost pozastavila, protože akcie předá DIKům až v prosinci. Místo půjčky 15.000 korun poskytuje pouze deset tisíc. Do druhé vlny jde s jedním investičním, dvěma uzavřenými a jedním otevřeným podílovým fondem.Harvard Capital and Consulting, a.s. (HCC) - dceřiná společnost Harvard group. Získala body od více než 700.000 DIKů. Odkup akcií za 10.035 korun společnost nyní provádí za odúročenou hodnotu (částka, kterou musíme uložit v bance, abychom po roce získali 10.035 Kč). Plnou sumu bude vyplácet až příští rok. Ve druhé vlně bude Harvardská společnost nabízet jednak fondy z první vlny a jednak dvacet nových podílových fondů.Investiční kapitálová společnost Komerční banky, s.r.o. (IKS KB) - společnost získala body od asi 600.000 DIKů. Nic neslibovala. Pro druhou vlnu připravila jeden uzavřený podílový fond.Kapitálová investiční společnost, a.s. (KIS) - dceřiná společnost České pojišťovny. Z první vlny má body od necelých 400.000 DIKů. Slib, odkup akcií za 15 tisíc korun splnila prostřednictvím RM-S. V druhé vlně bude mít jeden otevřený a jeden uzavřený podílový fond.Creditanstalt investiční společnost, a.s. (CA) - společnost ze skupiny Creditanstalt Vídeň. Získala body od asi čtvrt miliónu DIKů, kterým už předala akcie. Nedávala žádné sliby. V druhé vlně bude nabízet jeden investiční fond.První privatizační fond investiční společnost, a.s. (PPF) - česká soukromá společnost. Získala body od 180.000 DIKů. Tím se umístila na sedmém místě mezi investičními společnostmi. PPF již předal akcie tří fondů. U jednoho fondu se vydávání zpozdí do poloviny listopadu. Svůj slib výplatu jedenáctinásobku bude plnit od dubna příštího roku. Do druhé vlny jde společnost se dvěma uzavřenými podílovými fondy.C.S.Fond, a.s. - soukromá investiční společnost. Se 70.000 DIKy se v první vlně umístila asi na dvanáctém místě. Malou část bodů získala díky spojení s některými menšími fondy. Nedávala sliby. Ve druhé vlně, ve které bude nabízet tři investiční fondy z první vlny, jeden nový investiční, dva uzavřené podílové a jeden otevřený podílový fond, chce firma získat více bodů než ve vlně první. C.S.Fondy již předaly své akcie DIKům a jako jedni z mála budou vyplácet dividendu za tento rok (ve výši tisíc korun za tisíc bodů).