Ve třetím kole bych mohl být zvolen

Rozhovor s Václavem Havlem

Koncem prosince jste odešel do ústraní a od té doby veřejně nevystupujete. Proč?Úplně do ústraní jsem neodešel, jen jsem se dočasně uchýlil na svou chalupu. Měl jsem k tomu více důvodů: za prvé jsem měl pocit, že některé úkoly, které jsem si na podzim předsevzal, jsem už splnil. Za druhé jsem si chtěl něco přečíst, něco promyslet, něco napsat, prostě se trochu, jak říkám „usebrat“. Za třetí se mi zdálo, že se trochu moc (a leckdy zcela zbytečně) stávám jakýmsi kontroverzním tématem a že určité mé odmlčení bude zcela na místě, tím spíš, že věci, které jsem chtěl veřejně říct, jsem řekl a necítil jsem už potřebu se k nim vracet. Zdálo se mi prostě, že neuškodí, když si veřejnost ode mne na chvilku odpočine. Opakuji ale, že úplně do ústraní jsem neodešel: téměř denně jsem měl na Hrádečku nějaká politická či pracovní jednání, jen v posledním týdnu tam za mnou byli tři předsedové stran, poskytl jsem nějaké rozhovory, napsal jsem jeden zásadnější článek.

Zamlžený obraz

Jste spokojen se svým podzimním působením na politické scéně?Tak napůl. Byl jsem v neobyčejně složité situaci a nevím, zda jsem vždy uměl najít nejlepší způsob, jak se v ní pohybovat. Jen si to uvědomte: poslední prezident končícího státu a zároveň kandidát na prvního prezidenta státu nového. Soukromá osoba bez funkce, ale zároveň veskrze veřejný fenomén. Člověk, od něhož se právem očekává, že má na všechno svůj vlastní vyhraněný názor, ale zároveň člověk, který se rozhodl kandidovat na funkci, do níž může být zvolen jen tehdy, nestane-li se našim poněkud přecitlivělým a nedůtklivým politickým subjektům podezřelý z toho, že má na něco jiný názor než ony. Člověk, který je vtahován z důvodů zcela srozumitelných do nejrůznějších politických záležitostí a který je zároveň - z důvodů opět docela srozumitelných - obviňován z toho, že mu jako soukromé osobě nepřísluší se v těch či oněch politických věcech angažovat . Ve výčtu takových nepříznivých parametrů mé situace bych mohl ještě dlouho pokračovat. Proto si myslím, že se mi během podzimu podařilo splnit všechny základní úkoly, které jsem sám sobě zadal. Co se mi však nepodařilo, bylo uhlídat si dobře to, co se nazývá veřejným image. Byl jsem například v televizi téměř každý den, mnoho hodin byli diváci nuceni se na mne dívat, a přitom se mi díky celému rozmanitých nešťastných okolností a samozřejmě i díky mé vlastní nešikovnosti nikdy nepodařilo nějak jednoznačně, srozumitelně, stručně, celistvě a konsistentně vysvětlit v televizi své postavení, své úmysly, svůj program. (Podařilo se mi to párkrát pouze na besedách s občany.) Můj obraz před širší veřejností byl proto nutně poněkud zamlžený. Politická atmosféra mi vůbec nebyla nikterak příznivá (z mnoha důvodů, jejich rozbor by byl námětem na celou brožurku) a já se s tím prostě nedokázal nějak vskutku elegantně veřejně vyrovnat. Proto říkám, že jsem se svým podzimním působením spokojen jen „napůl“.

Hrad musí být fungující úřad

Po abdikaci z funkce československého prezidenta jste kompletně vyměnil tým svých spolupracovníků. Jak jste si vybíral nové lidi?Mí nejbližší spolupracovníci z KPR, pokud neodešli už dříve, abdikovali společně se mnou a přijali jiné funkce (dva jsou náměstky ministrů, jeden velvyslancem). Za jiný soubor spolupracovníků jsem je ovšem nevyměnil. Mám jediného nového profesionálního spolupracovníka, totiž pana Špačka, svého tiskového tajemníka a mluvčího, který je mým zaměstnancem. Vybral jsem si ho, protože se mi líbily jeho komentáře v televizi, byl mi sympatický a měl jsem zprávy, že je to chytrý a vzdělaný člověk a skutečný profesionál.Jsem rád, že toto místo přijal, a jsem s ním velmi spokojen.V některých věcech mi pomáhá Michael Kocáb, ten ovšem žádným mým zaměstnancem není. Pomoc mi nabídl sám, protože si mne váží a pomáhat mi prostě chtěl. Z doby svého působení v parlamentu se zná důvěrně s mnoha různými politiky, přitom ale sám nepatří k žádné straně, takže je víceméně všemi přijímán bez ostražitosti, vyplývající z jiné stranické příslušnosti. Už kdysi mi pomáhal jako zakladatel iniciativy Most a i teď funguje jako taková přemosťující spojka mezi mnou a různými politiky. I s ním se mi spolupracuje dobře, mimo jiné proto, že dokáže být sice ke mně kritický, ale zároveň mne umí kritizovat takovým způsobem, který nebere člověku veškerou chuť do práce a do života, v čemž jsou mnozí mí ostatní kritici mistry.Dojem, že mám „nový tým“, vzniká možná proto, že prezidentská kancelář vyčlenila několik svých zaměstnanců na šest měsíců k tomu, aby vyřizovali „dobíhající“ prezidentskou agendu, která - nutno říct - je nemalá (asi sto padesát pozvání do ciziny, stovka dopisů denně, stovky telefonátů, návštěvy atd.).O těchto lidech nelze ovšem mluvit jako o "novém týmu " , protože pro kancelář pracovali už před mou abdikací. 20.ledna tento servis končí, a protože KPR musí z rozhodnutí České národní rady radikálně snížit stav zaměstnanců, budou ti, kteří na této agendě pracují, propuštěni. Pokusím se některé z nich zaměstnat sám.V případě, že budete zvolen český prezidentem, budou vaši dnešní spolupracovníci vašimi poradci? Kdo bude kancléřem?Funkci poradců jsem na Hradě dávno zrušil a kdybych byl zvolen českým prezidentem, neobnovoval bych ji. O služby pana Špačka jako mluvčího bych stál. Michael Kocáb by se mnou na Hrad nešel, má spoustu své práce a pomáhá mi jen v této době a jen občas.Vedoucím KPR je Luboš Dobrovský, svou práci dělá svědomitě, a tak nevidím důvodů, proč by v ní neměl pokračovat i v případě, že bych byl zvolen. Jsem s ním domluven, že kdybych časem našel vhodnější osobu, bez trpkosti by odešel, já ale zatím o žádné vhodnější osobě nevím. Pokud jde o další vedoucí funkce na Hradě, počítám s tím, že některé z nich by zastávali ti, kteří je zastávají dnes, některé (vzhledem ke zjednodušení celé struktury jich nezbývá mnoho) by bylo třeba nově obsadit. Neměl bych zájem o lidi s politickými ambicemi, ale spíž o loajální státní úředníky, skutečné profesionály. Hledat je nebude lehké: zatímco lidí s politickými aspiracemi máme u nás dost a dost, takových úředníků, jaké mám na mysli, tu mnoho není. Představuji si, že Hrad by už neměl být žádným debatním politickým klubem, ale perfektně pracujícím úřadem.

Přemlouvat poslance nemíním

Při přípravě české ústavy jste několikrát zdůraznil, že český prezident má být volen oběma komorami Parlamentu, aby jeho legitimita byla jiná než vlády. Proč souhlasíte v případě neexistence senátu s volbou prezidenta pouze poslaneckou sněmovnou?Dosud jsem nikde neřekl, že bych s tím souhlasil, nicméně souhlasil bych s tím. Že nemá být prezident volen tím sborem, který dává důvěru vládě (v našem případě Poslaneckou sněmovnou), jsem si myslel vždy a myslím si to stále, ovšem nikoli proto, že já osobně chci mít nějakou zvláštnost, ale jen proto, že je to systémově správné. Dokud Senát mít nebudeme, přebírá podle ústavy jeho funkce Poslanecká sněmovna, a prezidenta tudíž volí jen ona. Nevím, proč bych se měl proti tomu bouřit a dožadovat se toho, aby mne mimo Poslanecké sněmovny volil i neexistující Senát. To by byla přece čirá absurdita. Takovým postojem bych navíc nepřímo vydával všechno, co udělá sněmovna v době neexistence Senátu v jeho zastoupení, za sporné či nelegitimní.Podle průzkumu veřejného mínění by vás polovina občanů ráda viděla ve funkci prezidenta. Z parlamentních politických stran vás však podporují jen čtyři (ODS, ODA, KDU-ČSL a ČSSD). Jak odhadujete šance na své zvolení vy?Lze si představit mnoho nečekaných zvratů a překvapení. Kdyby už nic takového nenastalo, zdá se, že bych v třetím kole první volby mohl být zvolen.Není tajemstvím, že i mezi poslanci ODS existuje k vaší kandidatuře odpor. Co chcete udělat, abyste získal i jejich hlasy? Jsem připraven kdykoli komukoliv odpovídat na jakékoliv otázky a vysvětlovat své názory nebo úmysly. Přemlouvat, ale někoho, aby mne volil, anebo si ho účelově získávat nějakými neupřímnými sliby, nemíním. Řekl jsem mnohokrát, že prezidentem nechci být jen proto, abych jím byl, a že jím nechci být za jakoukoliv cenu.

Legitimní je i většina jednoho hlasu

Jiří Dienstbier minulý týden prohlásil, že Václav Klaus vás podporuje jen proto, aby „neztratil svůj kredit“ a vaše případné nezvolení svede na opozici. Souhlasíte s tímto výrokem?Nemám důvody, proč bych Václavu Klausovi přisuzoval takovéto spekulace a úmysly. Zda Jiří Dienstbier takové důvody má a jaké ty důvody jsou, nevím. Nemám tedy s jeho výrokem co souhlasit či nesouhlasit.V případě, že byste byl zvolen jen malou většinou hlasů, přijal byste funkci prezidenta?Těžko mohu předvídat všechny možné průběhy, okolnosti a aspekty své volby, a těžko tudíž mohu závazně vyhlašovat své reakce. V zásadě si myslím, že legitimním prezidentem je ten, kdo je zvolen potřebnou většinou, třeba bez jediného hlasu navíc, tak jako se prezidentem nestává ten, kterému ke zvolení chybí třeba jen jediný hlas.

Nebudu zvolení prezidenta blokovat

Za jakých okolností byste svou kandidaturu stáhl?Lze si představit mnoho situací, kdy bych o stažení vážně uvažoval. Namátkou jedna z nich: po třech kolech první volby by bylo jasné, že nemám šanci ani v druhé volbě. Zároveň by existoval protikandidát, který by sice také šance neměl, ale na rozdíl ode mne jen proto, že některé strany, které mne navrhly a volily, by se cítily svým předchozím postojem vázány a zdráhaly by se měnit postoj, aby neztratily tvář. V takovém případě bych musel zvážit, zda jim nemám v zájmu brzkého zvolení prezidenta usnadnit situaci tím, že svou kandidaturu před druhou volbou stáhnu. Takových podobných situací si lze zajisté vymyslet více. Lze si vymyslet i úplně jiné situace, které by mne mohly postavit před tutéž dilema. Konkrétně rozhodnout se však lze jen a jen na pozadí určité konkrétní situace, proto nemá valného smyslu o této věci předem teoreticky spekulovat.Překvapilo vás prohlášení Jana Stráského, že je ochoten o kandidatuře na post prezidenta uvažovat?Trochu. Pokud nebudete zvolen, koho byste na místě prezidenta rád uvítal?Byl bych prachšpatným politikem, kdybych vám na vaši otázku odpověděl. Tak daleko ve své „nepraktičnosti“ zase nejdu, abych dělal reklamu nějakému svému protikandidátovi dřív, než je to nutné.