Umění být v popředí a zároveň v ústraní

S DUŠANEM TŘÍSKOU o něm, ale hlavně o jeho RM-Systému

Najdeme patrně - alespoň v Čechách - jen málo osobností, které mají tak kontroverzní až tajemnou pověst, tolik nepřátel i obdivovatelů jako bývalý náměstek ministra financí, mozek kupónové privatizace a dnes člověk, který stojí v pozadí hlavního organizátora mimoburzovního kapitálového trhu, tedy RM-Systému - JUDr.ing.Dušan Tříska (1946). Můžeme o něm slyšet, že je zapomenutý politik, dravý a zatím úspěšný podnikatel, geniální průkopník a vynálezce, jediný liberální právník v Čechách, člověk, který ví, že doba „šokujících experimentů“ nesmí ještě skončit, a na druhou stranu také, že je nebezpečný a netoleratní pletichář, šílený megaloman s nekonečnými ambicemi, počítačový a matematický maniak.Jako náměstek federálního ministra financí byl dr.Tříska hlavním spoluautorem odvážného experimentu kupónové privatizace. Po odchodu z funkce náměstka (v souvislosti s lustracemi) působil dlouhou dobu na ministerstvu jako poradce ministra. Byl spoluautorem téměř všech zákonů a předpisů, které se týkaly kapitálového trhu, neformálním účastníkem zasedání finanční rady a cenové komise FMF, která stanovovala kursy v průběhu jednotlivých kol kupónové privatizace, nejaktivnějším členem ministerské komise pro přípravu kapitálového trhu. Jméno Dušan Tříska zůstalo na zvonku sekretariátu ministerstva financí prakticky až do rozpadu federace. Říkalo se o něm (ale on to pochopitelně popírá), že měl hlavní slovo jak v Podniku výpočetní techniky, tak i v Centru kupónové privatizace, že zpovzdáli ovládá Investiční privatizační společnost Zlatá cihla a IPF Zlatá brána. Dnes působí jako šéf produkční skupiny RM-Systému, firmy, která - zatím vcelku úspěšně - zápolí s burzou o prvenství v organizování trhu s cennými papíry.Dušan Tříska vystudoval nejprve jadernou fyziku a posléze práva. Od roku 1979 pracoval v Ekonomického ústavu ČSAV. Stal se vcelku uznávaným odborníkem na mikroekonomii a matematické modely. V osmdesátých letech byl jeho nejlepším přítelem dnešní ministr zahraničí Josef Zieleniec.Bývalý ministr pro privatizaci Tomáš Ježek o Třískovi říká: „Od začátku byl orientovaný matematicky. Se Zieleniecem tehdy pracovali na věcech, které silně vybočovaly z tradic, nemyslím tradice průzkumu socialismu. Tříska nepřijímal ani jazyk západní ekonomiky. Snažil se přijít s něčím úplně novým a naprosto originálním: jmenovalo se to nějak jako silová pole ve společnosti. Jako by chtěl prostě všechno zbourat a dělat to jinak. Vzbudilo to tenkrát rozruch, ale mně to připadalo takové umělé, prostě drze nápadité nebo řekněme troufale nestandardní. Najít parketu konzervativního nebo neoklasického ekonoma mu trvalo dost dlouho.Hlavní ctností neoklasické ekonomie je, že dělá objevy pouze marginální a vždy staví na poznatcích přijatých a ověřených ekonomickou vědou a praxí. Tříska se k tomu dostal opačně a v tomhle ohledu byl vždycky paradoxně takový revolučně levicový. Chtěl vždycky všechno zbourat a dělat to jinak. Nakonec se z toho vymanil, ale tendence šokovat a vždy upozorňovat něčím naprosto novým a razantním mu zůstala."V lednu 1990 D.Třísku povolal za svého náměstka Václav Klaus. Tehdy právě vznikla prapůvodní myšlenka kupónové privatizace (mnoho českých a zahraničních ekonomů se dosud pře o autorství ideje rozdávat majetek). Byli to právě Tříska a Tomáš Ježek, kteří tehdy o tomto nápadu přesvědčili Klause. Tomáš Ježek k tomu říká: "Klaus to neprve odmítal, protože se zásadní koncepční problém reformy narodil bez něj. Potřeboval to napřed shodit, a teprve když to odeznělo, vyšlo vše jakoby z jeho kuchyně. Já jsem měl potom spoustu jiných povinností. Dušan se na celou věc vrhl, soustředil se na ní a měl jsem pocit, že mě začíná vytlačovat. Tříska Klause nesmírně obdivoval a adoroval. Klaus to věděl a spoléhal hlavně na něj."V průběhu roku 1990 a 91 Dušan Tříska propracovává organizačně a matematicky model privatizace, bojuje za její prosazení v Parlamentu. Přicházejí i první konflikty. Klaus s Třískou nejprve tvrdě odmítají restituce, které jim představu "absolutní“ kupónové privatizace narušovaly. Posléze se Tříska dostává do ostrého sporu s ministrem Ježkem, který odmítá „kupónový fundamentalismus“ a „počítačové jockeye“ a prosazuje myšlenku konkurenčních privatizačních projektů. V roce 1992 Tříska z ministerstva odchází. Stojí však, jak již řečeno, v pozadí legislativy kapitálového trhu, přípravy Střediska cenných papírů, a hlavně vrhá všechny síly na rozjezd RM-Systému.Řada jeho kritiků (odpůrců i konkurentů) tvrdí, že měl díky neprůhlednému jednání a neformálnímu vlivu a kontaktům monopol prakticky na vše, co souvisí s trhem s cennými papíry. Třískovo dítě RM-Systém je pro některé přesně tím trhem, který pořádně a užitečně zamíchá zatím spíše mrtvými vodami našeho „kapitalismu“. Jiní se RM-Systému jako experimentu děsí, protože jeho selhání může znamenat ztrátu důvěry občanů v kapitálový trh i celé tržní hospodářství.Dr.Tříska není zaměstnancem RM-Systému. RM-S je stoprocetní dceřinou společností Podniku výpočetní techniky. Hlavní slovo v PVT získali po kupónové privatizaci Harvardské fondy, fond Komerční banky a IPF Zlatá brána. Pro RM-S pracuje na zakázku poradenská firma Zlatý klíč, která vlastně tvoří tzv. produkční skupinu, jejímž je Tříska šéfem. Zlatý klíč je zase zřizován společností Zlatá brána. D.Tříska, otec RM-S, je soukromým podnikatelem, který pro Zlatý klíč pracuje na zakázku.

Člověk je vláčen událostmi

Pro zainteresovanou veřejnost bylo překvapením, že jste se nestal ředitelem RM-Systému, ale pouze šéfem jakési produkční skupiny. Proslýchá se, že o tom rozhodl Viktor Kožený, jehož fondy vlastní téměř 20% Podniku výpočetní techniky.Jedním z důvodů je, že produkční skupina je dodavatelem jak RM-Systému slovenského, tak českého. Pana Koženého, jeho vitality, nápadů a razance si vážím. Pokud on byl tím, kdo rozhodl, vůbec mně to nevadí, protože ředitelství RM-S je přetíženo administrativními problémy.Kdo má vlastně patent na software a know-how RM-Systému. Zlatý klíč, RM-Systém, nebo PVT?Majetkově je to tak, že PVT a Zlatý klíč mají rovná práva, co se týče know-how a softwaru.Nemůže se Zlatý klíč osamostatnit a vymanit se z vlastnické kontroly PVT a získat tak celý RM-Systém? Proslýchá se, že s vlastníky PVT máte ostré konflikty.Podobný proces se odehrál například ve většině deníků, které se podobným způsobem osamostatnily. Jde svým způsobem o obecný jev, který je třeba řešit typem smlouvy a obecnými mravy. Víc nemám, co bych dodal. Vy ale pořád narážíte na pana Koženého. Proč se stejným způsobem neptáte na pana Salzmanna z Komerční banky? Harvardské fondy mají v PVT stejný podíl jako fond Komerční banky. Všichni jsme pořád volali po nových tvářích a razantních osobnostech, a když se někdo takový objeví, jsou z toho všichni nervózní. To je nedůvěra v soukromý sektor. Všichni se pořád váží ke kamenným institucím, které žádnou pružnost neprokázaly.Nestýská se vám po politice? Máte ještě politické ambice?Člověk je vlečený událostmi, takže si nemůže vybírat. Mám radost z toho, že jsem měl možnost vychutnat si proměnu společnosti ze všech stran. Pokud jde o politiku: jeden z nejúspěšnějších rysů transformace je, že možnost jejího působení na společnost se scvrkává. To, co bylo atraktivní a silné, se zdá být více než okrajové. Život nabízí spoustu možností, takže se mi nestýská.Co je vaše ambice? Chcete být slavný, či bohatý a úspěšný?Samozřejmě chci být bohatý a slavný, ale nikdy bych tomu nepodřídil předmět činnosti. Chci dělat to, co si myslím, že umím.Jak se jako přesvědčený liberál díváte na svůj odchod z politiky a na lustrace vůbec?O tom bych nerad mluvil. To jsou příliš explozívní věci a nelze k tomu říci rozumnou myšlenku. Je to spíše na román.Byl jste kritizován, že jste si ještě na ministerstvu připravil ideálně půdu pro rozjezd vlastního podnikání a RM- Systému. Připravoval jste všechny zákony, vše zpozadí organizoval, ale nikdy jste nikoho nepustil do své kuchyně. Do zákona o cenných papírech jste původně navrhoval výsadní a monopolní postavení Střediska cenných papírů, kde se mělo i obchodovat se všemi akciemi z kupónové privatizace.Zhruba před létem 1992 jsme si s plnou vážností uvědomili, že nikdo na zákoně o cenných papírech nepracuje. Postavení Střediska cenných papírů, o kterém mluvíte, existovalo pouze v předběžných tezích. Pod tlakem všech účastníků kapitálového trhu bylo rozhodnuto, že centrální registr musí hrát čistě pasívní a evidenční roli.Ještě v roce 1992 jste byl šéfem federální komise pro vznik kapitálového trhu a zároveň jste si připravoval soukromou firmu.Já jsem pouze přesvědčil pana Klause, aby vznik komise inicioval, byl jsem řadovým členem. Spolu s dr.Paulim, dr.Dědičem a dr.Libnarem bychom měli dostat medaili, že jsme se návrhem zákonem vůbec začali zabývat. Nikdo jiný se tomu v té době nevěnoval.Zároveň jste ale připravoval firmu, které jste měl šéfovat.Přiznávám pouze, že když jsem intenzívně pracoval na zákonu, radil jsem některým lidem: objednejte techniku, investujte peníze.

Slepice nebo vejce - kapitálový trh a zákonný rámec

Co soudíte o státní regulaci kapitálového trhu obecně? Ve srovnání s vyspělým světem je to tu trochu Divoký západ.Od samého začátku reformy jde o vztah obecného procesu a legislativního rámce. Tedy: jestli byla dříve slepice nebo vejce. Největší omyl je udělat bytelný legislativní rámec a potom začít. Nejde to ani v praxi. Nikdo by nedonutil parlamenty, aby takový rámec vůbec vybudovaly. Parlament je třeba vystavit tlaku situace a on pak zareaguje. Tak jsme to viděli v případě kupónové privatizace.Většina lidí s podobným postupem souhlasila při kupónové privatizaci. V kapitálového trhu jej však odmítá.Kdybychom si sedli a začali přemýšlet, které z těch regulačních opatření potřebujeme dnes, zítra a pozítří, patrně bychom se pohádali tak, že bychom stejně nic neudělali. Zjistili bychom, že ve světě jsou dvě nesmiřitelné školy a že jedna popírá druhou.Vy jste ale autorem většiny těchto zákonů a záleželo do značné míry na vás.Je pravda, že jsem se zúčastnil aktivně přípravy zákonů, ale pokud jde o regulační pasáž, tam jsem se angažoval nepatrně.Nebyl to záměr?To je nesmysl. Samozřejmě bych vám ale nepřiznal, kdybych ten záměr měl. Já ale nemám žádný jasný názor. Nevím, co bych měl potlačovat a zakazovat. Jediné, co v této chvíli mohu říci, že musí zafungovat tržní síly. Nejvýznamnější je seberegulující mechanismus organizátorů trhu. Jejich pověst stojí a padá se serióznosti. Jinak se objeví někdo, kdo to bude dělat levněji, rychleji a transparentněji a prostě nás vytlačí, jako to známe z trhu s devizami v době ne tak dávné. Jakmile normální trh nenabídne dobré služby, budou se transakce dít někde úplně jinde. Nedokáži přesně posoudit, jaká má být proporce státní regulace a samoregulace. Jde také o odborníky, kteří by měli na regulaci dohlížet. Soukromý sektor dnes přetahuje všechny schopné lidi ze státního sektoru.RM-Systém je velký experiment. Mnoho odborníků si ale myslí, že doba experimentů by měla skončit. Jedna věc je majetek nestandardně rozdávat a druhá s ním nestandardně obchodovat.To, že nejsme standardní společnost, je přece naprosto evidentní. Standardní ekonomika a společnost se vyznačují stabilizovanými institucemi, a ty pořád ještě nemáme. Teprve je budujeme a může nám to trvat generace. Nevím, jaké nebezpečí hrozí. Společnost dostává neustálé šoky: ztráty trhů, změny zákonů, změny daňových a pojišťovacích předpisů. Kterákoli západní ekonomika by takový nápor dávno nepřežila. Cenové výkyvy a fluktuace nejsou charakteristické pouze pro nově vznikající kapitálové trhy. Totéž se bude dít na trhu s nemovitostmi a trhu práce. Všude bude vznikat dramatická nestabilita a chaos. Ale to jsme přece chtěli. Na to se přece těšíme, že poklesnou ceny nemovitostí a nájmů. Stejně tak dojde na kapitálovém trhu k přesunům a přelivům majetkových vztahů.

Zahraniční investoři a RM-Systém

Ve světě nebývá zvykem, že investoři mají přímý přístup na trh jako v RM-Systému. Obchoduje se přes makléře a brokery.Přímý přístup na trh je klíčový prvek RM-Systému. V našich podmínkách není možné vyjmenovat určitý počet subjektů a o těch říci, že pouze oni mají přístup na trh. Nedovedu si představit kritéria, podle kterých bych je vyjmenoval.To je, jako když ministerstvo financí udělovalo auditorské licence v době, kdy se měnil systém účetnictví a nikdo ho ještě neuměl. Přímý přístup na trh je světový trend. Ve světě jsou dva tábory: institucionalizovaní brokeři, kteří nesmírně těží ze své pozice, která jim dává řadu výhod; druhá skupina jsou ti, kteří nechtějí platit nájemné tam, kde nemusí. Brokeři, kteří by přišli o zdroj jednoduchého výdělku, vyhledávají všechny možné důvody na obhajobu nepostradatelnosti svých služeb: jejich existence stabilizuje trh, garantuje jeho průhlednost apod.Zahraničním investorům připadá ovšem takový trh nedůvěryhodný.To je hluboké nedorozumění. Já se stýkám s jinou kategorií investorů. Každý se pohybuje někde jinde, ví, s kým chce mluvit a co chce slyšet. Když investorům vysvětlujeme, že jim zřídíme on line stanici, která bude počítačem spojena s trhem, a oni nebudou muset do Prahy jezdit a budou moci dávat pokyn přes počítač, jsou nadšeni. Musíme být daleko liberálnější než ti, kteří jsou liberální, a musíme zavést vyspělejší techniky, než mají ti nejvyspělejší. Mám na vybranou. Buď začnu školit tisíce lidí za přepážkami bank o tom, co to je „stop limit order“, nebo vytvořím systém, který jim umožní, aby to vůbec nemuseli vědět.

Únik a zneužívání informací

Jak je na RM-Systému zabezpečeno, aby neunikaly informace o vývoji nabídky a poptávky v průběhu aukce?Vychovat lidi, kteří se budou chovat diskrétně a raději by si nechali useknout ruku, než by prozradili tajemství, může trvat generace. Proto je třeba projektovat systém tak, aby informace, která v něm vzniká, nebyla zneužitelná. Jakmile vznikne, neuhlídáte ji.Tím, že jste zveřejnili předběžné výsledky uprostřed obchodovacího kola (což mimochodem poškozuje ty, kteří už si objednali), jste se tedy patrně bránili nařčení o úniku informací.Samozřejmě mě může kdekdo napadnout. Všechny světové analýzy ale říkají, že průběžné zveřejnování informací stimuluje pozitivně chování investorů. Ti pak vědí, co se na trhu děje. Navíc stejně jako v kupónové privatizaci podala většina investorů pokyny k prodeji či nákupu akcií pár hodin před koncem aukce. Kdyby měl někdo pocit, že je systém děravý, tím spíše by objednával či prodával na poslední chvíli. Jako jeden z mála trhů na světě umožňujeme luxus rušení pokynů v průběhu aukce. Jestli ale ministerstvo financí dojde k závěru, že je zveřejňování výsledků v průběhu aukce nepřípustné, tak to přestaneme dělat. Navíc směřujeme k jednodenním aukcím a zahříváme nové systémy výpočetní techniky.Svou roli však hraje fakt, že doba není na rychlé obchodování vůbec zralá. Lidé si potřebují pomalu zvykat.Ve většině vyspělých zemí je postihováno zneužívání výsadních informací (insider trading). Naše zákony nic takového neznají.Ve Velké Británii existují velice přísné předpisy, které postihují zneužívání privilegovaných informací, ale již léta nebyl nikdo potrestán. Jediné možné řešení je podle mě to, že vznikne jakási kultura, která určí sama, co je a co není únosné. Vytvoří se nepsaná pravidla, která všichni dodržují.Zákaz zneužívání výsadních informací je nesmírně nebezpečný regulační nástroj, protože jakoby pardonuje všechny, kteří v něm najdou mezeru. Kromě toho není prakticky možné v zákoně vypočíst všechny situace, kde mohou informace uniknout, protože vždy na nějaké zapomenu.Jak se ale budete bránit nařčení, že bez regulace přilákáme jenom krátkodobý, spekulativní kapitál, a ne velké solidní fondy.Obdivuji všechny, kteří rozpoznají fondy spekulativní od nespekulativních a krátkodobý kapitál od dlouhodobého. Nevím, jaký filtr nasadit. Myslím, že je nejdůležitější vytvořit podmínky, aby vstup na trh byl komfortní a transparetní. Ve chvíli, kdy bychom viděli, že se děje něco nepatřičného, tak vláda, Parlament a všichni mají všechny prostředky, jak rychle zakročit.

Burza nebo RM-Systém

Říká se, že přežije buď RM-Systém, nebo burza. Velké banky jsou spíše nakloněny burze.Věřím v racionalitu tržních sil. Věřím, že překonají i molochy či oligopoly našich bank. Být monopolistou má své obrovské výhody, ale i nevýhody. Důležité je, aby zvítězil ten, kdo nabídne lepší služby, a řekl bych, že je dobře, že jsou o tuto službu uchazeči dva. Banky to nebudou mít tak jednoduché. Na koho se podíváte, to je emitent cenných papírů, ať už dluhopisů nebo akcií. Uvědomme si, že jsme před dalšími šoky: před šokem vydání akcií investičních privatizačních fondů, a to znamená dvojnásobný objem dnešních cenných papírů.Burza má 56 akcionářů a PVT vlastní vlastně tři velké fondy. Jak je zaručena nezávislost RM-S?Přiznávám, že jde o vážný problém, kterému je třeba věnovat pozornost. Ze sebezáchovných důvodů. Je třeba přesvědčit veřejnost, že RM-Systém je skutečně nezávislým trhem.

Příliš vysoké ceny

Mnoho kritiků RM-Systému tvrdí, že ceny byly nastaveny příliš vysoko. Lepší je začínat pomalu a odspoda. Ostatně podobně to udělali v Bratislavě, kde začali na třetině nominální ceny. Budou-li ceny dlouho pouze klesat, podlomí to důvěru v kapitálový trh a tržní ekonomiku. V Bratislavě jste radili také. Mluví se o tom, že vám do stanovení cen u nás mluvili vlastníci PVT, tedy privatizační fondy.Ceny stanovuje ředitel RM-S, nikoliv produkční skupina. Za druhé - po bitvě je každý generál a za třetí: představa, že budou padat ceny na trhu RMS a vyvolá to nějaký kolaps, je transplantací nějakého jevu z Wall Streetu do našeho prostředí. Ano - tam kdyby padly ceny, tak to znamená katastrofu. Občas zapomínáme na to, že žijeme v zemi, kde nevíme, kde koupit rohlíky, a když to víme - druhý den to je jinak, nepoznáme policajta od nepolicajta na ulici, všechno je v obrovském kvasu a pohybu, nevíme, jestli v zaměstnání, kde jsme dnes, budeme i zítra. Nejsme ještě tak daleko, aby došlo ke katastrofě, když někde poklesnou ceny.Na budapešťské burze také nastavili ceny příliš vysoko, a od té doby jenom klesají. Dnes se tam obchoduje prakticky pouze s vládními dluhopisy a cenným papírům nikdo nevěří. Neopakujeme hrubou chybu?U nás je nyní nepřeberné množství akcií a akcionářů a subjektů, které mohou a chtějí obchodovat. V Maďarsku nevytvořili trh s kapitálovým zbožím. Pokud transformační proces neobsahuje tak zásadní prvek, jako je kupónová privatizace, tak nevzniknou podmínky pro to, aby se něco rozhýbalo. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že trh s cennými papíry je podobně jako v Maďarsku mrtvý i v Rakousku, kde hospodářství a podniky ovládají banky. Fakt, že je trh s cennými papíry tak živý v Americe, je dáno institucionálními podmínkami. Přístup bank na trh je tam na rozdíl od německého regionu omezen. U nás je stále tendence prosazovat německý model. RM-S se hlásí k angloamerickému systému. Proto jsme rádi, že máme privatizační fondy a že minimálně třetina či polovina z nich je životaschopná.