Zatím se nepotvrdily žádné katastrofické scénáře
Rozhovor s guvernérem České národní banky Josefem Tošovským
Ing. Josef Tošovský (1950), studoval zahraniční obchod na VŠE v Praze. Od roku 1973 zastával různé funkce ve Státní bance československé. V druhé polovině 80. let působil tři roky jako náměstek ředitele londýnské pobočky Živnostenské banky. Od roku 1989 byl nejprve předsedou, posléze guvernérem Státní banky československé. Od ledna 1993 je guvernérem České národní banky.
Podle premiéra Klause máme nejobtížnější část ekonomické reformy již za sebou. Souhlasíte s tímto tvrzením?První fáze reformy byla obtížná, protože probíhaly zásadní změny v ekonomickém systému, zlomy společenské a politické. Pan premiér to tedy patrně hodnotí i z onoho politického pohledu. Nyní však nastává mimořádně komplikované období - pokud jde o ekonomickou reformu - kdy bude třeba restrukturalizovat velký průmysl. To přinese vyšší nezaměstnanost a může vzniknout i sociální napětí.
Občané jsou konzervativní
Bude vaše měnová politika nějak reagovat na počáteční prudké výkyvy kursů akcií na kapitálovém trhu? Všeobecně se očekává velký převis nabídky akcií z kupónové privatizace.Zatím o tom diskutujeme. Skutečně předpokládáme větší nabídku než poptávku. Já ovšem nevylučuji - protože se to ukázalo již nejméně dvakrát - překvapení. Obyvatelstvo a podniky se často dokáží chovat vyspěle a rozumně. Například při měnové odluce většina občanů disciplinovaně uložila peníze na vkladové účty. Občané jsou prostě konzervativní, mají důvěru v měnu a jsou většinou spořiví. Stejně tak se ukázalo při zavedení nové daňové soustavy, že obava z neplacení daní a obrovského schodku v rozpočtu byla lichá. Občané i podniky ukázali, že jsou disciplinovanými daňovými poplatníky. Zatím se prostě nepotvrdily žádné katastrofické scénáře. Nevylučuji, že si akcionáři počkají, jaká je skutečná hodnota cenného papíru, a nebudou ho prodávat hned druhý den. Vlna velkých prodejů se tedy nemusí v tak velkém rozsahu konat.Co říkáte situaci, kdy vláda reaguje na stížnosti na vysokou 25% daň z dividend oproti dani z úroků (15%) - tedy na nebezpečí odlivu peněz z kapitálového trhu na účty bank - tím, že zvýší daň z úroků u depozitních certifikátů také na 25% a o tomtéž uvažuje i v případě úroků z vkladů? Na co vláda tolik peněz potřebuje?Mohu říci, že se mně novelizace zákona nelíbí. Máme vlastně dvojí úrokovou hladinu. U normálních vkladů, u certifikátů a navíc ještě na kapitálovém trhu u dluhopisů. Volali jsme po sjednocení, pochopitelně směrem dolů, ale nebyli jsme vyslyšeni.
Příliš snadný boj s inflací?
Letos počítáte s inflací do 16%. Vyhovuje vám to, čemu se někdy říká „Klausova protiinflační politika“, tedy neustálé odkládání liberalizace některých cen (například nájemného). Není vlastně takový boj s inflací potom příliš snadný? Podobný příklad je veřejná soutěž na Telecom. Vláda podporuje projekt, který nepočítá se zdražením poplatků za telefonní hovory, přestože celé odvětví je až strašidelně podkapitalizováno.To je komplikovaná otázka. Inflaci se letos snažíme udržet pod 20%. Cenový skok v souvislosti s daňovou soustavou byl vyšší, takže musím přiznat, že bychom neradi letos viděli příliš mnoho dalších změn a cenových skoků, které bychom nemohli měnově ovlivnit. I z tohoto důvodu, nejen z důvodů sociálních, je možno pochopit snahu liberalizaci cen dávkovat.Hodí se vám tedy odkládání liberalizace některých cen, nebo ne?Zažili jsme jeden obrovský inflační skok po liberalizaci cen, teď jsme po zavedení daňové soustavy měli druhý. Mezitím jsme schopni držet inflaci na uzdě. Na otázku, jak se vypořádat s těmito „skoky“, pokud jde o úrokovou míru, která se v průběhu těchto skoků stává negativní (úrok je nižší než inflace, a věřitel tak vlastně dotuje dlužníka - pozn.red.), neexistuje teoretická odpověď. Kdyby se ceny uvolňovaly nějak rychleji, tak by to pro nás znamenalo teoreticky další tlak. Nevíme, co by to znamenalo pro kurs měny a další souvislosti. Otázka je, do jaké míry cenový skok v měnové politice akceptovat a vpustit do ní více peněz. Tedy přijmout, nebo nepřijmout. S tím jsme se vlastně potýkali již dvakrát. Nějaké menší „skoky“ tu tedy ještě budou. Jak jste naznačil: telekomunikace, nájemné, doprava…
Slovenský dluh a daňoví poplatníci
Nezdá se, že 24,7 miliard, které vám dluží slovenská kolegyně, někdy vymůžete. Co kdybyste je normálně odepsali do nákladů? A co by z toho vyplynulo pro daňové poplatníky?Tu částku již nikdo nezpochybňuje. V současné době tedy vše závisí na vůli a možnostech Slovenska ji splácet. Zatím tamější vláda neprojevila vůli. Pokud jde o možnosti řešení, navrhovali jsme např. rozložit splátky do deseti let, ale slovenská vláda se zatím nevyjádřila. Takže je třeba čekat, jak vše bude probíhat politicky.Jestli můžeme ten dluh odepsat? Můžeme ho případně pouze postupně odepisovat, protože jde o takovou sumu, že to nemůžeme udělat jednorázově. Jen pro zajímavost, zisk centrální banky v loňském roce byl asi 2,5 miliard. Po pokrytí všech nákladů odvádíme vše do rozpočtu. To by znamenalo po deset let odepisovat celý zisk, a to pouze za předpokladu, že bude pořád stejný. Čili připravili bychom tedy státní rozpočet o příjmy. K tomu je těžko co dodat.
Do příštího roku nevidíme
Obchodní bilance České republiky se zahraničím je již delší dobu negativní. Více tedy dovážíme, než vyvážíme. Hodnotíte to jako krátkodobý výkyv, nebo dlouhodobý trend?Pokud jde o výsledek obchodní bilance v konvertibilních měnách, tak za první čtvrtletí 1993 jsme skončili ve schodku. Jedná se však o malý schodek, necelých 100 miliónů dolarů. Ten je kryt jinými výnosy, takže z hlediska devizového nás tento vývoj neznepokojuje. Jakmile začne probíhat restrukturalizace podniků, bude se podle mne průmysl stále více podílet na exportní výkonnosti, ale bude to samozřejmě nějakou dobu trvat. Krátkodobého výkyvu se nebojíme, ale zatím neumíme odhadnout, zda jde o jev dlouhodobý, či krátkodobý. V každém případě je třeba zavést proexportní program, o kterém se již jednalo na poradě ministrů.Platební bilance jako celek se vyvíjí příznivě. Někteří odborníci ale tvrdí, že příští rok se již devalvaci koruny nevyhneme. Privatizace se protahuje, podniky začnou restrukturalizovat výrobu a propouštět někdy od podzimu. Rostou mzdy, klesá produktivita.Časový horizont, za který - při tempu ekonomických zlomů, které u nás probíhají - vidíme, je strašně krátký. Na příští rok ještě nemáme žádnou jasnou prognózu. Kromě základní myšlenky, kterou je pochopitelně udržení stability měny. Spekulovat, jestli v příštím roce bude devalvace nebo ne, je tedy bezpředmětné. Ten, kdo si myslí, že to umí odhadnout, si to patrně jen namlouvá. Co se týče restrukturalizace, ta jistě potrvá delší dobu. Před čtrnácti dny byl v Praze na návštěvě šéf amerického Federálního rezervního systému, pan Allan Greenspan. Ten tvrdil: Vy jste před válkou patřili mezi nejrozvinutější ekonomiky a nejprůmyslovější země, ale to, co jste tu tenkrát měli, tu máte vlastně doposud, zatímco například v USA od té doby proběhlo několik cyklů restrukturalizace. Část průmyslu se vždy nechala ležet ladem a vedle toho vznikalo něco nového. Po čase začalo odumírat i toto odvětví, a zase vzniklo něco nového. Nejsem si jist, zda tento americký způsob je typický i pro Evropu, ale je zřejmé, že změny ve struktuře ekonomiky musí být hluboké a proto je i časový horizont, za který vidíme, strašlivě krátký.Když se obáváte růstu mezd, co vám dělá starosti především: nebezpečí inflace, nebo ztráta konkurenceschopnosti našeho průmyslu, a tím nebezpečí stále většího schodku v obchodní bilanci?Zneklidňuje nás, že by se takto mimořádný růst mezd mohl promítnout ve zvýšené poptávce. Přitom naše ekonomika na ni nebude ještě schopná reagovat a to může vést jednak k růstu cen a jednak ke zvýšenému dovozu spotřebního zboží. Čili: hrozí zvýšení cen i propad obchodní bilance.Stejně tak se obáváme i růstu nákladů v podnicích, což se může projevit v tlaku na devizový kurs. Takže obavy máme z mnoha pohledů a raději bychom viděli, aby mzdový vývoj odpovídal vývoji produktivity práce.
Přílišná opatrnost bank
Nedávno jste prohlásil, že vám dělá starosti tzv. credit crunch. Jinými slovy - obáváte se, že banky budou stále zdrženlivější v poskytování úvěrů. Můžete to blíže vysvětlit?V předprivatizační agónii podniky odkládaly rozvojové strategie spojené obvykle s investováním, které si žádá peníze. Můžeme se tedy brzy dostat do situace, kdy bude potřeba tyto rozvojové aktivity nějak úvěrově podpořit. Zároveň ale bude docházet k bankrotům. To může narušit kapitálovou bázi bank, které se, přesně v době, kdy budou potřeba peníze na investice, mohou začít chovat stále opatrněji. Nezbývá nám, než s velkými bankami diskutovat a hledat řešení.Většina bank si nechala udělat nezávislý audit od západních poradenských firem. Výsledky těchto prověrek nabádají banky spíše k opatrnosti, takže i kdybychom množstvím peněz v ekonomice nějak podpořili úvěrovou expanzi, mohou být banky prostě opatrnější, aniž bychom jim to my nařizovali.Na druhé straně banky ale moc opatrné nejsou, protože stále poskytují velkým podnikům úvěry na mzdy, a to často i těm, které jsou vlastně před bankrotem.Centrální banka nemůže ovlivnit, kam peníze skutečně jdou. Nikde na světě se to nedělá. Řídí jen jejich celkové množství v ekonomice. V našich podmínkách, kdy ještě ne všechny ekonomické subjekty mají zažité tržní principy a tržní chování, nelze vyloučit, že se zvýšené množství peněz v ekonomice projeví jinde, než bychom chtěli, tedy například v růstu mezd.Zmínil jste se o návštěvě vašeho amerického protějšku, Allana Greenspana, který je de facto mužem číslo jedna americké ekonomiky. Tak důležitou návštěvu odbyly noviny na třetích stránkách krátkou zprávou. O čem se jednalo?Kdyby pan Greenspane přijel do Frankfurtu či Londýna, byla by to první zpráva ve všech novinách. Pan Greenspane přijal moje osobní pozvání. Musím zdůraznit, že necestuje vůbec běžně, takže to můžeme brát jako signál profesionálního zájmu o to, co se u nás děje. Nejzajímavější a hlavní vzkaz, který nám řekl, že podle něj je statistický ukazatel 20% poklesu HDP za rok 1991 a 1992 naprostý nesmysl. Měli bychom například již zcela jiné ukazatele nezaměstnanosti apod. Zatímco statistika centrálně plánované ekonomiky zaznamenala pohyb každého hřebíku z místa na místo, není současná statistika vůbec schopna postihnout hospodářskou aktivitu, včetně její kvality oproti minulosti. Nechci teď mluvit jako slepý obhájce politiky vlády, která často říká, že skutečnost je lepší než statistika. Jenom říkám, že to byl jeho hlavní vzkaz, a nijak to nekomentuji. Znamená to, že i množství peněz v ekonomice je poněkud jiné, než by odpovídalo prognózám. Mluvili jsme tedy především o tom, jaké další ukazatele a indikátory hospodářského vývoje najít, aby nám pomohly podpořit statistickou bázi. Mluvilo se pochopitelně i o protekcionismu, o potřebě rozlišovat mezi rétorikou a skutky.
