Privatizační poločas
Druhá vlna kupónové privatizace: nezájem, nebo opět lov fondů na DIKy?
Období mezi privatizačními vlnami je naplněno pouze zdánlivým klidem. Spor mezi Fondem národního majetku a vládou o době předání akcií právě vrcholí. Je to zároveň boj o důvěru bezmála 6 miliónů nových českých akcionářů. Jejich důvěra ovlivní mimo jiné ochotu investovat zvýšený poplatek za kupónovou známku ve druhé vlně, což spolu s intenzitou reklamní kampaně investičních fondů budou rozhodující faktory pro účast občanů ve druhé vlně.V první privatizační vlně připadl v Čechách na kupónovou metodu majetek v hodnotě cca 200 mld Kčs účetní hodnoty. To znamená 62% z celkového objemu majetku privatizovaného v první vlně. Kupónová privatizace, jako ojedinělá záležitost nazvaná Milošem Zemanem v televizním duelu čtvrtou cestou, splnila cíl rychlého převodu vlastnických práv v zemi s nedostatkem domácího kapitálu. Zároveň s sebou přinesla problémy, kterým by se dalo v jejím druhém pokračování předejít.
Politické aspekty
Politických vlivů bychom měli být ve druhé vlně ušetřeni. Za prvé je již po volbách a za druhé kupónová privatizace nebude již žádnou tajemnou novinkou. Rozdání státního majetku občanům a naivní snaha o udržení federace celostátním provedením akce přinesly své trpké plody. Vytvořila se vlastnická struktura, jež bude muset doznat mnoha úprav, abychom ji mohli označit za efektivní. Zcela předvídatelný transfer majetku z českých zemí na Slovensko nyní komplikuje majetkové vyrovnání. Zoufalý pokus vlády zastavit vydávání akcií slovenským investorům brzdí tento proces i u nás a vážně ohrožuje konání valných hromad s novými akcionáři.Oddaluje se i otevření trhu cenných papírů, a to znamená prodloužení zoufalé situace na našem kapitálovém trhu. Nejhorší je ale hrozící ztráta důvěry obyvatelstva, které do první vlny vkládalo často nereálné naděje. Odkládání slibů ze strany fondů, které jsou vázány na předání akcií, pak pouze prohlubuje všeobecnou roztrpčenost.
Odklon od kupónů
Po první vlně se v řadě podniků vytvoří zcela roztříštěná vlastnická struktura, která se bude sestávat z drobných akcionářů bez rozhodovacích pravomocí. Vlastnická práva tak ponesou na svých bedrech sdružení akcionářů a investiční fondy, jejichž ekonomická síla u nás nemá ve světě obdoby. Komplikace může přinést i jejich propojení s bankovními ústavy, které vystupují ve většině podniků ve funkci věřitele. Největším nedostatkem fondů bude pravděpodobně jejich politika zaměřená spíše na správu svého akciového portfolia než na kontrolu podnikových managementů. Úzce to souvisí s akutním nedostatkem odborníků vhodných pro práci ve statutárních orgánech podniků.Nelze se tedy divit, že se vláda bez velkého humbuku postupně odklání od kupónové metody. Ve druhé vlně to má být podle ministerstva pro privatizaci pouze 30% z celkové hodnoty 500 miliard korun privatizovaného majetku. Svou roli může hrát i potřeba „vydělat na privatizaci“ použitím ziskovějších standardních privatizačních metod, a zejména pak obava z hromadného prodávání akcií ze strany individuálních DIKů prostřednictvím RM systému. To by mohlo mít za následek pokles ceny akcií a spekulativní nákupy a únik kapitálu do zahraničí.
Tři tisíce za známku
Zvýšení účastnického poplatku, o kterém vláda vážně uvažuje, je dalším projevem snahy o snížení rozsahu kupónové privatizace. Bylo by rozhodně zajímavé uskutečnit průzkum veřejného mínění, který ukáže, k jaké účasti tato prozatím předpokládaná suma povede. Není sice rozumné vsázet na přesnost podobného průzkumu, nicméně lze předpokládat, že možná chyba bude menší než původní odhady o účasti občanů v první vlně, kdy po počáteční hrozbě nezájmu vzali DIKové pošty útokem a 60.000 - 80.000 korun účetní hodnoty akciového kapitálu na jednoho občana-investora se ztenčilo na pouhých 30.000 korun. Podobný nárůst zájemců, kteří podlehnou vidině snadného zbohatnutí, zaznamenáme možná i nyní. Přesto je řada občanů rozhodnuta nezúčastnit se: jednak proto, že ztratili důvěru a jednak právě proto, že se zvýšil poplatek. Uvažovaná částka se v mnoha případech rovná měsíčnímu příjmu a zhruba půlročním úsporám průměrného občana.O to víc překvapuje navrhovaný scénář druhé vlny. Registrace má začít v červenci a definitivní seznam podniků bude znám až v září. Koupě kupónové známky je bezpochyby investičním rozhodnutím, které budeme nuceni opět uskutečnit bez nejzákladnějších informací. A právě to byl přece jeden z nejkritizovanějších momentů první vlny. Prestiž kupónové privatizace by proto vůbec neutrpěla, kdyby došlo k odložení registrace až po zveřejnění kompletního seznamu podniků, a to i za cenu prodloužení druhé vlny.
Investiční fondy
Zvýšit zájem o účast ve druhé vlně mohou opět investiční privatizační fondy. Tentokrát však spíše než agresívní kampaň a předhánění se ve slibech můžeme očekávat zdrženlivou účast vynucenou si obavou ze ztráty prestiže.Většina fondů má nyní starosti se správou získaného majetku a budováním aparátu, který ji bude vykonávat. Fondy sice získaly často rozsáhlý majetek, ale sužují je problémy nedostatku hotových peněz a blížící se doba „zúčtování s akcionáři“, kdy se v případě splnění předprivatizačních slibů může jednat i o miliardové částky.Čeká nás tedy další kolo privatizační loterie, jehož pozitivem je především - a možná jenom - to, že vůbec proběhne a že oproti zkušenostem jiných středoevropských zemí proběhne vcelku svižně. Kupónová privatizace převede anonymní státní vlastnictví v o něco méně anonymní vlastnictví miliónů občanů. Úspěšnost celé akce budeme moci posoudit za pár let. Velká tíha zodpovědnosti teď leží na tvůrcích trhu cenných papírů, především na RM systému, prostřednictvím kterého dojde k rozhodujícímu poprivatizačnímu přesunu akciového majetku.
