Doba dramatických opatření je za námi

S premiérem Václavem Klausem o ekonomické reformě

V programovém prohlášení vlády je řeč o urychlení tempa reformy. Dnes se najde asi málokdo, kdo by tvrdil, že se reforma nezpomalila. Lze všechno svádět na dělení federace, případně novou daňovou soustavu?Naprosto nesouhlasím s tezí o zpomalení tempa transformace. Doba, kdy docházelo k spektakulárním a dramatickým opatřením, je dávno za námi. Transformace ekonomiky je v úplně jiné fázi: jde o upevňování a zkvalitňování trhu. Naše ekonomika je už ve zcela jiném světě. Navíc obrovská změna v daňovém systému je výrazným reformním krokem, který normálně trvá léta. To ale neznamená, že jsem šťastný z tempa privatizace.Ministerstvo pro privatizaci má dnes čtyřikrát víc zaměstnanců než mělo před volbami. Nemáte obavy z bujení institucí ve smyslu Parkinsonova zákona?Tenhle zákon u nás určitě působí. To, že mu podléhají někteří členové vlády, mě zlobí a často se s nimi o tom přu. Příkladem je - jak správně říkáte - ministerstvo privatizace. Na druhé straně bylo na témže ministerstvu po volbách mnoho práce. Bylo třeba dát mu pilíř, řád a vnitřní systém a v tomto směru se tam leccos pozitivního událo.Často přemýšlím o tom, podle čeho tempo privatizace hodnotit. Podle počtu privatizovaných objektů za den? Nebo podle neprivatizovaných a odkládaných projektů za stejné časové období? To jsou dvě optiky. Většinou zjišťuji, jaký počet projektů je každý týden realizován a schválen, a s tímto tempem jsem relativně spokojen. Druhou věcí je, kolik projektů, které já už nevidím, někde leží a vrací se třikrát mezi ministerstvem privatizace a ministerstvem zakladatele.

Vláda dává pouze impuls

Vláda nemá a nechce mít žádnou průmyslovou politiku vůči odvětvím, ale proč to vždycky vypadá tak, že ve vztahu k velkým podnikům hasíte vzniklý požár?Vždy jsem vysvětloval, že ekonomie je disciplínou, která umí něco říci o ekonomických subjektech, jejich chování, ale nikoliv o oboru či odvětví. Tady může pomoci technologie nebo organizace výroby, ale ekonomie nezná žádné návody, jak se chovat v odvětví. V tomto smyslu jsme důslední a žádnou třetí cestu nehledáme.Myslím si, že by bylo bezvadné, kdyby vláda mohla reagovat vůči desítkám nejproblematičtějších podniků v předstihu. Byl bych rád, kdyby to ministerstvo průmyslu zvládalo a ono to zřetelně nezvládá. Ale vaše výtka je také trochu nespravedlivá. Naše politika nutí podniky pod tlakem okolností sáhnout až na dno a zmobilizovat všechny nápady, schopnosti a síly. V momentu, kdyby to vláda začala dělat daleko dříve, tak snímá z podniků zodpovědnost.Politika ministerstva průmyslu trochu připomíná to, co navrhoval bývalý ministr Vrba za Občanské hnutí: řešit situaci velkých podniků případ od případu.Mně se nelíbí tvrzení, že situaci velkých podniků „řešíme“. Občas se pokoušíme projednáváním materiálů, např. o ČKD či Škodě Plzeň, dát definitivní signál, že podnik nemá už na nic čekat. Často je třeba provést souhrn opatření, která se dotýkají více institucí a ve kterých podnik často nemá ani mandát k rozhodování. Vláda většinou nedává peníze, ale impuls. Iniciuje jednání bank, věřitelů, dlužníků a ministerstev. Mně se zdá, že to není až tak „vrbovská“ pomoc.

Vláda a podnikatelé

Celková úroveň zdanění vůči hrubému domácímu produktu vloni poklesla zhruba o 2–2,5%. Letos by podle odhadů vlády měla poklesnout jen o půl procenta. Proč došlo k tomuto zpomalení?V minulých třech letech byl pokles zdanění výrazný. Dostali jsme se výrazně pod 50%, a to je např. méně než v případě některých skandinávských zemí. Navíc jsou všechny odhady nepřesné. Spustili jsme novou daňovou soustavu a není jednoduché přesně předvídat, jaké efekty způsobí snížení některých daní a zavedení nových. Od začátku jsem říkal, že po každém měsíčním vyhodnocení statistických dat o výnosech těch a těch daní jsme ochotni uvažovat o posunech v tom či onom směru. Stalo se prostě moc změn najednou. Nyní máme například velmi pozitivní výsledek státního rozpočtu za první dva měsíce roku, přebytek asi pěti miliard, ale sami si zatím nejsme jisti, jak ho vyhodnotit a interpretovat. Dělat z toho rychlé a unáhlené závěry a snižovat daně by byla naprostá nezodpovědnost.Nesou podle vašich odhadů podnikatelé odpovídající břemeno daní, nebo si myslíte, že je jim třeba ulehčit?Myslím, že podnikatelé nesou globálně takové břemeno, jaké jim je naše země nucena uložit. Tím nemluvím o tom, že v nuancích obrovského množství daňových souvislostí nejsou věci, které je třeba opravit, a že ten který specifický typ podnikatele s určitým ziskem a obratem není zatížen více či méně, než by bylo adekvátní. Z globálního pohledu si myslím, že míra zdanění podnikatelů se snížila. Je to nedostatečně vysvětlováno a vláda se musí pustit do ofenzívní diskuse.Jiným problémem jsou sociální a zdravotní pojištění. Přípravu systému jsme svým způsobem zdědili od minulé vlády, a já nejsem jeho fanatickým zastáncem. Na podzim jsem navrhoval pozdržet předložení zákonů do parlamentu, prosadil jsem globální snížení pojištění, ale nemohl jsem dohledět do všech detailů a jednotlivostí. A ty detaily také nejsem ani schopen, ani ochoten obhajovat.Důležitá instituce, která může drobným a středním podnikatelům pomoci, je Českomoravská záruční a rozvojová banka, jež má přebírat úvěrové záruky na nadějné projekty. Podnikatelé s ní mají vysloveně špatné zkušenosti. Kromě toho má zoufalý nedostatek kapitálu.Ten kapitál by musel spadnout z nebe. Nedostatek kapitálu je obecný problém. O efektivitě činnosti této banky mám ale své pochybnosti, zejména v poslední době, a uložil jsem ministru Dybovi, aby zpracoval hodnotící dokument o účinnosti jejího fungování.Druhou věcí jsou záruky státu. My jsme tlačeni do obrovského množství ručení za strašnou spoustu věcí. Víte, že parlament stanovil jisté nepřekročitelné meze, které smí stát dát, vůči celku státní banky, vůči celku státního rozpočtu (20%). My už jsme velmi blízko u těch mezí. Vláda bude muset požádat parlament o zvýšení těchto mezí, protože nemáme žádný manévrovací prostor. Ten nám uzavírá cizina, která na všechno, na každý projekt a půjčku vyžaduje státní garanci.Na situaci drobného i středního podnikání má vliv i obchodní politika bank, kterou rád kritizujete. Jednou jste napsal, že je pro úvěrového úředníka bohužel jednodušší poskytnout větší úvěr, třeba 120 miliónů, než 120 úvěrů po jednom miliónu. Jak ale banky k změně chování donutit?Jediná možnost je konkurence bank, která se teprve rozvíjí. Menší banky pořád poskytují pouze drobečky a větší banky na trhu dominují. Nedávno jsem byl v Jihlavě a byl jsem se podívat do nově otevřené pobočky Bohemia banky na náměstí. Prostě: v Jihlavě přibyla další banka a my se můžeme radovat z toho, že poskytne několik rozumných úvěrů.

Bydlení a sociální průchodnost

V lednu, několik dní po zavedení daňové reformy, vláda prohlásila, že podle jejích odhadů je hranice sociální únosnoti reformy pro letošek vyčerpaná, a že k plánovanému zvýšení nájemného o 100% v červnu nedojde. Mohli jste k takovému rozhodnutí mít odpovídající podklady a analýzy?Vláda pozorně sleduje, jak působí jednotlivé cenové pohyby na určité skupiny obyvatelstva. Cenový skok byl sice nakonec pouze o 1,5% vyšší, než jsme očekávali, ale ani to není málo. Je před námi celá řada dalších věcí. Budeme muset například rozhodnout o změnách v dělnickém a žákovském jízdném. Dnes jednáme se slovenskou stranou o dělení Transgasu a víme, že budou-li nové poplatky za tranzitní plynovod, tak se to může promítnout do ceny plynu. Věta o vyčerpání sociální únosnoti nebyla daleko od pravdy.Jak stanovujete míru sociální únosnosti? Citem, nebo čísly?Samozřejmě platí obojí dohromady. Sociální průchodnost je skutečně rovna kombinaci čísel o míře inflace a předpokládaném zdražení služeb apod., současně je ale vázána na nepřetržitý tok dopisů a telefonátů a v nich prolínající se tematiku. Víme, že nemůžeme zůstat na dnešní ceně nájemného, ale je evidentní, že bydlení jako ekonomický statek je značně specifické. Má jinou míru zástupnosti za některý jiný statek: zvýší-li se cena šunky, tak se bez ní můžeme obejít, ale zvýší-li se neúnosným způsobem cena bydlení, tak ho není možné přestat zítra nebo pozítří konzumovat.Náklady na údržbu domů rostou ale takovým způsobem, že zvýšení nájemného, i kdyby bylo provedeno, s tím zdaleka nedrží krok.Samozřejmě, ale my jsme požádali jednotlivé ministry, aby připravili opatření: jak prozatím pomoci té druhé straně trhu, té nabídkové místo té poptávkové, aby mohla být prováděna údržba domů apod. To je úkol pro jednoho ministra. Ten druhý má vymyslet, jak zvýšit ceny nájemného a vytvořit systém sociálních kompenzací, které by nebyly plošné, ale adresné. Až ho vymyslíme, můžeme rozhodnout o zvýšení nájemného.

Nízká nezaměstnanost - jak ji hodnotit

Myslíte si, že nízká míra nezaměstnanosti v České republice je pozitivním jevem, nebo to svědčí o tom, že se podniky ještě nezačaly restrukturalizovat?Myslím, že je to kombinace několika protichůdných skutečností. Na straně jedné to znamená, že různé oblasti našeho života jsou nesmírně poddimenzované. Například sféra služeb, ale i jiné obory, které mohou vstřebat a vstřebávají pracovní sílu. Druhým faktem je, že u nás byla pravděpodobně ve světě nejvyšší tzv. participační míra neboli podíl zaměstnaných na počtu obyvatel. To znamená, že zde byl prostor pro odplynutí části lidí z „oblasti pracovních sil“ a přesunutí se do domácnosti. Třetí důvod je nedostatečná restrukturalizace a zároveň něco, co bychom mohli nazvat uschovávání si pracovní síly. Je to standardní ekonomický jev, který se projevuje při poklesu konjunktury. Nikdy nedojde k takovému výpadku pracovních sil, jaký by odpovídal poklesu výroby. Podniky vědí, že zaměstnat a vyškolit novou pracovní sílu je strašně nákladné a že se jim vyplatí schovat si jí na další konjunkturální vzestup. A nepodceňoval bych možnost nalézt zaměstnání v příhraničních oblastech. Sečteno dohromady: nezaměstnanost bude samozřejmě vzrůstat. Lednový vzestup je standardně sezónní, počkejme si na měsíce další, ale letos ve státním rozpočtu předpokládáme něco kolem 5%.Obecně ekonomicky řečeno: existuje něco jako přirozená míra nezaměstnanosti. Ekonomové se přou o to, jak ji definovat a měřit. Nicméně existuje. Fakt, že jsme dosud pod přirozenou mírou, je evidentní.Polsko, které oproti nám zaostává v ukazatelích jako např. inflace atd., je jasně napřed v jedné věci: přestože se nemůže odhodlat k masové privatizaci, nebývale rychle tam roste soukromý sektor. Dnes vytváří 51% HDP. U nás je to něco přes 20%.V momentu předání akcií DIKům z prvního kola se přiblížíme těmto číslům velmi rychle. Nechci se vymlouvat, ale věřte, že v Polsku soukromý sektor vždycky existoval. V Polsku bylo zemědělství z 95% soukromé, u nás to bylo 0,0. Začínáme z úplně jiného základu. Navíc Polsko žilo v poloreformních pokusech desetiletí či více, přestože éra 80.let tam nebyla érou privatizace. Vznikaly tam stovky soukromých byznysů. Díky tomu lidé získali zkušenosti a kapitál, který nyní mohou rozmnožovat. Něco takového u nás neexistovalo a vše začalo až v roce 1990.