Úředníci budou mít co vysvětlovat

Rada obrany státu se má sejít k první schůzce, ale podle zákona neexistuje

Jedním z prvních kroků nově zvoleného prezidenta bylo jmenování Rady obrany státu (ROS) samostatné České republiky. V bývalém Československu to byl jeden z nejmocnějších orgánů administrativy, jehož členové rozhodovali o zásadních otázkách spojených s bezpečností země. Nařízení Rady byla závazná i pro ministry a v době války tento orgán dokonce přebíral pravomoci parlamentu a vlády. Po zániku ČSFR však zanikla i Rada. A když ji Václav Havel v únoru obnovoval, zapomnělo se na drobnou maličkost: v České republice neexistuje pro analogii bývalé ROS žádný zákon.

Neplatné dekrety

Podle československého práva byla Rada obrany státu ústavním orgánem. Vznikla v březnu 1969 a jejím tehdejším účelem bylo právně „legalizovat vedoucí úlohu KSČ“ v armádě. Předsedou byl generální tajemník strany, který jmenoval i členy rad obrany republik, kteří následně jmenovali rady národních výborů. Po listopadu byl zákon dvakrát novelizován. Do čela ROS byl prezidentem jmenován předseda federální vlády a jejími členy byli kromě ministrů obrany, zahraničí a vnitra i republikoví premiéři.Autoři zákona o zániku ČSFR, který umožnil převod pravomocí Federálního shromáždění, vlády a soudů na republiky, však na existenci Rady zapomněli. V zákoně o ní není ani slovo, a proto federální Rada zanikla k 1.lednu 1993. Tato chyba by sama o sobě zřejmě ještě nic neznamenala: Česká republika v rozporu s citovaným zákonem převzala např. vlajku bývalého Československa. Na Radu se však „zapomnělo“ i při přípravě ústavy a tzv. recepčního zákona, kterým tehdejší ČNR převzala federální právní normy.První na to v osmistránkové analýze, kterou minulý týden poslal prezidentské kanceláři, upozornil doc.JUDr.Ivan Průša z právnické fakulty Univerzity Karlovy. Dokazuje v ní, že podle recepčního zákona v České republice platí pouze ty části federálních norem, které „nejsou podmíněny existencí ČSFR“. Česká ústava pak říká, že kromě taxativně vyjmenovaných zákonů mají bývalé čs.ústavní zákony sílu běžných norem. Podle JUDr.I.Průši z toho logicky plynou dvě věci: bývalý federální zákon o ROS nemá v ČR sílu ústavního zákona a jeho paragrafy týkající se Rady neplatí, protože jsou svázány s existencí ČSFR. Přeloženo do srozumitelného jazyka: Rada obrany České republiky nemá právo komukoliv něco nařizovat a jmenování jejích členů je neplatné.

Konzultace

S návrhem na ustavení Rady přišla jako první vláda, respektive premiér, který v této věci jednal s prezidentem. Vlastní jmenování pak připravila vojenská kancelář prezidenta a legislativní odbor vlády. Plukovník Jan Nerad z KPR k tomu říká: „O tom, že zákon o ROS je tak říkajíc na vodě jsme věděli.“ Přesto se Kancelář rozhodla Radu jmenovat. Podle plk.Nerada ji k tomu vedla obava, že by si přijetí nového zákona vyžádalo příliš mnoho času. „To si nemůžeme dovolit,“ říká J.Nerad. „Neexistuje totiž orgán, který by řídil obranu země, a my musíme být připraveni na nejrůznější eventuality. Na ROS také zavisí i práce místních rad, které například koordinují zásahy při živelných pohromách. Navíc nás JUDr.Poláková z legislativního odboru vlády ujistila, že zřízení Rady není v rozporu se zákonem.""Se zástupci prezidentské kanceláře jsem o Radě obrany státu skutečně mluvila,“ říká JUDr.Poláková. „Byla to však jen konzultace a jmenovací dekret jsem ani neviděla. Víc vám k tomu nemohu říci."Také prezident Havel je přesvědčen, že jmenování Rady je právně v pořádku. Analýza docenta Průši je podle něj "jen jeden možný pohled“. Prezident říká: "Jiný právník by udělal stejně fundovaný výklad, ve kterém by dokázal, že jmenování Rady je možné. Podle třiašedesátého článku ústavy má prezident právo `vykonávat pravomoci, které nejsou výslovně uvedeny v ústavním zákoně, stanoví-li tak zákon`. V takovém případě ke svému rozhodnutí potřebuje kontrasignaci premiéra. To byl i tento případ a premiér také jmenovací dekret spolupodepsal."Problém je ovšem v tom, že (jak dokazuje JUDr.Průša) takový zákon v České republice neexistuje.

Rada bez pravomocí

Rozporné jmenování Rady se na první pohled může zdát jako drobná chybička. Revoluční časy, kdy se dalo mávnout rukou nad faktem, že byl zřízen státní orgán tak říkajíc mimo zákon, jsou však pryč. Navíc na Pražském hradě mají zřejmě oprávněnou obavu, že případná diskuse kolem jmenování Rady bude zneužita proti prezidentovi. Pro ty, kteří jej budou chtít účelově obvinit z porušování zákonů, je to skutečně vítaná záminka.Rada obrany České republiky by se pod vedením svého předsedy, premiéra Klause, měla poprvé sejít ještě tento měsíc. (Jejími členy jsou dále ministři I.Kočárník, J.Zieleniec, A.Baudyš, J.Ruml, K.Dyba, V.Dlouhý a F.Benda, ředitel odboru obrany na Úřadu vlády J.Táborský, prezidentskou kancelář zastupuje generál L.Tomeček a generální štáb jeho náčelník J.Pézl.) Ještě předtím však bude muset vláda najít pro její práci odpovídající právní rámec. Z Rady se buďto musí stát poradní orgán prezidenta a vlády - pak ovšem nebude mít potřebné pravomoci - nebo bude třeba přijmout nový zákon o ROS, který v rámci ústavy vymezí její působnost. Ani to ale nebude jednoduchý úkol, protože česká konstituce s takovým orgánem vůbec nepočítá (za obranu země odpovídá prezident, vláda a ministr obrany). A ve chvíli, kdy Rada nemá pravomoci, nemá ani smysl.