Spisy byly v Trenčíně

Proč k tomu došlo?

Abych mohl po příslušném poučení vypovídat před vyšetřovatelem, abych byl takzvaně procesně vyslechnut.

Na čí podnět jste vypovídal?

V podstatě z vlastní iniciativy. Už delší dobu jsem se snažil naznačit příslušným orgánům jisté skutečnosti.

Například komu?

Například branně-bezpečnostnímu výboru SNR. Nemohl jsem však promluvit bez souhlasu svého ministra. O celou záležitost ale projevilo zájem federální ministerstvo, šlo přece o jeho materiály.

Váš ministr zájem neprojevil?

To je složitější. Na tuto otázku bych zatím nerad odpovídal.

Pečeť důstojníka StB

Vraťme se tedy do roku 1990. Kdy a jak jste se dozvěděl, že máte jet do Trenčína?

V lednu 1990 jsem byl ministrem vnitra Mečiarem pověřen funkcí předsedy Inspekční komise, která měla za úkol očistit SNB od nespolehlivých a zkompromitovaných příslušníků. Šestadvacátého ledna 1990 mezi dvacátou a jednadvacátou hodinou si mě Vladimír Mečiar zavolal a řekl mi, že mu právě volal poručík Jozef Š. z bývalé StB Trenčín. V jejich budově Státní bezpečnosti prý dochází k likvidaci materiálů. Rozkaz zněl, abych jel s Inspekční komisí do Trenčína a této činnosti zamezil. Navíc mi ministr řekl, že poručík Š. pro něj připravil nějaké materiály. Ty mám najít a přivézt do Bratislavy.

Nebylo vám divné, že republikový ministr vnitra chce, abyste vzal materiály, patřící federálnímu ministerstvu?

Měl jsem pokyn, abych tuto věc nedával do protokolu, protože ministr Sacher je o celé věci informován. Tak jsem vzal své spolupracovníky a vyrazili jsme do Trenčína. V Trenčíně jsem přibral příslušníky z okresní správy SNB. Vyžádal jsem si klíče od vily a otevřeli jsme ji.

Byla budova zapečetěna?

Ano.

Poručík Š. ale říkal, že v ní dochází k likvidaci materiálů. Ani toto vám nebylo divné?

Ne, nebylo. V té době nebylo přece vyloučeno, že se podobné akce ještě mohou objevit.

Podle pečetě se dá zjistit, kdo ji naposled pečetil.

Ano. Podle čísla na pečeti jsem zjistil, že to byl kapitán StB Jozef M. To vím naprosto přesně, protože tyto údaje jsem si zapisoval do autorizovaného deníku. Je to běžný postup.

Ale Státní bezpečnost byla už v té době rozpuštěna, její příslušníci byli převedeni do činných záloh. Pokud mám správné informace, měli zákaz vstupu na svá pracoviště. Jak je tedy možné, že budova byla zapečetěna pečetidlem příslušníka StB, který jím už de iure nebyl? Znamená to, že bývalí estébáci mohli do vily vstoupit, pokud jim někdo dal klíče?

Ano, přesně to se i dělo. Zdůvodňovali to tím, že mají ještě na pracovištích své soukromé věci.

Kdo byl za to zodpovědný?

Klíče mohl vydat pouze okresní náčelník SNB na rozkaz nebo s písemným souhlasem federálního ministra vnitra. V situaci, kdy se mělo zabránit dalším skartacím, byl rozhodujícím argumentem jeho hlas.

Měl někdo v Trenčíně tento souhlas?

Ne, neměl ho nikdo.

A na slovenském ministerstvu vnitra?

Také ne.

Co jste udělali po otevření vily?

Prohledali jsme budovu. V jedné plechové skříni byl balík materiálů. Asi tak půl metru vysoký. Můj řidič ho odnesl do auta.

Co v tom balíku bylo?

Přibližně osmnáct spisů neboli svazků, ve kterých byly agenturní správy, svazky zpráv od konkrétních osob kategorie důvěrník (D) a kandidát tajné spolupráce (KTS) a také svodky zpráv.

Vzpomínáte si na nějaká konkrétní jména?

Ne, to si už nevzpomínám. Celou akci jsme ukončili kolem třetí hodiny ranní. V sedm ráno jsem balík odevzdával Vladimíru Mečiarovi ve služební vile v Partizánské ulici v Bratislavě, kde tehdy bydlel. Při té příležitosti jsem ho upozornil, že do protokolu o celé akci budu nutně potřebovat dodatečný souhlas federálního ministra vnitra nebo alespoň písemný doklad o tom, že s naším postupem souhlasí. Mečiar se mne zeptal, jestli mi to stačí v pondělí.

Dostal jste ho?

Ne. Asi za týden jsem tento doklad urgoval. Ministr mi řekl, že se nemám čeho bát, protože je to politická otázka a se Sachrem je vše dohodnuto. Žádný doklad jsem však nikdy nedostal. Protokol byl zařazen do spisu komplexní prověrky OS SNB a okresních funkcionářů strany na podněty a oznámení o trestní činnosti funkcionářů. Prověrku až do konce řídil kapitán, nyní podplukovník Čukan spolu s majorem Krajčou, který je teď velitelem okresní policie.

Neměl jste dojem, že s protokolem to není právně v pořádku?

Je to moje chyba. Začal jsem si to uvědomovat až po parlamentních volbách. Předtím jsem Mečiarovi bezvýhradně důvěřoval. Jako většina. Někdy v červenci nebo v srpnu 1990 jsem se ptal Čukana, jestli dostal ten souhlas on. Řekl mi, že ne, i když o to ministra také žádal. Mečiar mu prý řekl, že je to maličkost, kvůli které se nemusí trápit.

Víte, co udělal Mečiar s tím balíkem materiálů?

Ne. Ale určitě si ho nežádal proto, aby ho spálil. To jsme mohli udělat na jeho rozkaz my.

Dělali jste podobnou akci i v jiném okresu?

Činnost komise byla celorepubliková. Pracovali jsme dvacet hodin denně. Ale materiály jsme vezli jenom z Trenčína.

Kdy jste přestal V.Mečiarovi důvěřovat?

Když se objevil případ Demikát. Nedávno jsem kdesi v novinách četl vyjádření Mečiara, že v prvé polovině roku 1990 nedospěla inspekce v případě Demikát k žádnému závěru. Je to lež. Inspekce zjistila staré i nové resty soudruha Demikáta. Soudruha proto, že ještě v červnu 1990, a to už byl u policie, byl předsedou ÚKRK KSS. V době, kdy policie měla být zcela odpolitizována. Výsledky šetření odevzdala inspekce Mečiarovi. Ten mi nevěřil a vytvořil nezávislou komisi, aby prověřila, zda jsem napsal pravdu. Komise nejenže potvrdila pravdivost mé zprávy, ale ještě ji i rozšířila. Hned druhý den pobytu komise v Košicích, kde Demikát působil, ho přistihli, jak se kolem dvaadvacáté hodiny opilý pokouší ukrást mikrobus, zaparkovaný v centru města. Může to dosvědčit i můj bývalý kolega z inspekce Miloš K., který byl členem komise. Demikát prý nesehnal taxík, tak si chtěl „vypůjčit“ jiný vůz. Komise se k němu přiblížila právě v okamžiku, když se pokoušel drátem otevřít dveře vozu. Byl v uniformě kapitána policie. Když uviděl komisi, utekl. Za tento pokus krádeže ho nikdo nestíhal. V definitivní verzi zprávy se však tento případ neobjevil. Nerevidoval jsem ji, a navíc jsem se o tomto případu dozvěděl až poté, co byla zpráva hotova. Už mi nedůvěřovali.

Změnila se situace na ministerstvu vnitra po nástupu ministra Andráše?

Ano. Ministr Andráš prováděl personální změny a současně se dostával do kolizí s premiérem Mečiarem, který mu do toho mluvil. Nakonec Mečiar v rozporu se zákonem zbavil ministra Andráše řízení bezpečnostní složky ministerstva. Tuto pravomoc nemá ani předsednictvo SNR. Podle zákona může člena vlády jenom jmenovat nebo odvolat, ne ho zbavit části kompetencí. Mečiar to však udělal.

„S tebou je konec“

Jak jste reagoval na to, co se děje?

V březnu 1991 jsem žádal branně-bezpečnostní výbor SNR o pomoc u ministra Pittnera, abych byl zproštěn mlčenlivosti. O některých závažných skutečnostech jsem poslance informoval už tehdy. Bylo to přibližně v době, kdy jste vy vystoupil v Událostech-komentářích a varoval před možným vývojem na Slovensku směrem k obnovení totality. Domnívám se, že na ministerstvu vnitra si tyto dvě zcela nezávislé aktivity dali do souvislosti a usoudili, že jsme postupovali koordinovaně. Od té doby se pan ministr se mnou přestal bavit a v červnu 1991 mě bezdůvodně odvolal z funkce. Aby to odvolání mělo aspoň formální znaky oprávněnosti, zavedli proti mně trestní stíhání, které však skončilo fiaskem. Od svých přátel z policie jsem se dozvěděl, že mám odposlouchávaný telefon. Během dvou týdnů jsem byl osmkrát sledován, také moje manželka i dcera. Na ministerstvu se začaly šířit pomluvy, že obchoduji s drogami, někdo telefonicky vyhrožoval mým kamarádům a kolegům, ať ode mne dají ruce pryč, že je se mnou konec. Po svém odvolání jsem byl zařazen do funkce, na kterou nemám kvalifikaci. Mým zástupcem v Inspekční komisi byl nynější policejní prezident Š.Lastovka, členem komise byl i nynější velitel okresní policie v Trenčíně F.Krajča. Oni mlčí, a proto nikdo z nich nedopadl jako já. Bývalý ministr vnitra Vladimír Mečiar zabránil trestnímu stíhání Rudolfa Schustera, který je velvyslancem v Kanadě. Když jsem na výsledky šetření (šlo o podvod při uzavření nenávratné půjčky na stavbu rodinného domku) Mečiara upozorňoval, řekl mi, že to není moje parketa, že Schuster je politický kompromis. Můj argument, že před zákonem jsme si rovni, nebyl nic platný. Uvedl jsem tuto skutečnost na branně-bezpečnostním výboru SNR, doložil jsme to dokumenty. Nic se nestalo. Žádal jsem o pomoc i Generální prokuraturu SR, premiéra Čarnogurského, SNR. Nikdo z nich se ani nenamáhal odpovědět. Premiér Čarnogurský mi při osobním setkání řekl, že na mne nemá čas a že nemá ani lidi na prověřování uváděných skutečností.

Ale nakonec vás přece jenom vyslechli.

Ano, ale jenom k jedné věci. K vile v Trenčíně. Je toho ale mnohem víc, co je zapotřebí v souvislosti s činností bývalého ministra vnitra V.Mečiara vyšetřit a vyvodit z toho důsledky. I pro ty, kteří do dnešního dne jeho činnost kryjí a čekají, že Mečiar zvítězí ve volbách a jim všem rozdá nebo zachová vysoké funkce.