My občané…
Český stát má svoji ústavu
Nová ústava České republiky začíná slavnostní preambulí: My občané Čech, Moravy a Slezska. Text pokračuje ve vznešeném tónu první hlavou, která ve čtrnácti článcích stanovuje všechny podstatné prvky demokratického státu. Následuje podrobný popis všech orgánů státní moci, zákonodárné, výkonné a soudní, nejvyššího kontrolního úřadu, národní banky a územní samosprávy. Sevřený a jasný text naštěstí není viditelně poznamenán politickým dohadováním. Od prvního ledna budeme tedy mít nejen ústavu schválenou převážnou většinou opozice včetně komunistů, ale především lepší ústavu, než je sama společnost.
Premiér a prezident
Víc jak devadesát procent textu nové konstituce se zabývá vyvážováním systému institucí a vytvářením nejrůznějších pojistek pro nejroztodivnější okolnosti, v nichž se může společnost a stát ocitnout. Pro člověka, který si rád cvičí paměť, představivost a logické myšlení, je to přitažlivé čtení. Najde-li chyby, pak pro ně jistě existuje nějaký pádný důvod. Podle přijaté ústavy například prezident nemůže být stíhán pro trestné činy, které spáchal jako hlava státu. Je tedy čímsi víc než občanem, což je třeba v USA nemyslitelná věc. I tento „monarchistický“ prvek ale zůstal v ústavě zachován záměrně, protože platil i za první republiky a nepřímo upomíná na Masarykovu osobnost.V čele českého státu budou podle ústavy dva lidé: premiér s rozsáhlou formální autoritou a prezident, který se bude muset spoléhat hlavně na svou osobní autoritu. Toto rozdělení rolí, které se přibližně opakuje i ve vztahu obou komor parlamentu (poslanecké sněmovny a senátu), je ale pro premiéra a sněmovnu výhodné jen v „budovatelských“ dobách, kdy síly společnosti nejsou podlomeny krizí. Když se země ocitne ve velkých obtížích, ponese vláda a politické strany příslušný díl odpovědnosti.Postavením prezidenta by však nemělo otřást nic. V krizových situacích to bude právě hlava státu, kdo zachrání svoji neformální autoritou situaci a zajistí kontinuitu moci. Každý ústavní pořádek totiž musí být stavěn právě pro nepohodu.
Shoda náhod, nebo promyšlená taktika
Zřejmě je šťastnou shodou okolností, že ze schválení ústavy se mohou radovat téměř všechny parlamentní strany. Levicová opozice dosáhla přijetí svých požadavků s výjimkou zemského uspořádání. Ústavní zákony budou přijímány třemi pětinami všech poslanců, Listina základních práv a svobod se stala součástí ústavního pořádku a senát bude volen většinovým systémem. Ústavní listina obsahující nesplnitelné proklamace je sice pro mnohé politiky pravice solí v očích, vše ostatní by ale koalice pravděpodobně do ústavy musela stejně zařadit na naléhání svých poslanců. Pravdu o tom, jak se na úspěšném přijetí ústavy podílel běh událostí nebo dobře vypočítaná Klausova strategie, ale zřejmě poodhalí teprve paměti politiků.Je veřejným tajemstvím, že spolupráce na levici i pravici víc než skřípá. Přesto ale ve vyjednáváních opozice i koalice nakonec dokázaly postupovat společně. To, že koalice byla ochotna k ústupkům, za něž získala hlasy opozice, má hlubší a dalekosáhlejší význam, než je na první pohled patrno. Sebelépe vymyšlená ústava totiž nezmůže nic, pokud podstatná část společnosti usiluje o likvidaci demokracie.Nejde ani tak o to, že by se síly demokratů vyčerpávaly, ale věčný boj o udržení režimu brání jeho pružným proměnám. Znemožňuje například výměny vlád, bez nichž se společnost jen těžko může vyvarovat nebezpečí korupce. Hlasování opozice pro ústavu proto představuje první doopravdy závazné přihlášení k právnímu státu a přesvědčivé vykročení směrem k ideálu demokratické levice.
Konzervativní ideál
Příslib budoucího zjednodušení politické scény je v ústavě posílen klauzulí o volbách do senátu podle většinového systému. Malé strany - extrémní, stejně jako státotvorné - se v budoucnu do senátu jednoduše nedostanou.Čtvrtý článek ústavy, který před listopadem potvrzoval vedoucí úlohu KSČ, je shodou náhod i v nové české konstituci pro další osud demokracie klíčový. Konstatuje, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Všichni ale víme, že zatím máme k takovému stavu víc než daleko. Soudní moc je rozvrácena nedostatkem soudců a absencí představy o rozumném řešení. Proto bude v nejbližší době jeho naplnění záležet na loajalitě občanů vůči polofungujícímu státu a na ochotě politických stran a státních institucí brát vážně demokratická pravidla hry.Morálku politiků a institucí budou za této situace udržovat na výši zejména média. Jejich ochrana je ponechána na ústavní listině základních práv a svobod. Myšlenka okopírovat první dodatek ústavy Spojených států garantující svobodu tisku se bohužel neprosadil. Stejně dopadla i „zelená hlava“ požadovaná ekology. Konzervativní duch ústavy, vyhýbající se všem zbytečným proklamativním prohlášením, nám připomíná, že problém nespočívá v pošetilém vymýšlení něčeho nového a lepšího, ale v naplnění ideálů, které byly již u zrodu demokratického Československa a které také dávají smysl tisíciletým dějinám lidstva.
Rozhodnou společenské krize
Naše politická scéna se díky opatrné politice ODS možná brzy stane zdravě nudnější. Vedle neklidného Slovenska, Maďarska, Polska a možná i neurvale sjednoceného Německa se dokonce - na první pohled - můžeme stát ostrovem „demokracie a stability“.Takový sebeklam, do něhož upadla první republika, by ale mohl být krajně nebezpečný. Ústavu si totiž osvojíme nejdřív až za pět, možná deset let. Přesně se to nedá stanovit, protože bude třeba vyčkat zatěžkávacích zkoušek a krizí. Teprve až česká společnost překoná pokušení zbavit se „břemene“ ústavních pravidel a naopak se na ně začne bezezbytku spoléhat, teprve pak nám ústava začne dobře sloužit.
