Problémy s občanstvím

Česko-slovenská dohoda nepočítá s komplikacemi

S rozpadem státu přibudou občanům obou republik starosti spojené s novým občanstvím. Jaká práva a jaké občanství budou mít Slováci žijící v českých zemích? A jak to bude s těmi, kteří sem dojíždějí pouze za prací? Odpověď na podobné otázky mělo dát jednání obou vlád v Javorině. I když došlo k podepsání smlouvy, problém vyřešen není - konečné slovo budou mít republikové parlamenty.Veřejnost se v této záležitosti zatím příliš neorientuje. Podle úředníků českého ministerstva vnitra si lidé často pletou už základní pojmy - národnost a občanství (státní příslušnost). Zatímco občanství lze za život změnit třeba i několikrát, národnost má každý jen jednu. Například Maďaři na jihu Slovenska měli vždy maďarskou národnost - a budou ji mít i po rozdělení státu. Změní se jim ovšem občanství: místo československého budou mít slovenské.Každému jedinci z třistatisícové slovenské menšiny žijící v českých zemích zůstane slovenská národnost. Jiné to bude s občanstvím - ale to se už musíme podívat na některé body smlouvy mezi českou a slovenskou vládou.

Někteří zůstanou Čechoslováky

Politickým reprezentacím se nepodařilo uzavřít dohodu, která by problém státní příslušnosti a práv občanů v jednotlivých republikách sjednocovala.Slováci ustoupili jen nepatrně ze své původní představy o jakémsi unijním občanství: podle jejich představ by jak obyvatelé Slovenska, tak českých zemí měli mít občanství české i slovenské. Slovenská reprezentace to zdůvodňuje tím, že podle slovenské ústavy nelze zbavit žádného občana - ať se nalézá kdekoliv - státního občanství. Problém je v tom, že po prvním lednu budou zbaveni občanství všichni obyvatelé Československa. Jde tedy zřejmě o další slovenský pokus, jak budoucí soužití co nejvíce přiblížit vysněné unii.Pokud by Slováci prosadili původní variantu dvojího občanství, budou všechny smlouvy mezi českými zeměmi a Slovenskem zbytečné. Všichni obyvatelé obou republik by měli dvojí občanství a stejná práva a povinnosti v obou zemích. Například když na Slovensku prudce stoupne nezaměstnanost, je pravděpodobné, že postižení budou hledat práci v českých zemích. Příliv pracovních sil může být ovšem neúnosný a česká strana vypoví smlouvu o volné výměně pracovních sil a bude prosazovat cizinecké pracovní povolení i pro Slováky. Pokud však bude existovat dvojí občanství, budou mít všichni Slováci i v českých zemích stejná práva jako Češi, a tedy i právo být zde zaměstnáni - bez ohledu na nějakou mezinárodní smlouvu. To je jeden z důvodů, proč je pro českou stranu dvojí občanství nepřijatelné.Česká politická reprezentace prosazuje jediné občanství s tzv. změkčeným cizineckým režimem pro obyvatele Slovenské republiky. O české občanství mohou požádat ti Slováci, kteří mají v České republice trvalý pobyt, a dostanou je bez čekací doby. Má to však jeden háček - české občanství nebude poskytnuto Slovákům, kteří si budou chtít ponechat i slovenské občanství.V podepsané dohodě stojí, že Slovenská republika umožní občanům České republiky, kteří o to požádají, získat slovenské občanství, aniž by ztratili občanství české. Není ale zatím jasné, zda se to bude týkat pouze Čechů či Moravanů žijících na Slovensku, nebo bude moci požádat o slovenské občanství každý Čech či Moravan. Navrhovaný český zákon však nepřipouští dvojí občanství, a podle ministra Rumla bude na občana ČR, který získá i slovenské občanství, pohlíženo, jako by jej neměl.

Na Slovensko bez pasu

Co budou tyto tahanice znamenat pro běžný život normálního občana? V dohledné době se toho příliš nezmění. Podle dohody má být hranice mezi republikami pro české i slovenské občany volně průjezdná. K jejímu překročení postačí pouze občanský průkaz, pas budou potřebovat jenom cizinci ze třetích zemí.Kterýkoli slovenský občan (státní příslušník Slovenské republiky) může normálně žít, pracovat či podnikat v České republice. Nebude mít právo volit a sloužit v české armádě. Stejná práva a omezení čekají české občany na Slovensku. Pobyt nebude časově omezen. Občané České a Slovenské republiky nebudou potřebovat v druhé zemi žádné pracovní povolení.Sociální zabezpečení a zdravotní péče bude v obou republikách stejná pro všechny. Daně se budou platit podle místa trvalého bydliště, důchody vyplácet podle místa zaměstnavatele - podle odpracovaných roků. Když bude například někdo pracovat dvacet let na Slovensku a dalších dvacet let v Čechách, bude mu polovinu důchodu vyplácet česká a druhou půlku slovenská strana.Všechna zmíněná práva by měla být zakotvena v budoucí mezinárodní smlouvě mezi Českou a Slovenskou republikou. Pokud by některá ze stran smlouvu porušovala, může ji druhá strana vypovědět.

Smlouva asi nevydrží

Pokud republikové parlamenty schválí stávající návrh dohody, přinese to zřejmě řadu problémů. Odchylné normy si vyžádají další jednání a budou se muset po rozpadu Československa stejně sjednotit. Představme si, že třeba tři milióny českých občanů požádá také o slovenské občanství. V České republice se pro ně nic nezmění, protože podle místních zákonů na ně bude pohlíženo, jako by byli pouze českými občany, budou ale mít právo volit i na Slovensku.Problém je i s armádou. Prakticky každý člověk žijící v České republice i se slovenským občanstvím by mohl být povolán do slovenské armády. Podle českých zákonů by však slovenské občanství neměl a ve slovenské armádě by sloužit nesměl.Málokdo si umí představit, jak bude vypadat situace s vyplácením důchodů. Co přinutí Slováky nebo Čechy, aby v případě prázdné státní pokladny platili důchody „cizincům“, kteří v jejich zemi nějaký čas pracovali?V Javorině přijatý návrh o občanství je postaven na předpokladu budoucích dobrých vztahů a plnění všech smluv. Dobré vztahy dvou odlišně se rozvíjejících republik se ale automaticky očekávat nedají. Je tedy možné, že už za půl roku bude vypadat smlouva o státní příslušnosti jinak a bude se více podobat běžným mezinárodním smlouvám.