Dnes naposled

Praha slavila 28.říjen

„Svatý Václave, vévodo české země,“ zpívá sborově asi šest tisíc lidí s rozžatými svícemi na slavnosti obnovení českého státu na Vyšehradě. Mezi kamennými sochami slovanské mytologie mluví premiér České republiky, Václav Klaus: „Dosavadní rámec naší národní existence se rozpadl. Je na nás, abychom na jeho troskách vybudovali samostatný český stát. Rozdělení federace znamená především novou příležitost a svobodu pro všechny."O tři dny později slaví Československo čtyřiasedmdesáté narozeniny. V projevu při udílení řádů T.G.Masaryka premiér Jan Stráský říká: "Stojíme před posledním dějstvím jako jeho aktéři, účastníci i hodnotící svědkové. Není divu, že tváří v tvář konečnému rozhodnutí, s rozdílnou obecně lidskou, generační i politickou optikou, nevidíme všichni stejně ostře a necítíme stejně silnou neodvratnost tohoto procesu.“

Komunisté za společný stát

Je předvečer státního svátku. Kolem sochy svatého Václava se tísní asi tisíc většinou starších lidí. Několik z nich třímá prapory, dva drží transparent. Na balicím papíru je kostrbatým písmem napsáno: VLÁDNÍ BĚS RVE STÁT JAKO VZTEKLÝ PES. Úderem čtvrté se na malém pódiu objevuje muž v zelené bundě, poslanec Federálního shromáždění za KSČM Miroslav Ransdorf. Začíná manifestace Levého bloku za společný stát.„Lehce se staneme kořistí Německa!“ volá komunistický poslanec. Jeho hlas přenášený mohutnými reproduktory burácí celým náměstím. „Zrádci! Demisi, demisi!“ skanduje několik minut rozvášněný dav.Několik kolemjdoucích opatrně přihlíží z protějšího chodníku. Občas někdo zvolá „Ať žije Klaus!“. Několik novinářů mezitím pozoruje skupinu vlajkonošů. Jednomu z nich začíná cukat kolem očí, po chvíli se ožene a praští reportéra do obličeje. „Ty ksichte, ty taky republiku rozbíjíš,“ křičí. Svalnatý muž, který stál opodál, se přidává. Novinář dostane nějakou tu ránu, prchá k hloučku příznivců V.Klause. Z davu vystřeluje na jeho obranu několik zaťatých pěstí. „Žádám pořádkové síly, aby zjednaly pořádek!“ volá poslanec Ransdorf. Policie však nezasahuje. Po chvíli se vášně uklidní, mítink pokračuje.Poslanec čte naléhavým hlasem dopis německých soudruhů občanům ČSFR: „Připojení NDR vyúsťuje do sociální a politické katastrofy, ze které by mnozí Němci rádi hledali únik v dalších anexích. Obáváme se, že některým lidem u nás se sbíhají sliny při pomyšlení na stravitelné kusy vzniklé po rozdělení ČSFR,“ píší němečtí komunisté. Jeden ze signatářů dopisu se objevuje na pódiu. Václavákem zní jadrná němčina: „V Německu dosud existuje svoboda pro nacisty,“ překládá M.Ransdorf. Posluchači skandují: „Kolaboranti, mnichované!“ Šéf Levé alternativy a poslanec ČNR Vratislav Votava to říká rovnou: „Páni Klausové a další jdou ve šlépějích Adolfa Hitlera a Konráda Henleina."Rozvášněným davem se proplétá chlapec se svazečkem novin Budoucnost, určených mládeži a pracujícím. Vydavatelem je Dělnický vzdělávací spolek, cena pět korun. Za dvě koruny jsou k mání i samolepky s nápisem "Klausi, končíme“.

Pohozená Jitřenka

Dalším zahraničním hostem manifestace je „bratr“ z Podkarpatské Rusi. Lámanou slovenštinou žádá přítomné „Pražanky“, aby donutili federální vládu vyhlásit na Podkarpatské Rusi plebiscit o připojení zpět k Československu. „Kde jsi to pad na hlavu?“ volá na něj vousatý muž z davu. Lidé na chodníku se rozesmějí. „Provokatéři,“ ozývá se z reproduktorů dívčí hlas. „To jste demokraté? My nikdy nerušili vaše demonstrace."Na pódiu je i krajan z Anglie s bílou šálou kolem krku. Byl se prý pomodlit u pomníčku legionářů, zakladatelů státu. Mluví však příliš dlouho a pochvalně o britské demokracii, a tak ho pořadatelé přerušují. Krajan protestuje: na manifestaci jel 1.600 kilometrů. "Na závěr chci všechny, kdo chtějí společný stát, pozdravit,“ končí svůj příspěvek. „Nás je tady víc, než měl Klaus na Vyšehradě. Nás bude víc i bez Klausů!"K mikrofonu nastupuje starší muž v brýlích: "Havel by měl rozpustit Klausovu a Mečiarovu stranu a pak sám sebe! Říká, že jsme 42 let žili na úkor společnosti. Je to lhář a zrádce! Pravda vítězí a hodně zdraví.“ Několik desítek starců na jeho pokyn skanduje: „Pryč s kolaboranty!"Davem prochází holohlavý muž s dlouhým vousem. "Trocha poezie nikomu v téhle nemilosrdné době neuškodí,“ říká a nabízí svazeček brožur. „Tady něco mám, za milosrdnou cenu - jedenáct korun.“ Je to komunistický básník Jan Valný. Sbírka jeho veršů má název Pohozená Jitřenka.

Striptýz

„Hanba Havlovi! Pryč s hanebnými vlastizrádci! Ať žije Československo!“ hřímá z pódia malý, obtloustlý muž, prý evangelický farář. Klausovi přívrženci na chodníku protestují a muž říká: „Bože, odpusť těmto výtržníkům, neboť nevědí, co činí."Manifestace končí. Pořadatelé se dívají na hodinky, jeden z nich říká: "Bratři, sejdeme se 17.listopadu na Albertově. Jinak přijďte zítra podpořit pana Sládka.“ Z reproduktorů zní státní hymna, komunisté zvedají dva prsty na znamení vítězství. Dav se pomalu rozchází.Přímo pod kopyty koně svatého Václava se ale debatuje dál. „Už vás máme dost, komouši, běžte si na Kubu!“ „A vy jděte na pivo, za marky. Jste fašisti. Zejtra vám sládkovci rozbijou hubu.“ Hádku přerušuje hlas z reproduktorů. „Vážení, chci sbalit aparát a utíkaj mi peníze. Běžte se vykecávat někam jinam.“ Nikdo ale zvukaře nebere na vědomí.Na okraji chodníku se objevuje starší dohola ostříhaná žena v pracovních botech a špinavém saku na nahém těle. Pomalu se otáčí, něco si nesrozumitelně mumlá a najednou se začne svlékat. Rozepíná sako a ukazuje povadlá prsa. „Hele, striptýz!“ Je po debatě. Ti, kdo se ještě před chvílí hádali, ji teď obklopují a chtivě pozorují ženskou nahotu. Trvá to dlouhé minuty, pak se hloučkem diváků proderou policisté a nemocnou ženu odvádějí. Václavským náměstím se konečně rozhostí ticho.

Odvážní republikáni

Následující den - 28.října - ráno stojí u sochy sv.Václava skupina děvčat a mladíků v krojích. „Pozvali nás, abychom přijeli zatančit a zazpívat,“ říkají. Prý ale přesně nevědí komu. U stánku s buřty stojí skupinka sedmi anarchistů s vlajkou. Přijeli až z Kladna. Náměstí je poloprázdné.Je dvanáct hodin. U koně vlají republikánské, moravské a československé vlajky. Nechybí ani americká konfederační standarta z doby občanské války. Přijeli republikáni z Čech, Moravy i Slovenska, a také z Podkarpatské Rusi s transparenty v azbuce. Mítink zahajují krajští zástupci Sládkovy strany. „Před každým, kdo měl odvahu přijít, smekám,“ říká poslanec FS Josef Krejsa. „My se nebojíme!“ odpovídají republikáni. Ani poslanec nemá strach a nešetří kritikou současných i bývalých ústavních činitelů.V jednu hodinu konečně začíná mluvit Miroslav Sládek. „Nedovolíme nový Mnichov! Havel, Klaus a Mečiar nás prodali Němcům. Západ se totiž obává síly sjednoceného Československa. Máme dnes nejlepší šanci stát se po USA, Rusku a Číně čtvrtou světovou velmocí.“ Proto prý vypracovali evropští politici plán rozdělení státu. České země se mají stát německým protektorátem, Slovákům nechají Maďaři jenom Fatru!

Stejná verbež

Dobrou náladu republikánům pokazí skinové. Republikáni je berou mezi sebe; holé lebky ale k překvapení všech házejí na modrookého vůdce vajíčka a banány. Dojde i na slzný plyn, kopance, zkrvavený nos. Po krátké potyčce jsou útočníci vytlačeni z blízkosti tribuny.Sládkův projev ruší také příznivci ODS na chodníku u Domu potravin. Pískají a skandují: „Ať žije Havel!“ „Ano, ať žije,“ souhlasí M.Sládek, „ale za své na Hrádečku.“ Oba tábory na sebe pokřikují. ODS: „Havel na Hrad!“ - Republikáni: „Dost bylo Havla!“ - ODS: „Dost bylo Sládka!“. Nakonec předseda republikánů označí své odpůrce za bývalé estébáky, dnes agenty FBIS, které platí sudetský landsmanšaft. Hned nato zaútočí několik republikánů na tři mladíky s volebním plakátem Václava Klause. Městští policisté, kteří předchozí rvačku nechali bez povšimnutí, ihned zasahují a útočníky perlustrují. „Vždyť jste chytili někoho jinýho!“ zlobí se starší republikán. „To jsou obyčejný lidi. Támhle jsou ti provokatéři,“ ukazuje do davu příznivců ODS. „Je to stejná verbež, co tady dělala včera nepořádek Levýmu bloku.“

Sládek to dokáže

Miroslav Sládek tvrdí, že by vydržel mluvit deset hodin. Dnes ale bude končit dřív, bere prý ohled na mimopražské účastníky. Předčasnému konci jeho proslovu - trvá jen dvě hodiny - však přispívá především sílící déšť. „Po rozpadu státu v lednu 93 se budou konat nové volby. Pokud ne, pomůže generální stávka. Nejvíc hlasů dostaneme my - republikáni. Sestavíme vládu a obsadíme post prezidenta. V novém státě budou dvě spolkové země - česká a moravskoslezská, časem se připojí Slovensko a Podkarpatská Rus,“ uzavírá svůj projev PhDr.Sládek. „On to dokáže,“ říká obdivně jeden mladík.Shromáždění končí zpěvem hymny. Při slovenské části pár Sládkových odpůrců píská. „Já mít takové děti, tak je vlastníma rukama zabiju,“ kroutí hlavou starší paní s odznáčkem republikánů. Další by volila opačný postup: „Kdyby tohle udělal můj syn, tak se oběsím."Doktor Sládek se už opravdu definitivně loučí: "Havel opustil potápějící se loď federace jako první. Já tady na náměstí ale zůstanu, dokud tu bude jediný republikán. Jsem vám k dispozici. Jsem váš, vy jste moji.“

Česká iniciativa

Tribuna je prázdná, ale republikáni a jejich odpůrci ještě nemají dost. Řetěz policistů v černých uniformách odděluje oba tábory a vzduchem létají nadávky.Okolo čtvrté hodiny se prostor před sochou uvolní. Od Letné však přichází další stovka skinů. „Jdeme zmlátit Sládka!“ Několik policistů jim asi dvacet metrů od sochy zahradí cestu. Holé lebky tedy alespoň poskytnou novinářům interview. Diskutují i s vůdcem pražských anarchistů, Jakubem Polákem. Později zmlátí v metru romského mládence.Ve stejnou dobu uvádějí na dolním konci náměstí fanfáry na motivy písně „Svatý Václave“ shromáždění České iniciativy. Řečníci mluví o perspektivách samostatného českého státu. Manifestace končí za necelou hodinu. Hraje se hymna bez slovenské části.Po páté hodině přijíždí na Václavské náměstí nečekaně i Václav Havel. Na paměť založení státu položil k soše sv.Václava vedle tří republikánských věnců tři chryzantémy ovázané trikolorou.

Budou hlasovat proti

Jsou tři hodiny odpoledne. V Edenu začíná shromáždění k 74.výročí vzniku republiky. Pořadatelem je Československá sociální demokracie. Diváci mají na klopách trikolory, panuje pochmurná atmosféra. „Dneska mám takovou zvláštní náladu,“ říká spíkr mítinku, poslanec Federálního shromáždění Pavel Dostál. „Dnes nebude žádná manifestace, berte to jako takové zamyšlení."Na pódiu visí velká státní vlajka a znak jakési firmy. Přicházejí čestní hosté, hned dostávají první otázky. "Korupce zachvátila náš stát,“ říká bývalá ministryně kontroly Květa Kořínková na dotaz o podnikatelských aktivitách Miroslava Macka. „Ani krásná slova nezakryjí skutky.“ Odmění ji potlesk. „Nás spisovatelů se nikdo na nic neptá,“ míní spisovatel Václav Erben. „Vždycky jsme byli svědomím národa. Teď tomu tak bohužel není."Pavel Dostál ohlašuje zlatý hřeb programu: "A teď na pódium přijde člověk, který vždy připouští jiný názor a rozumí legraci. To Václav Klaus neumí.“ Za ohlušujícího potlesku pomalu kráčí k mikrofonu poslanec Miloš Zeman. Jako první zdraví přítomné agenty FBIS. Jan Kavan pod pódiem hlasitě zatleská. Naše sousedka se začne pokradmu ohlížet. Je jí podezřelý novinářský notes.Po prognostikovi přichází farář Církve československé husitské, Jiří Kalenský. „Česká ani Slovenská národní rada Boha naštěstí neovlivní,“ říká. Smích v sále však rychle utichá, když duchovní vypráví o případu ze Slovenska: rozdávají tam prý státní vlajky jako látku na trenýrky.

Půlka husy

Dalšímu hostovi, bývalému ministru federální vlády Petru Milerovi prý ráno někdo telefonoval a slíbil mu pár facek. „Má žena z toho měla šok, ale já jsem přišel,“ říká mužně.Do sálu přicházejí poslední návštěvníci, muž v holínkách s prutem na ryby a tisková mluvčí KSČM, která přišla na Karla Kryla. A opravdu. „Nezpívám žádné partaji, ale republice,“ zahajuje svůj výstup Karel Kryl. Než začne zpívat, přečte svůj fejeton, který mu nechtějí otisknout žádné noviny: „Symbol národa se věru nedůstojně odplížil z Hradu…“ Sklízí potlesk a pak dlouze vypráví o svém dětství za protektorátu. Nerad by prý zase žil v protektorátu a překvapivě dodává, že to raději bude Germánem. Následuje zádumčivá píseň o „zubech mincí mezi slovy“.Všichni napjatě poslouchají. Po krátké pauze ohlašuje P.Dostál diskusi. Kdosi říká, že členové vlády a Václav Havel jsou zrádci, zazní i slovo reichsprotektor. „Ano, když se Československo rozdělí, můžeme se stát jakýmsi protektorátem, pokud bude společnost tlačena vrchností do polohy poddaných a politici si budou za zády občanů dělat, co chtějí,“ říká profesor Jiří Hájek, ministr zahraničí z roku 1968.„Karlovi Krylovi připadá dělení státu, jako kdybychom chtěli jednu půlku husy sežrat a druhou vykrmit. Co tomu říkáte?“ ptá se hostů a publika poslanec Dostál. Po chvíli trapného ticha vstane paní Kořínková, prý odpoví za všechny: „Hospodyňky vědí, že to nejde. Nevím ale, proč se na to pokojně díváme.“

Bratříčku, zavřel jsi vrátka

Po třech hodinách slavnost končí. Hosté mají vyslovit své memento. Poslanec Josef Wágner: „Jsme ve stejné situaci jako po roce 1968. Proto tady Karel zpíval.“ Poslanec Dostál slavnostně prohlašuje: „Spolu s Milošem Zemanem budeme příští týden ve Federálním shromáždění hlasovat proti zákonu o rozdělení federace. Můžeme vám slíbit, že se kooptovat kamsi nenecháme.“ Podle duchovního Kalenského společná cesta obou republik není ztracena: „Požehnej tomu Pán Bůh. Obdivuji své přátele, kteří chtějí i nadále vytrvat,“ říká na adresu sociálních demokratů. Poslanec Zeman vyzývá Karla Kryla, aby zazpíval státní hymnu.Kryl však zpívá „Bratříčku, zavírej vrátka“. Diváci odcházejí a v předsálí podepisují petici za vyhlášení referenda. „Za vším je ekonomická reforma. Jde jim o to jen hrabat a mamonit. To je Klaus,“ vysvětluje jeden starší muž. „My, sociální demokraté, bychom se se Slováky jistě dohodli. Máme podobný sociální program jako Mečiar. Klaus vyhrál volby, protože očerňoval naší stranu, která mu šlapala na paty. Příští rok tady budou sociální bouře. Uvidíte, bude se bojovat.“ Ze sálu zní bolestný hlas Karla Karla: „Bratříčku, zavřel jsi vrátka.“