Klidný rozchod se stává iluzí
Mečiarův kabinet odvolal schůzku s českou vládou
Minulé úterý slovenský premiér předčasně opustil jednání Rady obrany státu a odešel na schůzku s českou opozicí. O tři dny později Federální shromáždění neschválilo zákon o způsobech zániku federace. Po třech měsících tak skončila spolupráce vítězů voleb na demontáži česko-slovenské federace. Naděje na uklidnění zmizela definitivně o víkendu: slovenská vláda odřekla účast na plánovaném jednání s Klausovým kabinetem.
Znovu česko-slovenská unie
Na poslední schůzce ODS a HZDS koncem srpna v Brně se obě delegace dohodly, že se znovu sejdou těsně před hlasováním FS, aby domluvily detaily společného postupu. Nestalo se. ODS nejprve odmítla slovenský požadavek, aby vlastnímu zániku ČSFR předcházel zákon o dělení majetku, a na pokyn svého předsedy i návrh sociálních demokratů, kteří byli ochotni výměnou za ratifikační referendum vládní návrh podpořit. Vedení strany se zřejmě spoléhalo, že zákon projde alespoň ve Sněmovně lidu a sporné otázky vyřeší dohadovací řízení, ve kterém by pravice měla kam ustoupit.Riskantní manévr nevyšel. Poslanec Pavol Kubičár (KDH), který slíbil hlasovat pro, se na poslední chvíli zdržel a zákon parlamentem neprošel. Vzápětí opozice spolu s HZDS naopak schválila vytvoření komise pro transformaci čs.federace v unii.Z čistě technického hlediska by čtvrteční odmítnutí zákona o způsobech zániku federace nebylo nepřekonatelným problémem. Československo totiž v nejhorším zanikne i bez právní normy. Navíc reakce většiny parlamentních stran naznačují, že zákon přijde na plénum Federálního shromáždění znovu: „doplněný“ o zásady dělení majetku a případně i ratifikační referendum. Vzplanutí současné krize však způsobil projekt unie.K jeho prosazení se sdružila vskutku různorodá společnost: od komunistů přes sládkovce až k sociálním demokratům a HZDS. Ani to samo o sobě by ještě nebylo nic vážného. Stoupenci projektu unie totiž tvoří příliš nesourodou frontu na to, aby se mohli dohodnout na něčem skutečně smysluplném. Spolu mohou jen bourat - a koalice ODS-KDU má v parlamentu dost sil, aby závěry protivníka zablokovala. Zprvu se proto zdálo, že jde jen o drobný „podraz“ slovenských partnerů, který má Václavu Klausovi naznačit sílu HZDS. V sobotu ale V.Mečiar oznámil, že jeho kabinet nepřijede na plánované setkání s českou vládou, dokud nebude v parlamentu schváleno další přerozdělení federálních kompetencí na republiky. Podle mínění slovenského premiéra je také nutné znovu se „vážně zabývat projektem česko-slovenskéunie“. Tím se záležitost posunula z roviny kuloární provokace na úroveň skutečně hrozivého signálu „bitvy o všechno“.
Pojištěná samostatnost
S myšlenkou ekonomicko-obranného společenství přišlo HZDS hned po volbách. Vzhledem k jednoznačnému odmítnutí české strany byl ale projekt stažen z programu. Před pěti týdny se objevil na veřejnosti znovu - tentokrát pod jménem „unie po vzoru Maastrichtských dohod“. Jeho publikace těsně před schůzkou politických reprezentací představovala pro špičky ODS šok. V.Mečiar však celou věc zahrál elegantně do autu. Odmítl podezření, že dokument pochází z dílny HZDS - v kuloárech se za otce unie považuje Jaroslav Šabata - a sérií známých faxů předsedovi Klausovi obrátil pozornost jinam: nejprve odřekl plánovanou schůzku, dokud se ODS „neomluví“ za své blíže neurčené kroky, a o den později do Brna přece jen přijel. Vyjednávací tým ODS v úlevě, že slovenský premiér je vůbec ochoten jednat, jako by podruhé uvěřil, že se HZDS koketování s unií opravdu vzdalo.Poslední události však ukázaly, že slovenský premiér od svých záměrů neustupuje tak lehce. Jeho sliby zřejmě nebyly ničím víc než pouhou taktikou a vyčkáváním na vhodnou příležitost. Ta minulý týden skutečně přišla. A paradoxně ji přivolal odpovědný přístup ODS.Ve snaze zajistit hladké rozdělení společného státu musel totiž Václav Klaus vsadit na serióznost slovenské strany a věřit, že dodrží dosažené dohody. Jiný postup by znamenal okamžitý konflikt, tedy přesně to, čemu se ODS chtěla vyhnout. Slovenské nadšení nad likvidací nenáviděné federace se ovšem s blížící samostatností proměnilo ve viditelnou spokojenost se „společným státem“. Dnešní bezzubá ČSFR totiž Bratislavě vyhovuje mnohem víc než odpovědnost za vlastní stát. A není těžké uhodnout proč.Maďarsko-slovenské vztahy jsou po sto dnech Mečiarovy vlády - diplomaticky řečeno - křehké a o nebezpečí ozbrojeného konfliktu mluví už i střízliví realisté. Proto ta úporná snaha zajistit „společné velení“ rozdělené armády. V důsledku vlastně nejde o nic jiného než o to, aby bratislavští vůdcové dál mohli útočit na svého „maďarského nepřítele“ a odpovědnost by nesl někdo jiný. Ekonomická situace Slovenska je rovněž na pováženou: rozpočtový deficit se zvětšuje a banky nechtějí poskytnout vládě potřebné úvěry. Ministr financí J.Tóth dokonce minulý týden přiznal, že nemá prostředky na zavedení vlastní měny. Spojení s „českou pojišťovnou“ se tak pro HZDS stává nejen výhodné, ale i životně důležité. Jediné, co dnes Mečiarovi chybí k úplné spokojenosti, je nový kompetenční zákon, který by poslední federální pravomoci převedl republikám.
Kobereček u šéfa
Delimitaci federálních kompetencí by potřeboval i Václav Klaus. V tuto chvíli je ale blokování příslušného zákona v podstatě jeho jedinou zbraní. K odvrácení ofenzívy HZDS to ale stačit nebude.Dělení federace se už nedá zastavit a narůstající krize může rychle přerůst v divoký rozpad státu. V tuto chvíli už neběží o to, zda zachovat federaci nebo ne, ani o to, jak ji rozdělit. Na pořadu dne je už jediné: omezit česko-slovenský konflikt na minimum. Česká vládní koalice ovšem může mít úspěch jenom v tom případě, podaří-li se jí dosáhnout dohody s uvážlivější částí domácí opozice. Po čtvrtečním střetu ve Federálním shromáždění to nebude jednoduché.Nad postupem nevládních stran ve státoprávním konfliktu se sice můžeme rozhořčovat, můžeme ho nazvat politikářsky nezodpovědným, hazardním atd., ale faktem je, že podíl na dnešní patové situaci má i ODS.Zamítnutí vstřícného návrhu sociálně demokratického poslance Ivana Fišery stmelilo opoziční řady. Václav Klaus tak paradoxně pomohl radikálům typu Miloše Zemana, kterým nejde o nic jiného, než si na roztopeném kotli státoprávního chaosu přihřát své osobní a mocenské ambice.Bylo by ovšem lehké svalovat veškerou odpovědnost jen na Klause. Svůj díl viny nesou i ti poslanci ODS, kteří rozhodnutí svého předsedy v kuloárech kritizovali, ale nenašli odvahu říci své názory otevřeně.Co tedy můžeme v příštích dnech očekávat? Mnohé napoví Mečiarova pondělní schůzka s ministry federální vlády za HZDS. Ministr Moravčík kvůli ní nemohl odjet na důležitou schůzku šéfů diplomacie ES v Lucembursku a jeho kolega Imrich Andrejčák chtěl dokonce už předem podat demisi. To nasvědčuje, že " kobereček u šéfa" nebude jen běžnou konzultací.I česká koalice se o svém dalším postupu intenzívně radí. Její možnosti jsou ale omezené. Nedojde-li k obratu - V.Mečiar například opět couvne a židlochovickou schůzku potvrdí - nezbude ODS nic jiného než zablokovat Federální shromáždění. Pokud se rozpadne i federální vláda, cesta ven ze státoprávní krize bude nepředvídatelná.
