HISTORIE..CZ
90. léta

Bez zájmu veřejnosti

V úterý 14.ledna začalo u vyššího vojenského soudu v Táboře hlavní líčení s bývalým federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem, jeho prvním náměstkem Alojzem Lorencem a náčelníkem druhé správy StB Karlem Vykypělem.

V úterý 14.ledna začalo u vyššího vojenského soudu v Táboře hlavní líčení s bývalým federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem, jeho prvním náměstkem Alojzem Lorencem a náčelníkem druhé správy StB Karlem Vykypělem. Jsou stíháni za zneužívání pravomoci veřejného činitele a za omezování osobní svobody.

„Neporušovali platné zákony“

Líčení zatím nepřineslo nic překvapivého. Dosud byla čtena pouze obžaloba, proběhly výslechy obviněných, vypovídali svědci z řad bývalé StB a také M.Jakeš.

Kincl, Lorenc a Vykypěl se hájí tím, že neporušovali tehdejší platné zákony a že obžaloba protiřečí někdejšímu výkladu ustanovení o SNB. Od Vykypělova zástupce Miroslava Chovance či šéfa desátého odboru II.správy StB Petra Žáka se nedalo ve výpovědi čekat nic jiného. Kdyby přistoupili na argumenty obžaloby, ohrozilo by to především je samotné. M.Chovanec dokonce soudu sdělil, že dokumenty StB byly skartovány, protože studenti koncem listopadu obléhali budovu kontrarozvědky, vnikali dovnitř a hrozilo zneužití materiálů.

Kdo dál?

Je jistě chvályhodné, že se justici podařilo shromáždit proti třem prominentům FMV tolik důkazů, aby mohli být postaveni před soud. I když to trvalo dva roky. Bohužel jsou dosud jediní.

Zůstaneme u skartací. Už 15.5.1990 byly k dispozici materiály, z nichž vyplýval jednoznačný závěr - jak u správ StB na krajích, tak na centrální správě probíhalo nezákonné ničení dokumentů. Dělo se tak buď bez rozkazu už před 1.12.1989, nebo proti výslovnému zákazu ze dne 8.12.1989; tehdy Lorenc skartaci s okamžitou platností zastavil.

Koncem roku 1990 byly předány na inspekci FIS kompletní materiály pro okamžité zahájení trestního stíhání příslušníků čtyř krajských správ StB. Několik měsíců tu ležely nepovšimnuty, později byly postoupeny inspekci FMV. Jsou tam dodnes a budou pravděpodobně předány Úřadu pro vyšetřování FMV.

Teprve nyní se tedy začne někdo zabývat stíháním mnoha desítek bývalých příslušníků StB, i když důkazy o jejich trestné činnosti byly známy už přede dvěma lety. Úspěch, který by mohlo představovat současné líčení, poněkud bledne. A jestliže se K.Vykypěl před senátem diví, že nejsou stíháni také jeho podřízení, má vlastně pravdu.

Zamlženo

Před rokem generál Lorenc prohlásil, že nechápe, proč se dělá z jeho případu taková senzace. Příslušníci StB prý nebyli s Jakešem spokojeni. On sám má svědomí čisté a je ochoten vypovídat před vyšetřovací komisí 17.listopadu.

Zkusme pominout nevýhodu, že máme o akcích estébáků daleko méně informací než bývalí představitelé FMV. Zapomeňme i na akci Norbert, která v případě ohrožení komunistické moci plánovala zatčení a internování asi devíti tisíc „nepohodlných“ lidí. To vše zatím stojí mimo zájem justice. Držme se pouze trestných činů, ze kterých je zmíněná trojice obviněna.Málokdo si uvědomuje, co způsobily skartace dokumentů StB. Už rozkaz ze 4.12.1989 obsahoval klauzuli o tom, že je nutné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by Státní bezpečnost kompromitovaly. Na základě tohoto pokynu byly zničeny operativní svazky - spisy řady oddělení vnitřního zpravodajství, včetně svazků tajných spolupracovníků.

Jak známo, v roce 1990 proběhly prověrky příslušníků StB. Členové prověrkových komisí neměli zásluhou skartací v ruce nic konkrétního a museli se spoléhat na velmi mlhavé výpovědi estébáků. Podle toho všechno dopadlo: stovky příslušníků StB nemohly být propuštěny ze služebního poměru a byly převedeny do policejní služby. Neexistovaly dokumenty o jejich činnosti. Jen díky tomu, že byly zničeny svazky tajných spolupracovníků, dnes agenti vedení v registru svazků mohou tvrdit, že tam byli zapsáni bez svého vědomí. Aktivity StB jsou pravděpodobně navždy zamlženy.

Vzhledem k tomu, co se dá prokázat, mohou být represe StB proti odpůrcům režimu kvalifikovány pouze jako omezování osobní svobody. Všichni si pamatujeme, jak byli ještě zcela nedávno podle předem připravených seznamů bezdůvodně zajišťováni a zadržováni lidé z opozice. Říkalo se tomu „paralyzace nežádoucích aktivit protisocialistických sil“. Podle obžalovaných se jednalo o akce neodporující zákonům. Dodnes se justici nepodařilo odsoudit žádného estébáka za brutální mlácení lidí.

Konstrukce a analýzy

Jsou tu však věci, které soud postihnout nemůže. Po nástupu Františka Kincla do funkce Státní bezpečnost opět přitvrdila. Po dvou letech relativního klidu se zase začalo zavírat za odlišné názory. Na ministerstvu proběhla reorganizace směřující k posílení pozic StB. Na odpovědná místa nastupovali lidé mezi 30- 40 lety, kteří měli nahradit unavenou normalizační generaci. Aktivita StB prudce vzrostla, na základě absurdních poznatků vyslýchali její příslušníci stovky lidí. To všechno dnes nic neznamená.Za současné situace, kdy se těžko dokazuje jakákoli lež a pochybuje se o všem, je veřejnost náchylná věřit těm, kdo jí předkládají lákavé, jednoduché a nedoložitelné konstrukce a analýzy (Dolejší v Politice, Zifčák ve Špíglu atd.). Pokud by byli obžalovaní zproštěni viny, asi by to nikoho nijak zvlášť nezajímalo. I na tom se skartace podepsaly. Nic není jasné.

Při dosavadním jednání se přece jenom objevil zajímavý moment. Obžalovaní tvrdí, že se na zákonnost postupu v případech preventivního a tedy bezdůvodného zadržování stovek lidí dotazovali prokuratury. Ta jim prý k akcím dala požehnání. Pokud by se prokázalo, že je to pravda, museli by být pohnáni před soud i lidé, kteří na dodržování zákonů dohlíželi.