Šance pro Česko i Slovensko

„ODS i já osobně počítáme s tím, že v budoucím českém státě bude nezastupitelnou roli sjednocující osobnosti plnit Václav Havel,“ říká v rozhovoru pro Respekt nový český premiér Václav Klaus.

V případě, že by československá federace nezanikla - lze podle vás v obou republikách udržet stejný směr reformy při současně dohodnutém principu „každý za své“?Vidím to jako téměř nemožné. Slovenská strana sice projevila určitou flexibilitu - například jmenováním pragmatika Tótha do funkce ministra financí - ale v principu se mi zdá, že zastavení dosavadního přerozdělovaní bude pro Slovensko znamenat obrovskou díru do státního rozpočtu.Vycházíme přitom ze základního faktu, že pro českou stranu je dosavadní přerozdělování nadále nepřijatelné. V zájmu udržení kontinuity vztahů českých a slovenských podniků by snad mohla vzniknout jakási obdoba onoho neúspěšného „Dienstbierova“ plánu pomoci státům bývalého SSSR. Něco takového by ovšem muselo být úzce vázáno na český zájem.

Idea státu a jeho budoucnost

Co to ale je český zájem? Mohl byste ho nějak definovat?V krátkodobém výhledu je podle mne českým zájmem zajištění pokračování procesů, které začaly po listopadu 89 v oblasti politické, ekonomické a společenské. Nechci proto o českém zájmu v tuto chvíli vznešeně spekulovat. Je mi cizí nadsazené filozofické mudrování. Vždycky jsem se snažil odlišovat přemýšlení od filozofie s velkým F. V tomto smyslu jsem nikdy nebyl schopen dostatečně ocenit texty o „české otázce“ - texty, při jejichž psaní se člověk hluboce zamyslí, nasadí zachmuřený výraz, vezme dýmku do ruky a začne co nejvíce používat cizí slova. Vždycky se mi zdálo, že jsou to tak trochu slohová cvičení, která bych snad byl také schopen psát, ale nepřikládám jim takovou váhu. Kladu důraz na pragmatismus, na realismus, na hmatatelné, srozumitelné cíle. Nesnažím se uniknout k vznešeným slovům. Filozofie, kterou prosazuji já i ODS, je zřetelná: míří k jednotlivci, kterého nechává rozhodovat. Vyšší ideu státu je zbytečné v tuto chvíli definovat. Budeme na to mít dost času.Jak vidíte budoucnost případného českého státu? V čem byste viděl pozitiva takového státního útvaru? Čeho se naopak bojíte?Předně věřím, že naše státoprávní uspořádání bude racionálně dořešeno. Jedním z takovýchto řešení může být i rozdělení ČSFR. Problémy, které v takovém případě vzniknou, je pak třeba rozdělit do dvou kategorií: na dlouhodobé a krátkodobé.Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že by český stát byl menší entitou než dnešní Československo, se všemi důsledky, které z toho plynou, ale byl by mnohem víc homogenní než dosud, a to je vždycky velká výhoda. Odpadly by například nekonečné, v posledních měsících probíhající diskuse o udržení stejné cenové hladiny v obou republikách, diskuse o ceně uhlí, jízdného, pitné vody atd. Ušetřili bychom prostě spoustu času. Krátkodobým důsledkem rozdělení státu by ovšem bylo narušení spousty hospodářských kontaktů, tedy něco, co lze přirovnat k zhroucení RVHP a SSSR. Takový proces by byl nákladný a já doufám, že to česká veřejnost ví, nebo alespoň tuší.Už v těchto dnech pozorují zástupci Mezinárodního měnového fondu obrovskou segmentaci našeho peněžního trhu. Jinými slovy: žádná banka v České republice nechce půjčit své peníze na Slovensko a opačně. Výsledkem je nestejná míra likvidity peněžních ústavů, což v praxi znamená, že banky - především tedy slovenské - nemusejí mít vždy dostatek hotovosti pro své věřitele. Z toho vznikají obrovské problémy, protože jim pak musí pomoci Státní banka.Nemáte strach, že v případném českém státě se bude společnost politicky radikalizovat?Z něčeho takového strach nemám. Jsem přesvědčen, že v přehlednějším útvaru - jakým by samostatný český stát byl - je takové nebezpečí menší. Dobře je to vidět právě na Slovensku, kde existence federace - bohužel - vlastně znemožňuje normální politický vývoj. Spojení Slovenska s Českou republikou ve federaci totiž znamená, že se problém slovenského politického vývoje trivializuje na otázku nacionalismus versus federace. V takovém prostředí se ovšem zákonitě nemůže rozvíjet standardní politická struktura. Myslím, že případné rozdělení ČSFR bude pro Slovensko znamenat šanci na vznik normálního politického spektra, prostor pro strany pravice a levice, pro občanské politické strany.S potěšením musím konstatovat, že tuto věc už začínají chápat i v zahraničí, kde je náš vývoj přijímán jako racionální. Menšinové jsou názory pana Dellorse z Evropských společenství, který nedávno řekl, že to, co se dnes děje v Československu, je chyba. Takový výrok je mimořádně nepřesný. Nerozlišuje přání od analýzy skutečného stavu a sil, které tento stav vyvolávají.V čem vidíte význam a roli Václava Havla jako eventuálního prezidenta příštího českého státu?Václav Havel hraje v Československu roli sjednocující a integrující osobnosti. Jsem přesvědčen, že stejnou roli bude hrát i v České republice. Václav Havel se vždycky snažil být nadstranický, a tím je jeho integrující poloha vlastně daná. Myslím, že v budoucím, jakkoli se utvářejícím českém státě bude proto plnit podobnou nezastupitelnou úlohu. ODS i já osobně s tím počítáme.

Zahraniční vztahy

Levicové opoziční strany už delší čas zvedají tzv. německou kartu a upozorňují na údajné nebezpečí sjednoceného Německa. Jaké budou podle vás první zahraničněpolitické problémy případného českého státu?Vnější problémy kladu až na druhé místo. Vždy platí, že potíže v zahraničí má nekonsolidovaný, a nikoli konsolidovaný stát. Čím bude český stát uvnitř spořádanější, tím menší bude mít zahraničněpolitické problémy. O tom jsem hluboce přesvědčen. Půjde-li všechno klidně a cestou zákona, nevidím důvod, proč by měly vzniknou nějaké komplikace s našimi sousedy.Budeme mít nepochybně menší zájem na visegrádských a podobných hexagonálních iniciativách. Skutečná potřeba zapojovat se do těchto aktivit neexistovala myslím nikdy a já jsem vždy proti nim protestoval. Protestoval jsem však „spořádaně“, pouze tehdy, když se o nich jednalo ve vládě, a nikoliv tak, že bych podrážel čs.zahraniční politiku. Takže můj postoj se nezměnil.Nemáte ale přece jen obavu z nového jednání, tentokrát o česko- německé smlouvě? Řada lidí soudí, že tak výhodnou smlouvu se nám už znovu podepsat nepodaří.Pro mne je myšlenka jakýchkoli majetkových návratů za rok 1948 nemyslitelná. A nedovedu si představit, že bych o něčem takovém byl ochoten diskutovat.

Spor mezi demokracií a totalitou

Když jsme hovořili o nutnosti konsolidovaného státu - jak se v této souvislosti díváte na českou parlamentní opozici? Bude podle vás k této konsolidaci přispívat, nebo pro ni bude výhodnější chaos?Nechci předbíhat. Pevně věřím, že se opozice bude chovat méně agresívně, než by se zatím mohlo zdát. Nejdříve se nadechovala po šoku z výsledků voleb, teď porážka trochu přebolela a opozice začíná nabírat síly a hlas. Chci věřit, že až nastane skutečná práce, až opoziční poslanci budou v parlamentních výborech a zavalí je každodenní práce, ubyde jim času na laciné útoky a neproduktivní, nekonstruktivní kritiku.Při hodnocení voleb se často objevuje názor, že v nich propadly strany politického středu. Souhlasíte s tím hodnocením?Řekl bych spíše, že propadly strany bez koncepce, bez členské základny, bez pracovitosti, bez odpovědnosti k voličům. Politicky bych je nechtěl charakterizovat. To, že samy sobě říkají střed, ještě nic neznamená, a toto jejich sebehodnocení nesdílím. Ostatně mám pocit, že ono slovíčko „střed“ je v dané chvíli pro nás nadbytečné. Pořád ještě žijeme v polarizovaném světě, kde na jedné straně stojí síly etatistické, kolektivistické a ve své podstatě nedemokratické. Abych byl správně pochopen: i když verbálně odmítají totalitní režim a přihlašují se k demokracii, mají stále neukojené ambice dirigovat člověka, stavět ho do područí státu. Proti nim stojí síly, které věří v jednotlivce, ve spontánní vytváření společenských institucí, ve spontánní řád. To je dominantní spor naší doby, pro mne nic „uprostřed“ skutečně neexistuje.

Vůdcovský princip

Nejkvalitnější lidé z vaší strany nyní odcházejí do vládních funkcí. Nemáte strach o budoucnost ODS?My jsme si toho velmi dobře vědomi. Hodláme brzy svolat kongres ODS, kde by měla být zvolena nová výkonná rada, protože ta dnešní se v podstatě zúžila na poslance. Do výkonné rady potřebujeme dostat nové zástupce z regionů. Myslím, že to nebude až tak obtížné. Řada špičkových členů ODS nekandidovala ve volbách, protože nechtěli ztratit svá zaměstnání a plně se zabývat politikou. Věřím, že právě z těchto lidí bude možné vybudovat novou a silnou radu, která přinese do činnosti ODS další energii.Mnoho komentářů také hovoří o tom, že společnost se ve volbách přiklonila k tzv. vůdcovskému principu. Vidíte sám sebe jako vůdce českého národa?To je příliš silné a zbytečné slovo. ODS bývá svými protivníky označována za stranu jednoho muže a já zdůrazňuji, že neprávem. Řada představitelů naší strany neměla v minulém období takový přístup do sdělovacích prostředků jako celá plejáda dobrých i méně dobrých představitelů například Občanského hnutí. Ve veřejnosti tak vznikl dojem jakéhosi prázdna, lidé politiky ODS neznali. To byl ale uměle vypěstovaný problém.Snad mám nějaké organizační schopnosti, takže za sebou mohu táhnout pár lidí. Snad se dokážu rychle orientovat a najít v otázce to podstatné, a díky tomu mám tendenci říkat některé věci rozhodně a rezolutně, ale vůdcovský princip v ODS neexistuje. Veřejná aktivita lidí jako je Josef Zieleniec, Petr Čermák, Miroslav Macek, Jan Stráský a další to jen dokazuje, a to právě v této klíčové době.

Cesta zpět by byla těžká

Nový slovenský premiér se už nechal slyšet, že bude vyvozena osobní odpovědnost lidí z minulé vlády, kteří údajně mohou za hlubokou morální a hospodářskou krizi republiky. Mluví se dokonce o trestním stíhání ministra Mikloše. Považujete to za možné?To jsem nikdy neslyšel a doufám, že nic takového nikoho nenapadne. Nedej Bůh, abychom něco takového dělali. Ministr Mikloš jistě neprovedl nic, za co by mohl být stíhán.Ján Čarnogurský prohlásil, že jeho nástupce brzy zjistí, jak málo prostoru k manévrování mu nechává logika ekonomického vývoje. Myslíte, že za deklaracemi HZDS o současné krizi Slovenska, která bude bolet a ve které mnozí vystřízlivějí, stojí právě toto poznání?Určitě.A nemůže se stát, že pod dojmem tohoto zážitku obrátí pan Mečiar dosavadní směr své politiky a že bude usilovat o zachování pro něj výhodné federace?Myslím, že možné je všechno, i když některá slova už byla - a to hodně nahlas - vyslovena a bylo by dost těžké je brát zpět.