Na programu zbraně
Čs.zbrojní export v Radě obrany
Premiér Čalfa a ministr Bakšay nevědí nebo neříkají pravdu
Mimořádná schůzka Rady obrany státu (ROS) v úterý 24.března měla na programu jediný bod: náš obchod se zbraněmi. Po tříapůlhodinové diskusi se přítomní dohodli, že napříště bude čs.export vojenské techniky schvalovat právě ROS. Konkrétně to znamená, že Rada od té chvíle:- povoluje nebo zamítá kontrakty na vývoz těžké vojenské techniky, letounů, průzkumových zařízení a velkorážné munice,– rozhoduje o zemích a oblastech, do kterých je export vojenského materiálu zcela nebo částečně zakázán.Ministerstvo zahraničních věcí současně dostalo za úkol předložit Radě do 31.března nový seznam „zakázaných“ a „rizikových“ zemí. Soupis, kterým se Černínský palác dosud řídil, už nevyhovuje.Podle názoru některých účastníků schůzky skončilo úterní dohodou „legislativní prázdno“, které v československém vývozu zbraní panovalo minimálně od 1.ledna 1992. Je tomu skutečně tak?
Samopaly na Kypr
Obchody se smrtící technikou dnes v ČSFR neomezuje žádný zákon. Lidé z branže se tady mohou bez obav pouštět do těch nejšpinavějších projektů, aniž by jim hrozilo víc, než závěrečné odmítnutí vývozní licence. A dojde-li k tomu, nic jim nebrání, aby se pokusili úřední nesouhlas obejít. Politické riziko jejich výnosných kšeftů nese v plné míře stát. Jasně to ukázal např. nedávný skandál kolem ilegální zásilky čs.samopalů na Kypr.Ministr J.Bakšay 28.ledna 1992 prohlásil: „Mohu zaručit, že přes čs.hraniční přechody nepřejde žádná zbrojní zásilka bez povolovací licence FMZO.“ Přes toto ujištění však 13.března würzburská policie odhalila pokus o nelegální vývoz zbraní z Československa přes Německo do Limassol na Kypru. Podle agentury DPA šlo o zásilku sedmi set samopalů typu Kalašnikov a velkého množství nábojů, vše v celkové hodnotě 800.000 marek. Finanční vyrovnání, píše DPA, se mělo uskutečnit ve Würzburgu. Obchod ztroskotal na jednom chybějícím dokumentu: pašerákům se nepodařilo získat tzv. end-user (potvrzení o konečném uživateli) od kyperské vlády. Bavorská kriminální policie pak v souvislosti s tímto ilegálním podnikem zatkla tři muže, čtvrtý uprchl do Paraguaye. Čtveřice, která byla ve spojení s jednou pražskou exportní firmou, je v podezření, že porušila německý zákon o kontrole válečných zbraní.Českému společníkovi zatím podobné nebezpečí nehrozí. Bavorská policie odmítla sdělit jméno firmy, s níž němečtí pašeráci spolupracovali. Podle důvěrné informace, kterou kolegům z televizní stanice ARD řekl policejní důstojník z Würzburgu, se jedná o státní československý podnik Omnipol.Zatím není známo, kam byla zásilka doopravdy určena. Vzhledem ke geografické poloze Kypru se však soudí, že adresátem měli být Kurdové nebo některá z teroristických organizací na Blízkém východě.
Zbrojařský Klondike
Na počátku letošního roku byl přijat nový Obchodní zákoník, který odstranil všechny zásahy státu do „zahraničně podnikatelské činnosti“. Mezi jiným zmizela také nutnost úředního souhlasu k obchodům s vojenskou technikou a všechno už držela na uzdě jen podzákonná norma - vývozní povolení (licence) od Federálního ministerstva zahraničního obchodu.O chaotické a nepřehledné situaci, ke které tím došlo, jsme psali v posledním lednovém čísle Respektu (Československý obchod se zbraněmi, R4/92). Na světovém zbrojním trhu se začaly objevovat nabídky čs.soukromých firem, které zájemcům slibovaly veškerý existující arsenál - od granátů RG4 za pouhý dolar až po radiolokační systém Tamara MCS 90 za sedmnáct miliónů USD. Firma Unimpex dokonce přes německý podnik AI Trading GmbH uzavřela kontrakt s Nigérií na dodávku „speciálního materiálu“ (mj. půl miliónu samopalů typu Kalašnikov a 200.000 ručních granátů) v úhrnné ceně přes čtyřicet miliard Kčs. S největší pravděpodobností měla být zásilka následně reexportována do válčící Jugoslávie. Štefan Glezgo, který na FMZO vydává zmíněné vývozní licence, nám tenkrát řekl: „Bohužel, jsme bezmocní. Nemůžeme lidi, kteří podobné věci plánují, nijak postihnout. Odmítneme sice licenční razítko, ale nemůžeme ani zahájit vyšetřování. Nebude-li tady co nejdříve zákon, stane se z téhle země Klondike."Návrh takového zákona se pak zanedlouho skutečně dostal na pořad jednání federálního parlamentu. Rozprava o něm byla bouřlivá, ale nakonec skončila podle očekávání: 10.března 1992 byl návrh zamítnut. Zasloužili se o to poslanci za HZDS, SDĽ a SNS, kterým se zdálo, že zákon "příliš zasahuje do kompetencí republik“.
Vláda v trapné pozici
Odmítnutí regulačního zákona postavilo federální vládu do trapné pozice. 46.Valné zasedání OSN totiž nedávno schválilo vznik tzv. Registru o převodech konvenčních zbraní, což je projekt, který by měl postupně zajistit globální kontrolu celosvětového obchodu s vojenskou technikou. Dokud se celá věc pohybovala v mezinárodních rozměrech, Československo se na její přípravě velmi aktivně podílelo. Při první zkoušce na domácí půdě však vyšlo najevo, že nejsme schopni usměrnit ani svou vlastní zbrojařskou lobby. Toto zjištění - a možná i nepříjemná aféra kolem cesty slovenských tanků do Sýrie - bylo zřejmě důvodem, proč se do událostí nakonec vložila ROS.Na první pohled se zdá, že je to prozatím nejlepší možné řešení: nespoutaný byznys se zbraněmi se dostane pod kontrolu významné státní instituce, která by měla zabránit alespoň jeho nejkřiklavějším výstřelkům.Není vyloučeno, že se tak skutečně stane. Ve hře však zůstává několik maličkostí, které varují před příliš velkým optimismem. Úterní dohoda ROS nepřímo naznačila, že orgán, který se dozorováním zbrojního exportu zabýval před 24.březnem, svoji práci nezvládl. (Od dubna 1991 to měla na starosti Meziresortní komise, složená ze zástupců ministerstev zahraničí, obchodu, průmyslu, obrany a vnitra.) Přes tento jasný signál se však členové ROS nedohodli na zpětné revizi kontraktů, ke kterým už komise v minulých měsících dala svůj souhlas. To je první důvod, který by nás měl vést k opatrnosti. Druhým je fakt, že v povolovacím řetězu nadále figurují jména některých politiků, kteří ještě docela nedávno zastírali před veřejností pravý stav věcí. O důkazech nebo podezřeních stran vývozu smrtící techniky, které přinesl tisk, se v médiích vyjadřovali zavádějícím způsobem, nechceme-li už přímo říci, že lhali.
Úsměv na tváři premiéra
„Nevím o žádném vývozu dvou set tanků do Peru. V týdeníku Respekt se objevilo před rokem tvrzení, že vím něco o vývozu tanků do severní Koreje. Informace tohoto druhu vzbuzují jenom úsměv,“ řekl Marián Čalfa 5.března 1992 v interview pro Mladou frontu dnes. Jaká je skutečnost?14.listopadu 1991 zasedala v Praze Meziresortní komise, které předsedal sekretář ROS, generál J.Čadek. Jednání se dál účastnil např.náměstek ministra zahraničí M.Palouš a ředitel odboru FMZO Š.Glezgo. Na programu MK byly mimo jiné dvě žádosti: souhlas s udělením vývozní licence na 100 tanků T-55 do severní Koreje (zakázaná oblast) a na 100 tanků T-55 do Peru (riziková oblast). Komise po zvážení export do Peru povolila, o čemž existuje úřední zápis.Marián Čalfa samozřejmě nemusí vědět o každé zbrojní dodávce. Ale dává-li na to téma rozhovor do novin, měl by si předtím zjistit přesná fakta. Ve zmíněném interview dále řekl, že v každém případě dokončíme kontrakt na vývoz tanků do Sýrie. „Co bude dál, o tom je teď zbytečné hovořit. Nemáme tendenci vyvážet další tanky."Možná už skutečně nemíníme vyvážet do Damašku hotové tanky. Ze všech dostupných zpráv se ovšem zdá, že hovořit o našich dalších kontraktech s teroristickým režimem H.Assada rozhodně "zbytečné“ není. 18.září minulého roku totiž Meziresortní komise dala souhlas k vývozu vojenské zakázky pro Sýrii s tím, že se „nejedná o útočné zbraně“. V seznamu najdeme letouny L 39C, trenažéry T-72, ženijní techniku a také nenápadnou položku „opravny pozemní techniky“. Podle nepotvrzených informací se pod tímto názvem skrývá vyřazená montážní linka na výrobu tanků z martinských ZŤS. Je-li to pravda, pak naše tendence vyvážet „téčka“ do Sýrie skutečně zmizí. Vyrobí si je tam na čs.strojích bez problémů sami.
J.Bakšay neříkal pravdu
Ministr zahraničního obchodu Jozef Bakšay loni v prosinci navštívil Pákistán jako člen oficiální delegace vedené premiérem Čalfou. 2.12.1991 řekl v Islámábádu novinářům, že „Československo nehodlá vyvážet do Pákistánské republiky vojenskou techniku či výzbroj“. Po návratu pak 27.ledna 1992 návštěvu ještě zhodnotil v televizním pořadu Události a komentáře, kde řekl: „Mohu otevřeně prohlásit, že v Pákistánu se na úrovni premiéra ani ministra obchodu nejednalo o dodávkách zbrojních systémů.“ Reagoval tak na informaci z Respektu č.4/92, kde jsme psali o snahách Unimpexu prosadit kontrakt na 300 tanků pro pákistánskou armádu přes zprostředkovatelskou firmu Evair Associates.Přinejmenším v prvním z citovaných výroků J.Bakšay neříká pravdu. O tom, jak Československo „nehodlá“ zásobovat Pákistán zbraněmi, svědčí několik kontraktů, které v průběhu loňského a letošního roku projednávala Meziresortní komise.27.června 1991 dala MK souhlas k dodávce 300 kusů podvozků pro tank T-55. Místo určení: Pákistánská islámská republika.18.září komise „neměla námitky“ proti exportu 22 samohybných kanónových houfnic DANA a souhlasila s eventuálním vývozem věží pro tank T-55. Místo určení: Pákistán.14.listopadu 1991 projednávala MK jinou čs.zásilku do Pákistánu (tentokrát šlo o 100 věží a 100 podvozků T-55 dohromady v jednom balíku). Bylo rozhodnuto, že „vzhledem k nastávající návštěvě předsedy vlády ČSFR v Pákistánu bude konečné stanovisko projednáno na základě závěrů vyplývajících z návštěvy“.J.Bakšay tvrdí, že v Islámábádu ani on ani premiér o zbraních nejednali. Nicméně „závěry“ z cesty byly - alespoň co se vojenské techniky týče - zřejmě pozitivní. 19.února 1992 totiž dala komise „souhlas k jednání“ o dalším obchodu s Pákistánem. A tentokrát už jde o záležitost opravdu velkorysou: o reexport letounů MIG 29 a Suchoj 27 z Ruské federace.
Bez odpovědi
Zápisy z jednání Meziresortní komise nesou hlavičku TAJNÉ. Zdůvodňuje se to především nutností chránit obchodní kontakty. Opatrnost je však do budoucna celkem zbytečná. Podle zásad Registru OSN mají být údaje o prodeji zbraní z jednotlivých států přístupné všem členským zemím Společnosti národů. A pokud jsou informace dostupné v zahraničí, není třeba je „utajovat“ na domácí půdě.21.ledna 1992 podalo osmnáct poslanců Občanského hnutí obsáhlou interpelaci na předsedu vlády M.Čalfu a ministra J.Bakšaye. Žádali je o vysvětlení „znepokojivých informací“ týkajících se našeho exportu vojenské techniky. Ačkoliv zákonná lhůta pro odpověď člena vlády na interpelaci poslance je třicet dnů, premiér Čalfa ani ministr Bakšay poslancům dodnes neodpověděli. 17.března 1992 se tedy na předsedu vlády obrátil se stejným problémem poslanec Michal Malý (ODS). „Vaše brzká odpověď,“ píše M.Malý, „by mohla zamezit fámám a dohadům.“
Přehled zemí, do nichž je z části nebo úplně zakázán vývoz čs.vojenské techniky
Zakázané oblasti:Jugoslávie, Kypr, Irák, Západní Sahara, nevládní organizace na Blízkém východě, kurdské a palestinské organizace, Afghánistán, Čína, Fidži, Hongkong, Kambodža, Severní a Jižní Korea, Barma, Tchaj-wan, Vietnam, Angola, Etiopie, Jihoafrická republika, Togo, Rwanda, Zair, Libérie, Kuba.Rizikové oblasti (vývoz je možný jen se souhlasem FMZV):Bangladéš, Srí Lanka, Alžírsko, Egypt, Írán, Jemen, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Mauritánie, Súdán, Sýrie, Tunisko, Izrael, Laos, Pákistán, Ekvádor, Paraguay, Peru, Chile, Středoamerický region (kromě Kostariky), Latinská Amerika a Karibská oblast (kromě Kuby).Zdroj: Dopis FMZV k zasedání Meziresortní komise ze září 1991.
